11. kapitola
Erik měl docela velkej pokoj. U dveří byla postel, asi kvůli tomu, aby nemusel chodit ožralej přes celej pokoj, naproti ní byly asi tři… no prostě polovinu protější stěny zabírala skříň, která měla na dvířkách zrcadla. To samozřejmě znamená, že je tam tři prdele hadrů. Erik byl v tomhle jako ženská, ale co si budeme povídat, Patrik na tom byl úplně stejně. No, vedle týhle hadrárny měl stůl a vedle něj sem seděl já a hrál na klávesy. Spíš se pokoušel zahrát melodii k nový písničce a docela se mi dařilo.
"Kurva, Eriku! Kecni si někam na prdel a přestaň tu furt pochodovat!" zařval Dan, když Erik už po několikáté vyrazil ke skříni a začal se v ní přehrabovat.
"Ale zbývá deset dní! Chápeš to? JEN deset dní! Já to nevydržím! Zejtra jedeme nakupovat! Potřebuju si koupit nový hadry!" sedl si Erik na postel a zhrouceně se chytil za hlavu, jako by měl nastat konec světa. Je fakt, že zbývalo deset dní do výběru předkapely, ale deset dní je kurevsky dlouhá doba, která stejně rychle uteče. Ne, že by se mi na nákup nějak chtělo, koneckonců sem chlap, a ti nijak v lásce nákupy nemají… Typy jako Erik se nepočítaj… Posledně to totiž dopadlo tak, že nás Erik protáhnul všema hadrárnama v centru Berlína tak dokonale, že auto bylo úplně narvaný a ještě měl každej minimálně dvě tašky na sobě. Výjimkou byla Erikova matka, ta měla jen jednu, pač řídila.
"To určitě. Pojedeme nakupovat a dopadne to jako posledně, co?" zděsil se Stefan. Seděl sem k nim zády, takže sem neviděl žádný zhnusený pohled.
"Tak se pojede dneska, no. Když se všichni tak těšíte," pronesl spokojeně Erik.
"Alexi, lásko?" ozval se Dan.
"Hm?" otočil sem se přes rameno.
"Že pojedeme až zítra?" udělal na mě prosebný výraz. Erik ho sjel pohledem a Dan nasadil výraz mučedníka. Musel sem se usmát.
"Soráč, Eri, sem pro zítřek," mrknul sem na Erika a ten uraženě nafouknul tváře.
"Si trhněte nohou. Sem myslel, že to chcete mít z krku…"
"Zlato, je půl sedmý večer. Ty si vážně myslíš, že bychom to S TEBOU měli z krku za dvě hodiny?" zeptal se s ironií v hlase Dan. Erik se nervózně poškrábal na hlavě a usmál se.
"Tak vidíš." Nakonec to dopadlo celkem vtipně. Všichni volali domů, že přespí u Erika, jelikož ráno nás měla jeho matka vzít teda do těch hadráren. Všichni sme se fakt těšili, takže já to zapíchnul už v jedenáct.
Největší prdel byla ráno. Erik bloknul koupelnu na našem patře a Patrik tu druhou v prvním patře. Oba tam strávili tak půl hodiny, takže než se dostalo na mě, ještě sem si schrupnul. Erik vyšel z koupelny extra vymóděnej a namalovanej, takže my ostatní byli rádi, že sme se stihli umejt a oblíknout. Samozřejmě se oba dva elegáni šíleně divili, jakto, že nikdo není upravenej, jako obvykle. Dan ho pěkně seřval, že jak sme se měli upravit, když chytře blokli obě koupelny. Dál snad nic nestálo za zmínku.
Do Berlína jsme jeli asi… dvě hodiny? Nevim, pač sem celou cestu prospal Danovi na rameni. Když mě vzbudil a zeptal se, jak se mi spalo, okomentoval sem to tim, že je dobrej polštář. Do obchoďáku se samozřejmě první vřítil Erik, div si nerozbil držku. Pokladní nás tu dobře znal. Vlastně znali - pět pater, na každým jinej prodavač. Dan s Patrikem si to namířili do oddělení s tričkama, Stefan šel pokecat s klukem u pokladny a Erik lítal mezi patrama a bral všechno, co se mu líbilo, a pak s tim zalezl do kabinky. Já se rozhlížel kolem a nakonec se rozhodl, že zavítám k oddělení s kalhotami. Ty moje totiž… ehm… Dejme tomu, že sem našel využití pro spínací špendlíky a ty široký díry šikovně pospojoval těma špendlíkama. Jednoduchý.
Potřebuju nový kalhoty. Probíral sem se tou hromadou hadrů. Džíny, tříčtvrťáky, kraťasy… všechno možný, ale ne to, co bych si představoval. Ve finále sem si vybral jedny schválně rozdrbaný světlejší džíny, černý kalhoty s hromadou kapes, který mi půjdou skvěle ke steelkám. Na trička sem samozřejmě nezapomněl. Nebylo to nic originálního. Pár černejch a bílejch tílek bez rukávů, jedno tmavě modrý triko s nápisem 'Ready to kick SOME Ass' a nakonec asi tři trička s potiskem kapel HammerFall, Sonata Arctica a Dimmu Borgir. To celý mi zabralo asi tři hodiny.
"Kde je Erik?" zeptal sem se Stefana, když platil svoje věci. Měl dobrý čtyři tašky. Já měl zaplaceno, a vešlo se mi to do třech.
"Znáš ho," ušklíbnul se a já dostal záchvat smíchu, když sem za jeho zády viděl Erika s Patrikem, oba ověšený taškami.
"O co, že je to všechno Erika," zasmál jsem se a vzápětí litoval. Prdele! Prej: Nikdy se nebudu sázet. Já ty svoje zákazy nikdy nedodržím.
"Beru. Sázka stejná jako minule, jo?" a než sem stačil cokoliv namítnout, Erik si to k nám vesele přikvačil a Stefi se ho už ptal, proč má tolik hadrů, že to stejně neunosí. Na to se Eri vždycky chytil.
"Jak tolik?! Moje sou jen tyhle," trochu hýbnul s těma hadrama co držel on, "a tohle je Páti," ukázal asi na šest kusů oblečení. Fajn, tak sem prohrál. Stefan se na mě usmál.
"Jdu se ještě mrknout na jedny kalhoty," mrknul na mě a já pochopil, že chce, abych šel za ním. Po chvíli, kdy pokladník pořád markoval Erikovy hadry, sem se zdekoval za Stefanem. Když sem procházel kolem kabinek, někdo mě chytil za loket a vtáhl do jedné z nich. Stefan. Jak jinak. Přirazil mě na stěnu kabinky a zajel rukou do vlasů.
"To chceš výhru teď?" pozvedl jsem obočí, když se mi přisál na krk.
"Jo." Přetočil jsem ho pod sebe, ruce mu položil na boky a vrhnul se mu na rty. Během líbání mi přesunul ruce na ramena, objal mě kolem krku a já ho prudce přitiskl k sobě. Překvapeně mi zavzdychal do úst. Odtrhnul jsem se od něj v ten moment, kdy mi začal rukama sjíždět k lemu kalhot.
"Nech si zajít chuť. Výhra byla líbačka, ne sex," zavrněl sem mu do ucha a nechal ho tam stát. Když jsem se vrátil k pokladně, už tam byl i zbytek kapely. Všichni měli zaplaceno. Chvilku po mě přišel i Stefan, takže sme mohli vyrazit. Tentokrát bylo auto taky narvaný, ale nikdo na sobě neměl ani jednu tašku. Kupodivu. Stejně nejvíc místa zabraly Erikovy hadry. Tolik k našemu nakupování…
"Kurva, Eriku! Kecni si někam na prdel a přestaň tu furt pochodovat!" zařval Dan, když Erik už po několikáté vyrazil ke skříni a začal se v ní přehrabovat.
"Ale zbývá deset dní! Chápeš to? JEN deset dní! Já to nevydržím! Zejtra jedeme nakupovat! Potřebuju si koupit nový hadry!" sedl si Erik na postel a zhrouceně se chytil za hlavu, jako by měl nastat konec světa. Je fakt, že zbývalo deset dní do výběru předkapely, ale deset dní je kurevsky dlouhá doba, která stejně rychle uteče. Ne, že by se mi na nákup nějak chtělo, koneckonců sem chlap, a ti nijak v lásce nákupy nemají… Typy jako Erik se nepočítaj… Posledně to totiž dopadlo tak, že nás Erik protáhnul všema hadrárnama v centru Berlína tak dokonale, že auto bylo úplně narvaný a ještě měl každej minimálně dvě tašky na sobě. Výjimkou byla Erikova matka, ta měla jen jednu, pač řídila.
"To určitě. Pojedeme nakupovat a dopadne to jako posledně, co?" zděsil se Stefan. Seděl sem k nim zády, takže sem neviděl žádný zhnusený pohled.
"Tak se pojede dneska, no. Když se všichni tak těšíte," pronesl spokojeně Erik.
"Alexi, lásko?" ozval se Dan.
"Hm?" otočil sem se přes rameno.
"Že pojedeme až zítra?" udělal na mě prosebný výraz. Erik ho sjel pohledem a Dan nasadil výraz mučedníka. Musel sem se usmát.
"Soráč, Eri, sem pro zítřek," mrknul sem na Erika a ten uraženě nafouknul tváře.
"Si trhněte nohou. Sem myslel, že to chcete mít z krku…"
"Zlato, je půl sedmý večer. Ty si vážně myslíš, že bychom to S TEBOU měli z krku za dvě hodiny?" zeptal se s ironií v hlase Dan. Erik se nervózně poškrábal na hlavě a usmál se.
"Tak vidíš." Nakonec to dopadlo celkem vtipně. Všichni volali domů, že přespí u Erika, jelikož ráno nás měla jeho matka vzít teda do těch hadráren. Všichni sme se fakt těšili, takže já to zapíchnul už v jedenáct.
Největší prdel byla ráno. Erik bloknul koupelnu na našem patře a Patrik tu druhou v prvním patře. Oba tam strávili tak půl hodiny, takže než se dostalo na mě, ještě sem si schrupnul. Erik vyšel z koupelny extra vymóděnej a namalovanej, takže my ostatní byli rádi, že sme se stihli umejt a oblíknout. Samozřejmě se oba dva elegáni šíleně divili, jakto, že nikdo není upravenej, jako obvykle. Dan ho pěkně seřval, že jak sme se měli upravit, když chytře blokli obě koupelny. Dál snad nic nestálo za zmínku.
Do Berlína jsme jeli asi… dvě hodiny? Nevim, pač sem celou cestu prospal Danovi na rameni. Když mě vzbudil a zeptal se, jak se mi spalo, okomentoval sem to tim, že je dobrej polštář. Do obchoďáku se samozřejmě první vřítil Erik, div si nerozbil držku. Pokladní nás tu dobře znal. Vlastně znali - pět pater, na každým jinej prodavač. Dan s Patrikem si to namířili do oddělení s tričkama, Stefan šel pokecat s klukem u pokladny a Erik lítal mezi patrama a bral všechno, co se mu líbilo, a pak s tim zalezl do kabinky. Já se rozhlížel kolem a nakonec se rozhodl, že zavítám k oddělení s kalhotami. Ty moje totiž… ehm… Dejme tomu, že sem našel využití pro spínací špendlíky a ty široký díry šikovně pospojoval těma špendlíkama. Jednoduchý.
Potřebuju nový kalhoty. Probíral sem se tou hromadou hadrů. Džíny, tříčtvrťáky, kraťasy… všechno možný, ale ne to, co bych si představoval. Ve finále sem si vybral jedny schválně rozdrbaný světlejší džíny, černý kalhoty s hromadou kapes, který mi půjdou skvěle ke steelkám. Na trička sem samozřejmě nezapomněl. Nebylo to nic originálního. Pár černejch a bílejch tílek bez rukávů, jedno tmavě modrý triko s nápisem 'Ready to kick SOME Ass' a nakonec asi tři trička s potiskem kapel HammerFall, Sonata Arctica a Dimmu Borgir. To celý mi zabralo asi tři hodiny.
"Kde je Erik?" zeptal sem se Stefana, když platil svoje věci. Měl dobrý čtyři tašky. Já měl zaplaceno, a vešlo se mi to do třech.
"Znáš ho," ušklíbnul se a já dostal záchvat smíchu, když sem za jeho zády viděl Erika s Patrikem, oba ověšený taškami.
"O co, že je to všechno Erika," zasmál jsem se a vzápětí litoval. Prdele! Prej: Nikdy se nebudu sázet. Já ty svoje zákazy nikdy nedodržím.
"Beru. Sázka stejná jako minule, jo?" a než sem stačil cokoliv namítnout, Erik si to k nám vesele přikvačil a Stefi se ho už ptal, proč má tolik hadrů, že to stejně neunosí. Na to se Eri vždycky chytil.
"Jak tolik?! Moje sou jen tyhle," trochu hýbnul s těma hadrama co držel on, "a tohle je Páti," ukázal asi na šest kusů oblečení. Fajn, tak sem prohrál. Stefan se na mě usmál.
"Jdu se ještě mrknout na jedny kalhoty," mrknul na mě a já pochopil, že chce, abych šel za ním. Po chvíli, kdy pokladník pořád markoval Erikovy hadry, sem se zdekoval za Stefanem. Když sem procházel kolem kabinek, někdo mě chytil za loket a vtáhl do jedné z nich. Stefan. Jak jinak. Přirazil mě na stěnu kabinky a zajel rukou do vlasů.
"To chceš výhru teď?" pozvedl jsem obočí, když se mi přisál na krk.
"Jo." Přetočil jsem ho pod sebe, ruce mu položil na boky a vrhnul se mu na rty. Během líbání mi přesunul ruce na ramena, objal mě kolem krku a já ho prudce přitiskl k sobě. Překvapeně mi zavzdychal do úst. Odtrhnul jsem se od něj v ten moment, kdy mi začal rukama sjíždět k lemu kalhot.
"Nech si zajít chuť. Výhra byla líbačka, ne sex," zavrněl sem mu do ucha a nechal ho tam stát. Když jsem se vrátil k pokladně, už tam byl i zbytek kapely. Všichni měli zaplaceno. Chvilku po mě přišel i Stefan, takže sme mohli vyrazit. Tentokrát bylo auto taky narvaný, ale nikdo na sobě neměl ani jednu tašku. Kupodivu. Stejně nejvíc místa zabraly Erikovy hadry. Tolik k našemu nakupování…
Komentáře
Okomentovat