22. kapitola

Chápal jsem, že tohle jsou naše poslední chvilky před odjezdem, takže jsem se snažil užít si ho co nejvíc. Bylo něco po osmý, když sme se loučili před zátarasama a za náma zastavilo auto. Vystoupili z něj CBčka, a když jsem Timovi šeptal do ucha, že až přijedeme, že mu zavolám, někdo do mě dost silně strčil. Otočil jsem se s hnusným pohledem po tom kreténovi a došlo mi, že to byl Strify.

"Příště čum na cestu, Sebastiene!" křil jsem na něj a spokojeně se usmál, když začal prskat dětský nadávky mířené na mojí osobu. Někde jsem četl, že nemá rád, když mu někdo říká celým jménem. Ostatní kluci se po mě jen otočili a Romeo mi ukázal zdviženej palec a mrknul na mě.

"Ale no tak, si přece nechceš poštvat celý CBčka proti sobě, ne?" zasmál se Timo a já se zapitvořil.

"Ne, ale on mě sere přímo neskutečně," odpověděl jsem, "hele, já už budu muset. Když tu jsou i ostatní, asi se už pojede."

"Jasný," odvětil mi tiše a zvedl hlavu. Pravačkou jsem ho pohladil po tváři, usmál se a políbil ho.

Jednou rukou mě objal kolem pasu a přitiskl k sobě. Naposledy jsme se objali, a pak jsem jen stihl zaregistrovat, jak mi šeptl do ucha, že mě miluje a najednou byla jeho záda dál a dál. Uchechtl jsem se. Timo si nikdy nepotrpěl na dlouhá loučení. Zakroutil jsem hlavou, ruce zabořil do kapes a vydal se zpátky k busu. Zapadl jsem dovnitř a všechny pohledy najednou směřovaly mým směrem. Klukům od nás cukaly koutky, Romeo byl rudej až po uši a Strify mě probodával pohledem. Vrátil jsem mu ho a spokojeně se přitom usmíval. Chtěl sem si sednout vedle Erika, ale ten už seděl s Patrikem, Stefan s Danem a ostatní sem tam nějak poskládali. Na mě teda zbyl Shin. Zhluboka sem se nadechl a vykročil k němu. Pak sem si ale všiml, že je za ním ještě jedno volný místo. Okamžitě sem se tam nacpal a ignoroval mikinu, která ležela na sedačce blíž k uličce. Najednou se odněkud vynořil Tilo.

"Takže děcka," začal energicky, "dneska pojedete až na druhej konec Německa do Bitburgu, takže si tak do dvou do rána pospíte. Dalo by se to stihnout i dřív, ale jelikož budete muset stavět na benzínkách, bude to trvat déle. A kluci, žádnej chlast, jasný? Ale protože mě neposlechnete, aspoň se kroťte, aby to nedopadlo jako posledně. Mimochodem, kde je Dirk?" zeptal se a rozhlédl se. A najednou se závěs za mnou rozhrnul a někdo si chtěl sednout, ale zjistil, že na jeho místě už oxiduju já. Opravdu pomalu jsem otočil hlavou, protože do teď sem čuměl z okna, a prohlédl si neznámého zezdola nahoru. Měl černomodrý glády, černý kapsáče, pevný břišní svaly obepínalo bílý tílko a byl to Yu. Když sem se na něj usmál a dal mu najevo, že nikam se hnout nemínim, povzdechl si, sebral mikinu a kecnul si vedle mě.

"Takže nebudu to znova opakovat, Alexi, informuj Dirka, aby měl přehled a já mizim. Přijedu tam za vámi, takže se mějte a žádnej bordel! Karel na vás dohlídne," rozloučil se a zmizel z busu.

"Takže, co mi máš říct?" zeptal se a znuděně se na mě podíval.

"Že do dvou do rána máme volnej bus a můžem chlastat dle libosti," usmál sem se a kývl na Stefana, aby z báglu vytáhl flašky. Yu uznale zapískal a poplácal mě po rameni.

"Hoši, začínáte se mi líbit."

A tahle to začalo. Kluci vytáhli z báglu všechen chlast a dali jsme i Karlovi jednu flašku, aby se neřeklo. Když v sobě měl každej už alespoň půlku vodky nebo čehokoliv, co zrovna měl v ruce a chlastal, atmosféra začala být příjemnější. Nejenže po mě Strify přestal házet nasraný pohledy, ale zjistil jsem, že pras- Kiro je docela v pohodě a Shin taky. Dokonce jsme se i dozvěděli, co se stalo posledně, co se ožrali a před čím nás varoval Tilo.

"No to máš takhle," chytil mě pravačkou Yu, ve který držel flašku rumu, kolem krku a ukázal levačkou, ve který pro změnu držel flašku zelený, na Strifyho, kterej se zase až moc kamarádil s Erikem, "tohle eso se ožralo tak, že v tý hospodě, kde sme byli, si stoupnul na stůl a začal tam dělat striptýz. Hrozně falešně u toho zpíval a dělal oči na barmana. Nakonec tam vlítli benga s tim, že rušíme noční klid. Toho Tila někdy fakt lituju…," dopověděl, zatímco já se třísknul do hlavy o okno, jak sem se tlemil.

"Au! Kurva," zamumlal sem a tím na sebe upoutal Yuovu pozornost.

"Co je?" zeptal se a zhluboka se napil rumu.

"Sem se fláknul. Do hlavy," odpověděl sem mu. Jen se usmál a strčil mi hrdlo láhve od rumu do pusy.

"No jen bumbej, to je na bolest nejlepší," mumlal a usmíval se. Po tomhle jeho nápadu, kdy sem vychlastal témeř třetinu jeho flašky, se to se mnou začalo všechno točit. Ten pocit, kdy jsem téměř lítal, se mi neskutečně líbil. A ostatní na tom byli nějak podobně. Jedinej, kdo nebyl sťatnej pod obraz byl Kiro. A po něm se zrovna chystal plazit Strify, když ho ale nějak zaměstnal Patrik s Erikem, otočil se na ně a Kiro byl mezitím fuč, tedy přesně řečeno v postelový části busu. Když se potom otočil zpátky, začal vyšilovat.

"Kde je Kiroušek? Kde je můj Kiroušek?" naříkal plačtivě, načež sme se po sobě všichni podívali a sborově se zeptali "Jakej Kiroušek?". Strifymu po týhle otázce tak trochu jeblo a rozeřval se s tim, že jeho Kiroušek vlastně nikdy nežil a je výplod jeho fantazie. Všichni sme se začali smát.

"Hele, Strify, klid," blekotal Erik a objal ho kolem ramen, "každej sme měli imaginárního kamaráda! Já například Teda," dořekl a významě se na nás podíval. Všichni jsme propukli v hurónský smích.

"Vy ste kreténi," popotáhl, shodil ze sebe Erikovu ruku a se zdviženou bradou si to odpochodoval za záves k postelím. Najednou sme všichni ztichli. Bylo slyšet cvaknutí zapínače, pak jekot, rána a Strifyho: "Kirouškuuuu, ty žijééééš!" a následné: "Ty hovado! Jasně, že žiju, proč bych neměl.

Kvůli tomu si mě musel shodit z postele?! Kurva, slez ze mě!" nadával Kiro a my se potichu přesunuli k závěsu. Každej nakouknul dovnitř. Naskytl se nám pohled na Kira, válejícího se na zemi a Strifyho, kterej se ho držel jako klíště. No a jelikož sme všichni byli na sračky a jen tak, tak se udrželi na nohou, tohle na nás bylo moc a svalili sme se na jednu hromadu a strhli s sebou i ten závěs, za kterej sme se přidržovali. Bus najednou zastavil a k nám dozadu napochodoval Karel. Z našeho pohledu vypadal obrovsky.

"No vy ste střískaný," pronesl a ušklíbl se, "panstvo, zvedněte prdele a jestli se někomu chce na hajzl, ať si ráčí dojít, zastavili sme na benzínce. Pokud se někomu chce zvracet a nestihne to do igeliťáku, ať okamžitě vypadne, nebo za sebe neručim," dořekl a otočil se k nám zády. Významně jsme se po sobě podívali a kývli na sebe, že trocha čerstvýho vzduchu by nám neuškodila, takže sme všichni vypadli ven. Někdo na hajzl, někdo na cigáro. Když byl čas návratu, zapadli všichni hned do postelí, i když se ještě trochu popíjelo a hlavně sme se ještě tlemili Strifyho imaginárnímu kámošovi alias Kirovi.

Ráno jsem se probudil, otevřel oči a zděsil se. Měl jsem úplný okno, takže žádnýho šajna, kde to sem, co bylo včera a především s kym to tady ležim a co je to za smrad. Trochu sem se zamrcasil a něčí ruka obtočená kolem mýho pasu mě pevně sevřela. Párkrát sem zamrkal, abych přestal vidět jen šmouhy a uviděl černý vlasy s červeným melírem. Kurva, co to? Mělo to nahej hrudník, já taky… Sakra, alespoň, že ty kalhoty sem na sobě měl.

"Lehni si, nehejbej se a spi," zamumlal známej hlas. Myslim, že srdce mi vynechalo jeden tep.

"Yu?" zašeptal se.

"Jo, osobně a teď chrápej a nemluv na mě, bolí mě hlava," zavrčel a přetočil se na druhej bok, čímž mě od sebe odstrčil a já chtě, nechtě sletěl na zem a málem si vyrazil dech. Sem se zapomněl zmínit, že v buse byly palandy.

"Kterej inteligent vybral horní postel?!" zařval sem nahlas, čímž jsem všechny probudil.

"Drž hubu!" zařval na mě Strify a vysloužil si tak pohlavek od Patrika s tím, že není jedinej, koho bolí hlava, a ať mu laskvě přestane řvát u ucha takhle brzo ráno. S hlasitými nadávka mi jsem zpod Yua vytáhl svoje triko a vyšel z "ložnice". Sedl sem si na svoje místo, podíval se na mobil, a pak z okna. Mobil hlásil, že je něco málo po půlnoci a tma venku tomu jedině nasvědčovala.

"Karle?" zeptal jsem se opatrně.

"Budeme tam tak za hodinu, jestli tě to zajímá," odpověděl, ani nemrknul. Jen sem si povzdychl, z báglu vytáhl sluchátka a hodil si tam od D tu jejich nejnovější. Jenže za chvíli se mi začaly klížit oči. Podíval jsem se na sedadlo vedle sebe. Ještě pořád tam ta mikina ležela. Natáhl jsem se přes obě sedačky, mikinu si složil pod hlavu a pomalu usínal. Zdálo se mi to, nebo voněla podobně jako Timova?