15. kapitola
Patrik vyprskl smíchy a Peroxid po něm šlehl pohledem. Asi se mu jeho nová přezdívka nelíbila, i když silně pochybuju, že ji slyšel. Celý ty jeho kecy byly vlastně o jednom. Shrnul bych to asi takhle: Hodně štěstí, ať vyhraje ten nejlepší. Turné je za čtrnáct dní. A na tyhle dvě věty on potřeboval skoro hodinu. Celou tu dobu jsem měl hlavu opřenou o ruce a nevnímal okolí. Oči se mi zavřely a já pomalu neslyšel nic. Najednou do mě někdo drcnul.
"…, takže přeji hodně štěstí," dořekl Tilo a já se hrozně divil, kde se tady vzal.
"Šípková Růženka se nám probrala?" syknul na mě nasraně Erik a já se nevinně uculil.
"Takže první jdete vy," mávnul naším směrem Strify a mně při pohledu na něj začínaly cukat koutky. Neuběhlo ani deset minut a my stáli na pódiu a ladili.
"Hej, že si z nás dělaj prdel?" zasmál se Stefan, než zalezl za bicí. Klub byl narvanej k prasknutí a faninky řvaly o sto šest. Neslyšel sem vlastního slova. S Danem sme si na první tři písničky prohodili nástroje, takže on křepčil u kláves a já tam pobíhal s kytarou. Všechny holky samozřejmě vříškaly, jak nás milujou a já nevim co všechno, dokonce to zašlo tak daleko, že si jich pár svlíklo triko. Jako ne, že by nebylo na co se dívat, ale…
"Kurva, škoda, že nejsem na holky," zařval sem Patrikovi do ucha a začali sme se oba tlemit. A pak to přišlo. Erik chtěl, abychom zahráli Words that we couldn't say. Mrkl jsem na Dana a prohodili jsme si místa. Tohle by asi nezvládnul zahrát, protože jí nenacvičoval. Erik na nás kývl a pomalu přešel na kraj pódia. Na dnešek tam Rolf nacpal to kovový zábradlí, takže před ním byl tak metr a půl místa. Erik si sedl na kraj a faninky začaly ječet a natahovat ruce. Pousmál jsem se nad tím, jaký sme po jedný písničce vyvolaly šílenství. Kupodivu mě to těšilo. A najednou všechna světla zhasla a my spustili. Ruce mi kouzaly po klávesách, který vydávaly přímo líbezný zvuky a jen co začal Erik zpívat, rozsvítilo se na každého z nás jemné světlo. Takže plán začít se tlemit, až to začne prožívat, nikdo z nás uskutečnit nemohl. Bohužel už přešel k refrénu…
"… so baby remember, that I never be yours…anymore…" zpíval s mučednickym výrazem v obličeji a fansky ten pohled úplně žraly. Brečely. Linky a podobný sračky co měly napatlaný na obličeji se jim potem a slzami rozpily, takže vypadaly docela příšerně. Ale byly tady a řvaly jenom pro nás. Všichmi jsme si uvědomili, že to turné s CB máme v kapse. Bylo neuvěřitelný sledovat ten dav lidí, jak se hýbe do rytmu a zpívá s námi každé slovo. Vsadim se, že Silva bledne někde vzadu závistí. Zahráli sme ještě dvě písničky za hlasitýho doprovodu fanoušků, a když sme se pakovali, všichni neskutečně řvali a vydupali si jednu bonusovku. Fakt se ten dnešek nehorázně povedl. Sebrali sme se a odešli do zákulisí. Tam už stála Silva a zbytek její kapely. Svoji noční můru sem se snažil plně ignorovat. Nešlo mi to ani z poloviny tak dobře, jak bych chtěl. Prostě upnutý rozdrbaný džíny a černý tílko, který obepínalo břišní svaly …to mě bilo do očí. Seklo mu to a on to věděl.
Mýmu pohledu se jen usmál. Pak se nás ujal ten holohlavej týpek, co nás předtim odváděl k Rolfovi. Dovedl nás zase do kanclu, kde CB seděli u otevřených oken s Tilem i Rolfem a všechno pozorovali. Mlčky sme všichni přešli k oknu a sledovali výstup Child Eaters. Ozval se jim taky potlesk, ale ne tak velkej, jako nám. Texty písniček neměli špatný, ale něco tomu chybělo a navíc Silva nedávala vejšky. Sledovali sme, jak tam Mike lítá s tou svojí basovkou a Timo… Timo, ten nedělal žádný píčoviny. Silvuška tam skotačila, div si na těch vysokejch křusnách o ty kabely nerozbila držku, a jakkoliv se snažila fanoušky víc roztleskat. Moc jí to nešlo. Zrovna dohrávali druhou písničku, a pak si dali přestávku na napití.
"Byli ste hodně dobří," usmál se na nás Rolf a my poděkovali. CB neříkali nic. Radši.
"Hej, hej, začínají znovu hrát," drcnul do mě loktem Stefan. Všichni sme sledovali, jak Silva sahá po mikrofonu a něco blekotá publiku.
"Sleduj, jak jí vypadne text," zasmál se Erik. Kluci spustili předehru, Silva se nadechla a …. A my propukli ve velkej smích, když lapala po slovech a ani za Boha si nemohla vzpomenout na text.
Když pak s náma Chil Eaters stáli u Rolfa v kanclu, my chlastali stakany a oni pomerančovej džus. Tilo si nás každého měřil pohledem a pak pronesl:
"Po naší menší radě sme se shodli na tom, že lepší jsou Demons," pronesl s úsměvem. Ta děvka po nás vrhla takovej pohled, že sme se málem váleli smíchy na zemi.
"To ani nezatleskáš?" zeptal jsem se jí a ona uraženě nafoukla tváře.
Večer byl takový, že se většina fanoušků spakovala domů, ale někteří zůstali. My slavili a od Silvy zůstal jen Max a Timo. Na rvačku s Maxíkem jsem náladu neměl, takže ignorace z obou stran byla v plném proudu. O něco horší potom byla ignorace Tima. Stál u baru a chlastal jedno pivo za druhym. Z minulosti vím, že ho moc neopije. Kluci byli už dost solidně opilí a Dan už zase lezl po nějaký holce. Erik se Stefim a Páťou se něčemu tlemili, a tak jsem sesebral a odešel za Timem. Jasně, že za střízliva bych to neudělal, ale zkuste mi to vysvětlit po sedmi stakanech, tří pivech a čtyř zelenejch. Jak by se vám to vysvětlovalo? Kurevsky blbě a ještě bych neposlouchal.
"Čau," zamumlal sem na pozdrav a kývl hlavou. Timo se na mě otočil a zkoumavě se na mě podíval.
"Čau, byli ste fakt dobrý," pochválil nás a já se usmál. Cítil jsem se …dobře. Obzvlášť, když nás pochválil on.
"Hej, sorry za tu noc. Byl sem opilej," zamumlal jsem, když se mi vybavila část naší společné noci. Ani nevim, proč sem to do rozhovoru zatahoval.
"A já byl střízlivej ne?" zasmál se.
"To zrovna ne. A co dělala prdel?"
"Dobrý, bolela docela solidně, ale stálo to za to," odvětil.
"Super," plácnul jsem ho do zad, "protože já z tý noci mam totální okno," zakřenil sem se.
"A chceš, abych ti to připomněl?" zeptal se a naklonil se nade mě.
"…, takže přeji hodně štěstí," dořekl Tilo a já se hrozně divil, kde se tady vzal.
"Šípková Růženka se nám probrala?" syknul na mě nasraně Erik a já se nevinně uculil.
"Takže první jdete vy," mávnul naším směrem Strify a mně při pohledu na něj začínaly cukat koutky. Neuběhlo ani deset minut a my stáli na pódiu a ladili.
"Hej, že si z nás dělaj prdel?" zasmál se Stefan, než zalezl za bicí. Klub byl narvanej k prasknutí a faninky řvaly o sto šest. Neslyšel sem vlastního slova. S Danem sme si na první tři písničky prohodili nástroje, takže on křepčil u kláves a já tam pobíhal s kytarou. Všechny holky samozřejmě vříškaly, jak nás milujou a já nevim co všechno, dokonce to zašlo tak daleko, že si jich pár svlíklo triko. Jako ne, že by nebylo na co se dívat, ale…
"Kurva, škoda, že nejsem na holky," zařval sem Patrikovi do ucha a začali sme se oba tlemit. A pak to přišlo. Erik chtěl, abychom zahráli Words that we couldn't say. Mrkl jsem na Dana a prohodili jsme si místa. Tohle by asi nezvládnul zahrát, protože jí nenacvičoval. Erik na nás kývl a pomalu přešel na kraj pódia. Na dnešek tam Rolf nacpal to kovový zábradlí, takže před ním byl tak metr a půl místa. Erik si sedl na kraj a faninky začaly ječet a natahovat ruce. Pousmál jsem se nad tím, jaký sme po jedný písničce vyvolaly šílenství. Kupodivu mě to těšilo. A najednou všechna světla zhasla a my spustili. Ruce mi kouzaly po klávesách, který vydávaly přímo líbezný zvuky a jen co začal Erik zpívat, rozsvítilo se na každého z nás jemné světlo. Takže plán začít se tlemit, až to začne prožívat, nikdo z nás uskutečnit nemohl. Bohužel už přešel k refrénu…
"… so baby remember, that I never be yours…anymore…" zpíval s mučednickym výrazem v obličeji a fansky ten pohled úplně žraly. Brečely. Linky a podobný sračky co měly napatlaný na obličeji se jim potem a slzami rozpily, takže vypadaly docela příšerně. Ale byly tady a řvaly jenom pro nás. Všichmi jsme si uvědomili, že to turné s CB máme v kapse. Bylo neuvěřitelný sledovat ten dav lidí, jak se hýbe do rytmu a zpívá s námi každé slovo. Vsadim se, že Silva bledne někde vzadu závistí. Zahráli sme ještě dvě písničky za hlasitýho doprovodu fanoušků, a když sme se pakovali, všichni neskutečně řvali a vydupali si jednu bonusovku. Fakt se ten dnešek nehorázně povedl. Sebrali sme se a odešli do zákulisí. Tam už stála Silva a zbytek její kapely. Svoji noční můru sem se snažil plně ignorovat. Nešlo mi to ani z poloviny tak dobře, jak bych chtěl. Prostě upnutý rozdrbaný džíny a černý tílko, který obepínalo břišní svaly …to mě bilo do očí. Seklo mu to a on to věděl.
Mýmu pohledu se jen usmál. Pak se nás ujal ten holohlavej týpek, co nás předtim odváděl k Rolfovi. Dovedl nás zase do kanclu, kde CB seděli u otevřených oken s Tilem i Rolfem a všechno pozorovali. Mlčky sme všichni přešli k oknu a sledovali výstup Child Eaters. Ozval se jim taky potlesk, ale ne tak velkej, jako nám. Texty písniček neměli špatný, ale něco tomu chybělo a navíc Silva nedávala vejšky. Sledovali sme, jak tam Mike lítá s tou svojí basovkou a Timo… Timo, ten nedělal žádný píčoviny. Silvuška tam skotačila, div si na těch vysokejch křusnách o ty kabely nerozbila držku, a jakkoliv se snažila fanoušky víc roztleskat. Moc jí to nešlo. Zrovna dohrávali druhou písničku, a pak si dali přestávku na napití.
"Byli ste hodně dobří," usmál se na nás Rolf a my poděkovali. CB neříkali nic. Radši.
"Hej, hej, začínají znovu hrát," drcnul do mě loktem Stefan. Všichni sme sledovali, jak Silva sahá po mikrofonu a něco blekotá publiku.
"Sleduj, jak jí vypadne text," zasmál se Erik. Kluci spustili předehru, Silva se nadechla a …. A my propukli ve velkej smích, když lapala po slovech a ani za Boha si nemohla vzpomenout na text.
Když pak s náma Chil Eaters stáli u Rolfa v kanclu, my chlastali stakany a oni pomerančovej džus. Tilo si nás každého měřil pohledem a pak pronesl:
"Po naší menší radě sme se shodli na tom, že lepší jsou Demons," pronesl s úsměvem. Ta děvka po nás vrhla takovej pohled, že sme se málem váleli smíchy na zemi.
"To ani nezatleskáš?" zeptal jsem se jí a ona uraženě nafoukla tváře.
Večer byl takový, že se většina fanoušků spakovala domů, ale někteří zůstali. My slavili a od Silvy zůstal jen Max a Timo. Na rvačku s Maxíkem jsem náladu neměl, takže ignorace z obou stran byla v plném proudu. O něco horší potom byla ignorace Tima. Stál u baru a chlastal jedno pivo za druhym. Z minulosti vím, že ho moc neopije. Kluci byli už dost solidně opilí a Dan už zase lezl po nějaký holce. Erik se Stefim a Páťou se něčemu tlemili, a tak jsem sesebral a odešel za Timem. Jasně, že za střízliva bych to neudělal, ale zkuste mi to vysvětlit po sedmi stakanech, tří pivech a čtyř zelenejch. Jak by se vám to vysvětlovalo? Kurevsky blbě a ještě bych neposlouchal.
"Čau," zamumlal sem na pozdrav a kývl hlavou. Timo se na mě otočil a zkoumavě se na mě podíval.
"Čau, byli ste fakt dobrý," pochválil nás a já se usmál. Cítil jsem se …dobře. Obzvlášť, když nás pochválil on.
"Hej, sorry za tu noc. Byl sem opilej," zamumlal jsem, když se mi vybavila část naší společné noci. Ani nevim, proč sem to do rozhovoru zatahoval.
"A já byl střízlivej ne?" zasmál se.
"To zrovna ne. A co dělala prdel?"
"Dobrý, bolela docela solidně, ale stálo to za to," odvětil.
"Super," plácnul jsem ho do zad, "protože já z tý noci mam totální okno," zakřenil sem se.
"A chceš, abych ti to připomněl?" zeptal se a naklonil se nade mě.
Komentáře
Okomentovat