9. kapitola
Pak mi sjel pohled na stůl. Leželo tam černé trsátko s červeným T uprostřed. Byl to dárek ode mě. Vzal jsem ho do ruky a promnul mezi prsty. V tomhle pokoji byla minulost všude, kam jsem se podíval. A ta největší ležela v posteli a spala. Docela nahlas sem si povzdechl. Položil sem trsátko zpátky na stůl a otočil se k odchodu. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezalo. Timo seděl na posteli a upíral na mě svůj pohled. Kurva… Byl celou dobu vzhůru. Ušklíbnul sem se.
"Hrát si uměl vždycky dobře…" Chtě nechtě sem si musel přiznat, že ho za tu zradu, že naší kapelu pustil k vodě, nedokážu nesnášet.
"To říká ten pravej," ušklíbnul se na mě. Ten jeho úplně klidnej postoj mě sral a to, že si věřil, mě znervózňovalo. Proč jsem sem kurva lezl? Mikina… jasně…. Chtěl jsem mu vrátit mikinu.
"Proč tu vlastně si?"
"Přišel jsem ti vrátit mikinu. Zapomněl si snad na svojí dobročinnost?" ušklíbl sem se a přešel ke dveřím.
"Ne nezapomněl."
"Tak sem ti jí vrátil a zase můžu jít." V ten moment vstal z postele a šel ke mně.
"Vážně si přišel jen kvůli tomu?"
"Kvůli čemu bych měl asi tak přijít? Jen sem ti chtěl vrátit mikinu." Vůbec sem nechápal, na co naráží. Zrovna sem se otočil a sahal po klice, když se moje ruka v polovině cesty zastavila. Ne, že bych nechtěl odejít, dokonce po tomhle pocitu jsem si to přál snad desetkrát víc. Timo stál za mnou a dejchal mi na krk.
"Vážně?" zašeptal mi do ucha a mně začalo srdce bít jak zběsilý. Ten tlukot sem cejtil až v hlavě. Divím se, že to taky neslyšel. Na sucho jsem polkl. Nikdy bych nevěřil, že mě ta blízkost tak vyvede z míry. O to víc mě děsily ty pocity uvnitř mě.
"Jo, vážně," odpověděl sem, ale hlas se mi trochu třásl. Doufal sem, že si toho nevšiml, ale cítil jsem, jak se usmál. Smůla.
"Tak proč tu ještě stojíš?" Teprve teď sem si uvědomil, že mám ruku pořád nataženou pár centimetrů od kliky. Jenže bylo docela těžký se pohnout, obzvlášť když mi rty začal přejíždět po krku. To bylo moc. Naštěstí se ozvala záchrana v podobě mobilu.
"Jo?" Byl to Stefan. Prej sou u Rolfa, chlastaj a já mam přijít taky.
"Jo, jasný. Už sem na cestě," řekl jsem spěšně a zavěsil. Konečně sem sáhl po klice, otevřel dveře a ještě, než sem je zavřel, sem stihl říct: "Díky za půjčení."
V klubu to žilo. Na pódiu byla nějaká nová kapela. Nehráli bůhví jak úžasně, ale dalo se to poslouchat… na rozdíl od Silvy. Kluci seděli na našem obvyklým místě, což byla pohovka v rohu u baru. Nasávali, co se dalo a já se rozhodl k nim přidat. Vždycky se nejvíc střískal Stefi. Doufám, že dneska se tim titulem budu chlubit já. Docela by mi to bodlo. Hlavně sem z hlavy potřeboval dostat Tima a to, co se před chvílí stalo. Dost mě to vykolejilo, o to víc, že se mi to líbilo. KURVA! Já nejsem gay! Prostě ne! Sklesle sem si dřepnul na prdel vedle rozesmátýho Stefana a sebral mu z ruky čerstvě nalitýho panáka, kterýho sem do sebe hned kopnul.
"Nejdeš na to nějak rychle?" zeptal se mě rozesmátě a poplácal mě po zádech.
"Dneska přijdeš o titul ožraly, Stefi," zamumlal sem odpověď a objednal si zelenou, pivo a vodku. Když mi to přinesli, Erik na mě vyvalil oči.
"Ty vole, tak ať tě pak netáhnu domů!" pravil rozesmátě. Mávnul jsem nad tím rukou a začal se věnovat té zelené krásce před sebou. Dneska sem se hodlal ožrat do němoty. Zkrátka padal jeden panáček za druhym, když sem viděl dvojmo, přidal sem k tomu zelený, a když mi přišly obličeje kluků děsně vtipný a k smíchu, přidal jsem k tomu Erikovu whiskey a pivo. Poslední, co si pamatuju bylo, že mě někdo chytil kolem pasu, jednu mojí ruku si dal kolem krku a já dostával cestou někam… ani nevim kam… šílenej výtlem.
Ráno sem otevřel oči a vzápětí toho litoval. Z toho světla mě začaly bolet oči, a když jsem chtěl vstát, zamotala se mi hlava a rozbolela mě. Takže sem si jen sednul a hlavu opřel do dlaní. Žaludek sem měl jak na vodě a bylo mi blbě. Další problém byl, že se mi chtělo na hajzl, jenže sem ani nevěděl, kde sem. A pak se mi rozsvítilo. Byl sem u Erika. Pomalu sem rozlepil oči a vydal se na záchod. Po pěti minutách sem ho našel a úlevně si oddychl, když jsem..ehm…vykonal svojí potřebu. Byl sem tam asi deset minut, když se někdo začal dobývat dovnitř.
"Kurva, Alexi, kde seš?" ječel Erik. Pomalu sem se dobelhal ke dveřím a odemkl.
"Doufám, že máš kocovinu, jak kráva!" zamručel na mě.
"Potěším tě, odpověď zní: ano, mám," odpověděl sem mu kysele a dobelhal se zpátky do postele.
"Stefi včera přišel o svůj titul. Trumfnul si ho."
"Jo? O kolik?"
"Ani nechtěj vědět… Ale vůbec bych se nedivil, kdybys po tom množství, co si vychlastal, chodil chcát jak koroptev…" odpověděl mi s úsměvem a mně došlo, že toho muselo bejt fakt hodně.
"Hrát si uměl vždycky dobře…" Chtě nechtě sem si musel přiznat, že ho za tu zradu, že naší kapelu pustil k vodě, nedokážu nesnášet.
"To říká ten pravej," ušklíbnul se na mě. Ten jeho úplně klidnej postoj mě sral a to, že si věřil, mě znervózňovalo. Proč jsem sem kurva lezl? Mikina… jasně…. Chtěl jsem mu vrátit mikinu.
"Proč tu vlastně si?"
"Přišel jsem ti vrátit mikinu. Zapomněl si snad na svojí dobročinnost?" ušklíbl sem se a přešel ke dveřím.
"Ne nezapomněl."
"Tak sem ti jí vrátil a zase můžu jít." V ten moment vstal z postele a šel ke mně.
"Vážně si přišel jen kvůli tomu?"
"Kvůli čemu bych měl asi tak přijít? Jen sem ti chtěl vrátit mikinu." Vůbec sem nechápal, na co naráží. Zrovna sem se otočil a sahal po klice, když se moje ruka v polovině cesty zastavila. Ne, že bych nechtěl odejít, dokonce po tomhle pocitu jsem si to přál snad desetkrát víc. Timo stál za mnou a dejchal mi na krk.
"Vážně?" zašeptal mi do ucha a mně začalo srdce bít jak zběsilý. Ten tlukot sem cejtil až v hlavě. Divím se, že to taky neslyšel. Na sucho jsem polkl. Nikdy bych nevěřil, že mě ta blízkost tak vyvede z míry. O to víc mě děsily ty pocity uvnitř mě.
"Jo, vážně," odpověděl sem, ale hlas se mi trochu třásl. Doufal sem, že si toho nevšiml, ale cítil jsem, jak se usmál. Smůla.
"Tak proč tu ještě stojíš?" Teprve teď sem si uvědomil, že mám ruku pořád nataženou pár centimetrů od kliky. Jenže bylo docela těžký se pohnout, obzvlášť když mi rty začal přejíždět po krku. To bylo moc. Naštěstí se ozvala záchrana v podobě mobilu.
"Jo?" Byl to Stefan. Prej sou u Rolfa, chlastaj a já mam přijít taky.
"Jo, jasný. Už sem na cestě," řekl jsem spěšně a zavěsil. Konečně sem sáhl po klice, otevřel dveře a ještě, než sem je zavřel, sem stihl říct: "Díky za půjčení."
V klubu to žilo. Na pódiu byla nějaká nová kapela. Nehráli bůhví jak úžasně, ale dalo se to poslouchat… na rozdíl od Silvy. Kluci seděli na našem obvyklým místě, což byla pohovka v rohu u baru. Nasávali, co se dalo a já se rozhodl k nim přidat. Vždycky se nejvíc střískal Stefi. Doufám, že dneska se tim titulem budu chlubit já. Docela by mi to bodlo. Hlavně sem z hlavy potřeboval dostat Tima a to, co se před chvílí stalo. Dost mě to vykolejilo, o to víc, že se mi to líbilo. KURVA! Já nejsem gay! Prostě ne! Sklesle sem si dřepnul na prdel vedle rozesmátýho Stefana a sebral mu z ruky čerstvě nalitýho panáka, kterýho sem do sebe hned kopnul.
"Nejdeš na to nějak rychle?" zeptal se mě rozesmátě a poplácal mě po zádech.
"Dneska přijdeš o titul ožraly, Stefi," zamumlal sem odpověď a objednal si zelenou, pivo a vodku. Když mi to přinesli, Erik na mě vyvalil oči.
"Ty vole, tak ať tě pak netáhnu domů!" pravil rozesmátě. Mávnul jsem nad tím rukou a začal se věnovat té zelené krásce před sebou. Dneska sem se hodlal ožrat do němoty. Zkrátka padal jeden panáček za druhym, když sem viděl dvojmo, přidal sem k tomu zelený, a když mi přišly obličeje kluků děsně vtipný a k smíchu, přidal jsem k tomu Erikovu whiskey a pivo. Poslední, co si pamatuju bylo, že mě někdo chytil kolem pasu, jednu mojí ruku si dal kolem krku a já dostával cestou někam… ani nevim kam… šílenej výtlem.
Ráno sem otevřel oči a vzápětí toho litoval. Z toho světla mě začaly bolet oči, a když jsem chtěl vstát, zamotala se mi hlava a rozbolela mě. Takže sem si jen sednul a hlavu opřel do dlaní. Žaludek sem měl jak na vodě a bylo mi blbě. Další problém byl, že se mi chtělo na hajzl, jenže sem ani nevěděl, kde sem. A pak se mi rozsvítilo. Byl sem u Erika. Pomalu sem rozlepil oči a vydal se na záchod. Po pěti minutách sem ho našel a úlevně si oddychl, když jsem..ehm…vykonal svojí potřebu. Byl sem tam asi deset minut, když se někdo začal dobývat dovnitř.
"Kurva, Alexi, kde seš?" ječel Erik. Pomalu sem se dobelhal ke dveřím a odemkl.
"Doufám, že máš kocovinu, jak kráva!" zamručel na mě.
"Potěším tě, odpověď zní: ano, mám," odpověděl sem mu kysele a dobelhal se zpátky do postele.
"Stefi včera přišel o svůj titul. Trumfnul si ho."
"Jo? O kolik?"
"Ani nechtěj vědět… Ale vůbec bych se nedivil, kdybys po tom množství, co si vychlastal, chodil chcát jak koroptev…" odpověděl mi s úsměvem a mně došlo, že toho muselo bejt fakt hodně.
Komentáře
Okomentovat