4. kapitola
Lidi, já bych tak strašně rád řekl, že v klubu bylo všechno v pohodě, ale ono nebylo. Tenhle den se prostě drží heslem: Když se něco sere, tak pořádně. A nejspíš se to ten nahoře snažil dodržet. Jen co sme s klukama vešli, zalezli sme k baru a všichni si objednali po náročnym dni pivo, jen já vodku. Na pódium zrovna vyšel týpek, co tu uváděl kapely. Jen co zaznělo jméno Child Eaters, všichni sme se jako na povel otočili zády k pódiu. Tohle byla hrozná kapela. Vlastně, ani ne kapela, jako zpěvačka. Hráli rock, občas hard. To by se dalo poslouchat, ale to by ta děvka u mikrofonu nesměla kdákat, jako když jí tahaj za… No prostě neuměla zpívat. Nejčastěji nosila krátkou, černou, nadýchanou sukni, pod tím bílý podvazky a boty s vysokou podrážkou, na kterých ani neuměla chodit a černej korzet. Zmalovaná, jak velikonoční vajíčko, a když kolem vás prošla, bylo to horší než francouzská kurva. Byla přírodní blondýna, což odpovídalo jejímu IQ a její jméno bylo Silva - jak pro děvku. Posměšně sem se ušklíbl, když klubem zazněl její hlas.
"My jsme Child Eaters! Po delší přestávce, kdy nám odešel kytarista, se vracíme zpět!" zaječela do mikrofonu, až mi zalehly uši. Ovšem toho novýho člena nepředstavila, ale kluci vedle mě ztuhli, když se klubem rozezněl potlesk.
"Co je? To vypadá tak strašně nebo co?" odfrknul sem si a otočil se. To byla chyba. Na pódiu stál Timo a přes sebe měl hozenou kytaru. V ruce měl černý trsátko s červeným T uprostřed. Pamatoval sem si ho. Má ho ode mě. Timo Flëger byl náš člen. Hrál buď na bicí, nebo kytaru. Ale radši měl kytaru. Jednoho dne se prostě sebral a skončil s náma. Že dostal nabídku odjinud. On měl výhodu v tom, že i když měl fotříka v městský radě a byli bohatý, rodiče ho v hraní podporovali.
"Kluci, že ho tam nevidim. Řekněte mi, že nás KURVA nevyměnil za tu děvku!" zavrčel sem nasraně a z očí mi šlehaly blesky. V jejich kapele byla ještě tři individua: kretén Jason, typickej manekýn, hrál na klávesy, Mike, to byl takovej maminčin mazánek, ten hrál na basovku a nakonec ten největší kretén ze všech alias Max. Byl o něco menší než já, ale hlavně přemýšlel prdelí a ne hlavou, takže sem se s nim nesčetněkrát serval. U něj stačilo, abych mu řekl 'kreténe' a už mě táhnul ven. Řekl bych, že po tom co odehrajeme, ho schválně naseru. Potřebuju si vybít zlost. Někdo mi položil ruku na rameno.
"Klid Alexi," zamumlal mi do ucha Dan a já se trochu uklidnil. Pustit nás k vodě kvůli týhle… škoda slov. S klukama sme pak ještě probrali, co se bude hrát a asi po deseti minutách za náma přišel ten týpek, co uváděl tyhle umělce. Všichni sme dochlastali co bylo ve skleničkách a pakovali se do zákulisí.
"Tohle byli Child Eaters. Začíná se nám tu dělat horko a bude ještě víc, protože právě přicházejí Demons!" Fanoušci řvali o sto šest a my na boku za závěsem čekali, až se umělci spakujou a my se budeme moc předvést v celé svojí kráse. Když vycházeli, Silva hodila po Erikovi zhnusenej pohled a odfrkla si. To dělat neměla, pač jí Stefan 'omylem' přikopnul nějaký volně válející se kabely pod nohy a ona se rozmázla. Všichni sme vyprskli smíchy, ale mě hned přešel, když z podia k nám dozadu vešel Timo. Čuměl na mě hrozně divně, a pak do mě ještě strčil, což mě namíchlo. Už sem za nim chtěl jít a 'vyříkat' si to s nim, ale kluci mě zastavili.
"Až odehrajeme, jo?" zamumlal Erik a vešel na pódium jako první a mě táhl hned za sebou.
Snažil sem si naše vystoupení alespoň nějak užít, ale když si umělci sedli k baru a obzvlášť jeden kretén na mě furt čuměl, nešlo to. Byl sem tak nasranej, že sem se poprvý za celou tu dobu těšil, až skončíme a já se pudu s Maxem porvat. Zapojil sem si klávesy a rozhlédl se. Ten klub byl úplně narvanej! Erik zamával na dav a ozval se ohlušující řev. Tak fajn. Máme víc fanoušků než ti umělci, takže ať to posereme sebevíc, bude to v pohodě. Zakřenil sem se na dav a zjistil, že na mě čumí nejedna holka. Zvedl sem ruku na pozdrav a zařval: Zdar! Vzápětí se mi dostalo odpovědi v podobě nadšenýho ječení, skákání a mávání. Erik po mě hodil takovej ten pohled: Si spolu vyřídíme. No co. Sem oblíbenější. Za to prostě nemůžu. Erik si stoupnul do čela, pač tam měl připravenej mikrofon. Dan s Patrikem si stoupli každej z jedný Erikovy strany a já se postavil kousek od Dana. Nejen, že tam byly kabely ke klávesám, ale hlavně tam bylo místo. Stefan měl bicí někde za náma na stupínku.
Jako první sme dali Forgiven. Začínal Stefan s bicími a pak se přidal hezky Dan s kytarou a svým dokonalym sólem. Na to, že písnička měla text depkařskej, jak Patrik s oblibou řikal, byla jinak docela energická.
"… you betrayed me, so what do you want…" zpíval Erik poslední slova a přitom měl zavřené oči.
"A teď si dáme Angels Wings!" zařval do mikrofonu a hned na to spustil Patrik. Po týhle písničce sem se začínal nějak dostávat do varu. Adrenalin ve mně stoupal a fansky řvaly úplně šíleně. Mně začaly zalehávat uši. Neva. Tenhle náš hit sme odehráli v pohodě, až na to, že Patrikovi nějak blbě sedělo zapojení, takže chvilkama to musel Dan táhnout sám. Po týhle sme si dali přestávku, abychom se napili. Odešli sme všichni trochu stranou. Sem zjistil, že u jednoho z repráků stojí dvě dvoulitrovky minerálek a pět bílejch ručníku. Vděčně sem hmátl po jedný flašce a zhluboka se napil.
"Nech taky něco nám," zakřenil se Patrik a já po něm hodil ručník.
"Dík."
"Nemáš za co."
Kluci si rozebrali ručníky, a jelikož z nás lilo docela slušně, každej uvítal i studenou minerálku.
"Hele, kde je vůbec Dan?" zeptal sem se Erika, co stál za mnou.
"Hádej," ušklíbl se na mě. Dan má u nás pověst…no… prostě každej tejden jiná holka.
Nakonec sem ho uviděl, jak sedí v podřepu na kraji pódia a jedný holce psal, pokud se nepletu, lihárnou na hrudník svoje číslo. No jo, to je náš neodolatelnej Dan. Ani sem nepostřehnul, kdy se náš pěvec dostal k mikráku, ale už nám naznačoval, abychom pohnuli.
"Tak a zbývají nám dvě písničky! Jedna z nich pro vás bude novinka, takže si jí necháme nakonec a teď si dáme Revenge!" Dav začal šílet, ječet a my se spokojeně usmáli. Fakt to bylo něco úžasnýho.
"Baby, you know that revenge is mine, so don't defy it…" začal zlehka Erik a já ho doprovázel klávesy. Jen co dořekl poslední slovo, Dan to rozjel naplno. Z týhle písničky byli všichni úplně mimo a nutno dodat, že s náma fansky držely krok docela slušně. Pak sem viděl, jak se od baru zvedá Silva se svejma hošanama. Ten pohled, kterej po nás hodila, jasně naznačoval, že se nás pokusí převálcovat. A mě bylo předem jasný, že se jí to zase nepovede. Ušklíbnul sem se pro sebe. Ta to hold nikdy nevzdá.
"Tak lidi! A teď přijde na řadu naše nejnovější a pro dnešek poslední," fansky zase příšerně zaječely a některý dokonce brečely. Byl to skvělej pohled. A pak začal…
"Words that we couldn't say are in our hearts…" zpíval a sem tam se usmál do davu.
Bylo to zajímavý. Všechny písničky fansky zpívaly s náma, jen u týhle stály, brečely a hltaly každej zvuk a každý Erikovo slovo.
"…you were in my dreams, but it is just a past…" zpíval nádherně čistým hlasem, oči měl zavřené, levou ruku sevřenou v pěst a přiloženou k srdci.
"… so baby remember, that I never be yours…anymore…" zpíval dál a ve tváři měl výraz, jako by ho mučili. Měl sem co dělat, abych se nesmál nahlas. Radši sem sklonil hlavu a věnoval se klávesám, takže mi jen nebezpečně cukala ramena. Koutkem oka sem mrknul na Dana. Tlemil se. Nehoráznym způsobem. Ještě, že světla reflektorů směřovala jen na Erika. Nevim jak by vypadaly brečící fansky, jako umučení tvářící se Erik a já s Danem se mu tlemíme. Ale ono nešlo netlemit se. On to hrozně prožíval a bylo to tak děsně komický. Sme se mohli zechcat smíchy a nakonec byli rádi, když to Erik dozpíval.
"My jsme Child Eaters! Po delší přestávce, kdy nám odešel kytarista, se vracíme zpět!" zaječela do mikrofonu, až mi zalehly uši. Ovšem toho novýho člena nepředstavila, ale kluci vedle mě ztuhli, když se klubem rozezněl potlesk.
"Co je? To vypadá tak strašně nebo co?" odfrknul sem si a otočil se. To byla chyba. Na pódiu stál Timo a přes sebe měl hozenou kytaru. V ruce měl černý trsátko s červeným T uprostřed. Pamatoval sem si ho. Má ho ode mě. Timo Flëger byl náš člen. Hrál buď na bicí, nebo kytaru. Ale radši měl kytaru. Jednoho dne se prostě sebral a skončil s náma. Že dostal nabídku odjinud. On měl výhodu v tom, že i když měl fotříka v městský radě a byli bohatý, rodiče ho v hraní podporovali.
"Kluci, že ho tam nevidim. Řekněte mi, že nás KURVA nevyměnil za tu děvku!" zavrčel sem nasraně a z očí mi šlehaly blesky. V jejich kapele byla ještě tři individua: kretén Jason, typickej manekýn, hrál na klávesy, Mike, to byl takovej maminčin mazánek, ten hrál na basovku a nakonec ten největší kretén ze všech alias Max. Byl o něco menší než já, ale hlavně přemýšlel prdelí a ne hlavou, takže sem se s nim nesčetněkrát serval. U něj stačilo, abych mu řekl 'kreténe' a už mě táhnul ven. Řekl bych, že po tom co odehrajeme, ho schválně naseru. Potřebuju si vybít zlost. Někdo mi položil ruku na rameno.
"Klid Alexi," zamumlal mi do ucha Dan a já se trochu uklidnil. Pustit nás k vodě kvůli týhle… škoda slov. S klukama sme pak ještě probrali, co se bude hrát a asi po deseti minutách za náma přišel ten týpek, co uváděl tyhle umělce. Všichni sme dochlastali co bylo ve skleničkách a pakovali se do zákulisí.
"Tohle byli Child Eaters. Začíná se nám tu dělat horko a bude ještě víc, protože právě přicházejí Demons!" Fanoušci řvali o sto šest a my na boku za závěsem čekali, až se umělci spakujou a my se budeme moc předvést v celé svojí kráse. Když vycházeli, Silva hodila po Erikovi zhnusenej pohled a odfrkla si. To dělat neměla, pač jí Stefan 'omylem' přikopnul nějaký volně válející se kabely pod nohy a ona se rozmázla. Všichni sme vyprskli smíchy, ale mě hned přešel, když z podia k nám dozadu vešel Timo. Čuměl na mě hrozně divně, a pak do mě ještě strčil, což mě namíchlo. Už sem za nim chtěl jít a 'vyříkat' si to s nim, ale kluci mě zastavili.
"Až odehrajeme, jo?" zamumlal Erik a vešel na pódium jako první a mě táhl hned za sebou.
Snažil sem si naše vystoupení alespoň nějak užít, ale když si umělci sedli k baru a obzvlášť jeden kretén na mě furt čuměl, nešlo to. Byl sem tak nasranej, že sem se poprvý za celou tu dobu těšil, až skončíme a já se pudu s Maxem porvat. Zapojil sem si klávesy a rozhlédl se. Ten klub byl úplně narvanej! Erik zamával na dav a ozval se ohlušující řev. Tak fajn. Máme víc fanoušků než ti umělci, takže ať to posereme sebevíc, bude to v pohodě. Zakřenil sem se na dav a zjistil, že na mě čumí nejedna holka. Zvedl sem ruku na pozdrav a zařval: Zdar! Vzápětí se mi dostalo odpovědi v podobě nadšenýho ječení, skákání a mávání. Erik po mě hodil takovej ten pohled: Si spolu vyřídíme. No co. Sem oblíbenější. Za to prostě nemůžu. Erik si stoupnul do čela, pač tam měl připravenej mikrofon. Dan s Patrikem si stoupli každej z jedný Erikovy strany a já se postavil kousek od Dana. Nejen, že tam byly kabely ke klávesám, ale hlavně tam bylo místo. Stefan měl bicí někde za náma na stupínku.
Jako první sme dali Forgiven. Začínal Stefan s bicími a pak se přidal hezky Dan s kytarou a svým dokonalym sólem. Na to, že písnička měla text depkařskej, jak Patrik s oblibou řikal, byla jinak docela energická.
"… you betrayed me, so what do you want…" zpíval Erik poslední slova a přitom měl zavřené oči.
"A teď si dáme Angels Wings!" zařval do mikrofonu a hned na to spustil Patrik. Po týhle písničce sem se začínal nějak dostávat do varu. Adrenalin ve mně stoupal a fansky řvaly úplně šíleně. Mně začaly zalehávat uši. Neva. Tenhle náš hit sme odehráli v pohodě, až na to, že Patrikovi nějak blbě sedělo zapojení, takže chvilkama to musel Dan táhnout sám. Po týhle sme si dali přestávku, abychom se napili. Odešli sme všichni trochu stranou. Sem zjistil, že u jednoho z repráků stojí dvě dvoulitrovky minerálek a pět bílejch ručníku. Vděčně sem hmátl po jedný flašce a zhluboka se napil.
"Nech taky něco nám," zakřenil se Patrik a já po něm hodil ručník.
"Dík."
"Nemáš za co."
Kluci si rozebrali ručníky, a jelikož z nás lilo docela slušně, každej uvítal i studenou minerálku.
"Hele, kde je vůbec Dan?" zeptal sem se Erika, co stál za mnou.
"Hádej," ušklíbl se na mě. Dan má u nás pověst…no… prostě každej tejden jiná holka.
Nakonec sem ho uviděl, jak sedí v podřepu na kraji pódia a jedný holce psal, pokud se nepletu, lihárnou na hrudník svoje číslo. No jo, to je náš neodolatelnej Dan. Ani sem nepostřehnul, kdy se náš pěvec dostal k mikráku, ale už nám naznačoval, abychom pohnuli.
"Tak a zbývají nám dvě písničky! Jedna z nich pro vás bude novinka, takže si jí necháme nakonec a teď si dáme Revenge!" Dav začal šílet, ječet a my se spokojeně usmáli. Fakt to bylo něco úžasnýho.
"Baby, you know that revenge is mine, so don't defy it…" začal zlehka Erik a já ho doprovázel klávesy. Jen co dořekl poslední slovo, Dan to rozjel naplno. Z týhle písničky byli všichni úplně mimo a nutno dodat, že s náma fansky držely krok docela slušně. Pak sem viděl, jak se od baru zvedá Silva se svejma hošanama. Ten pohled, kterej po nás hodila, jasně naznačoval, že se nás pokusí převálcovat. A mě bylo předem jasný, že se jí to zase nepovede. Ušklíbnul sem se pro sebe. Ta to hold nikdy nevzdá.
"Tak lidi! A teď přijde na řadu naše nejnovější a pro dnešek poslední," fansky zase příšerně zaječely a některý dokonce brečely. Byl to skvělej pohled. A pak začal…
"Words that we couldn't say are in our hearts…" zpíval a sem tam se usmál do davu.
Bylo to zajímavý. Všechny písničky fansky zpívaly s náma, jen u týhle stály, brečely a hltaly každej zvuk a každý Erikovo slovo.
"…you were in my dreams, but it is just a past…" zpíval nádherně čistým hlasem, oči měl zavřené, levou ruku sevřenou v pěst a přiloženou k srdci.
"… so baby remember, that I never be yours…anymore…" zpíval dál a ve tváři měl výraz, jako by ho mučili. Měl sem co dělat, abych se nesmál nahlas. Radši sem sklonil hlavu a věnoval se klávesám, takže mi jen nebezpečně cukala ramena. Koutkem oka sem mrknul na Dana. Tlemil se. Nehoráznym způsobem. Ještě, že světla reflektorů směřovala jen na Erika. Nevim jak by vypadaly brečící fansky, jako umučení tvářící se Erik a já s Danem se mu tlemíme. Ale ono nešlo netlemit se. On to hrozně prožíval a bylo to tak děsně komický. Sme se mohli zechcat smíchy a nakonec byli rádi, když to Erik dozpíval.
Komentáře
Okomentovat