Nikdo není dokonalý

Anime: D. Grey-man
Pár: Lavi/Kanda
Varování: +18

Nikdo není dokonalý. A synové zbohatlíků už vůbec ne. Hlavně ti arogantní "ředitelé vesmíru". Ty úplně zbožňuju. Ale víte, co je nejhorší? A nemyslím tím stát se jedním z nich, i když to je hrozné také. Nejhorší je, když se do takového bastarda zamilujete. Jistě, jsou arogantní, sebestřední, nechutně bohatí, ale na druhou stranu vždycky dobře vypadají, jsou upravení, většinou ve třídě excelují, jsou krásní. A všechny holky po nich jedou. Jeden takový exemplář seděl právě přede mnou. Měl tmavě modré, dlouhé vlasy, které nosil svázané do culíku, krásné, uhrančivé, tmavě hnědé oči a jmenoval se Yuu Kanda. Všichni k němu zbožně vzhlíželi, ale on je ignoroval. Bylo mu jedno, kdo se o něj zajímá. Jeho zajímalo buď učení, rodinný podnik nebo některé chvíle, s jedním nejmenovaným zrzkem se zelenýma očima. Bral to spíše jako odreagování, které trvalo už půl roku.

"Pane Lavi?" vytrhl mě z myšlenek hlas profesorky na angličtinu. Byla to postarší žena a šílená detailistka.
"Ano, paní profesorko?" otázal jsem se a čekal, až jí na čele vyběhne žilka. Nechápal jsem, proč je máme oslovovat "paní profesorko" či "pane profesore", když ten titul vůbec nemají.
"Byl byste tak laskav a donesl mi vaši žákovskou knížku na stůl?" odpověděla mi klidným hlasem, avšak obličej měla lehce rudý vzteky.

Bez řečí jsem vstal z lavice a donesl žákovskou na její katedru. Kupodivu si mě dnes u tabule nenechala. Většinou, když jsem ji naštval, chtěla žákovskou a rovnou mě i přezkoušela. Takže poznámka plus nějaká ta trojka nebo dvojka z toho zkoušení. Byl jsem průměrným možná lehce nadprůměrným žákem střední školy. Nijak jsem z toho "davu" nevyčníval. Metr osmdesát, zrzavé vlasy, zelené oči, školní uniforma a jako každý kluk, občas ta rvačka a čajový dýchánek o páté u ředitelky. Nebylo to však nijak často a ty problémy nebyly nijak závažné.

Najednou se třídou rozlehlo hlasité zvonění školního zvonku, a než jsem se nadál, třída byla úplně prázdná a přede mnou na lavici ležel malý papírek. Sešity a učebnice jsem si vzal do ruky s tím, že je za chvíli stejně nacpu do skříňky. Papírek jsem strčil do kapsy a ve dveřích ještě stihl pozdravit profesorku, která ještě něco psala do třídní knihy. Vyšel jsem na chodbu, která se mi zdála šíleně dlouhá, než se na obzoru vynořily školní skříňky. Pomalým tempem jsem zadal čtyřmístné číslo, které odemklo skříňku, a narval do ní všechny zbytečné učebnice. Pak mě napadlo podívat se na ten papírek, co mi ležel na lavici. Rozložil jsem ho a začal číst.

Ve čtyři v knihovně

Nic víc napsáno nebylo. Avšak to úhledné písmo bych poznal kdykoliv. Mrknul jsem na hodinky. Bylo půl čtvrté. Pomalu jsem se loudal k městské knihovně. Byla to naše 'skrýš' už půl roku. Občas tam bylo dost lidí, ale knihovna byla vybavena šikovnými, zvukotěsnými boxy. Když se někdo potřeboval učit, prostě si tam zalezl a nikoho neslyšel. Ty boxy jsme využívali často, vlastně pokaždé, co byla knihovna poctěna naší návštěvou. Musel jsem se pousmát, když jsem procházel vchodovými dveřmi do knihovny. Uprostřed přízemí byl dlouhý, široký stůl, kde se na jedné straně knihy vypůjčovaly, na druhé vracely a v čele byla pokladna. O kus dál byla v rohu 'počítačovna' s připojením k internetu a informacemi. Prošel jsem kolem několika přepážek k výtahu, nastoupil do něj, zmáčkl tlačítko s číslem 4 a za chvíli jsem byl ve čtvrtém patře. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Až na pár šprtů, kteří hledali mezi regály nějaké knihy, několik knihovnic, co zařazovaly knížky, tu bylo prázdno. Hned přede mnou byly ty šikovně udělané boxy. O jedny z těch dveří se opíral štíhlý tmavovlasý mladík a četl nějakou knihu. Usmál jsem se. Vždycky je tu včas. Jakmile uslyšel naproti sobě kroky, zaklapl knihu a zvedl ke mně svůj pohled. Poodstoupil kousek ode dveří a otevřel mi je. Kývnutím hlavy jsem mu poděkoval a vstoupil do boxu. Byl tam stůl a dvě židle. Ani jsem se nenadechl a Yuu mě přišpendlil ke zdi a přisál se k mému krku. Překvapilo mě to. Jednu ruku jsem mu dal na zátylek a druhou mu rozpustil jeho pracně učesané vlasy, kterými jsem se začal probírat. Lehce mě kousl do krku. Pousmál jsem se.

Nesnášel to. Nesnášel, když mu někdo rozpouštěl vlasy, ale ode mě si to nechal kupodivu líbit bez komentářů. Vzal jsem jeho tvář do dlaní a podíval se mu do očí. Byla v nich neskrývaná touha. Natáhl se, aby mě políbil, ale já mu uhnul. Bavilo mě ho provokovat. O to hezčí to s ním bylo. Teprve až když nesouhlasně zavrčel, tak jsem se usmál a vsál jeho dolní ret. Jazykem jsem obkreslil jeho konturu a sem tam ho kousl. Po chvíli se začal dožadovat vstupu do mých úst a já mu s radostí dovolil, aby jeho hebký jazyk vyzval ten můj k tanci, který přeruší jedině žádost o kyslík. Nemohl bych říct, že se mi to nelíbilo, ale fakt, že mě bere jenom jako rozptýlení, zábavu, vyplnění času, mě trochu zabolelo. Co se dá dělat. Stačilo mi, že jsem s ním byl teď a nikdo nás nerušil. Jeho ruce se mi přemístily na pas a přitiskly mě k němu.

Zavzdychal jsem mu do úst a obmotal mu ruce kolem krku. Chtěl jsem mu být co nejblíže, pokud to vůbec ještě šlo.
Překvapeně jsem mu zavzdychal do úst, když jsem ucítil jeho ruku pod svými kalhotami. Nechtěl jsem být pozadu, a tak jsem ho posadil na stůl. Nutno podotknout, že pod naší vahou ani nezavrzal. Překvapeně zamrkal a na chvíli se ode mě odtrhl. Něžně jsem se na něj usmál, pohladil ho po tváři a znovu ho políbil. Tentokrát ale něžně, naléhavě a s láskou. Dlouho jsem si to nechtěl přiznat, ale miloval jsem ho. Po chvíli jsem se ústy přemístil na krk a zasypával ho drobnými polibky. Z předchozích chvílí jsem znal jeho slabé místečko. Bylo to těsně pod uchem. Hladil jsem ho tam jazykem, občas stiskl zuby, poté zase ošetřil a Yuuovo tělo se pod mojí péčí třáslo vzrušením, avšak on sám nevydal ani hlásku. To se mi moc nelíbilo, a tak jsem mu zajel rukou do rozkroku. To už se napnul a zasténal mi do ucha. Líbilo se mi pomyšlení, že mu můžu udělat dobře právě já, a že je se mnou spokojený.

"Miluju tě, škoda, že to bereš jako zábavu," zašeptal mu do ucha a lehce ho skousl. Při těch slovech ztuhl a následně zasténal, když jsem mu jazykem přejel po uchu. Najednou uchopil mojí hlavu do rukou a přitáhl si mě k sobě. Nevím, jak dlouho to trvalo, nevím, jak dlouho se na mě usmíval, nevím, jak dlouho se mi němě díval do očí a už vůbec netuším, co v nich hledal. Vím jen to, že to bylo krásné a on mě potom hodně vášnivě políbil. Bylo to nádherné.

On seděl na stole, jednou rukou mě držel týl, druhou měl prsty propletené s těmi mými a nohy mi obmotal kolem pasu, a přitom mě stále líbal. Já měl ruku položenou na místě, kde měl srdce a cítil, jak mu zběsile bije. Svlékání pak šlo rychle. Za stálého líbání jsme ze sebe sundali všechno oblečení a o chvíli později jsem před ním klečel s hlavou v jeho klíně. Pevně jsem ho vzal do úst a on se prudce narovnal a položil mi ruku do vlasů. Pomalu jsem začal pohybovat hlavou a tím se z něj snažil dostat nějaké steny, což se mi dařilo. Trochu jsem zrychlil, ale ne dostatečně. Líbilo se mi mít ho v moci, ale když stisk ruky v mých vlasech zesílil a držel se několik minut, rozhodl jsem se ho netrápit a zrychlil ještě víc, přitom jsem si hrál jazykem s jeho špičkou a kmital jím po celé délce jeho údu. Asi se mohl zbláznit. Ani bych se nedivil. Po chvíli s výkřikem mého jména vyvrcholil a znaveně si lehl na stůl.

Když jsem ho tam tak viděl oddechovat, nějak moje mysl vydedukovala, že je konec. Avšak to byla špatná myšlenka. Yuu se vymrštil do sedu a rychle mě otočil pod sebe. Začal mě líbat na krku a jeho ruce zkoumaly moje břišní svaly a bradavky, které několikrát promnul mezi prsty. Snažil jsem se nevzdychat na hlas, vždyť i zvukotěsné stěny mají svůj limit, ale když mi sundal tričko, nešlo vzdychat potichu. Jazykem mapoval každičkou část mého hrudníku a břicha. Zastavil se teprve až u lemu mých kalhot, které jediným pohybem rozepl, vsunul mi ruku pod boxerky a druhou rukou si mě přitáhl pro polibek. Tlumeně jsem mu vyjekl do úst a cítil, že se tomu pousmál. Když mi ale mojí chloubu pevně stiskl v ruce, vzrušením jsem ho kousl do jazyka, kterým zrovna prozkoumával moje ústa.

"To bolelo," poznamenal s úsměvem a začal mi svlékat kalhoty, aniž by svou ruku stáhl.
"To… m-mělo… bolet," procedil jsem skrze zatnuté zuby, když mi palcem přejel po špičce penisu. Potichu se uchechtnul a začal do mě pomalu pronikat.
"Uvolni se nebo to bude bolet," zašeptal mi do ucha. Sice jsem se s ním miloval už několikrát, ale úplně uvolnit se mi nepodařilo nikdy. Yuu si toho všiml a tak mě začal třít a přitom líbat na krku, aby mě přivedl na jiné myšlenky. Docela se mu to i dařilo, protože v tom byl zkušený.

Ne, že bych já nebyl, ale s Yuuem to bylo něco jiného. Co se týkalo milování, byl jsem v jeho přítomnosti trochu nervózní a připadal si oproti němu nezkušený. Myšlenky jsem však hned zahnal, když se ve mně zkusmo pohnul a já zasténal stejně jako on. Rukama mě objal kolem pasu a přitiskl k sobě a já mu obmotal nohy kolem pasu, stejně jako on předtím mně. Začal pomalu přirážet, abych si zvykl, i když už jsem zvyklý byl. Po chvíli mi to jeho pomalé tempo nestačilo, a tak jsem mu naznačil, že může zrychlit, ale k ničemu se neměl. Zaryl jsem mu nehty do ramen a on sykl.

"Jsi nedočkavý," zamumlal mi do rtů, ale tempo zůstalo stejné.
"Dělej nebo si to budeš dělat sám," zavrčel jsem odpověď a hladově se mu vrhl na rty. Konečně zrychlil, a kdybych mohl, předl bych spokojeně jako kotě, které mělo misku smetany. Za chvíli jsem se začal zase dožadovat zrychlení. Jenže místo toho mě Yuu začal líbat na krku a rukou mi začal třít a hladit penis. Zrychlení jsem vypustil z hlavy a spíš se začal zabývat tím, abych nevzdychal moc hlasitě, i když Yuuovy rty moje vzdechy účinně tlumily. Cítil jsem, jak se Yuuovo tělo začalo pomalu napínat, stejně jako to moje. Kousl jsem do jazyka, abych nevykřikl na hlas a společně s Yuuem, který se mi zakousl do ramene, jsme vyvrcholili. Zmoženě se o mě opřel a já pod vahou obou těl, které mi přišlo docela těžké, jsem se svalil na stůl. Chvíli jsme odpočívali, a pak se společnými silami nějak oblékli a vyšli z boxu. Jako vždy už v patře nikdo nebyl.

"Víš, že je těžký tě utahat?" pronesl s úsměvem na rtech, když jsme nastupovali do výtahu a opřel se o stěnu.
"Jo. Počkej, až budeme zase u vás," odpověděl jsem mu a výtah nám oznámil přízemí. Nějak jsem si zvykl na to, že tenhle náš vztah je založený jen na těchto schůzkách. Alespoň jsem nemohl tvrdit, že trpím nedostatkem sexu nebo frustrací. To opravdu ne. Sexu se mi dostávalo až moc, ale nevadilo mi to. Vystoupili jsme z výtahu a vydali se k východu. Venku už skoro nikdo nebyl, takže si mě Yuu přitáhl k sobě a znovu mě políbil, ale na krk.
"Taky tě miluju," zašeptal mi do ucha a než jsem se vzpamatoval, už byl pryč.

Od této chvíle jsme spolu tajně chodili. Byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Chodili jsme společně ze školy domů, občas jsme se zastavili u mě nebo u Yuua, milovali se v posteli anebo v knihovně. Bylo mi jedno, kde jsem, hlavně, že jsem byl s ním. Náš vztah mi přišel až moc krásný na to, aby to byla pravda. Ale pravda to byla. Avšak nic nemůže trvat věčně. Když jsme spolu byli třetím měsícem, začaly mi chodit různé dopisy. Stálo v nich, že Yuu mě nakonec opustí nebo s někým podvede. Pořád dokola jedna a ta samá písnička, akorát jinak formulovaná. Na konci dopisu stálo vždy písmeno A. Když jsem Yuuovi ty dopisy ukázal, řekl mi, že je píše jeho expřítel. Byli spolu rok, ale Allen, tak se jmenoval, na něm začal být závislý, a tak se rozešli. Několikrát Yuua sledoval a udělal mu na veřejnosti několik hysterických scén, ať se k němu vrátí, ale vykoledoval si maximálně tak policejní soud se zákazem přiblížit se k Yuuovi na deset metrů. Blíž nemohl. Když nemohl být s Yuuem, začal mu posílat dopisy, jenže on je už ani nečetl a rovnou vyhazoval.

Řekl mi, abych ty dopisy už ani nečetl, a tak jsem dal na jeho radu. Jenže jejich počet se začal zvyšovat. Yuu se rozhodl, že dojde na polici. Doufali jsme, že pak už budeme mít klid. Jenže nám to asi nebylo přáno. Ten den, kdy Yuu šel na polici, jsem zůstal doma. Bylo mi špatně, a tak jsem se zašil na gauči s hrnkem čaje u televize a čekal, až se Yuu vrátí.

Po neskutečně dlouhé chvíli jsem konečně slyšel klíče v zámku. Vstal jsem z gauče, abych ho přivítal, ale mezi dveřmi jsem se zastavil. Přede mnou stál muž okolo dvaceti. Měl šedé vlasy, modré oči a byl celkem vysoký a štíhlý.

"Ty jsi Lavi?" zeptal se mě.
"Proč?"
"Napadlo mě, že se podívám na svoji náhradu," odpověděl mi se zlomyslným úšklebkem a vydal se do kuchyně. A mně došlo, že to musí být Allen. Pomalu jsem šel za ním a hned mezi dveřmi klesl na kolena. V břiše jsem pocítil bodavou bolest hned, jak se ke mně Allen přiblížil.

"Lavi?" uslyšel jsem z předsíně Yuuův hlas. Chtěl jsem odpovědět, ale nešlo to. Něco po mně teklo a vsákalo do mikiny. Podíval jsem se. V břiše jsem měl nůž a věci byly nasáklé krví.
"Jsme tady, lásko," odpověděl místo mě Allen a já se zděšeně otočil za sebe. Krev už kapala na zem a kreslila na bílý koberec červené obrazce. V tu chvíli se objevil Yuu a zděšeně těkal očima ze mě na Allena a na krev na koberci. Něco mi říkal, ale to už jsem padal na zem a před očima měl tmu. Trochu mě probralo, když vedle mě něco dopadlo a někdo mi chytil hlavu a začal na mě mluvit. Pomalu jsem otevřel víčka, byla tak těžká, a uviděl jsem Yuuovu tvář. Brečel. Něžně jsem se usmál a pohladil ho po tváři. Sehnul se nade mě a zlehka mě políbil na rty.

"Vydrž, lásko, už jsem volal záchranku. Za chvíli tu budou," šeptal mi a já se musel usmát. Věděl moc dobře, že je pozdě, že to nestihnout. Posledními silami jsem si ho k sobě přitáhl a daroval mu poslední polibek. Byl jsem s ním šťastný. Byl jsem šťastný, že jsem měl pro koho žít, i když jen tři měsíce.
"Děkuju za ty tři měsíce, lásko. Miluju tě," sotva jsem to dořekl, už jsem nic neviděl a na nic nemyslel…

Yuu se podíval na mrtvé tělo svojí lásky ve svém náručí a ukradl si ještě jeden polibek z chladnoucích rtů. Klečel na zemi v kaluži Laviho krve a brečel, dokud nepřijela záchranka. Samozřejmě se ptali, co se stalo, a proč jsou dva mrtví. Přiznal se, že Allena zabil. A také za to byl odsouzen. Jeho advokát to hájil jako sebeobranu, a tak Yuu dostal dva roky na tvrdo, ale za dobré chování by ho mohli pustit už za rok a půl možná za rok.

***

Uplynulo půl roku a do cely mu přidělili nováčka. Byl vyjukaný a třásl se. Když viděl na posteli sedícího Yuua s pohledem upřeným do dálky, odkašlal si a pozdravil. Yuu k němu stočil svůj pohled, aby si ho prohlédl. Celou dobu byl na pokoji sám. Mladík před ním se pod jeho pohledem zatřásl. Prohlížely si ho neuvěřitelně smutné oči, ale přesto v nich bylo něco… něco nebezpečného. Byly to oči muže, který už zabil….

"Kanda," představil se stroze a přestal si ho prohlížet.
"Rio," zazněla odpověď šeptem.
"Kando... já… můžu se na něco zeptat?"
"Hm?"
"Za co tu jsi?"
"Za vraždu… Nebudeš mi to věřit, ale za vraždu z lásky…."