18. kapitola

Bylo něco kolem pátý odpoledne, když jsem přišel k Erikovi. Všichni seděli v kuchyni u hrnku kafe, ze kterýho se ještě kouřilo a byli totálně zelený. Jo, kocovina je hold svině. Jenže mě držela dobrá nálada a usmíval sem se jak debílek celou cestu a klukům to ani nepřišlo divný. Jen Stefan věděl svý.
"Tak jak bylo u Liena? Domluvils ty piercy?" zeptal se Erik.
"Jasný, ch-" -odíme spolu, chtěl sem odpovědět a málem se tak prokecnout. Naštěstí sem se ve správnou dobu seknul, aby mi došlo, že se mluví o někom úplně jiným.
"Chce, abychom přišli zítra ve dvanáct." Kluci to jen odkývali a jedinej, kdo si všiml mýho záseku byl Stefi a usmíval se přitom. Nechal jsem to bez komentáře a taky si nalil kafe. Po hrobovym tichu, který trvalo asi deset minut,se ozval Patrik a začalo se debatovat o tom, jestli se půjde večer do hospody. Jelikož byli všichni úplně zelený a se schylovalo k večeru, dost sem pochyboval, že se někam půjde. Většina kluků byla pro, že zůstaneme u Erika, jenže když se do toho vložil Dan a všechny totálně vyburcoval, sešlo z toho. Najednou se totiž všem udělalo záhadně líp. Náš Danoušek má prostě schopnost všechny vyburcovat k něčemu, co sami nechtějí.

A tak sme všichni, až na Dana, stáli v půl devátý před klubem. Nic zvláštního, kdybychom na toho blba nečekali už asi čtvrt hodiny. Erik nervózně podupával nohou a Patrika to značně sralo, protože po něm házel nasraný pohledy, který Eroušek samozřejmě s přehledem ignoroval.
"Prdele. Řekne se v tolik a tolik, tak tam sem, ne?" zamumlal Patrik. Docela sem s nim souhlasil.
"Serem na něj, dem dovnitř," ozval se Stefan a na důkaz, že to myslí vážně otevřel dveře a zapadl dovnitř. Ochotně sme ho následovali. Jen co nám lidi uvolnili cestu, popřípadě, když nereagovali na x-tý "s dovolením", je Stefan odstrkal. Když se nám konečně podařilo dostat se ke gauči, byl obsazenej. Seděla na něm nějaká dvojka a cucali se. Pobaveně sme se po sobě podívali, ale nikdo se k ničemu neměl. Procpal sem se dopředu, a hupsnul na místo těsně vedle toho maníka. Celá pohovka se zhoupla a kluk se na mě překvapeně podíval. Naklonil sem se těsně nad jeho obličej.

"Můžu se přidat?" zeptal sem se smrtelně vážně a holka úplně zčervenala, když se na mě podívala. Asi jí došlo, kdo to sedí vedle jejího kluka. Mladej se podíval nejdřív na mě, pak na ní a najednou se beze slova zvedl a táhnul holku za sebou.
"Ale-" snažila se zaprotestovat.
"Jdeme!"
Propukli jsme v hlasitý smích.

"Za tohle ti koupim panáka," zasmál se Erik a odešel k baru objednávat. Nechápu, jak mohl vědět, co chceme, ale my vlastně chlastáme všechno. Po prvnim panáku mi bylo dobře. Po šestym veselo a po dvacátym sem se tlemil všemu. Zrovna sme s klukama rozebírali prdel nějaký holky, která stála pár metrů před náma a zběsile skotačila do rytmu písničky, co hrála. A najednou se tam ukázali oni.

"Prdele… Nemůžem sem jít zachlastat alespoň jednou bez nich?" zamumlal sem potichu a Stefan protočil oči stejně jako Patrik.
"Co to tady máme. Oslavence a totálně na sračky…" zasmála se Silva. Tváře měla úplně rudý a oči skelný. Určitě taky vypila dost.
"Nevzpomínám si, že by vás někdo zval," odpověděl Erik a zkusil se postavit. Stefan mu položil ruku na rameno a stáhnul ho zpátky na prdel.
"Nevzpomínám si, že by tohle byla soukromá oslava," vrátila mu to Silva. Začínalo tu bejt horko. Vstal sem a snažil se protáhnout kolem Maxe. Omylem sem do něj vrazil a on mě hned chtěl táhnout ven.
"Hej, sorry, ale běž ven, já jdu na hajzl. Za chvíli přijdu," zasmál sem se a přátelsky ho poplácal po rameni. Poslechl mě. Když sem …vykonával svojí potřebu, došlo mi, že sem s nima vlastně neviděl Tima. Ale co… nevadí. Pak sem se nějak procpal ven, kde už samozřejmě čekal Max a ti ostatní kreténi plus kluci ode mě. Vysmátě sem šel k Maxovi a hned dostal po hubě. V tu ránu začalo chcát. Vzpomněl sem si na naší poslední bitku a musel se usmát. Tentokrát netušim, jak to dopadne. Alespoň že déšť mě tak trochu probouzel a já začínal pomalu střízlivět. Jako vždycky mi šel po břiše, hubě a občas se pokusil i podrazit nohy, řekněme, že neúspěšně. Já si ale nevedl o nic líp. Jneže čím dýl, sme se vyhýbali jeden druhýmu, tím víc sme z toho deště střízlivěli, a pak ty rány jely automaticky. Pak si jen pamatuju, jak sem spadl na prdel a trochu mi křuplo v ruce.

"Tys mu zlomil nos?" tlemili se všichni kluci, když sme každej dřepěli nad kýblem horkýho kafe. Bylo deset hodin dopoledne a za pár minut mi kluci stihli vyplnit to prázdný okno ze včerejška ohledně rvačky s Maxem.
"Hovno si pamatuju, natož jak sem mu zlomil nos," zamumlal sem a usrknul z hořkýho kafe. To bylo na kocovinu nejlepší. Pokud ste se předtim alespoň trochu najedli. Po tom, co sem se trochu zotavil a zkulturnil, mi Erik řekl, ať si s tou rukou zajdu k jeho obvoďačce. A tak sem šel… i přes to, že mi určitě neřekne nic hezkýho….

A taky neřekla. Seděla za stolem, v ruce můj rentgen pravačky a mračila se. Když se na mě ale podívala prohlídla si mě víc, usmála se.
"Pěknej monokl a natrženej ret. Zlomený to nemáš, takže si sem sedni na prdel a ukaž mi tu ruku znova," kývla na židli před sebou. Udělal sem do řekla a ukázal jí nateklý zápěstí. Začala mi ho prohmatávat, i když sem sebou cukal.
"Pěkný. Má dost nataženou šlachu, takže ti to zavážu, napíšu prášky proti bolesti a zánětu a ty budeš povinně ledovat," zhodnotila mojí ruku a odněkud vykouzlila obvaz. Pevně mi to zavázala a já se s receptem plahočil do lékárny. Domů sem si odnesl nějaký prášky a hned si jeden vzal. No domů… K Erikovi a bylo přesně půl dvanáctý. Nikomu sem neřekl, že mi napsala prášky a rovnou sme šli k Lienovi, aby nám píchnul ty piercy. Celou cestu sem byl zticha, pač nějakou dobu trvalo, než ten zkurvenej prášek zabere a ta ruka bolela jak svině.

"Tak vás vítám," prohodil hned mezi dveřmi Lien. Byl to vyšší namakanej týpek. Z delších vlasů si nechal udělat dredy a jeho oblibou v nošení byly vojenský maskáče a bílý upnutý tílko. Když měl čas, chodil na box a občas mě učil jak se rvát. Nasrat bych ho fakt nechtěl. Jedna rána a ležel bych na zemi, druhá a čuchal bych ke kytičkám zespoda. Drsnej chlápek.
"Copak sem tě neučil, že se nemáš rvát, když seš na sračky?" zeptal se mě s pozdviženym obočím a odhrnul mi patku z oka, kde si krásně vybarvoval žluto-modro-fialovej monokl.
"Sorry… Ale zlomil sem mu nos," zakřenil sem se na něj a on se na mě usmál. Byl to něco jako můj starší brácha.
"Tak kdo jde první?" zeptal se. Musim říct, že původně sme byli dohodnutý tři, já, Stefan a Dan, ale přidal se i Patrik a Erikem, že si taky nechaj píchnout.

"Tak jdu já," odpověděl sem a Lien na mě kývl, ať si sednu do křesla.
"Si pojď vybrat a řekni, kam to bude."
"Spodní ret a obočí."
"Na tu roztrženou stranu?"
"Ne, na tu druhou."

Vybral sem si takovej černej kroužek do rtu a tyčku do obočí. Bylo to jen píchnutí, i když mě ta držka bolela dost slušně.

Jako další šel Stefi s jazykem a po něm Dan, pak Patrik. Ten si nechal píchnout do nosu a to nejlepší nakonec, Erik. A to sme jen slyšeli:
"Kurva, nebuď s tim tak blízko mýho ksichtu!"
"Si to píchni sám, amatére."
"Prdele! Řikam ti, nebuď s tim tak blízko. Chceš mi vypíchnout oko?" vřískal Erik a my chytili záchvat smíchu.
"Hele, jestli sebou budeš cukat ještě chvíli, píchnu ti to tam, kde tě to bude bolet ještě víc," zavrčel nebezpečně Lien. Nesnášel tenhle typ lidí a začaly mu pomalu ujíždět nervy. To bylo poznat už z jeho hlasu.
"Víš co? Já si to rozmyslel," ozval se po chvilce Erik.
"Ne,ne, ne! Nikam mladej. Prostě si kecneš sem na prdel. To seš takovej srab, že nevydržíš jedno malý píchnutí? Sem nevěděl, že se Lex kamarádí s takovym srabem…" zahrál Lien na jeho hrdost. A to dost účinně. Musel sem se kousnout do ruky, abych se nesmál nahlas.
"Tak fajn," prohlásil Erik hrdinsky, ale všichni sme slyšeli v jeho hlase trochu strach. A pak jen kňučení a dlouhý vřísknutí. Když sme nakoukli za závěs, Lien seděl na židli a Erik, se zavřenýma očima, pevně svíral opěradla křesla a kňučel.
"Už to je?" zeptal se a my se váleli na zemi… Smíchy. Už sme to nevydrželi.
"Takže to máte za rovných… šedesát."
"Cože?" vyjel Erik.
"Je vás pět, a Dan se Stefan v tom maj započítanou i výměnu, na kterou přijdou za tejden. Si do spočítej, amatére," odsekl Lien. Dal sem mu šedesát pět a kývl na něj. To měl za to, že to s Erikem vydržel. Mrknul na mě, a tak sme od něj se smíchem pakovali.