Čas na zklamání

Je mi zima.

Je ti zima z prázdných slibů. Je ti zima z času, který jsi strávil doufáním v ně. Je ti zima z lidí, kteří ti je slíbili. Je ti zima z ran, které ti tím uštědřili.

Říká se, že čas zahojí všechny rány a bude to dobré. Nikdy nic nebude dobré! Je to lež! Jen slovní výraz, kterým tě budou všichni vždycky chlácholit, protože si nedokáží představit situaci, ve které jsi. Protože každý je moc zahleděný do svých vlastních problémů a nedokáže ti poradit. A ten, kdo by ti naslouchal, tu není. A o tom život je, že? Ne vždycky můžeš mít to, co chceš. Ne vždycky to dostaneš.

Když ti dá život citrony - dál to znáš, že? Poučky, kterým se směješ do té doby, než se stanou pravdou. Vlastně všechnno je vtip do té doby, než už není. A co dělat pak? Nervově se zhroutit? Být na všechny protivný? Přetvařovat se a být ublížený, protože lidé, kteří tvrdili, že tě tak moc dobře znají ve finále nezjistí, že se jedná o přetvářku?

Falešných přátel a známých mám dost.

Drahoušku, těch má dost každý! Ale co praví přátelé, hm? Ty spočítáš na prstech jedné ruky a stejně tu pro tebe nejsou! Tak co budeš dělat? Hlavně ze sebe nedělej chudáčka. Vždycky jsi všechno zvládl sám, proč by tahle chvíle měla být jiná? Ve skutečnosti už dávno víš, že spolehnout se můžeš jedině na sebe a věřit nemůžeš nikomu - ani sobě.

Je mi zima.

To už tu bylo. Řekni mi něco nového. Co třeba zklamání? Pověz mi o zklamání - jaké to je? Jaký to je pocit? Jako když se topíš? Cítíš, že nemáš dostatek vzduchu a víš, že se nemůžeš nadechnout, protože ta bolest by byla ještě horší? Nebo je to jako sen, ve kterém padáš temnotou, nevidíš dno a nevíš, jak daleko od něj jsi? Takže se snažíš moment dopadu oddálit a s nepříjemným trhnutím se probudíš a pamatuješ si, že dno jsi vlastně nikdy nepotkal? Řekni...

Přestaň.

Ale no tak, zrovna se tak dobře bavím. Řekni, komu se svěříš? Nikdo tu pro tebe není! Nikoho nezajímáš! Kolik lidí ti slíbilo, že tu pro tebe budou?! HM?! A kolik jich tu pro tebe ve skutečnosti je?! Řekni mi, jak je cítit zklamání? Řekni mi, jak vypadá zklamání?

Ne.

Haha. Ne? Tak já ti to řeknu. Zklamání vypadá jako uschlý strom žíznící po vodě, jehož větve popraskaly a zlomené dopadly na suchou zem. Zklamání vypadá jako mlha, která se valí přes kopce a domy a zahalí všechny bez rozdílu. Zklamání vypadá jako...

... jako zapadající slunce, když pozoruješ krajinu a všechno v jednom momentě utichne, protože den skončil.