19. kapitola
Ráno jsem se probudil s tim, že mě dost nepříjemně bolela hlava, zraněnou ruku jsem vůbec necítil a obvaz byl všude možně, jen ne na zápěstí. Vyhrabal jsem se z postele a zapadl do koupelny. Když sem si čistil zuby, pierc mě docela bolel, ale dalo se to vydržet. Jen co sem vlezl do sprchy a pustil teplou vodu, ruka se ozvala. Takže byla jen přeležená. A já si naivně myslel, že mi ještě zabíraj ty prášky. Nakonec sem byl nucen kvůli bolesti sprchu velmi rychle opustit. Ani sem se neosušil, jen omotal kolem pasu osušku, a vyťapkal z koupelny do Erikova pokoje. Nechával jsem trochu mokrý šlápoty na koberci, ale to mě nijak netížilo. Hlavní cíl zněl: Najdi prásky, než se z tý bolesti posereš. Skříň, nic. Postel, nic. Stůl, nic. Klávesy, nic. A pak mi to docvaklo. Já je vlastně vůbec nevytahoval z toho oblečení, co sem včera měl. Takže prášky nakonec byly v kalhotech. Hned sem si jeden vzal a polkl nasucho. Potom jsem zase zalezl do koupelny se zkulturnit a taky si zavázat tu ruku. Pak jsem na sebe natáhl svoje rozdrbaný nejnovější džíny, černý triko s nápisem "You're an Idiot" a mikinu stejný barvy. Radši sem se ani nemaloval, jen si oči obtáhl černou tužkou.
Když jsem odcházel, kluci ještě spali. Nějak sem zapomněl, že je teprve devět ráno a pevně doufal, že Timo nechrní. Na zastávku jsem došel snad rychleji, než sem měl v úmyslu a bus mi taky hned jel. Sedl sem si dozadu, jak s klukama řikáme na "pětku", a spokojeně se opřel. Cesta netrvala dlouho a bus byl úplně prázdnej. Celou dobu sem pozoroval červeně blikající hodiny, na kterých se každou minutu měnila čísla a vedle nich se ukazovaly názvy stanic. Jen co jsem vystoupil a zamířil do čtvrti těch zbohatlíků, ke kterejm sem bohužel ještě patřil, viděl jsem odjíždět černýho bavoráka. Tohle auto bylo na tuty Timovy mámy, protože kdo si v týhle době pouští Spice Girls? Ne, že bych je poslouchal, ale pouštěly je u nás ve třídě holky. S neskrývanou radostí sem se usmál. Je doma sám. Přešel jsem do svižnějšího kroku a o pár minut později stál před tim zelenym barákem. Krátce jsem stiskl zvonek a hned mi otevřela jedna ze služebných a s úsměvem se ptala, co si přeju. Ještě jsem jí tu neviděl. Asi je nová…
"Je doma Timo? Jsem jeho kamarád," usmál jsem se na ní a ona mě pustila dál. Kromě toho, že mi ochotně sdělila, kde se Timův pokoj nachází, a že mladý pán nejspíš ještě spí, také byla docela neodbytná. Nakonec se mi jí podařilo zbavit na schodech. Potichu jsem vyklusal před Timův pokoj a poslouchal to ticho. Fakt spí? S pokrčením ramen jsem vzal za kliku a otevřel. Vypadalo to ti pořád stejně. Podíval sem se na postel a neubránil se úsměvu. Timo ležel na zádech, ruce pod hlavou a deka mu zakrývala nohy. Černé tílko měl vyhrnuté, takže mi dával na obdiv svoje břicho.
Ne, že by se nebylo na co dívat, ale dneska se mi do žádný akce nechtělo a on mě timhle hrozně provokoval. Bože! Potichu jsem k němu přešel a sedl si na kraj postele. Vypadal roztomile. Pravačka se automaticky zvedla, aby ho pohladila po těch hebkých vlasech a následně pomalu přejela po obličeji, až ke rtům. Naklonil jsem se nad něj a políbil ho. Trochu se pode mnou zamrcasil, ale spal dál. Jeho probudit…. To je hrozně těžký. Tak jsem ho políbil znovu a rukou ho pomalu hladil pod tílkem. Slabě zasténal a já mu pronikl do úst jazykem. Co na tom, že spí? Nechtěl mi věřit, že sem zvrhlej, teď bude mít důkaz.
"A já měl takovej krásnej sen," ozval se ospale, když se dostal z mého vězení. Mohl tam zůstat o něco dýl, blesklo mi hlavou.
"Při takovýmhle probuzení? Ani se nedivim," zasmál sem se krátce a vlepil mu pusu na nos. Zamračil se. Nesnáší to.
"Co tady vůbec děláš?" zeptal se a chtěl se zvednout. Chytil sem ho za ruce a přišpendlil ho k posteli svým tělem. Zvrhle sem se usmál a dravě se pustil do jeho rtů. Trochu mě ten pierc bolel, ale nijaká extra bolest to nebyla. Vzal jsem jeho spodní ret, skousl ho mezi zuby a díval se mu přitom do očí. Byl naštvanej. Nevěděl sem, jestli kvůli tomu, že sem ho vzbudil, nebo kvůli odpíranému polibku. Propletl jsem s jeho rukama, které měl vedle hlavy, prsty a přisál se na něj.
Jenže jazyk narazil na bariéru zvanou zuby. No tak když si chtěl hrát… Vklínil jsem mu koleno mezi nohy a trochu zatlačil. Zasténal a já měl cestu volnou. Snažil se, aby měl navrch, ale nešlo mu to.
"Tak řekneš mi, co tu děláš?" zavrčel na mě, když sem ho pustil a prudce vstal. Já dál seděl v jeho posteli, usmíval jak měsíček na hnoji a sledoval, jak přechází ke dveřím.
"Jen sem se stavil."
"Jo, a proto si náš zamknul?" zasmál se.
"Ty máš konečně ty piercy?" zarazil se a nechal dveře dveřmi.
"Jop," odpověděl sem s úsměvem.
"Uka," řekl a rukou mi začal pomalu otáčet hlavou, aby si je pořádně prohlídnul.
"Pěkný," pochválil mě. Potěšeně jsem se na něj usmál a přitáhl si ho pro další polibek. Jen protočil panenky a nechal se. Nějak sem si začínal uvědomovat, že mi tohle stvoření až moc přirostlo k srdci. Přiznej si to, miluješ ho, blesklo mi hlavou. Timo mi zahákl prsty za zadní lem kalhot a mně z toho přejel mráz po zádech. Objal jsem ho jednou rukou kolem pasu, až vzdychnul, druhou ruku položil na týl a probíral se mu vlasy. Cítil jsem, jak se při polibku usmívá. Ok, přiznej si to, seš v tom až po uši, ozvala se ta věc jménem svědomí. A já si to přiznal. Jen sem fakt zvědavej, jak dlouho mi to vydrží.
"Copak je?" zeptal se Timo.
"Nic, jen sem si něco uvědomil."
"Jo, a co?"
"Že tě nejspíš miluju," a políbil jsem ho znovu. Nechtěl jsem čekat na odpověď, ať by byla jakákoliv. Co se totiž týkalo tohohle, měl jsem to radši za sebou. Takže Timo stačil jen vyvalit oči, jakoby to ode mě slyšel poprvý. Když ti vlastně vezmu kolem a kolem… Slyšel to ode mě poprvý. No a co… Nakonec sme spolu strávili skoro celej den. V posteli. Žádná velká akce nebyla, jen sme se mazlili. Ani jeden z nás neměl nijak extra velkou chuť na sex. Navíc já se začínal tak trochu bát, že kdyby dneska k něčemu došlo, nebyl by náš vztah o ničem jiným, než o sexu a to sem fakt nechtěl. Chrápat můžu i se Stefanem… Kdybych ovšem nechodil s Timem.
Nakonec ten týden uběhl mnohem rychleji, než by kdokoliv z nás čekal. Najednou si šli nechal kluci vyměnit ten pierc v jazyku a datum odjezdu bylo stanovený přesně na osmou sobotní hodinu ranní. Za tohle bych po Tilouchovi nejradši skočil, když nám to oznamoval. Jenže nikdo z kluků nijak extra nevnímal, jelikož byl každej úplně hotovej ze svýho vzoru. Stefan byl hotovej ze Shina, Erik ze Strifyho (jak jinak, že?), Dan z Romea a Yua a nakonec Patrik z Kirouše, i když vůbec nechápu, co na tom prasečim rypáku vidí. Pravda. Taky bych se mohl fanynek CB zeptat, co viděj na Strifym. Nejspíš by mě ukamenovaly. Já byl samozřejmě z Yua taky trochu mimo, ale netvářil sem se na ně, jako bych se měl při pohledu na něj udělat. Teda… Aspoň doufám.
"Aby se ti náhodou nepostavil," syknul sem Erikovi do ucha, když si zamilovaným pohledem prohlížel nevnímajícího Strifyho.
"Nezáviď," odseknul a dál se věnoval svojí, podle mě, velmi záživné činosti.
"Sorry, ale opelichaný peroxidový kuře ti fakt závidět nebudu, ani kdyby byl poslední chlap pod sluncem," odpověděl jsem, jenže mi to jaksi hlasitěji ujelo, takže se najednou ozval Tilo.
"Nějaký problém, Alexi?" zeptal se a významně pozvedl jedno obočí. Tím způsobil, že se na mě otočili všichni členové kapely. Jak naší, tak CB. Tak trochu víc sem se zavrtal do křesla a odpověděl, že je všechno v pořádku. Až do konce schůzky po mně Yu s Rom3em házeli pobavený pohledy. Radši bych se neviděl… Tilo nám říkal něco o tom, jak bude na turné všechno probíhat a v jakých hotelech budeme spát. Tak trochu sem nestačil valit oči. Byly to samý čtyř a pěti hvězdičkový hotely. První štace byly tady v Německu, a pak po celé Evropě, dokonce i v Americe. Když Tilo uznal za vhodný, že nám těma informacemi dojebal poslední zbytky mozku, byli jsme propuštěni.
Když jsem odcházel, kluci ještě spali. Nějak sem zapomněl, že je teprve devět ráno a pevně doufal, že Timo nechrní. Na zastávku jsem došel snad rychleji, než sem měl v úmyslu a bus mi taky hned jel. Sedl sem si dozadu, jak s klukama řikáme na "pětku", a spokojeně se opřel. Cesta netrvala dlouho a bus byl úplně prázdnej. Celou dobu sem pozoroval červeně blikající hodiny, na kterých se každou minutu měnila čísla a vedle nich se ukazovaly názvy stanic. Jen co jsem vystoupil a zamířil do čtvrti těch zbohatlíků, ke kterejm sem bohužel ještě patřil, viděl jsem odjíždět černýho bavoráka. Tohle auto bylo na tuty Timovy mámy, protože kdo si v týhle době pouští Spice Girls? Ne, že bych je poslouchal, ale pouštěly je u nás ve třídě holky. S neskrývanou radostí sem se usmál. Je doma sám. Přešel jsem do svižnějšího kroku a o pár minut později stál před tim zelenym barákem. Krátce jsem stiskl zvonek a hned mi otevřela jedna ze služebných a s úsměvem se ptala, co si přeju. Ještě jsem jí tu neviděl. Asi je nová…
"Je doma Timo? Jsem jeho kamarád," usmál jsem se na ní a ona mě pustila dál. Kromě toho, že mi ochotně sdělila, kde se Timův pokoj nachází, a že mladý pán nejspíš ještě spí, také byla docela neodbytná. Nakonec se mi jí podařilo zbavit na schodech. Potichu jsem vyklusal před Timův pokoj a poslouchal to ticho. Fakt spí? S pokrčením ramen jsem vzal za kliku a otevřel. Vypadalo to ti pořád stejně. Podíval sem se na postel a neubránil se úsměvu. Timo ležel na zádech, ruce pod hlavou a deka mu zakrývala nohy. Černé tílko měl vyhrnuté, takže mi dával na obdiv svoje břicho.
Ne, že by se nebylo na co dívat, ale dneska se mi do žádný akce nechtělo a on mě timhle hrozně provokoval. Bože! Potichu jsem k němu přešel a sedl si na kraj postele. Vypadal roztomile. Pravačka se automaticky zvedla, aby ho pohladila po těch hebkých vlasech a následně pomalu přejela po obličeji, až ke rtům. Naklonil jsem se nad něj a políbil ho. Trochu se pode mnou zamrcasil, ale spal dál. Jeho probudit…. To je hrozně těžký. Tak jsem ho políbil znovu a rukou ho pomalu hladil pod tílkem. Slabě zasténal a já mu pronikl do úst jazykem. Co na tom, že spí? Nechtěl mi věřit, že sem zvrhlej, teď bude mít důkaz.
"A já měl takovej krásnej sen," ozval se ospale, když se dostal z mého vězení. Mohl tam zůstat o něco dýl, blesklo mi hlavou.
"Při takovýmhle probuzení? Ani se nedivim," zasmál sem se krátce a vlepil mu pusu na nos. Zamračil se. Nesnáší to.
"Co tady vůbec děláš?" zeptal se a chtěl se zvednout. Chytil sem ho za ruce a přišpendlil ho k posteli svým tělem. Zvrhle sem se usmál a dravě se pustil do jeho rtů. Trochu mě ten pierc bolel, ale nijaká extra bolest to nebyla. Vzal jsem jeho spodní ret, skousl ho mezi zuby a díval se mu přitom do očí. Byl naštvanej. Nevěděl sem, jestli kvůli tomu, že sem ho vzbudil, nebo kvůli odpíranému polibku. Propletl jsem s jeho rukama, které měl vedle hlavy, prsty a přisál se na něj.
Jenže jazyk narazil na bariéru zvanou zuby. No tak když si chtěl hrát… Vklínil jsem mu koleno mezi nohy a trochu zatlačil. Zasténal a já měl cestu volnou. Snažil se, aby měl navrch, ale nešlo mu to.
"Tak řekneš mi, co tu děláš?" zavrčel na mě, když sem ho pustil a prudce vstal. Já dál seděl v jeho posteli, usmíval jak měsíček na hnoji a sledoval, jak přechází ke dveřím.
"Jen sem se stavil."
"Jo, a proto si náš zamknul?" zasmál se.
"Ty máš konečně ty piercy?" zarazil se a nechal dveře dveřmi.
"Jop," odpověděl sem s úsměvem.
"Uka," řekl a rukou mi začal pomalu otáčet hlavou, aby si je pořádně prohlídnul.
"Pěkný," pochválil mě. Potěšeně jsem se na něj usmál a přitáhl si ho pro další polibek. Jen protočil panenky a nechal se. Nějak sem si začínal uvědomovat, že mi tohle stvoření až moc přirostlo k srdci. Přiznej si to, miluješ ho, blesklo mi hlavou. Timo mi zahákl prsty za zadní lem kalhot a mně z toho přejel mráz po zádech. Objal jsem ho jednou rukou kolem pasu, až vzdychnul, druhou ruku položil na týl a probíral se mu vlasy. Cítil jsem, jak se při polibku usmívá. Ok, přiznej si to, seš v tom až po uši, ozvala se ta věc jménem svědomí. A já si to přiznal. Jen sem fakt zvědavej, jak dlouho mi to vydrží.
"Copak je?" zeptal se Timo.
"Nic, jen sem si něco uvědomil."
"Jo, a co?"
"Že tě nejspíš miluju," a políbil jsem ho znovu. Nechtěl jsem čekat na odpověď, ať by byla jakákoliv. Co se totiž týkalo tohohle, měl jsem to radši za sebou. Takže Timo stačil jen vyvalit oči, jakoby to ode mě slyšel poprvý. Když ti vlastně vezmu kolem a kolem… Slyšel to ode mě poprvý. No a co… Nakonec sme spolu strávili skoro celej den. V posteli. Žádná velká akce nebyla, jen sme se mazlili. Ani jeden z nás neměl nijak extra velkou chuť na sex. Navíc já se začínal tak trochu bát, že kdyby dneska k něčemu došlo, nebyl by náš vztah o ničem jiným, než o sexu a to sem fakt nechtěl. Chrápat můžu i se Stefanem… Kdybych ovšem nechodil s Timem.
Nakonec ten týden uběhl mnohem rychleji, než by kdokoliv z nás čekal. Najednou si šli nechal kluci vyměnit ten pierc v jazyku a datum odjezdu bylo stanovený přesně na osmou sobotní hodinu ranní. Za tohle bych po Tilouchovi nejradši skočil, když nám to oznamoval. Jenže nikdo z kluků nijak extra nevnímal, jelikož byl každej úplně hotovej ze svýho vzoru. Stefan byl hotovej ze Shina, Erik ze Strifyho (jak jinak, že?), Dan z Romea a Yua a nakonec Patrik z Kirouše, i když vůbec nechápu, co na tom prasečim rypáku vidí. Pravda. Taky bych se mohl fanynek CB zeptat, co viděj na Strifym. Nejspíš by mě ukamenovaly. Já byl samozřejmě z Yua taky trochu mimo, ale netvářil sem se na ně, jako bych se měl při pohledu na něj udělat. Teda… Aspoň doufám.
"Aby se ti náhodou nepostavil," syknul sem Erikovi do ucha, když si zamilovaným pohledem prohlížel nevnímajícího Strifyho.
"Nezáviď," odseknul a dál se věnoval svojí, podle mě, velmi záživné činosti.
"Sorry, ale opelichaný peroxidový kuře ti fakt závidět nebudu, ani kdyby byl poslední chlap pod sluncem," odpověděl jsem, jenže mi to jaksi hlasitěji ujelo, takže se najednou ozval Tilo.
"Nějaký problém, Alexi?" zeptal se a významně pozvedl jedno obočí. Tím způsobil, že se na mě otočili všichni členové kapely. Jak naší, tak CB. Tak trochu víc sem se zavrtal do křesla a odpověděl, že je všechno v pořádku. Až do konce schůzky po mně Yu s Rom3em házeli pobavený pohledy. Radši bych se neviděl… Tilo nám říkal něco o tom, jak bude na turné všechno probíhat a v jakých hotelech budeme spát. Tak trochu sem nestačil valit oči. Byly to samý čtyř a pěti hvězdičkový hotely. První štace byly tady v Německu, a pak po celé Evropě, dokonce i v Americe. Když Tilo uznal za vhodný, že nám těma informacemi dojebal poslední zbytky mozku, byli jsme propuštěni.
Komentáře
Okomentovat