26. kapitola

Prstem jsem omylem přejel po displeji a zmáčknul tak tlačítko reproduktorů. Celou chodbou se nesl zmatený hlas Tima, jak se svému objevu na jednu noc snaží zabránit v mluvení do telefonu. To jeho: „Jo, spali sme spolu a šuká fakt dobře! Chápu, asi ho musíš nesnášet, ale byl úplně na sračky a volal tvoje jméno. S radostí sem ho svedl...“ mi bude rezonovat palicí ještě kurva dlouho. A já mu věřil. Že aspoň jednou neudělá opilej nějakou píčovinu. Bylo mi u prdele, čí jméno volal - ať si klidně řve jméno svojí babči, ale jde o to, že jsem to nebyl já.

„Alexi... Alexi!“ zaznělo rozrušeně z telefonu, když dopadl na zem a já se sesunul podél zdi. Mobil dopadl na koberec mezi moje nohy ke kotníkům. Rukama sem si vjel do vlasů a dlaně si spojil za týlem a hlavu mírně předlonil.

„Jo?“ zahuhňal sem odpověď a nepřítomně zíral vzor na koberci, na němž jsem seděl.

„Promiň, byl jsem opilej. Nevěděl jsem, co dělám. Vážně promiň,“ mumlal a mě se spustily slzy. Ani sem nemrkal. Prostě sem jen zarytě čuměl do toho zkurvenýho koberce s vytřeštěnejma očima a bulel, jak malý děcko.

„Alexi! Já, vážně... nechtěl. Vůbec si to nepamatuju. Prostě sem se ráno vzbudil a on mi spal na hrudníku, a pak jen ty záblesky. Ani nevim, co všechno sem vychlastal. Alexi, seš tam?“ Neodpovídal sem. Co bych mu měl říct? Jako v nějaký zkurvený telenovele mu večer zavolal a „Timo, miláčku, mě to mrzí, přemýšlel jsem a moc tě miluji,“ bla bla bla, další a další sračky – ne, díky. Já se totiž ani na to jednoduchý a prostý „Běž do prdele“ nezmohl. V krku knedlík, tíživej pocit v hrudníku, v tom momentě snad i horečka a mozek se soustředil jen na jednu jedinou větu: Podvel tě. Timo tě podvedl. Zradil tě. Zranil. Plno slov, plno vět a přesto stejný význam.

„Alexi, mě to vážně... ty brečíš?“ A kurva. Asi slyšel, jak sem se trhaně nadechnul. Do hajzlu.

„Lexi...“ To slovo si získalo moji pozornost. Tak mi říkal jedině on.

„Vážně mě to mrzí...“ Mluvil dál a dál až se mobil rozsvítil a na displeji zablikalo: Hovor ukončen 00:30:56. Nechal jsem ho zhasnout a snažil se ignorovat tíživý pocit na hrudníku. Tak tohle je ta všemi obávaná nevěra? Ta bolest? Nebyla nijak extra velká, jen mi po ní snad bouchlo srdce a moje tělo se začínalo klepat vzteky. Jen sem nevěděl, jestli vzteky na sebe, nebo na toho parchanta. Zavřel jsem oči a rozbrečel se naplno. Jenže po chvilce nebylo co brečet. Jen sem seděl opřený o zeď, jednu nohu nataženou, druhou pokrčenou a tupě zíral do zdi. Co se to stalo? Neni to jen sen? Proč se tohle vlastně stalo? Udělal sem něco špatně? A jestli ano, tak co? Probral mě až Yu, kterej mě držel za ramena a prudce se mnou třásl.

„Alexi?! Už mě vnímáš? Díky bohu, už tu do tebe hučim snad  půl hodiny! Co se děje?“ Tak nějak sem ho pořád nevnímal, jen na něj upíral prázdný pohled a nechal se odvést do pokoje. Divim se, že mě nohy unesly, ale to mi bylo tak docela jedno. Dirk mě posadil na postel a opřel o stěnu, a pak odešel pro mobil, kterej sem nechal na chodbě. A pro mě to začalo na novo. Chytil jsem se za hlavu a začal se hystericky smát. Absolutně sem nevšímal Yua ve dveřích, jak na mě nechápavě civí a pozoruje moje změny nálad, jelikož jsem hned potom zase začal brečet. Povzdechl si, zavřel dveře, zamknul, mobil mi položil na noční stolek a sednul si vedle mě.

„Tak co s tebou je?“ zeptal se mě a já neměl sílu odporovat a všechno sem vyklopil. Celou dobu byl zticha a poslouchal, což mi v tu chvíli nepřišlo ani trochu divný, ale tak pohoda. Dokonce mi uvařil kafe, abych se trochu uklidnil, protože s heřmánkovym čajem se ho poslal do prdele. A nakonec to skončilo tak, že sem si na pokoj objednal dvě flašky vodky a přes Yuův momentální ochranářský komplex skoro obě vychlastal. Zbyla tak půlka.

„Nikdy bych nevěřil, že zrovna tebe budu ukládat do postele. Nemělo by to bejt spíš naopak, ty ožralo?“ uchechtl se, když sem si sednul na postel a mumlal, že se všechno točí.

„Hele, zapíjel sem smutek!“ Trochu se mi motal jazyk, ale kupodivu jsem tu větu zformuloval správně a upřel na svýho společníka trochu skelný pohled. Usmál se na mě a vstal.

„Co je? Snad mě nejdeš fakt  uložit? A pohádku mi taky přečteš?“ pronesl jsem trochu sarkasticky.

„No a jakou bys chtěl?“

„Hlavně nějakou bez nevěry…“ ani jsem to nedořekl a natáhl se na postel. Ucítil jsem na sobě ruce a slabě se usmál.

„Hele, sem ožralej, ale znásilňovat mě nemusíš.“

„Debile, se svlíkni sám, když nedokážeš pomalu ani sedět,“ odsekl mi Yu a odpochodoval do koupelny, a pak byl slyšet jen proud vody. Dobře, tak teda sám no. Triko šlo bez problému, ale ty kalhoty… Víte, kolik pásků sem najednou měl? A ta svině, knoflík, mi furt někam zdrhal. No po dlouhých minutách se mi konečně podařilo se slíknout a jen tak v boxerkách sem ležel na dece se zavřenýma očima a cítil se jak na lodi. Ovšem jako na lodi v bouři… Jestli tohle vydržim… A pak koupelna ztichla a dveře se otevřely. Yu se nade mě naklonil, ne, že bych na něj civěl, dělal sem mrtvýho brouka, ale voda z jeho vlasů na mě vesele kapala. Jen si nahlas povzdechl a zvedl mi nohy na postel. Už mě přikrýval, když sem otevřel oči a za ruku si ho přitáhl blízko k sobě. Voněl po sprchovém gelu a šampónu z aloe vera. Usmál se na mě a čekal. Nevim proč, ale udělal sem to. Možná kvůli tomu zkusit, jak se cítil Timo, když mě podváděl, to na pětí. Budu se ráno cítit provinile? Nebo mi bude líp? Budeme si rovni. Prudce jsem si ho k sobě přitáhl a přisál se mu na rty. Nijak se nebránil a ochotně mi vycházel vstříc. Když si na mě lehal, rukou jsem mu přejížděl po břišních svalech a málem se rozplýval blahem. Komu se za život podaří šukat se svým idolem? Jednou rukou jsem mu zajel pod ručník na zadek a druhou ten přebytečný kus látky strhnul.

„Pane Dirku, s úsměvem mohu konstatovat, že se nemáte za co stydět,“ zamumlal jsem mu do rtů a přitiskl ho na sebe ještě víc. Jenže to začínalo být jaksi nepříjemné, tak jsem roztáhl nohy ještě víc a doslova ho na sebe přimáčkl, až něj ta poloha vydolovala sten. Nějak jsem z naší situace začínal střízlivět. Jenže místo toho, abych přestal a hlavní slovo předal rozumu, vysral jsem se na to a dál se nechával osahávat svým idolem a momentálním spoluvlastnitelem postele, který odněkud vykouzlil kondom a už nasazoval. Ani jsem nepostřehl, kdy se to seběhlo, ale už ve mně prostě byl a já sténal o sto šest. Nic jsem necítil… Jo, to bude tim, že seš totálně na sračky a nadrženej, jak stepní kozel.Yu mě držel jednou rukou za bok a druhou si přidržoval mojí hlavu, abych mu neuhybal, a aby mohl zároveň tlumit moje steny. Jo, hold nepatřim mezi ty tiché. Jenže zatímco sme se pomalu blížili k vrcholu, omotal jsem mu ruce kolem pasu a přetočil ho pod sebe. Chvíli na mě překvapeně koukal, pak pokrčil rameny a usmál se. Teď to bude po mym, hošánku. Naklonil jsem se nad něj a mezi zuby stiskl jeho spodní ret a zároveň s tím se nadzvedl a dosedl. Yuovy ruce vystřelily k mým bokům a přitiskly mě k němu ještě víc. Za neustálého líbání se pomalu posadil a pomáhal mi dosedávat. Poněkud razantněji, ale o to šlo. Prostě si jen zašukat a dostat ze sebe ten chtíč…

A tak jsem tu teď ležel na posteli, hlavu položenou na Yuový ruce a řikal si, proč jsem se vlastně ožral. Nepřítomně jsem hleděl na mobil, který jsem musel vypnout, protože mě to vibrování sralo. Možná si to přečtu večer. Možná, že mu zavolám. Možná, že…  Bože! Vstal jsem z postele a vydal se do koupelny. V rychlosti jsem se osprchoval a natáhnul na sebe čistý oblečení. Ne, že bych včerejšku litoval. Bylo to super, jen si nebudu moct hodinku dvě sednout a – dobře, kurva, lituju toho. Sem si řikal, jakej se mi v palici zrodil geniální plán – podvedu ho taky a všechno bude v cajku. Tak proč mi kurva není  líp?! PROČ?! Akorát hůř. Teď se mu nebudu moct podívat do očí, protože on se tim bude užírat, bude se mnou chtít mluvit, omluvit se mi a já mu vesele řeknu: Není důvod, sme si kvit… To by asi čuměl. Ne, to nedokážu. Kdybych ho nepodvedl, dokázal bych Tima poslat do prdele, protože bych na to měl právo, ale teď už na to právo nemám. Kurva. Samý kdyby, kdyby, kdyby a ono hovno, hovno zlatá rybko. Sebral jsem mobil, klíče od pokoje a odešel se nasnídat. Nebo naobědvat? Neměl jsem páru o čase. Když sem došel do jídelny, většina už tam seděla a, k mému velkému překvapení, se dneska už odjíždělo a momentálně byla večeře. Takže zase budu na rychlo balit – super.

„Ty, Alexi, jaká byla noc? Vyspal ses?“ zeptal se mě opatrně Dan. Trochu mi zaskočilo.

„Co? Jo, jasný.“

„To je fajn, protože já NE! Příště nedělejte takovej kravál! Kdo v tom má chrápat?! Vopravdu jak u debilů tohle. Každej s každym, všude a kdykoliv…“ třísknul s příborem a odpochodoval si to do pokoje. Čuměl jsem jak péro z gauče a zaraženě upíral pohled na Danova záda. V tu chvíli si ke mně přisednul Stefi a ostatí dělali, že je radši zajímá jídlo.

„No ale podle toho, co sem slyšel, má výdrž a ty seš dost náruživej,“ mrknul na mě a tu chvíli Erik vyprsknul smíchy a složil se na zem. Jo, takhle to dopadá, když se ožeru a jdu nezávazně šukat do nezvukotěsný místnosti.