The Silent Sound of Loneliness - 3. kapitola

Název: The Silent Sound of Loneliness
Série: Fate Lines
Autor: Macx
Překlad: Angela
Beta: Angela
Pairing: Renard/Nick
Díly: 3/7
Varování: -


3. kapitola


"Nebude to fungovat, když mě vystrčíš z kola ven," řekl konečně rozhodujícím hlasem.
Renardovo obočí vylétlo výše. Trhliny v jeho tak dokonalé fasádě se rozšířily a umožnily Nickovi vytáhnout všechnu samotu a bolest.
"Říkal jsi, že jsem tvůj kolega, partner. Říkáš, že mě potřebuješ, ne?"
Sean jen bezhlesně zakýval hlavou.
Nick se na něj zkoumavě podíval. "No, potřebuju všechno vědět. Ne jen ten základ a lži, co všem říkáš, abys zakryl opravdové dění. Vím, že nejsem zrovna nejpopulárnější osoba ve vašem světě, i když nezabíjím pro legraci. Nikdy jsem nevzal život - dokud nebyla jiná možnost."
"Vím, to tě dělá pro některé nebezpečnějším než by byl vrah."
Nick zamrkal a Renard se křivě usmál.
"Udělals mi práci ještě těžší právě kvůli tomu, že jsi ten typ Grimma, který chytí a pustí. V první řadě jsi policista. Máš odznak a svědomí - něco, co všichni ostatní postrádali. Aspoň ten odznak tedy. Svědomí bylo věcí interpretace v některých případech. Nebudeš jednat zbrkle a nevezmeš bytosti život. Chceš pomoci. To tě dělá pro ostatní velmi nebezpečným."
"Pro koho? Pro Smrťáky?"
Renard přikývl. "Jestliže nezabíjíš jen pro zábavu, začínají ztrácet půdu pod nohama. Ostatní bytosti je nepodpoří. Ty už nějakou pomoc od našeho druhu máš."
Nick ztuhnul.
"Věděl jsem to od začátku, Nicku. A bylo to dobře. Bylo velmi dobře, že tu pro tebe byl. Já nemůžu být tak přímo zapojený."
"Kvůli tomu, co jsi zač?"
"Přesně."
"A co přesně jsi?"
"Jsem Ochránce. Portland je moje teritorium." Renard trochu zaváhal, ale pak nechal štíty spadnout o něco více.
Nick se zadíval na měnící se rysy, zaujatý nepozemským pohledem, ostřejšími úhly, intenzivníma očima a predátorskou podstatou. Když přimhouřil oči myslel si, že vidí lesklou rohovitou strukturu. Zachvěl se, když zachytil více z pravé formy, ne úplně proměněné ale rozhodně zdaleka nepřipomínající žádnou bytost, kterou do teď viděl. A vážně nechtěl přemýšlet nad mlhavým obrysem křídel. Křídel!
"Říká se nám Správci. Nebo Premiéři. Můj rod pochází z Evropy. Vládneme protektorátu a Portland je mým."
"A mít Grimma ve svém protektorátu?"
"Udělá hodně lidí nervózními," odpověděl Renard. "Pro mě bylo štěstím, žes tím Grimmem byl ty a ne tvoje teta."
Nickovi ztuhla krev v žilách. Vzpomínky na Marii se mu vynořily v mysli - poslední den jejího života, boj s rakovinou, vůle žít ještě o trochu déle. Proto za ním přišla, protože věděla, že brzy umře. Chtěla připravit svého synovce na dědictví.
"Jsi velmi dobrý ve skrývání své podstaty před Grimmy," konstatoval Nick.
"Ztracení kontroly není možností. Ani emoce nemohou snížit štíty. Ať už chci nebo ne." Zaváhal a pak si povzdechl. "S partnerem je to... složitejší... hlavně čím blíže si jsme. Mohl jsem se skrývat do teď, ale bylo to těžké. A ta... druhá část mě chtěla, abys mě viděl."
"Aha."
Nick se znovu přiblížil s pocitem naděje, kterou ucítil ze spojení, které incioval Renard. Věděl, že druhý muž chce o dost více - zkusil na něj mince, protože neviděl žádnou jinou možnost. Ta tu ale byla. A Nick byl velmi ochotný provést to tradičním způsobem hned teď.
"Když jsem tvůj vyvolený partner, pak ty jsi mým, že?"
Zelené oči se rozšířily překvapením. "Ano," odpověděl vyšší muž zmateně.
"Tvůj nárok na mě znamená, že já si můžu nárkovat tebe, že?"
Další přikývnutí. Renard vypadal, že je beze slov. Zdálo se, že na tuhle možnost nikdy nepomyslel.
"Nevadí mi soupeřit o můj nárok na tebe," dodal Nick s prohnaným pohledem.
Renardovy oči se rozšířily, "Nicku?"
"Dám ti tohle. Všechno. Sebe. Tobě. A ty budeš můj, Seane. Jsi predátor a ochránce, stejně jako já." Burkhardt se naklonil dopředu, jeho pohled se střetl s ohněm, nepolapitelným a připraveným ho pohltit. Nicka Sean přitahoval, byl až moc ochotný s ním mít bližší vztah, ale za vlastním podmínek. Chtěl víc, než jen být Renardovou pákou. Mimo sbor byl jeho rovnocenným partnerem.
Dokázal si je spolu představit. Byli by dobří. Ale nehodlal kvůli tomu kompromitovat svoji grimmskou práci nebo někoho se svých přátel. Nehodlal se sklánět.
"Nikdy se nepodřídím," řekl věcně tvrdým hlasem. "Nejsem trofej, nejsem tvoje beta. Nebudu půl kroku za tebou. Tohle je moje teritorium taky."
Renardův výraz byl zmatený. "Nikdy jsi neměl být mým podřízeným, Nicku," odpověděl chraplavě. "Partner je vybrán kvůli síle, vůli a schopnostím. Nebyli bychom schopni žít ve vztahu s někým podřízeným. Potřebujeme silného partnera. Dělá nás... mě... to silnějším."
Před otevřená ústa Nick uviděl ostré zuby, tesáky. Cítil bříška prstů přejíždějící přes jeho triko, pak pod jeho lemem a nakonec dotek drápů. Téměř se zasmál, když si vzpomněl, co Renard říkal o ztrátě kontroly a odstanění štítů. Tohle byla jen malá hra a ukázka moci - ukázat Grimmovi své rysy, ale ten se nenechal zastrašit. Zatlačil nazpátek, uvěznil druhého muže u zdi - Seanovy oči se rozšířily šokem i překvapením.
"Nemáš mě na starost," pokračoval Grimm, "nejsi mým pánem. A už nikdy se skrze mě k mincím nedostaneš. Jestli je tohle jen fígl, jak se k ním dostat, zapomeň na to!"
Vyšší muž se zachvěl.
"Oslabují tě. Dělají z tebe jednoduchý terč, oběť! Myslíš, že by se k tobě šakal jinak vůbec dostal?"
Červenající se Renard stočil zrak stranou.
"Podívej se na mě!" Rozkázal Nick ostře.
A tak to udělal, neschopný mladšího muže ignorovat.
"Už jsi Ochránce. Nic to nemůže vylepšit. Nic, co vlastníš, nedokáže zvýšit tvoji pozici, že?"
"Ne," zazněla tichá odpověď.
"A já jsem jen tvůj, Seane. Jen tvůj. Tvůj partner, ne vlastnictví. Jsem tvoje rovnováha. Jsem všechno, co potřebuješ."
Chtíč se vrátil - desetkrát silnější, nehlídaný a surový. Nick cítil drápy a už jen myšlenka na to, jak nebezpečný byl muž, kterého se právě chystal přijmout za partnera, ho vzrušovala. Chtěl Seanovu pravou podstatu, cítil ten samý chtít a potřebu, chtěl ho cítit uvnitř, chtěl drápy a tesáky. Chtěl to všechno  navždycky.
"Můj," zamumlal správce s malou pochybností v hlase.
"Ano. Výhradně."
Renard si přitáhl Nicka a pak se jejich ústa střetla.
Země se nezastavila, ale zaskřípala na své ose. Renard objal druhého muže, otevřel se, líbal nazpátek a polibek byl divoký a dominující - byl predátorem i obětí zároveň. Ani jeden se nevzdal, nepřestal, dokud se oba nepotřebovali nadechnout.
A pak zase zlatá zazářila v zelené.
Šedé oči vyzývaly a vpíjely se do mocné bytosti.
Renard se sklonil, aby uchvátil Nickovy rty dalším polibkem a ten ho nechal. Nechal si zápěstí chytit silnýma rukama, přišpendlit se ke stěně. Nechal druhého muže vést, nechal ho pátrat v ústech a vést vlastní jazyk.
A nechal uniknout sten, když ho pohltila Seanova obrovsky mocná přítomnost. Ne, nebyl ujetý na velikost, ale Renardova přítomnost zkombinovaná s velikostí a jeho sílou - byl to prostě spouštěč.
Božeee!
"Tohle nebude jednoduchý, že ne?" zeptal se Nick chraplavě, když se konečně oddělili.
Renard se zasmál. "Ne."
"Dobře."
"Máš rád výzvy?"
Líbila se mu zlatavá jiskra v zelených očích. když si přejel jazykem po rtech.
"Asi."
Další polibek byl hlubší, zkoumající, divočejší a mnohem více intenzivní. Renard ho kousl do rtu, pak s polibky přešel na čelist, tesáky Nickovi přejížděly po krku aniž by protrhly kůži. Nick se tím šíleným vzrušením zachvěl.
Ano, přesně tohle chtěl. Ano, uskutečnil se mu sen. Ano, měl nějaké představy o Seanu Renardovi, policejním kapitánovi, ale rozhodně se nepodobaly realitě Seana Renarda, Ochránce.  Zabavoval se fantaziemi, měl rád představu o nahotě druhého muže a párkrát při ní i masturboval. Bylo to dobré - ale realita byla o tolik lepší.
Spojení mezi nimi najednou ožilo, hučelo potřebou, chtíčem a něčím tak prvotním, že ze sebe cítil okamžitou odezvu, aniž by věděl o co jde.
Grimmové se už dříve s bytostmi zapletli.
Jeho teta byla zamilovaná do Steinadlera. Byli zasnoubení.
Nickovu mysl zajímalo, jaký mohl být jeho otec, jakým byl člověkem a co jeho dědictví znamenalo. Instinkt ho však umlčel, chtěl víc Renarda, chtěl kůži, chtěl všechno teď hned.
S pohledem do zlatých očí svého partnera uviděl, že Renard má blízko ke ztrátě kontroly a sebrání toho, po čem celé roky toužil. Nick se usmál, dalším polibkem provokoval, sliboval a vysmíval se. Kousl do Renardova spodního rtu, snadno vyprostil ruku z jeho sevření (partner ho pustil bez sebemenšího zápasu) a zase ji vsunul pod černé triko.
Sean měl hladkou a teplou kůži. Pevnou a přesto ne přehnaně svalnatou. Pěknou a jemnou. Věděl, že dráždí nebezpečnou bytost podle výrazu v Renardových očích. Jeho ruka byla opět polapena, drápy teď více viditelné a správce se zachvěl při boji se svým vnitřkem.
Renard nebyl v plné síle, mince z něj vysály energii a vytvořily z něj loutku jeho vlastním nejtemnějším touhám. Ale stejně - jestli tohle byla slabší verze jeho samotného, Nick se nemohl dočkat, až ho uvidí v plné síle. Měl v úmyslu ukázat svému partnerovi jak vypadá, kdo je, v každém detailu.
Sean se odtáhl, ruce s drápy ho pustily. Byl čas posunout se jinam, kde je to pohodlnější - než aby se jednalo o rychlovku u zdi - i když budoucnost nevylučovala ani to. Nick viděl hodně zajímavých způsobů jak mít sex. Jestli se Renard myslel, že je měkota, bude překvapený, až zjistí, co se skrývá pod pohledným zevnějškem.
Nemusel se ptát, kde v bytě se nachází ložnice. Neměl potřebu zvát Renarda, aby ho následoval. Sotva měl šanci přejít blíž k posteli, protože Sean ho strčil na matraci a sám ho k ní přišpendlil s hladovým výrazem. Pak se svlékl z černého trika a Nickovy oči bloudily po liniích složitého tetování, které se táhlo po Seanově levém boku. Dostkl se ho, překvapený faktem, že jejich chladný a rozvážný kapitán si něco takového nechal udělat. Zvlášť symetricky na obou bocích, tak rozjasněné a hravé, ne těžkopádné jako z pubeťáckých let.
Zvedající se hrudník, nosní dírky rozšířené - jakoby vdechoval jeho vůni - oči tak neobvyklé, zatímco zbytek tváře zůstal lidský. Renard si ho prohlížel s těžce potrlačovaným hladem. Byl velmi blízko ke ztrátě kontroly a Nick si uvědomil, kolik sil stojí druhého muže, aby nejednal na základě svého instinktu.
Jeho Grimmská síla se probrala, bojovala o rovnováhu nevzdat se žádné bytosti, nebýt slabá a submisivní. V tu chvíli převzala otěže Nickova jemnější část, když se zadíval do očí svého partnera.
"Tvůj," řekl jen.
Odevzdání. Dočasné a podmíněné, ale přesto odevzdání.
Polibek byl dlouhý, hluboký, byl mnohem víc, než jen předešlou hladovou verzí. Znamenal hodně - víc než jen potřebu k dobrému sexu.
Potřeba vzrostla, ohlašující něco, co se bál přetlumočit do slov.
Dva predátoři pozorovali jeden druhého. Chtěli jeden druhého. Nick necouvl a Renard také ne. Grimm a Ochránce se vzájemně vzpírali té druhé mocné bytosti.
"Chtěls mě," promluvil Nick chraplavě a prolomil tak napětí, "máš mě."
"Nicku..."
"Nehodlám ti říkat Vaše Výsosti a padnout před tebou na zadek," dodal, lehce škádlivým tónem a rukou přejel po jeho stehně.
Sean se znovu sklonil s tichým zamumláním. "Grimme..."
"Tohle už jsem dělal," zamumlal Nick.
Proběhlo mezi nimi krátké porozumění.
"Tvůj," zopakoval Grimm.
Jeho pro teď, pro dnešní noc. Jeho na nárokování.
Renard zavřel oči a zachvěl se.
"Seane?"
Bylo to jako konečné požehnání a Nick se uvolnil a odevzdal.
A všechno mohlo jít k čertu.

Komentáře

  1. Ju je to tu, už jsem ani nedoufala, že se dočkám. Paráda, konečně si to pánové vyjasnili, matně si vybavuju jak ve skutečnosti princ vypadá. Hlavně, že Nick ho bere se vším všudy. Doufám, že pokračování bude trochu dřív, takový konec je o nervy :) Neměla by jsi se hněvat za nedostatek komentů, vždyt já která jsem nakukuje dost často už jsem ani nevěřila, takže to byla čistě náhoda, že zrovna dnes jsem se jukla. Děkuji

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky