23. kapitola
Zrovna jsem ležel někde na louce v trávě, vedle sebe Tima a objímali sme se. Najednou se překulil nade mě, políbil mi krk a postupoval níž, když se všechno začalo třást. Timo se vrátil zpět k mému uchu, něžně ho políbil a zašeptal: "Musíš se vzbudit." Nechápavě sem se na něj podíval.
"Cože?"
"Timo, vzbuď se," zašeptal znovu a mě najednou přišel jeho hlas hlubší, než obvykle. Kurva, co to? Všechno se třáslo jako zběsilý a Timo se pořád usmíval. Copak to necítil a neviděl?
"Alexi, vzbuď se!" To jsem slyšel naposledy, než jsem se probral úplně. Nade mnou stál Yu a evidentně si oddychl, že se mu podařilo mě vzbudit.
"Kurva, co je? Měl sem tak hezkej sen," zamumlal sem a ospale se podíval na Yua.
"Sem slyšel i viděl. Usmíval ses, jak měsíček na hnoji, řikal mi Timo a samym blahem mi oslintal mikinu," ušklíbl se na mě. Při poslední větě mi pohled sklouzl na provizorní polštář, na kterém se krásně rýsoval flek. A nejmenší fakt nebyl. Trochu mi zčervenaly tváře.
"Víš co? Za chvíli budem v hotelu, tak mi jí vrátíš pak, jo?" usmál se na mě a já jen kývnul.
Faktem bylo, že do hotelu sme se dostali asi v půl 3 ráno. Byl šestipatrovej a z velký části prosklenej. Vypadal jako takovej menší mrakodrap. Na recepci se svítilo a před vchodem na nás čekal Tilo.
"Nazdar Tilo," pozdravili smě sborově, ale tak trochu víc chcíple, jelikož všichni měli kocovinu a v hlavě bubnující permoníky. Manažer na nás hodil jeden ze svých nejzářivějších úsměvů a spustil.
"Nazdar hoši! Takže vystoupení máte až zítra, takže dnešek klidně prochrápejte, prochlastejte, ale zejtra večer ať ste čilí. Budu mít pokoj s vámi na patře, kdybyste něco potřebovali. Pokojů je objednaných pět a všechny jsou třílůžkové. Klíčky si vyzvedněte na recepci. Jak se tam poskládáte je mi jedno, hlavně když nebudete dělat bordel a nebudou stížnosti, že ano, Sebastiene?" dodal a významně se podíval na polochrápajícího Strifyho. Asi narážel na ten striptýz. Blonďák jen něco polohlasem poslal Tila do prdele a dál mu nevěnoval pozornost. Když sme se nějak poskládali do dvojic, kdo, jak, s kym bude na pokoji a šli vyzvednout klíčky, Tilo na nás ještě zavolal: "A slušně se chovejte! Nechci pak řešit, kdo je čím otcem a zjišťovat, s kolika klukama dotyčná spala, abych vyvracel vaše otcovství!" Zastavili jsme se, pomalu se na sebe podívali, načež Yu prohlásil: "Ale Tilo, s fanynkama? Nikdy!"
"Zrovna ty, Dirku, to vyprávěj mojí babičce, jo? Ta by ti to možná tak sežrala!" zavolal nazpátek odpověď.
"Jo, jo, na vařený nudli Tila neutáhneš," zašeptal sem směrem k Yuovi. Jen pokrčil rameny.
"Okey, tak máme šprcky, no," prohlásil Strify a mně jaksi hlasitě zacukaly koutky. Zrovna jeho si fakt představit neumim. Nebo teda umim, ale hodně komicky.
Nakonec jsem byl na pokoji s Erikem, Stefan s Patrikem a Shinem,Strify s Romeem, Kiro s Danem a Yu byl sám. Když jsme došli na pokoj, kufry už tam byly, nutno podotknout, že se trefili, čí je čí. Akorát by mě zajímalo, jak do výtahu nacpali Erikovy a Strifyho kufry, jelikož výtah byl pro šest osob, ale s jejich zavazadly by se tam vešli sotva tři. Nejspíš to brali evakuačními výtahy, protože si fakt nedokážu představit, že dole jsme byli jen pár minut a kufry by za tu chvíli byly nahoře, aniž bychom si všimli servanýho personálu, jak se s nimi táhne nahoru. V pokoji byly dvě postele a kupodivu dvě koupelny. Prostě Luxus s velkým L. Erik si vybral postel u okna, na mě teda zbyla ta u stěny, ale nijak mi to nevadilo. Moje maličkost se radovala z toho, že nebude must vstávat ve tři ráno, aby se stihla umýt a osprchovat, jelikož Pan Dokonalý číslo dvě bude křepčit už od šesti, aby se stihl nachystat. Znaveně jsem si lehl na postel, a jak sem tam padl, tak jsem i zůstal a usnul. Jenže ta svině nahoře mě nemá ráda, takže mi to samozřejmě musela nějak překazit. V šest ráno vtrhl do pokoje Pan Dokonalý číslo jedna i s kufry. Erik se samozřejmě zděsil, protože už se odmaloval a nebyl učesaný, takže ho viděl Strify nepřipraveného.
"Drahoušku, co potřebuješ?" zeptal se Erik a hrozně se přitom usmíval. Strify se nejprve vydýchal, ani se mu nedivim - ty kufry byly pomalu velký jako on, a pak teprve spustil.
"Já tam s nim nebudu!" řekl nakvašeně a sedl si ke mně na postel. To, že tam ležím, mu bylo ukradený. Prostě jsem byl vzduch.
"A copak se stalo?" zeptal se s lítostivým výrazem Erik.
"Nejsem umytý, odlíčený, mám mastné vlasy a chce se mi spát! A u nás je JEN jedna koupelna a Romeo v ní ještě furt je! Prý kdyby tam pustil mě, dostane se do ní až na Vánoce! Já tam s nim odmítam být!" Bla bla bla bla..., a už jel jako pavlačovka, až mi z něj šla hlava kolem. Opatrně jsem se posadil, a pak postavil. Erik po mně mezitím házel pohledy, jakože co s ním budeme dělat a tak dále.
"No tak si jdi do jedné z našich koupelen," usmál sem se na něj sladce a ukázal k otevřeným dveřím.
"A spát budu jako kde, když tu jsou jen dvě postele?" podivil se a těkal pohledem na mě a na koupelnu. To už moje unavený nervy nevydržely.
"TAK SI CHRÁPEJ TŘEBA NA STŘEŠE! SE TOMU ROMEOVI ANI NEDIVIM, ŽE S TEBOU NEMŮŽE NA TOM POKOJI VYDRŽET!" zařval sem na něj, až na mě vykulil oči, popadl tašku i s klávesama a zabouchnul za sebou dveřma. Zaťukal sem na Romeův pokoj, ale nikdo neotvíral. Asi je ještě ve sprše, a nebo se šel projít. Hlasitě sem si po vzdechl, když v tu chvíli se chodbou ozvalo zakašlání.
"Hledáš nocleh?" Otočil jsem se po hlase a s překvapením zjistil, že je to Yu.
"Jo," ušklíbl sem se a pomalu šel jeho směrem. Pravý zápěstí se ozvalo a taška mi vypadla z rukou. Docela nahlas jsem zanaříkal, protože doktorka řikala, že to má bejt v klidu, ale prášky jsem docela dlouho neměl, takže mě začalo nahlodávat svědomí, jestli v tom neni zánět. Prostě ty prášky budu muset najít, což bude asi problém.
"Chceš helfnout?" zeptal se mě a já jen kývnul. Popadl tedy mojí tašku do ruky, dokonce i klávesy a odnesl všechno do pokoje. Tam jsem se pak svalil na první postel, která se mi naskytla.
"Co se vlastně stalo, žes tak řval? Bylo tě slyšet až sem," zeptal se pobaveně a mně došlo, že sem se mohl trochu krotit, jelikož tenhle pokoj je..., no dejme tomu skoro na druhým konci chodby, než Erikův.
"Ale, přišel Pan Dokonalý a začal si stěžovat, že v pokoji má jen jednu koupelnu, se kterou se s Romeem těžko bude dělit po ránu, že má šíleně mastný vlasy, není odlíčenej a bla bla bla. Tak sem mu řekl, co si myslím a prásknul za sebou dveřma. Asi mě nebude mít moc rád, řekl bych," dopověděl jsem a Yu se na mě překvapeně zadíval, ale pak se zase tvářil normálně.
"Mě hned bylo jasný, že se nebudete mít rádi."
"Vsadil bych se, že jediná chvíle, kdy se s ním dá vyjít je, když spí," zamumlal sem a Yu se rozesmál.
"Jo, to máš pravdu. Ale abys věděl, on takovej vždycky nebyl, myslím až takhle nesnesitelnej."
"Tak mně je to jedno. Důležitý pro mě je, jakej je teď. Kdybych ho znal dýl, asi by mě to štvalo, jak se chová, ale neznám ho tak dlouho, tak mi to je šumák," odůvodnil jsem si svůj postoj a sáhl do kapsy kalhot pro mobil. Vytočil jsem Timovo číslo a zavolal mu. Teprve pak mi došlo, že i když je půl sedmý ráno a já ho nejspíš vzbudil, asi mě nebude mít moc rád. Překvapení bylo, když mi to zvedl a řekl: "Dobrý ráno, lásko". To jsem fakt čuměl.
"A-ahoj, ty nespíš?"
"Ne, nemohl jsem usnout, ale teď už snad usnu." Cítíl jsem, že se usmívá a automaticky jsem začal taky. Absolutně jsem ignoroval fakt, že Yu sedí naproti na posteli a poslouchá. Jen jsem ležel na zádech v posteli, čuměl do stropu a poslouchal jeho hlas.
"To je super, protože mě dneska někdo neustále budí," zamumlal jsem. Hned Tima zajímalo, co se děje, a tak jsem mu všechno řekl. I to, jak sme se ožrali. Detail, kde jsem se pak probudil jsem vynechal. Nemusí vědět všechno. Bylo příjemný poslouchat jeho smích
"Se ti nedivim. Já bych totiž udělal to samý. Takže jsi na pokoji s Yuem?"
"Jasan. Rozhodně lepší, než být na pokoji s Erikem, i když s těma dvěma koupelnama by se to dalo vydržet." Zase chytil záchvat smíchu.
"Víš co? Seženu ti společnou fotku a nechám jí všema podepsat, jo? Budeš to mít jako suvenýr.
"Tak fajn, ale chci tam i ostatní, jasný? Tak já už půjdu spát. Miluju tě."
"Neboj, budeš nás tam mít všechny. Dobrou, já tebe taky," dořekl jsem a s širokým úsměvem zmáčkl červený telefonek.
"Ty jsi gay?" vytrhl mě z mojí lehké euforie Yuův hlas. Ta trochu sem se sekl.
"Co? No, spíš bych řekl bi, ale víc na kluky," odpověděl jsem a podival se na něj. Oči mu trochu ztmavly a vševědoucně se usmíval. "Tak to jo," řekl a já se zarazil.
"Proč?"
"No, sem si řikal, že na holku ta osoba na nádru měla moc hlubokej hlas."
"Aha. No hele, já jdu do koupelny."
Jak jsem to dořekl, tak za mnou jen bouchly dveře a vzápětí byla slyšet tekoucí voda. Byl jsem tam jen chvilku, a pak s ručníkem omotaným kolem boků jsem šel zpátky do pokoje. Pravačka bolela fakt ukrutně a já musel tu bolest ztišit na minimum, abych byl schopnej zítra něco odehrát. Dřepnul jsem si k tašce a začal se v ní přehrabovat. Samozřejmě, že jsem je našel po půl hodině, kdy sem byl absolutně promrzlej, na dně tašky. Hned jsem do sebe dva naházel a zapadl zpátky do koupelny se osušit a natáhnout na sebe boxerky a tílko na spaní. Ještě jsem si vysušil vlasy, vyčistil zuby a bylo to.
"Koukám, že se tu chováš jako doma," ušklíbl se Yu.
"Proč myslíš?"
"No klidně si tu polonahej vyjdeš z koupelny něco hledat a je ti jedno, že se někdo kouká..., takhle bych se choval jedině doma," vysvětlí.
"No, možná trochu. Hledal sem prášky proti bolesti, co mám od doktory a teď jdu ještě vtipně hledat fáč," odpověděl jsem a začal znovu hrabat v tašce. Obinadlo jsem našel téměř hned, dokonce zamotaný, a hned si pravačku zavázal. Spokojeně jsem si zalezl do postele a lehnul se na bok. Yu se šel akorát vysprchovat a já ještě psal smsku Timovi. Prostě sem v tom až po uši, no. V tu chvíli se dveře otevřely dokořán a vyšel z nich můj idol s ručníkem kolem pasu a druhým si sušil vlasy. To byl pohled pro bohy, jak ty drobné kapičky stékaly po tom vypracovaném břiše a já..., jen čuměl.
"Co je?" usmál se a tim mě dorazil.
"No, nikdy mě nenapadlo, že budu se svym vzorem v pokoji a už vůbec by mě nenapadlo, že se přede mnou
bude producírovat nahej. Víš, co by za to paparazzi daly? Nebo fansky? Ty by byly hotový."
"No vidíš, tak to ber za čest," mrknul na mě a šel se převlíknout. Tak to bylo..., krutý. Usmál sem se sám pro sebe a lehl si na zády ke světlu, co vycházelo z koupelny. Když se tam pak Yu vracel s ručníky a zhasl, cítil jsem na sobě jeho pohled, ale neotáčel jsem se. Proč taky? Mohlo mi to být jedno, protože už jsem napůl spal...
"Cože?"
"Timo, vzbuď se," zašeptal znovu a mě najednou přišel jeho hlas hlubší, než obvykle. Kurva, co to? Všechno se třáslo jako zběsilý a Timo se pořád usmíval. Copak to necítil a neviděl?
"Alexi, vzbuď se!" To jsem slyšel naposledy, než jsem se probral úplně. Nade mnou stál Yu a evidentně si oddychl, že se mu podařilo mě vzbudit.
"Kurva, co je? Měl sem tak hezkej sen," zamumlal sem a ospale se podíval na Yua.
"Sem slyšel i viděl. Usmíval ses, jak měsíček na hnoji, řikal mi Timo a samym blahem mi oslintal mikinu," ušklíbl se na mě. Při poslední větě mi pohled sklouzl na provizorní polštář, na kterém se krásně rýsoval flek. A nejmenší fakt nebyl. Trochu mi zčervenaly tváře.
"Víš co? Za chvíli budem v hotelu, tak mi jí vrátíš pak, jo?" usmál se na mě a já jen kývnul.
Faktem bylo, že do hotelu sme se dostali asi v půl 3 ráno. Byl šestipatrovej a z velký části prosklenej. Vypadal jako takovej menší mrakodrap. Na recepci se svítilo a před vchodem na nás čekal Tilo.
"Nazdar Tilo," pozdravili smě sborově, ale tak trochu víc chcíple, jelikož všichni měli kocovinu a v hlavě bubnující permoníky. Manažer na nás hodil jeden ze svých nejzářivějších úsměvů a spustil.
"Nazdar hoši! Takže vystoupení máte až zítra, takže dnešek klidně prochrápejte, prochlastejte, ale zejtra večer ať ste čilí. Budu mít pokoj s vámi na patře, kdybyste něco potřebovali. Pokojů je objednaných pět a všechny jsou třílůžkové. Klíčky si vyzvedněte na recepci. Jak se tam poskládáte je mi jedno, hlavně když nebudete dělat bordel a nebudou stížnosti, že ano, Sebastiene?" dodal a významně se podíval na polochrápajícího Strifyho. Asi narážel na ten striptýz. Blonďák jen něco polohlasem poslal Tila do prdele a dál mu nevěnoval pozornost. Když sme se nějak poskládali do dvojic, kdo, jak, s kym bude na pokoji a šli vyzvednout klíčky, Tilo na nás ještě zavolal: "A slušně se chovejte! Nechci pak řešit, kdo je čím otcem a zjišťovat, s kolika klukama dotyčná spala, abych vyvracel vaše otcovství!" Zastavili jsme se, pomalu se na sebe podívali, načež Yu prohlásil: "Ale Tilo, s fanynkama? Nikdy!"
"Zrovna ty, Dirku, to vyprávěj mojí babičce, jo? Ta by ti to možná tak sežrala!" zavolal nazpátek odpověď.
"Jo, jo, na vařený nudli Tila neutáhneš," zašeptal sem směrem k Yuovi. Jen pokrčil rameny.
"Okey, tak máme šprcky, no," prohlásil Strify a mně jaksi hlasitě zacukaly koutky. Zrovna jeho si fakt představit neumim. Nebo teda umim, ale hodně komicky.
Nakonec jsem byl na pokoji s Erikem, Stefan s Patrikem a Shinem,Strify s Romeem, Kiro s Danem a Yu byl sám. Když jsme došli na pokoj, kufry už tam byly, nutno podotknout, že se trefili, čí je čí. Akorát by mě zajímalo, jak do výtahu nacpali Erikovy a Strifyho kufry, jelikož výtah byl pro šest osob, ale s jejich zavazadly by se tam vešli sotva tři. Nejspíš to brali evakuačními výtahy, protože si fakt nedokážu představit, že dole jsme byli jen pár minut a kufry by za tu chvíli byly nahoře, aniž bychom si všimli servanýho personálu, jak se s nimi táhne nahoru. V pokoji byly dvě postele a kupodivu dvě koupelny. Prostě Luxus s velkým L. Erik si vybral postel u okna, na mě teda zbyla ta u stěny, ale nijak mi to nevadilo. Moje maličkost se radovala z toho, že nebude must vstávat ve tři ráno, aby se stihla umýt a osprchovat, jelikož Pan Dokonalý číslo dvě bude křepčit už od šesti, aby se stihl nachystat. Znaveně jsem si lehl na postel, a jak sem tam padl, tak jsem i zůstal a usnul. Jenže ta svině nahoře mě nemá ráda, takže mi to samozřejmě musela nějak překazit. V šest ráno vtrhl do pokoje Pan Dokonalý číslo jedna i s kufry. Erik se samozřejmě zděsil, protože už se odmaloval a nebyl učesaný, takže ho viděl Strify nepřipraveného.
"Drahoušku, co potřebuješ?" zeptal se Erik a hrozně se přitom usmíval. Strify se nejprve vydýchal, ani se mu nedivim - ty kufry byly pomalu velký jako on, a pak teprve spustil.
"Já tam s nim nebudu!" řekl nakvašeně a sedl si ke mně na postel. To, že tam ležím, mu bylo ukradený. Prostě jsem byl vzduch.
"A copak se stalo?" zeptal se s lítostivým výrazem Erik.
"Nejsem umytý, odlíčený, mám mastné vlasy a chce se mi spát! A u nás je JEN jedna koupelna a Romeo v ní ještě furt je! Prý kdyby tam pustil mě, dostane se do ní až na Vánoce! Já tam s nim odmítam být!" Bla bla bla bla..., a už jel jako pavlačovka, až mi z něj šla hlava kolem. Opatrně jsem se posadil, a pak postavil. Erik po mně mezitím házel pohledy, jakože co s ním budeme dělat a tak dále.
"No tak si jdi do jedné z našich koupelen," usmál sem se na něj sladce a ukázal k otevřeným dveřím.
"A spát budu jako kde, když tu jsou jen dvě postele?" podivil se a těkal pohledem na mě a na koupelnu. To už moje unavený nervy nevydržely.
"TAK SI CHRÁPEJ TŘEBA NA STŘEŠE! SE TOMU ROMEOVI ANI NEDIVIM, ŽE S TEBOU NEMŮŽE NA TOM POKOJI VYDRŽET!" zařval sem na něj, až na mě vykulil oči, popadl tašku i s klávesama a zabouchnul za sebou dveřma. Zaťukal sem na Romeův pokoj, ale nikdo neotvíral. Asi je ještě ve sprše, a nebo se šel projít. Hlasitě sem si po vzdechl, když v tu chvíli se chodbou ozvalo zakašlání.
"Hledáš nocleh?" Otočil jsem se po hlase a s překvapením zjistil, že je to Yu.
"Jo," ušklíbl sem se a pomalu šel jeho směrem. Pravý zápěstí se ozvalo a taška mi vypadla z rukou. Docela nahlas jsem zanaříkal, protože doktorka řikala, že to má bejt v klidu, ale prášky jsem docela dlouho neměl, takže mě začalo nahlodávat svědomí, jestli v tom neni zánět. Prostě ty prášky budu muset najít, což bude asi problém.
"Chceš helfnout?" zeptal se mě a já jen kývnul. Popadl tedy mojí tašku do ruky, dokonce i klávesy a odnesl všechno do pokoje. Tam jsem se pak svalil na první postel, která se mi naskytla.
"Co se vlastně stalo, žes tak řval? Bylo tě slyšet až sem," zeptal se pobaveně a mně došlo, že sem se mohl trochu krotit, jelikož tenhle pokoj je..., no dejme tomu skoro na druhým konci chodby, než Erikův.
"Ale, přišel Pan Dokonalý a začal si stěžovat, že v pokoji má jen jednu koupelnu, se kterou se s Romeem těžko bude dělit po ránu, že má šíleně mastný vlasy, není odlíčenej a bla bla bla. Tak sem mu řekl, co si myslím a prásknul za sebou dveřma. Asi mě nebude mít moc rád, řekl bych," dopověděl jsem a Yu se na mě překvapeně zadíval, ale pak se zase tvářil normálně.
"Mě hned bylo jasný, že se nebudete mít rádi."
"Vsadil bych se, že jediná chvíle, kdy se s ním dá vyjít je, když spí," zamumlal sem a Yu se rozesmál.
"Jo, to máš pravdu. Ale abys věděl, on takovej vždycky nebyl, myslím až takhle nesnesitelnej."
"Tak mně je to jedno. Důležitý pro mě je, jakej je teď. Kdybych ho znal dýl, asi by mě to štvalo, jak se chová, ale neznám ho tak dlouho, tak mi to je šumák," odůvodnil jsem si svůj postoj a sáhl do kapsy kalhot pro mobil. Vytočil jsem Timovo číslo a zavolal mu. Teprve pak mi došlo, že i když je půl sedmý ráno a já ho nejspíš vzbudil, asi mě nebude mít moc rád. Překvapení bylo, když mi to zvedl a řekl: "Dobrý ráno, lásko". To jsem fakt čuměl.
"A-ahoj, ty nespíš?"
"Ne, nemohl jsem usnout, ale teď už snad usnu." Cítíl jsem, že se usmívá a automaticky jsem začal taky. Absolutně jsem ignoroval fakt, že Yu sedí naproti na posteli a poslouchá. Jen jsem ležel na zádech v posteli, čuměl do stropu a poslouchal jeho hlas.
"To je super, protože mě dneska někdo neustále budí," zamumlal jsem. Hned Tima zajímalo, co se děje, a tak jsem mu všechno řekl. I to, jak sme se ožrali. Detail, kde jsem se pak probudil jsem vynechal. Nemusí vědět všechno. Bylo příjemný poslouchat jeho smích
"Se ti nedivim. Já bych totiž udělal to samý. Takže jsi na pokoji s Yuem?"
"Jasan. Rozhodně lepší, než být na pokoji s Erikem, i když s těma dvěma koupelnama by se to dalo vydržet." Zase chytil záchvat smíchu.
"Víš co? Seženu ti společnou fotku a nechám jí všema podepsat, jo? Budeš to mít jako suvenýr.
"Tak fajn, ale chci tam i ostatní, jasný? Tak já už půjdu spát. Miluju tě."
"Neboj, budeš nás tam mít všechny. Dobrou, já tebe taky," dořekl jsem a s širokým úsměvem zmáčkl červený telefonek.
"Ty jsi gay?" vytrhl mě z mojí lehké euforie Yuův hlas. Ta trochu sem se sekl.
"Co? No, spíš bych řekl bi, ale víc na kluky," odpověděl jsem a podival se na něj. Oči mu trochu ztmavly a vševědoucně se usmíval. "Tak to jo," řekl a já se zarazil.
"Proč?"
"No, sem si řikal, že na holku ta osoba na nádru měla moc hlubokej hlas."
"Aha. No hele, já jdu do koupelny."
Jak jsem to dořekl, tak za mnou jen bouchly dveře a vzápětí byla slyšet tekoucí voda. Byl jsem tam jen chvilku, a pak s ručníkem omotaným kolem boků jsem šel zpátky do pokoje. Pravačka bolela fakt ukrutně a já musel tu bolest ztišit na minimum, abych byl schopnej zítra něco odehrát. Dřepnul jsem si k tašce a začal se v ní přehrabovat. Samozřejmě, že jsem je našel po půl hodině, kdy sem byl absolutně promrzlej, na dně tašky. Hned jsem do sebe dva naházel a zapadl zpátky do koupelny se osušit a natáhnout na sebe boxerky a tílko na spaní. Ještě jsem si vysušil vlasy, vyčistil zuby a bylo to.
"Koukám, že se tu chováš jako doma," ušklíbl se Yu.
"Proč myslíš?"
"No klidně si tu polonahej vyjdeš z koupelny něco hledat a je ti jedno, že se někdo kouká..., takhle bych se choval jedině doma," vysvětlí.
"No, možná trochu. Hledal sem prášky proti bolesti, co mám od doktory a teď jdu ještě vtipně hledat fáč," odpověděl jsem a začal znovu hrabat v tašce. Obinadlo jsem našel téměř hned, dokonce zamotaný, a hned si pravačku zavázal. Spokojeně jsem si zalezl do postele a lehnul se na bok. Yu se šel akorát vysprchovat a já ještě psal smsku Timovi. Prostě sem v tom až po uši, no. V tu chvíli se dveře otevřely dokořán a vyšel z nich můj idol s ručníkem kolem pasu a druhým si sušil vlasy. To byl pohled pro bohy, jak ty drobné kapičky stékaly po tom vypracovaném břiše a já..., jen čuměl.
"Co je?" usmál se a tim mě dorazil.
"No, nikdy mě nenapadlo, že budu se svym vzorem v pokoji a už vůbec by mě nenapadlo, že se přede mnou
bude producírovat nahej. Víš, co by za to paparazzi daly? Nebo fansky? Ty by byly hotový."
"No vidíš, tak to ber za čest," mrknul na mě a šel se převlíknout. Tak to bylo..., krutý. Usmál sem se sám pro sebe a lehl si na zády ke světlu, co vycházelo z koupelny. Když se tam pak Yu vracel s ručníky a zhasl, cítil jsem na sobě jeho pohled, ale neotáčel jsem se. Proč taky? Mohlo mi to být jedno, protože už jsem napůl spal...
Komentáře
Okomentovat