18. kapitola

- Lhát se nemá, to tě maminka neučila?

- Já nelhal, já ti jen neřekl všechno....

Spolupráce s Bee

18. kapitola

"Tys nečekal hodně věcí. Třebaže nováčka nezlomí mučení, zabije ti všechny lidi a navíc zdrhne," odpověděl a vážně, vážně doufal, že Nate něco udělá, podkopne mu nohy, podřízne ho, ale stále nic. On mu takhle na dálku nemohl pomoci. Radoval se předčasně.

"To máš pravdu. Ale co jsem rozhodně nečekal je skutečnost, že tu zase po letech potkám starého přítele... Že, Nate?"

Collins mlčel. Ani se nehnul, jen pozoroval tu malou, červenou tečku, která Shawovi tančila na límečku košile.

"Znám tady Nathaniela velice, velice dlouho. Ačkoliv, když jsme se potkali poprvé, byl to ještě mladíček. Nevinný, krásný. K zulíbání."

"Můžeš říct tomu amatérskýmu sniperovi, aby mi přestal laskavě mířit na krk?" Teprve potom mu došlo, co to vlastně řekl. "Ale... Ale Collins tě nezná."

"Ale zná, zná mě moc dobře... Jen si to trochu neuvědomil. Řekni tady svému parťákovi, jak moc dobře mě znáš, Nathanieli..."

Collins mlčel, jen se tvářil zarputile a kdyby jeho pohled mohl zabíjet... Už dávno by se stalo.

"Nebo to snad necháš na mně?"

 "Nathaniele?" Použil tón, který naznačoval, že čeká na vysvětlení. Navíc... Posledně, kdy mu řekl celým jménem, bylo v koupelně, ve sprše. Jen mu to blesklo hlavou. Na kratičký okamžik.

Byla to dokonale absurdní situace, ale on celý tenhle případ byl dokonale absurdní. Tolik vodítek, tolik slepých stop a jedna velká blbost, která se mu teď měla vymstít. Neměl si se Shawem nic začínat, neměl...

Mlčel. Neměl slova, kterými by mu to řekl.

"Každý má svou první misi, že ano? Tebe prodala sestra, jeho zase nadřízení vyměnili za jednoho služebně staršího. No, a ve vězení, protože vězení jsou temná, jsem ho našel já. A za drobnou úplatu ho vzal pod svá křídla a dostal ho ven. Už jsem říkal, jak byl nevinný a k zulíbání?"

Alex se zamračil. Co ten šmejd měl pořád s nevinností a... A pak mu to došlo. Nathaniel a Jukanov. Bože! Nejradši by si nafackoval. Jenže na to nebyl čas. Musel dostat Natha- agenta Collinse, opravil se v duchu, z mušky toho kreténa. Jenže jak, když sám byl terčem? Červená tečka se mu nervózně chvěla na krku...

"Nate? Nemáš k tomu, co říct?" Jukanov se ušklíbl a dloubl ho hlavní. "Ne? Tak já dopovím zbytek příběhu sám. Má to celkem nečekaný konec, Nate byl sice povolný, aby si zachránil krk, ale malé hračky koušou. Kousal samopalem a vystřílel mi polovinu lidí."

Samopal zmůže hrozné věci, to mu řekl, když objevil jeho jizvu. Hloupé myšlenky.

"Ještě jeden detail. Nate tehdy samozřejmě nevěděl, kdo jsem. Proč bych se hračce představoval. Stačilo jen to jedno jméno. Takové milé... Seroža, že ano, Nate?"

Nelhal, věděl to. Poznal to na něm. Říkal tu hnusnou pravdu a vyžíval se v tom. "A co mně je do toho?" Bylo mu do toho hodně, nebo si to alespoň myslel. Ale na druhou stranu, možná myslel špatně.

"Ale nic, jen jsem si říkal, že by bylo dobré vědět, ne? Navíc to má terapeutické účinky, takové vyprávění hrůzného zážitku..."

"To bys mi musel povyprávět detaily a ne! Ne, nechci je vědět!" zavrtěl odmítavě hlavou s mírným úšklebkem. Dostat se pryč. I s Collinsem. Začal obcházet sestřino tělo, pomalu, protože částečně leželo ve stínu. Tam se mohl ztratit. Alespoň natolik, aby stihl jednou jedinkrát vystřelit. Obešel kaluž krve, už téměř černé, jako jeho boty.

Nathaniel stál jako prkno, snad ani nedýchal, jen očima sledoval každý jeho pohyb. A byl bílý jako stěna, vypadal napůl, že mu snad je zle… Pak zaťal pěsti. Agent. Agent, který si sice vyslechl něco nepříjemného, ale teď na okamžik zapomněl na všechno, protože mu šlo o krk.

Mlčel, ale v duchu sumíroval.

„Nechceš je vědět? A já myslel, že tě zajímá každá podrobnost o tomhle zrzavém krasavci.“

"Víš, že ani ne? Víc by mě zajímalo, jak si dostal Veroniku na svojí stranu." Což byla pravda. Byla tvrdohlavá, nenechala si nic líbit, byli stejní, ale evidentně tolik ne, když se nechala podplatit, umluvit, ať to bylo dokoliv, podlehla. A to Shawové v povaze neměli.

"Jsem prostě dobrej, smiř se s tím," Jukanov se ušklíbnul. "Prostě dobrej, jinak bych nedělal, co dělám, ale byl bych něco podobného jako vy dva..."

Nathaniel se pohnul. Drobný pohyb, téměř nezachytitelný. Šoupnul nohou dozadu. Potom Jukanovi bleskově vrazil loket do žaludku, podkopl mu nohy a vykopl pistoli. Snipeři buď byli úplně blbí, nebo měli zakázáno je trefit. Kulky jen neškodně prosvištěly kolem.

"Běž! Tak sakra padej!" To bylo první, co ze sebe Alex dostal. Byl vzteklý - ne, ba přímo nasraný. Collins a Jukanov. Kvůli Collinsovi zabil vlastní sestru. Měl o něj strach... On, něco cítil, nebo si to alespoň myslel. A teď to bylo pryč.

Nathaniel ho poslechl zcela automaticky. Někdy fungují reflexy, když mozek nestíhá. Byli v průseru. Byli v obrovském průseru. A neměli šanci. Připadal si jako Forrest Gump. Když se dostaneš do problémů, utíkej. Tak běžel. Kličkoval špinavými moskevskými ulicemi jako vyplašený zajíc, několikrát zakopl, ale běžel... Běžel, dokud něco uvnitř něj neřeklo dost. Ale svému problému neutekl.

Podíval se na Alexe a neviděl nic.

"Nejradši bych tě zabil na místě..."

"Tak to udělej, jestli na to máš odvahu!"

"Sakra, zabil jsem ji kvůli tobě! Jeho bych taky zabil!" Shaw zastavil, vytáhl pistoli a namířil ji na Nathanielovo srdce. Měl v sobě vztek - na sebe, ale především na něj, že mu to neřekl. A pak zbraň jen trochu vychýlil ze směru a vystřelil. Stejně jako před chvílí jeho sestra. Možná ho škrábnul do paže, možná ne. Bylo mu to jedno. Práskl výstřel a agent Collins padl k zemi. Čistá rána, jen na opačnou stranu hrudníku.

A to se agent zastavil v chůzi podruhé. Pomalu se otočil ve chvíli, kdy se Nate poroučel k zemi s rukou na ráně a nevěřícně zíral na dlaň od krve. Od své krve!  Rychle k němu přiběhl a ránu pořádně stlačil. Druhou rukou vytáhl mobil a volal záchranku, aby okamžitě přijela.  Mluvil klidným a vyrovnaným hlasem, na to, v jaké situaci se nacházel. Postřeleného partnera svíral v náručí a snažil se v té tmě rozeznat, jestli je střelec stále na střeše - už tam nebyl.

„Hlavně neusínej!“ syknul, ale ani se na něj nepodíval. Jen ho držel a snažil se zastavit krvácení, dokud nepřijela záchranka.

Nathaniel se na něj podíval, ale po chvíli si uvědomoval, že vidí neostře a všechno se mu víc a víc rozmazává. Otevřel pusu a chtěl mu něco říct, cokoliv, protože se vážně necítil na to, aby umřel a neřekl při tom ani slovo, ale nemohl. Prostě to nešlo. Jen to bolelo a krev mu máčela košili i to, co zbylo z obleku. K čertu s tím vším.

Záchranka přijela skutečně brzy, když jim řekl, kdo jsou. Nathaniela odoperovali v rekordním čase a ještě dostal soukromý pokoj. Shaw stál opřený od dveře a pozoroval, jak spí. Doktor mu řekl, že by nebylo nejlepší, kdyby se vzbudil sám. Prý by mohl začít vyvádět. A tak si nakonec sedl do křesla a otočil se směrem k oknu. Ani se nestačil převléknout. Stále na sobě měl pracovní oblek a košili od krve. Nathanielovy krve. Kulku, nebo to, co z ní zbylo, už poslal do laboratoře, jen počkat na výsledky. Proč má Collins zašitou paži a jemu v zásobníku chybí kulka – o tom radši pomlčel.

A pak se ozval telefon a vyzváněl velmi neodbytně a nahlas, dokud ho nezvedl.

"Shaw?!"

"Odevzdáte pistoli a odznak kolegům, kteří jsou na cestě do nemocnice. Zpátky do Států vás eskortuje jednotka. Tohle si vypijete!"

„Samozřejmě, pane,“ odpověděl poslušně s notnou dávkou ironie a zaklapl telefon, i když se Brimingham snažil ještě něco říct. Nutno podotknout, že už to vážně nestihl. Alexander si povzdechl a promnul oči. Tohle znamenalo jediné – stažení z případu a Collinse čeká nový parťák. V tom se vedle něj ozvalo zasténání a místností se rozeřval tlakoměr, jak se Nate probudil do prostředí, které neznal.