Maasová, J. Sarah - Dvůr trnů a růží
Autorka slavné série
Skleněný trůn se vrací s novou sérií, a to sice se Dvorem trnů a růží. Pokud Vás matou
všelijaké názvy recenzí ‚Kráska a zvíře trochu jinak‘ nebo ‚Kráska a zvíře
v moderním hávu‘, nevěste hlavu. Není to moc originální pojmenování recenze,
ale je to nejvýstižnější. Protože čemu jinému se podobá příběh, kde dívku
z chudé rodiny odvede obrovská bestie do své země, kam normálně žádný
smrtelník vkročit nesmí, aby zlomila kletbu?
Správně! Kráska a zvíře. Jednoduchý název s komplikovaným dějem.
Hlavní hrdinka se jmenuje Feyre. Je jí devatenáct let, a stejně jako Katniss z Hladových her, má na starost obživu svojí rodiny – zmrzačeného otce a dvou starších marnivých sester. Lovit chodí do nebezpečného lesa za vesnicí a kožešiny zvířat prodává na trhu nebo z nich šije oblečení pro sebe nebo sestry.
Všechno skončí jednoho dne, kdy v lese zastřelí
obrovského vlka i přes obavy, že by mohl být proměněná víla. Druhý den se
přijde dožadovat vraha obrovská bestie a Feyre si uvědomí, že nějakou magickou
bytost doopravdy zabila. Bestie se odvolává na Úmluvu, podle které může žádat Feyrin život výměnou a dá jí na
výběr. Buď půjde dobrovolně na bestiino sídlo nebo před chatrč, kde se jí
dostane rozsápaného hrdla. Ač nerada, Feyre opustí svoji rodinu a odejde se
zvířetem.
Nepohádková pohádka
Maasová pravidla Prythianu v několika kapitolách
popsala docela dobře. Kdysi dávno víly a lidé žili v relativní harmonii -
dokud se něco nepodělalo, lid se nevzbouřil i s několika vílami a byla
Velká Válka, po které byl lid vyhnán. Mezi těmito dvěma světy vznikla zeď,
která je oddělovala. Magický svět víl rozdělený do sedmi dvorů a lidský svět
bez magie naplněný nenávistí vůči vílám.
Kupodivu zde víly nejsou vykresleny jako ty nejkrásnější
bytosti světa a Maasová se vyhýbá klišoidnímu tématu, jak víly neumí lhát a
ublíží jim kov. Neublíží – za to jasan ano a lhát umí skvěle, protože jinak by
hlavní hrdinku na Jarní dvůr nikdy nedostaly.
Tamlin, další hlavní postava, vládce Jarního dvora, vznešená
víla s neomezenou mocí a v poslední řadě ta lítá bestie, která
odvedla Feyre na své panství. Rozhodně se nenechte zmást tím, že je z rodu
víl. Maasová z Tamlina udělala válečníka každým coulem, který nikdy moc
netoužil po vladaření, ale osud měl jiné plány. Po boku mu vždy kráčí věrný
Lucien, který je sympatický díky svým sarkastickým poznámkám a správnému
popichování svého přítele.
Co se záporných postav týká, nejhlavnější je víla Amarantha
se svým věrným sluhou Attorem. Z řady trochu vybočuje Rhysand, který se představí
jako záporák, ale ke konci příběhu se postaví na správnou stranu.
Tisíckrát nic umořilo
vola
V tomto případe sice ne tisíckrát, ale několikrát
rozhodně. Velikým plusem knihy je, že ať má kolik chce hluchých míst nebo
podobných částí, Maasová příběh prostě umí prodat a čte se lehce.
Například Feyre a její počáteční pobyt na Tamlinově dvoře,
kde jsou si pasáže, ve kterých přemýšlí o útěku velmi podobné. Nebo Tamlinova chladnost a nemotorné pochvaly,
u kterých si člověk říká, že tohle by fakt nevymyslel a je skutečně rád, když
ta nervozita mezi hlavními postavami opadne.
Nejhorší (hůře napsaná) je nejspíše poslední část knihy, kde
má Feyre splnit tři úkoly nebo uhodnout hádanku. Tohle samo o sobě není
originální a i hlavní záporná postava, tedy víla Amarantha (která se nám
v této části konečně představí), působí dojmem, že je akorát tak nad
slunce krutá, manipulativní a šílená, ale do hrozivé vládkyně celého Prythianu
má docela daleko.
Není to tak hrozné
Aby zde nezazněly jen nedostatky, zmíním i několik povedených
věcí. U většiny Young Adult fantasy se automaticky tak nějak počítá s tím, že
hlavní hrdinka oplývá krásou. Feyre je možná pěkná tvářička, ale za krasotinku
se považovat nedá, protože kvůli nedostatku jídla je kost a kůže - doslova.
Vývoj příběhu je též dobrý, protože romantika v něm nepůsobí nuceně, ale má přirozený rozjezd. Jinak je to jako všude jinde: hlavní ženská postava nejdříve nesnáší hlavní mužskou postavu a snaží se vymyslet plán k úprku, ze kterého nakonec sejde. Nakonec jí hlavní mužská postava musí několikrát zachraňovat z nebezpečí, protože je až moc tvrdohlavá, nechce nikomu věřit ani jedno slovo a rčení když něco chceš, udělej si sám bere doslova a do písmene.
Vývoj příběhu je též dobrý, protože romantika v něm nepůsobí nuceně, ale má přirozený rozjezd. Jinak je to jako všude jinde: hlavní ženská postava nejdříve nesnáší hlavní mužskou postavu a snaží se vymyslet plán k úprku, ze kterého nakonec sejde. Nakonec jí hlavní mužská postava musí několikrát zachraňovat z nebezpečí, protože je až moc tvrdohlavá, nechce nikomu věřit ani jedno slovo a rčení když něco chceš, udělej si sám bere doslova a do písmene.
Rozhodně bych knihu doporučila těm, kteří mají rádi Young Adult
fantasy s nějakou tou docela dobře potlačovanou chemií mezi oběma hlavními
postavami (asi do stránky dvě stě) a náznakem milostného trojúhelníku do
budoucna. Minulost Prythianu je zajímavá a v knize se to nejdůležitější
dozvíte až na konec.
Jak už je ale uvedeno výše, Maasová svoji fantazii umí
prodat a vše je popsáno velmi čtivě, že jí člověk nějakou tu chybu nebo hluché
místo odpustí. Možná díky tomu svižnějšímu tempu.
Komentáře
Okomentovat