12. kapitola
U Erika nám to všechno hezky paní Schwarzová naházela do hlavní chodby, ať si to rozebereme a hned odjela za známýma. Dopadlo to tak, že všichni si vzali nějaký tašky a pakovali se k Erikovi pokoje. Tam sme zjistili, že si každej vzal úplně jiný hadry, než si koupil a Patrik šlohnul klukům několik triček.
"Hej! To je moje!" zafňukal Dan, když mu Páťa bral nějaký triko s bílým potiskem. Co tam bylo napsaný, sem nestihl přečíst.
"Pro tebe je toho škoda," vyplázl na něj jmenovaný jazyk a strčil triko do tašky. Byli jak malí haranti. Všichni se začali přehrabovat vzájemně v taškách, jen ty moje tomu jaksi unikly. Alespoň sem doufal. Pak se ale Stefan nenápadně natáhl do jedné z tašek a vytáhl moje super nový rozdrbaný džíny a začal je vydávat za svoje.
"Tak to teda ne frajere! Ty sou moje!"
"Nikde nevidim podpis," zasmál se a odtáhl se, když sem se po nich začal natahovat. Rezignovaně jsem sáhl do jedné z tašek a vytáhl účet.
"Mam je na účtu, víš?" zašklebil sem se.
"Parchante," zamumlal a hodil mi je nazpátek.
Večer to dopadlo tak, že sme všichni vyšli v nových hadrech k Rolfíkovi. Určitě z nás bude mít radost… Obzvlášť, když sme se tam posledně tak nádherně střískali. Hned mezi dveřma se na nás otočily všechny hlavy fanynek a následně náš zahrnuly prosbami o telefonní čísla, podpisy a někde sem zaslechl i žádost k sexu. Co ta dnešní mládež neudělá…. Zase sme se usalašili na pohovce a jen co přiklusala barmanka a já se chystal něco říct, zastavila mě mávnutím ruky.
"U tebe mi je to jasný, jako obvykle, u tebe taky," kývla na Stefiho a zbytek si objednával. Když mi po pěti minutách přinesla pět zelenejch, několik stakanů (to sou velcí panáci) a pivo, obrátil sem se na Erika.
"Hele, cože sem to vlastně posledně pil?" zeptal sem se ho s překvapeným hlasem.
"No, lásko, tohle je asi setina," prozradil mi Patrik a já šel do kolen. Tolik sem snad nevychlastal ani na svých patnáctinách.
No, jako 'předkrm' sem si dal ty stakany, na to zelený, a pak do sebe kopnul to pivo. Kluci už byli o hodně napřed, protože Stefi chlastal jedině zelený a stakany, takže byl dost pod parou, stejně jako Dan. Jedinej Erik byl trochu víc střízlivý. Já viděl naštěstí jen dvojmo, takže sem si přiobjednal nějakej koktejl. Chutnal hodně... rumově… Aha… Rumový koktejl. Co bych čekal?
"Hele, kluci, co si postavit pyramidu?" vyjekl sem nadšeně.
"A jako z-z če-ho?" otočil se na mě Patrik.
"Ze skleniček, ne?" odpověděl sem a loknul si rumu.
"A joooooo!" plácnul se do čela Erik a začal stavět z prázdných skleniček pyramidu.
"Ne, ne, ne! Hezky si objednáme nový. Kdo bude mít nejvyšší, vyhrává!" rozpřáhl sem rukama a trefil Erika do hlavy. Se smíchem sem se mu omluvil a objednal asi 15 zelenejch. Stefan odpadl po 6., Erik po 3., já dopil zbytek, takže na ostatní se nedostalo.
"Si mi nic nenechal," zafňukal Patrik s zvedl se s tím, že jde k baru objednat něco pro sebe, na což se zvedli i všichni ostatní a šli s ním. Najednou byl kolem mě podezřelej klid. Po chvíli sem se začal nudit, tak sem se pokusil vstát, ale nohy se mi podlomily a já si zase kecnul zpátky. No super. Nedokážu stát, tím pádem nedokážu dojít k Erikovi. Mam zůstat sedět a čekat, až sem přijdou, nebo se k němu doplazit? Dilema jak kráva. Jasně, že zůstanu sedět a čekat. Zaklonil sem hlavu a opřel si jí o zeď za mnou. Příjemně chladila.
"Kdes nechal kluky?" zeptal se nade mnou dost známý hlas. Ani sem neotevřel oči a mávnul rukou někam k baru.
"Aha. A to si všechno vypil sám?" Teprve teď sem otevřel oči. Přede mnou stál Timo a v pravé ruce držel půllitr piva.
"Kluci mi pomáhali, trošičku," naznačil jsem prsty asi deset centimetrů.
"Horší je, že nevim, jak se dostanu k tý dutý hlavě domů," zamumlal sem a zašklebil se.
"Chceš helfnout?" nabídl mi ochotně a já se na něj podíval. Pravda, byl střízlivější, nemotal se… tak proč ne.
"Když mě zvedneš," zazubil sem se a Timo přešel ke mně a fakt mě JEDNOU rukou zvedl. Tak trochu sem zavrávoral, takže sme málem hodili držku oba.
"Koukám, že čerstvej vzduch ti prospěje," řekl a chytil mě jednou rukou kolem pasu a vyšli sme vstříc kruté realitě, která zítra představovala hroznou kocovinu a dopoledne strávený u hajzlu.
Nakonec sme se nějak dobelhali na autobus. Timo mě posadil na lavičku a sám si sedl vedle mě. Nevim, kolik bylo hodin, ale asi hodně, jelikož na nebi svítilo hafo hvězd a vévodila jim ta bílá koule alias Měsíc. Jaká romantická chvilka… Nějak na mě dopadla únava, takže mi hlava klesla na Timovo rameno. Trochu ztuhnul, ale ne na dlouho. Byl sem u něj tak blízko, že jsem cítil jeho vůni.
"Víš, že hezky voníš?" zamumlal jsem mu do krku a přitulil se ještě blíž. Tak trochu mi začínala být zima, ale to byl detail. Natáhl jsem ruku a pohladil ho po krku.
"Neblbni, seš opilej."
"No a?" vůbec sem nechápal svoje chování, ale to bylo jedno. Momentálně mě zajímala osoba vedle mě, její hnědé vlasy, zelené oči a krk, ke kterému sem měl nejblíže. Lehce jsem po něm přejel rty a Timo mě odstrčil.
"Sakra nech toho! Seš opilej!" V tu chvíli přijel autobus. Nastoupili sme a sedli si úplně dozadu. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Ale mně pak něco docvaklo.
"Ty, Timo…"
"Hm?"
"Když já nemam od Erika klíče…" to, že byl doma nejspíš jeho táta, vědět nemusel. Měl sem náladu si s někým hrát a ten někdo byl Timo. To bylo nejspíš tim chlastem. Určitě jo… Timo si hlasitě povzdychl a na další zastávce sme vystoupili. Asi se rozhodl, že půjdeme k němu. Celou cestu k domu, kde bydlel, mě držel kolem pasu, abych někde nespadl, pač se mi solidně motaly nohy. Bylo mi příjemně, i když mě jen držel.
"Kdes byl tak dlouho?" přivítala nás Timova matka mezi dveřmi, ale hned jak mě uviděla, zklidnila se… trochu.
"Aha. Bude tu spát, že?" kývla hlavou směrem ke mně.
"Jo. Momentálně spí u Erika, jenže ten je ještě v klubu a on nemá klíče," ušklíbl se Timo a vydali sme se společně k jeho pokoji. Spíš se vydal on a mě s sebou táhl. Hodně pomalu sme se vyšplhali po schodech do druhýho patra. Netuším, jak se to povedlo, ale schody sme úspěšně zdolali a než sem se nadál, Timo mě přišpendlil ke dveřím pokoje a líbal mě na krku.
"Hej! To je moje!" zafňukal Dan, když mu Páťa bral nějaký triko s bílým potiskem. Co tam bylo napsaný, sem nestihl přečíst.
"Pro tebe je toho škoda," vyplázl na něj jmenovaný jazyk a strčil triko do tašky. Byli jak malí haranti. Všichni se začali přehrabovat vzájemně v taškách, jen ty moje tomu jaksi unikly. Alespoň sem doufal. Pak se ale Stefan nenápadně natáhl do jedné z tašek a vytáhl moje super nový rozdrbaný džíny a začal je vydávat za svoje.
"Tak to teda ne frajere! Ty sou moje!"
"Nikde nevidim podpis," zasmál se a odtáhl se, když sem se po nich začal natahovat. Rezignovaně jsem sáhl do jedné z tašek a vytáhl účet.
"Mam je na účtu, víš?" zašklebil sem se.
"Parchante," zamumlal a hodil mi je nazpátek.
Večer to dopadlo tak, že sme všichni vyšli v nových hadrech k Rolfíkovi. Určitě z nás bude mít radost… Obzvlášť, když sme se tam posledně tak nádherně střískali. Hned mezi dveřma se na nás otočily všechny hlavy fanynek a následně náš zahrnuly prosbami o telefonní čísla, podpisy a někde sem zaslechl i žádost k sexu. Co ta dnešní mládež neudělá…. Zase sme se usalašili na pohovce a jen co přiklusala barmanka a já se chystal něco říct, zastavila mě mávnutím ruky.
"U tebe mi je to jasný, jako obvykle, u tebe taky," kývla na Stefiho a zbytek si objednával. Když mi po pěti minutách přinesla pět zelenejch, několik stakanů (to sou velcí panáci) a pivo, obrátil sem se na Erika.
"Hele, cože sem to vlastně posledně pil?" zeptal sem se ho s překvapeným hlasem.
"No, lásko, tohle je asi setina," prozradil mi Patrik a já šel do kolen. Tolik sem snad nevychlastal ani na svých patnáctinách.
No, jako 'předkrm' sem si dal ty stakany, na to zelený, a pak do sebe kopnul to pivo. Kluci už byli o hodně napřed, protože Stefi chlastal jedině zelený a stakany, takže byl dost pod parou, stejně jako Dan. Jedinej Erik byl trochu víc střízlivý. Já viděl naštěstí jen dvojmo, takže sem si přiobjednal nějakej koktejl. Chutnal hodně... rumově… Aha… Rumový koktejl. Co bych čekal?
"Hele, kluci, co si postavit pyramidu?" vyjekl sem nadšeně.
"A jako z-z če-ho?" otočil se na mě Patrik.
"Ze skleniček, ne?" odpověděl sem a loknul si rumu.
"A joooooo!" plácnul se do čela Erik a začal stavět z prázdných skleniček pyramidu.
"Ne, ne, ne! Hezky si objednáme nový. Kdo bude mít nejvyšší, vyhrává!" rozpřáhl sem rukama a trefil Erika do hlavy. Se smíchem sem se mu omluvil a objednal asi 15 zelenejch. Stefan odpadl po 6., Erik po 3., já dopil zbytek, takže na ostatní se nedostalo.
"Si mi nic nenechal," zafňukal Patrik s zvedl se s tím, že jde k baru objednat něco pro sebe, na což se zvedli i všichni ostatní a šli s ním. Najednou byl kolem mě podezřelej klid. Po chvíli sem se začal nudit, tak sem se pokusil vstát, ale nohy se mi podlomily a já si zase kecnul zpátky. No super. Nedokážu stát, tím pádem nedokážu dojít k Erikovi. Mam zůstat sedět a čekat, až sem přijdou, nebo se k němu doplazit? Dilema jak kráva. Jasně, že zůstanu sedět a čekat. Zaklonil sem hlavu a opřel si jí o zeď za mnou. Příjemně chladila.
"Kdes nechal kluky?" zeptal se nade mnou dost známý hlas. Ani sem neotevřel oči a mávnul rukou někam k baru.
"Aha. A to si všechno vypil sám?" Teprve teď sem otevřel oči. Přede mnou stál Timo a v pravé ruce držel půllitr piva.
"Kluci mi pomáhali, trošičku," naznačil jsem prsty asi deset centimetrů.
"Horší je, že nevim, jak se dostanu k tý dutý hlavě domů," zamumlal sem a zašklebil se.
"Chceš helfnout?" nabídl mi ochotně a já se na něj podíval. Pravda, byl střízlivější, nemotal se… tak proč ne.
"Když mě zvedneš," zazubil sem se a Timo přešel ke mně a fakt mě JEDNOU rukou zvedl. Tak trochu sem zavrávoral, takže sme málem hodili držku oba.
"Koukám, že čerstvej vzduch ti prospěje," řekl a chytil mě jednou rukou kolem pasu a vyšli sme vstříc kruté realitě, která zítra představovala hroznou kocovinu a dopoledne strávený u hajzlu.
Nakonec sme se nějak dobelhali na autobus. Timo mě posadil na lavičku a sám si sedl vedle mě. Nevim, kolik bylo hodin, ale asi hodně, jelikož na nebi svítilo hafo hvězd a vévodila jim ta bílá koule alias Měsíc. Jaká romantická chvilka… Nějak na mě dopadla únava, takže mi hlava klesla na Timovo rameno. Trochu ztuhnul, ale ne na dlouho. Byl sem u něj tak blízko, že jsem cítil jeho vůni.
"Víš, že hezky voníš?" zamumlal jsem mu do krku a přitulil se ještě blíž. Tak trochu mi začínala být zima, ale to byl detail. Natáhl jsem ruku a pohladil ho po krku.
"Neblbni, seš opilej."
"No a?" vůbec sem nechápal svoje chování, ale to bylo jedno. Momentálně mě zajímala osoba vedle mě, její hnědé vlasy, zelené oči a krk, ke kterému sem měl nejblíže. Lehce jsem po něm přejel rty a Timo mě odstrčil.
"Sakra nech toho! Seš opilej!" V tu chvíli přijel autobus. Nastoupili sme a sedli si úplně dozadu. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Ale mně pak něco docvaklo.
"Ty, Timo…"
"Hm?"
"Když já nemam od Erika klíče…" to, že byl doma nejspíš jeho táta, vědět nemusel. Měl sem náladu si s někým hrát a ten někdo byl Timo. To bylo nejspíš tim chlastem. Určitě jo… Timo si hlasitě povzdychl a na další zastávce sme vystoupili. Asi se rozhodl, že půjdeme k němu. Celou cestu k domu, kde bydlel, mě držel kolem pasu, abych někde nespadl, pač se mi solidně motaly nohy. Bylo mi příjemně, i když mě jen držel.
"Kdes byl tak dlouho?" přivítala nás Timova matka mezi dveřmi, ale hned jak mě uviděla, zklidnila se… trochu.
"Aha. Bude tu spát, že?" kývla hlavou směrem ke mně.
"Jo. Momentálně spí u Erika, jenže ten je ještě v klubu a on nemá klíče," ušklíbl se Timo a vydali sme se společně k jeho pokoji. Spíš se vydal on a mě s sebou táhl. Hodně pomalu sme se vyšplhali po schodech do druhýho patra. Netuším, jak se to povedlo, ale schody sme úspěšně zdolali a než sem se nadál, Timo mě přišpendlil ke dveřím pokoje a líbal mě na krku.
Komentáře
Okomentovat