Zlomyslné pohnutky Draca Malfoye - 1. kapitola
Svěřuji se vám se svým nejnovějším počinem, zároveň svojí prvotinou - co se světa HP týká (nekamenujte mě!) - a chci váš názor. Je to dostatečně Malfoyovské, nebo je to slabé? Nebojte se, moje křehké srdéčko kritiku snese.
Tato kapitolovka bude něčím zvláštní. Kapitolky budou krátké, zřejmě na sebe ani nebudou navazovat, ale za to snad budou přibývat častěji... Nepřipomíná vám to něco? Ano, díky Lexíku! Vnukl jsi mi skvělý nápad a tímto se ti též omlouvám, že ti nápad kradu - nedalo se odolat a proto jako omluvu přijmi první kapitolku!
1. kapitola
Tato kapitolovka bude něčím zvláštní. Kapitolky budou krátké, zřejmě na sebe ani nebudou navazovat, ale za to snad budou přibývat častěji... Nepřipomíná vám to něco? Ano, díky Lexíku! Vnukl jsi mi skvělý nápad a tímto se ti též omlouvám, že ti nápad kradu - nedalo se odolat a proto jako omluvu přijmi první kapitolku!
1. kapitola
Zamračil se. Celá síň štěbetala veselými hlasy a jeho
začínala bolet hlava. Otráveně se kolem sebe rozhlédl. Crabbe s Goylem do sebe
ládovali nehorázné množství koláčků a k tomu upíjeli dýňovou šťávu,
Parkinsonová se zase někam zdejchla se Zabinim a Millicent, s ostatními
zmijozelskými děvčaty, se snažila vymyslet nějaké zkrášlovací kouzlo. Prostě
nuda. Někdy si opravdu říkal, jak může s takovými tupci vydržet.
Ne, že by na tom ostatní koleje byli nějak lépe. Havraspár
měl Lenku Láskorádovou, Mrzimor Smitha, Zmijozel samozřejmě Crabbeho a Goyla a
Nebelvír? Nevěděl, koho říct jako prvního. Byl tu Weasley - vlastně celá jejich
povedená rodinka. Byla tu ta mudlovská šmejdka, Longbottom, všudypřítomný
Creevy se svým vlezlým fotografováním a nesměl zapomenout na Pottera - Chlapce,
který přežil.
Uchechtnul se. „U Salazara,“ zamumlal si pod nosem a napil
se šťávy. Celé to velké „haló“ kolem jeho osoby bylo k smíchu. I Severus ho tak
viděl - jako spratka, na kterého se kouzelnický svět spoléhá až moc a sám nic
nedělá. Celé jejich „Zlaté Trio“ bylo na vyloučení ze školy. Nikdy neviděl
lepší příklad porušování pravidel, než těhlech tří studentů. Když se nad tím
zamyslel - věděl jen o několika prohřešcích, ale ředitel věděl jistě o většině
a určitě jich nebylo málo. Ten starý pomatený blázen nad nimi držel ochranná
křídla a proti jeho oblíbenci se nesmělo říci křivé slovo.
Ostatně - sám v prvním ročníku slyšel, že Potter nechce jít
do Zmijozelu. Ale něco na tom bylo. Potterovic kluk v sobě měl možná víc ze
Zmijozela, než z Nebelvíra. Alespoň v některých chvílích. Tok myšlenek mu
přetrhl Goyle, když svůj pohár se šťávou omylem převrhl Dracovi do talíře. Ten
se zhluboka nadechl a vstal. „U
Salazara. Vážně Goyle, ty se nezvládneš bez svojí matky ani navečeřet!“
ušklíbnul se a zarazil tak přítok omluv. Vstal z lavice a ještě než se otočil: „Společnosti
cvičených opic mám dost.“
Ne, vážně, chuť k jídlu ho už určitě přešla. Když se nad tím
zamyslel, vlastně toho dneska ani moc nesnědl - měl na práci jiné věci. Jako
například rozjímat nad tím, co dělalo Trio. Ale proč by to jeho, vážně zrovna
jeho - zmijozelského prince, mělo zajíma-
„Omlouvám se!“ zaslechl omluvu a to přimělo zatoulanou mysl
vrátit se zpět k majiteli. Draco se podíval na svůj lehce zmačkaný hábit na
pravém rameni a narovnal jej.
„Pottere!“ zavrčel.
„Malfoyi!“ Ten zatracený Nebelvír jeho jméno vyplivl, jakoby
to měla být nějaká nadávka! A přitom ještě před chvílí zněl docela kajícně.
„Kde máš svoje poskoky? Že by tě vynechali ze svojí soukromé
párty, abys jim nedělal křena?“ Na druhou stranu, proč Pottyho nepoškádlit?
Sledoval, jak Zlatý hoch zrudnul vzteky a zatnul ruce v pěst. Vždycky bylo tak
jednoduché ho vyprovokovat. Vlastně si všiml, že jeho maličkost má na Pottera
takový efekt jako jediná.
„Nevím, a i kdybych to věděl, tak ti do toho nic není!“
prsknul jako kočka a chystal se kolem něj protáhnout. Draco jej však chytil za
rukáv a donutil tak mladíkovo tělo zpomalit a nakonec zastavit. Naklonil se k
němu trochu a zašeptal: „Kdyby ses cítil osamocený, víš, kde mě najdeš,
Pottříku.“ S velkým zadostiučiněním sledoval, jak se tváře hrdiny kouzelnického
světa barví do růžova. Ve vteřině v těch zelených očích zahlédl něco, ale rychle to zmizelo, Potter se
mu vytrhl a zamířil k nebelvírskému stolu.
Draco se otočil na patě a pokračoval ve své cestě do
společenské místnosti své koleje se zlomyslným úšklebkem na tváři. Potrápíme Pottříka, potrápíme Brumbálova
Zlatého chlapce a ještě z toho budu mít sám užitek...
Děkuju za věnování :)
OdpovědětVymazatTak v první řadě jsem rád, že se střípkování příběhu zalíbilo i
tobě, jen do toho! * skanduje * Jinak ohledně FF na Harry
Pottera... jsem spíše fanda paringu SS/HP, ale s chutí jsem si
přečetl tvého Malfoye.
A k jeho charakteru... podle mě je osobnost Draca Malfoye
daleko komplikovanější než jen jako toho, kdo nemá rád Harry. Je to opravdu pravý Zmijozel - aristokratický intrikán, který si nerad špiní ruce, ale má vždy nějaký záložní plán a nebojí se jít
za společenské konvence. Takže tvoje podání Malfoye se mi
líbí a už se těším, jak potrápí Potříka :))
Tohle JE rozhodně pravý Draco Malfoy! Je to skvělé, nevidím na tom nic špatného :D
OdpovědětVymazat