2. kapitola
Uchopil mě nad loktem a vtáhl do našeho baráku, což pro mě v tuhle chvíli bylo horší než jáma lvová. Pohled na nás dva musel fakt stát za to: otec rudý vzteky táhne z předsíně do kuchyně svého syna, který je úplně v klidu a usmívá se.
Jo, fakt sem se přiblble usmíval. Mě totiž hrozně baví papínka srát. Nevím proč, ale od určité chvíle prostě nedělám nic jinýho, než tohle. Otec mě hodil na židli, až se zhoupla a varovně zdvihl před obličej ukazováček.
"Chceš mi vypíchnout oko nebo co? Mávej si s ním u svýho ksichtu!" obořil jsem se na něj a on zrudnul ještě víc.
"Tak aby bylo jasno, frajere, ode dneška s tou kapelou končíš! Bez keců. A Teď padej k sobě do pokoje nebo dostaneš facku," zařval na mě. Trochu mě to vykolejilo, ale úsměv mi na tváři zůstal. Vstal sem ze židle, ležérně si strčil ruce do kapes od kalhot a s pískotem melodie naší nejnovější písničky, sem pomalým krokem vyšel schody k sobě do pokoje. Zkurvený druhý patro. Jen co se na obzoru vyskytla klika mýho pokoje, vřítil sem se dovnitř jako velká voda a třísknul za sebou dveřmi. Panty to kupodivu vydržely. O chvíli dýl a fakt bych na těch schodech vybouchnul. Naštěstí fotříkovi takovou radost neudělám, aby mě viděl nasranýho, a radši si to nechám na někoho ve škole. Lehl sem si na postel a svůj pohled zabodl do plakátů Cinema Bizarre. Ten největší plakát byl na stropě, přímo nad mojí hlavou. Kdyby tam ovšem nebyla v čele ta podbarvená peroxidová hlava, byl by plakát ještě hezčí. Myšlenky na to, jak si na někom zítra vybiju zlost, mě jaksi uklidnily a já usnul.
Vzbudil mě drnčící mobil v mojí kapse. Vyndal jsem ho a podíval se na displej. Pět hodin a volal mi Erik… Počkat… Pět hodin?! Pět hodin ráno?!
"Co chceš v tak nekřesťanskou hodinu?!" štěknul sem na něj naštvaně. Kdo by taky nebyl?
"Víš, Alexi, já sem tááááák rád, že… tě mam v …kapele," zamumlal mi Erik do telefonu.
"Kurva, zavolej mi, až vystřízlivíš!"
"Ále Alexiiiii! Já potřebuju po-po..moct…chrrrrr," ozvalo se na druhym konci a já nasraně zmáčknul červenej telefon. Tak on mi zavolá totálně na sračky a v polovině věty usne! To nám ten den ale pěkně začíná. Jasně, že sem po tomhle duchaplným rozhovoru už neusnul.
Radši sem ze sebe sundal propocený hadry ze včerejška a zalezl do sprchy. Nějak mě ta horká voda uklidnila. Po chvíli jsem ji vypnul, kolem pasu si omotal ručník a začal vykonávat ranní hygienu. Vyčistit zuby, usušit se, vyfénovat vlasy.
"Kurva, kde je ten fén?" zamumlal jsem si pro sebe, načež jsem fén našel pod hromadou
špinavýho prádla a pustil se do fénování. Pak jsem zalezl ke skříni a vyhrabal tam odsud černý roury, bílí triko a černou košili. Hezky jsem to na sebe natáhl, a pak se šel ještě trochu namalovat. Make-up, nebo jak tomu ty dilinky od nás říkaly, sem si na ksicht napatlal přiměřeně, jen aby nebyly vidět ty kruhy pod očima. Jinak si to neberu, oči obtáhl černou linkou, na nohy obul svoje oblíbený černý steelky a finýto. Uznale jsem na sebe hvízdl, když sem viděl svůj odraz v zrcadle. Vlasy jsem měl od přírody dost husté a černé, za což jsem byl opravdu vděčný, takže stačilo vyfoukat, trochu vytvarovat gelem a účes byl na světě. Dnes jsem si je nechal rozpuštěné, takže mi padaly na ramena a patka lehce přes oko. Pod černou košilí bylo vidět bílé tílko a černé džíny alias roury zastrčené ve steelkách… Nechci bejt sebestřednej, ale kdybych byl baba, pozvu se na rande. Ovšem něco mi chybělo. Rozhlédl jsem se kolem sebe a na nočním stolku to uviděl. Byl to pásek z prázdných nábojů. Dostal jsem ho od strejdy k minulým narozeninám. Zapnul sem si ho kolem pasu a spokojeně se usmál. Přes rameno sem si hodil tašku s učením a vyšel z pokoje.
V klídku sem si to mířil ke kuchyni na snídani, když v tom mi přišlo něco divný. Služebný činčaly už tak načinčané věci a byly až moc vážné.
"Dobré ráno pane," pozdravila mě Barbara. Byla to postarší služebná, ale byla hrozně hodná a milá. Dělala mi svačiny do školy, když jsem byl malý, tak mi dělala chůvu… No nic.
"Dobrý, co se děje?"
"Váš pan otec s matkou jsou v kuchyni a právě snídají," odpověděla mi a ve mně hrklo. Vytřeštil jsem na ní oči, ale vzápětí se hned usmál. Nakráčel jsem si to do kuchyně a bez pozdravu si sedl na židli co nejblíže ke dveřím. Bylo mi jasný, že později za to budu rád.
"Dobré ráno," pozdravila mě matka, ale nezvedla oči od papírů, nad kterými seděla.
"Hm."
"Co hm? Neumíš pozdravit normálně?" vyjel na mě podrážděně otec.
"Hm," odpověděl sem mu a v duchu se usmál nad svojí provokací. Většinou jsem snídal sám, takže…
"Ty spratku jeden malej!"
"Ano otče?"
"No tak drahý, uklidni se," chlácholila ho matka neutrálním hlasem. Nejspíš mu včera nedala ani jeho sekretářka a proto byl tak nasranej.
"Ano tati, matka má pravdu. Měl by ses uklidnit," usmál sem se na něj sladce a jeho obličej chytil tu krásnou nachovou barvu.
"Co to máš napatlané na obličeji?! A co ten pásek?!" zděsil se, když jsem vstal a chystal se odejít.
"To na obličeji mi zakrývá kruhy pod očima a pásek je dárek," odsekl jsem mu a otočil se zády.
"Pojď sem a dívej se na mě, když s tebou mluvim!" zavrčel na mě otec a já protočil oči v sloup. A je to tu zase.
"Tak bude to?!" No tak… tati… nenuť mě to říkat hned po ránu. Já sem taky nasranej.
"No?"
"Kurva to ti včera nedala sekretářka a dneska v noci matka, že seš příjemnej jak vosina v prdeli?" vmetl jsem mu do tváře a on zrudnul až ke kořínkům vlasů. Ok, tohle sem asi přepísknul.
"Cos to řekl?!"
"Slyšels. Že s ní chrápeš, ví snad každej… i matka a to ti to toleruje. Fakt se divím, jak s někým takovým může vydržet. No nic. Přeji krásný den panstvo a mizím do školy. Přece nechceš, otče, aby tvůj milovaný synek přišel pozdě, ne?" Ještě jsem stihl zachytit překvapený pohled matky a pohled od otce… Asi viděl pěkně rudě. V předsíni mi Barbara podala helmu a před barákem na mě čekala moje motorka alias červenočerná láska.
Jo, fakt sem se přiblble usmíval. Mě totiž hrozně baví papínka srát. Nevím proč, ale od určité chvíle prostě nedělám nic jinýho, než tohle. Otec mě hodil na židli, až se zhoupla a varovně zdvihl před obličej ukazováček.
"Chceš mi vypíchnout oko nebo co? Mávej si s ním u svýho ksichtu!" obořil jsem se na něj a on zrudnul ještě víc.
"Tak aby bylo jasno, frajere, ode dneška s tou kapelou končíš! Bez keců. A Teď padej k sobě do pokoje nebo dostaneš facku," zařval na mě. Trochu mě to vykolejilo, ale úsměv mi na tváři zůstal. Vstal sem ze židle, ležérně si strčil ruce do kapes od kalhot a s pískotem melodie naší nejnovější písničky, sem pomalým krokem vyšel schody k sobě do pokoje. Zkurvený druhý patro. Jen co se na obzoru vyskytla klika mýho pokoje, vřítil sem se dovnitř jako velká voda a třísknul za sebou dveřmi. Panty to kupodivu vydržely. O chvíli dýl a fakt bych na těch schodech vybouchnul. Naštěstí fotříkovi takovou radost neudělám, aby mě viděl nasranýho, a radši si to nechám na někoho ve škole. Lehl sem si na postel a svůj pohled zabodl do plakátů Cinema Bizarre. Ten největší plakát byl na stropě, přímo nad mojí hlavou. Kdyby tam ovšem nebyla v čele ta podbarvená peroxidová hlava, byl by plakát ještě hezčí. Myšlenky na to, jak si na někom zítra vybiju zlost, mě jaksi uklidnily a já usnul.
Vzbudil mě drnčící mobil v mojí kapse. Vyndal jsem ho a podíval se na displej. Pět hodin a volal mi Erik… Počkat… Pět hodin?! Pět hodin ráno?!
"Co chceš v tak nekřesťanskou hodinu?!" štěknul sem na něj naštvaně. Kdo by taky nebyl?
"Víš, Alexi, já sem tááááák rád, že… tě mam v …kapele," zamumlal mi Erik do telefonu.
"Kurva, zavolej mi, až vystřízlivíš!"
"Ále Alexiiiii! Já potřebuju po-po..moct…chrrrrr," ozvalo se na druhym konci a já nasraně zmáčknul červenej telefon. Tak on mi zavolá totálně na sračky a v polovině věty usne! To nám ten den ale pěkně začíná. Jasně, že sem po tomhle duchaplným rozhovoru už neusnul.
Radši sem ze sebe sundal propocený hadry ze včerejška a zalezl do sprchy. Nějak mě ta horká voda uklidnila. Po chvíli jsem ji vypnul, kolem pasu si omotal ručník a začal vykonávat ranní hygienu. Vyčistit zuby, usušit se, vyfénovat vlasy.
"Kurva, kde je ten fén?" zamumlal jsem si pro sebe, načež jsem fén našel pod hromadou
špinavýho prádla a pustil se do fénování. Pak jsem zalezl ke skříni a vyhrabal tam odsud černý roury, bílí triko a černou košili. Hezky jsem to na sebe natáhl, a pak se šel ještě trochu namalovat. Make-up, nebo jak tomu ty dilinky od nás říkaly, sem si na ksicht napatlal přiměřeně, jen aby nebyly vidět ty kruhy pod očima. Jinak si to neberu, oči obtáhl černou linkou, na nohy obul svoje oblíbený černý steelky a finýto. Uznale jsem na sebe hvízdl, když sem viděl svůj odraz v zrcadle. Vlasy jsem měl od přírody dost husté a černé, za což jsem byl opravdu vděčný, takže stačilo vyfoukat, trochu vytvarovat gelem a účes byl na světě. Dnes jsem si je nechal rozpuštěné, takže mi padaly na ramena a patka lehce přes oko. Pod černou košilí bylo vidět bílé tílko a černé džíny alias roury zastrčené ve steelkách… Nechci bejt sebestřednej, ale kdybych byl baba, pozvu se na rande. Ovšem něco mi chybělo. Rozhlédl jsem se kolem sebe a na nočním stolku to uviděl. Byl to pásek z prázdných nábojů. Dostal jsem ho od strejdy k minulým narozeninám. Zapnul sem si ho kolem pasu a spokojeně se usmál. Přes rameno sem si hodil tašku s učením a vyšel z pokoje.
V klídku sem si to mířil ke kuchyni na snídani, když v tom mi přišlo něco divný. Služebný činčaly už tak načinčané věci a byly až moc vážné.
"Dobré ráno pane," pozdravila mě Barbara. Byla to postarší služebná, ale byla hrozně hodná a milá. Dělala mi svačiny do školy, když jsem byl malý, tak mi dělala chůvu… No nic.
"Dobrý, co se děje?"
"Váš pan otec s matkou jsou v kuchyni a právě snídají," odpověděla mi a ve mně hrklo. Vytřeštil jsem na ní oči, ale vzápětí se hned usmál. Nakráčel jsem si to do kuchyně a bez pozdravu si sedl na židli co nejblíže ke dveřím. Bylo mi jasný, že později za to budu rád.
"Dobré ráno," pozdravila mě matka, ale nezvedla oči od papírů, nad kterými seděla.
"Hm."
"Co hm? Neumíš pozdravit normálně?" vyjel na mě podrážděně otec.
"Hm," odpověděl sem mu a v duchu se usmál nad svojí provokací. Většinou jsem snídal sám, takže…
"Ty spratku jeden malej!"
"Ano otče?"
"No tak drahý, uklidni se," chlácholila ho matka neutrálním hlasem. Nejspíš mu včera nedala ani jeho sekretářka a proto byl tak nasranej.
"Ano tati, matka má pravdu. Měl by ses uklidnit," usmál sem se na něj sladce a jeho obličej chytil tu krásnou nachovou barvu.
"Co to máš napatlané na obličeji?! A co ten pásek?!" zděsil se, když jsem vstal a chystal se odejít.
"To na obličeji mi zakrývá kruhy pod očima a pásek je dárek," odsekl jsem mu a otočil se zády.
"Pojď sem a dívej se na mě, když s tebou mluvim!" zavrčel na mě otec a já protočil oči v sloup. A je to tu zase.
"Tak bude to?!" No tak… tati… nenuť mě to říkat hned po ránu. Já sem taky nasranej.
"No?"
"Kurva to ti včera nedala sekretářka a dneska v noci matka, že seš příjemnej jak vosina v prdeli?" vmetl jsem mu do tváře a on zrudnul až ke kořínkům vlasů. Ok, tohle sem asi přepísknul.
"Cos to řekl?!"
"Slyšels. Že s ní chrápeš, ví snad každej… i matka a to ti to toleruje. Fakt se divím, jak s někým takovým může vydržet. No nic. Přeji krásný den panstvo a mizím do školy. Přece nechceš, otče, aby tvůj milovaný synek přišel pozdě, ne?" Ještě jsem stihl zachytit překvapený pohled matky a pohled od otce… Asi viděl pěkně rudě. V předsíni mi Barbara podala helmu a před barákem na mě čekala moje motorka alias červenočerná láska.
Komentáře
Okomentovat