Alespoň jednu noc...

Prostředí: FBI
Pár: David Cornell x Spike Stamps
Varování: +18


Už z dálky připomínal vyčerpaného, unaveného a smutného člověka. Jak tam seděl se svěšenými rameny nad sklenkou whiskey. Velké hrubé ruce s odřenými klouby svíraly malou, z poloviny prázdnou, skleničku. Sako měl přehozené přes okraj židle a bílou košili rozepnutou. Trochu delší husté vlasy byly rozdělené do pravidelných pěti cestiček od toho, jak jimi muž každou chvilku projel prsty. Upil trochu zlatohnědé tekutiny a hořce se usmál. Pak se trochu pootočil a sáhl do náprsní kapsy svého saka, aby vytáhl malou krabičku s cigaretami. Nekouřil často, nechutnalo mu to. Jen když pil a to také nebylo moc často, protože neměl čas. Svým způsobem byl workoholik. Ale kdo by na jeho místě nebyl? Otevřel krabičku, klepl s ní o pult baru, aby se jedna cigareta vysunula a on ji stiskl mezi rty. Druhou rukou znovu zašmátral ve stejné kapse a vytáhl zapalovač, kterým ji zapálil.

David Cornell, šéf tajného oddělení FBI, seděl ve své vkusně zařízené pracovně a před sebou měl složku svého nejlepšího muže Spikea Stampse. Věk, váha, výška a tak dále. Jeho zdravotní i duševní stav, hlášení z misí. Teď zrovna četl tu poslední. Za ta léta, co u něj pracoval, plnil všechny úkoly bezchybně, až na tenhle. Povolal ho do akce v půl třetí ráno. Pamatoval si to, protože ho sám osobně vyzvedával. Byli na stopě masovému vrahovi jménem Mike Daniels, který sadisticky zavraždil několik žen a mužů významných postavení. Jeho cílem byl i David. Když ho držel pod krkem a tiskl mu hlaveň pistole ke spánku, Spike zaváhal. Viděl mu to na očích. Nejlepší agent na ně mířil pistolí a v očích se mu míhal strach. Nakonec vystřelil a zasáhal vraha do boku, i když jeho kulka škrábla. Zachránil mu život. Stále ho viděl před sebou. Spike byl vysoký, urostlý muž s uhelnatě černými vlasy a zelenýma očima. Hodiny v posilovně a léta tréninku bojových sportů z něj udělaly svalovce. Byl prostě ideálem všech žen, i když oficiálně neexistoval. David se ušklíbl a pomalu vstal z pohodlného křesla. Ošetřený a zavázaný bok ho ještě trochu bolel, ale dalo se to vydržet. Sebral sako a vyšel ze svojí kanceláře. Měl jediný cíl. Se Spikem byli přátelé a on mu vyprávěl o jednom podniku, do kterého chodil, když měl čas.

Už pil asi desátou skleničku, po které se jeho mozek začal uvolňovat a nemyslet na tu dnešní ranní akci. Málem jsem ho zabil!!! Pro agenta jeho kalibru bylo nemyslitelné, aby se jeho "chráněncům" něco stalo. Úkoly plnil čistě, vraždy bezchybně a dneska to podělal. Zapálil si další cigaretu, když se za ním ozval ten melodický hlas, který po dnešku nemusel už slyšet.

"Věděl jsem, že tě tady najdu," pronesl a Spike tam snad zaslechl i pobavení.
 
"A cos potřeboval? Jak vidíš, mam toho v sobě dost, takže dneska už do akce nemůžu," zamumlal do skleničky a napil se.

Davidovi se rozhodně jeho stav nelíbil. Nikdy ho takhle nic nevzalo. Rozhodně ne natolik, aby to utápěl v alkoholu. Musel být opravdu vyčerpaný. Znal ho tak dlouho…

"Další," kývl jeho společník na barmana, ale on zaplatil, Spikeovi položil ruku na rameno a zašeptal mu do ucha: "Půjdeme domů." Agent neprotestoval, jen sebral sako ze židle a opilým krokem se vydal k východu baru.

×××

Řídil, protože Spike nemohl. Na to byl moc opilý. Zrovna teď podřimoval na sedadle spolujezdce a hlavu měl opřenou o okénko. Plné rty, kterými se usmíval málokdy, byly lehce pootevřené a vypadal nádherně. Černé vlasy mu padaly do čela a každou chvilku se neklidně zavrtěl. Asi měl neklidné sny. David natáhl pravou ruku a mírně s ním zatřásl. Každou chvilku těkal ze silnice na Spikea a nazpátek. O půl hodiny později zastavili před domem, kde David bydlel. Zaparkoval, vypnul motor, vytáhl klíčky a vystoupil z auta. S druhým agentem to ani nehnulo a stále podřimoval. Teprve když mu zmizela opěrka pod hlavou a pomalu šel k zemi, kdyby ho někdo nechytil a nepodepřel podpaží, mu došlo, že se něco děje. A najednou se měl o koho opřít. Bylo to tak příjemné cítit tu známou vůni a pevné, objímající paže.

David si povzdychl, když mu agent opřel hlavu o rameno a dýchal mu na krk. Takhle se opít…Pomalu vyšel s dřímajícím Spikem pár schodů k výtahu a zmáčkl tlačítko na přivolání. Po chvilce se ozvalo krátké cinknutí a kovové dveře se otevřely.

"Druhé patro," přikázal výtahu, dveře se zavřely, a pak jen malé zhoupnutí a výtah se rozjel do požadovaného patra. David zatím hledal po kapsách klíče od bytu. Našel je v levé kapse kalhot.

"Tak jdeme," řekl si spíš pro sebe a vykročil na chodbu k bytu číslo sedm. Odemkl a nohou za sebou dveře zavřel. Automaticky se zamkly. Jeho byt byl velký. Velký pro jednoho člověka, jelikož byl patrový. V přízemí měl kuchyni s obývacím pokojem a menší koupelnou a nahoře ložnici, pracovnu a větší koupelnu. Byl tam i pokoj pro hosty, který moc nevyužíval, ale teď se hodil.

"Zvládneš jít po schodech?" zeptal se potichu Spikea a trochu s ním zatřásl, aby vnímal.

"Jo, zvládnu," odpověděl ztěžka a zvedl hlavu, aby viděl na cestu lépe. David se pousmál a společně vykročili po schodech do prvního patra.

"Pusť, dál už dokážu jít sám," řekl Spike, když zdolali schody a stáli před dveřmi pokoje pro hosty. David ho tedy pustil a ukázal mu kde co je. Jenže Spike poslouchal jen na půl. Byl unavený, ospalý a chtěl už do postele. Jeho šéf a zároveň přítel ho tedy nechal a jen se na něj ve dveřích ještě otočil, jen aby viděl, jak si svléká košili a lehá do postele. David potichu zavřel dveře a povzdechl si. Potřebuje dovolenou. Tímhle tempem se zničí. Jenže on ho ještě potřeboval, alespoň do konce týdne. Vždyť bylo úterý… Oprava, středa, poznamenal v duchu, když se podíval na hodinky. Bylo půl jedné ráno. Šel k sobě do pracovny a do oka mu padl ručně vyrobený bar z kavkazského ořechu. Tmavé, krásné a vyleštěné dřevo, od kterého se odrážel měsíční svit. Měl v něm několik letitých lahví whiskey a vína. Možná by se našlo i něco jiného, ale on měl chuť na whiskey. Svlékl si sako a odhodil ho na blízký věšák. Při tom pohybu se ozval zraněný bok. Sykl.

Byl zvyklý na rány, sám byl ještě agent, i když nechodil tolik do akce. Přešel k baru a otevřel jeho dvířka. Uvnitř bylo několik skleniček na stříbrném podnose s láhví dvanáctileté zlatohnědé tekutiny. Pousmál se. Vzal do jedné ruky skleničku, do druhé lahev a šel si sednout za mohutný stůl, který byl ze stejného dřeva jako bar. Whiskey šla otevřít trochu ztuha, ale nakonec se sklenka naplnila. Daniel si ze šuplíku vytáhl pár formulářů a rozsvítil malou lampičku, aby na ně viděl. Světlo osvítilo nápis jednoho papíru: "Žádost o dovolenou." Musel se usmát. Kdyby ho Spike viděl, asi by vypěnil. Začal vyplňovat údaje a u toho upíjel ze skleničky. Po celou dobu mu na tváři hrál lehký úsměv…

Ale Spikeovi na tváři úsměv nehrál ani omylem. Převaloval se na posteli a na čele mu vyrážely kapičky studeného potu. Za ta léta se mu nezdála ani jedna noční můra, teprve teď. Protože to prožíval znovu…

Znovu stál v těch patrových garážích. Vlevo auta, vpravo auta, za sebou služební auto a před sebou masového vraha, který držel jeho šéfovi hlaveň pistole u spánku. Poprvé měl strach, poprvé se bál, že se netrefí, poprvé ho ovládly pocity. Naštěstí si toho ani jeden z nich nevšiml. Ruka s pistolí se netřásla, naopak zamířila ještě přesněji. Vrah se mu díval do očí a snažil se mu skrz ně dostat do mysli. Byl absolutně bez šance. Zlomyslně a sebevědomě se usmíval, myslel si, že má vyhráno. Omyl. Spike jen čekal na vhodnou příležitost. Ani jeden z nich nebyl hloupý, pouze méně trpělivý. Po několika minutách udělal jeden z nich chybu. Promluvil a tím povolnil opatrnost nad svým zajatcem. Spike střelil a kulka škrábla Davida do boku a vraha zasáhla. Rukojmí se mu vytrhl a kopem do břicha ho poslal k zemi. O chvilku později se tam poroučel sám, protože bok ho nejspíš neskutečně bolel. Spike ke svému šéfovi okamžitě přiběhl a podíval se pod černé sako. Bílá košile se začala barvit do ruda.

"Vydrž to," zašeptal zraněnému muži a stiskl mu ruku. Odpovědí mu bylo kývnutí. Ještě chvíli se díval do těch šedých očí, které se pak podívaly někam za jeho hlavu. Pochopil. Slyšel u svého ucha cvaknutí. Mike odjistil pistoli. A pak to šlo rychle. V mžiku se otočil, chytil Danielsovu ruku s pistolí a zlomil mu jí. Garážemi se nesl bolestný řev jednoho muže. Blížící se jednotky nevěděly, čí je. Spike muže kopl do zraněného břicha, až heknul, a pak ho pěstí do ohryzku poslal k zemi. Vrah začal chrlit krev a plížit se po zemi k odhozené zbrani. Agent si zhnuseně odfrknul. Už zahlédl v dálce první obrysy postav. Posily vždy dorazí "včas". Pohlédl na osobu válející se na zemi a pokoušející se dostat k pistoli. Pár kroků mu stačilo na to, aby tu vzdálenost překonal a stoupl Mikeovi na nohy.

"Ještě se pohneš a ruka nebude to jediné, co budeš mít zlomené," zasyčel Spike a otočil si muže k sobě. V ruce se mu něco zalesklo - nůž. Nezlomená ruka osoby pod ním vystřelila k jeho krku. Na poslední chvíli ji chytil do ocelového sevření. Druhou rukou mu nůž vyrval a otočil ho na břicho. Za triko, nebo to co měl na sobě, ho otočil čelem k Davidovi a stoupl si nad něj. Jednu dlaň mu položil pod bradu a druhou na čelo.

"Vidíš ho? Málem si ho zabil. Stejně jako ty další oběti," šeptal mu do ucha, "ale už nikoho nezabiješ," dořekl. Mike Daniels se poprvé za svůj život bál. Bál se tohohle šílence, co si říkal agent. Nebál se toho, co říkal, ale JAK to říkal. Nikdy v životě neslyšel takový hlas. Plný nenávisti, zhnusení a odhodlání.
 
"Podívej se," zašeptal znovu a zvedl Mikeovu hlavu tak, aby mu viděl do očí.
 
"Podívej se a pamatuj si tyhle oči." Daniels se rozklepal. Ten pohled ho uvnitř spaloval. Bylo to, jakoby se díval do hlubin samotného pekla. Ty oči vůbec nebyly zelené, jak si u něj stihl všimnout, ale temné, skoro černé.

Velitel jednotky se zastavil pár metrů od nich. Byl ohromen. Viděl šéfa tajného oddělení na zemi, jak si tiskne ruku k boku. Byl hrozně bledý. A jen o kousek dál ležel na zemi Mike Daniels, nad kterým se skláněl nejlepší agent, o kterém kdy slyšel. Něco mu šeptal do ucha a on jasně viděl, jak se vrahovi rozšířily oči strachem. Tenhle agent byl vážně… Z myšlenek ho vyrušilo křupnutí. Rozléhalo se celou tichou garáží.

Spike Stamps se vzbudil celý zpocený. Prudce se posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe. Chvilku si nevybavoval, kde je, ale pak mu to došlo. Takže u Davida, pomyslel si a usmál se. Vstal z postele a jistým krokem vyšel z pokoje rovnou do koupelny. Díky noční můře úplně vystřízlivěl, jen se potřeboval opláchnout studenou vodou. Pomalu vklouzl na tmavou chodbu a vydal se ke schodům. Hned vedle nich byla koupelna. Otevřel dveře a rozsvítil. Opřel se rukama o umyvadlo a zadíval se do zrcadla. Zpocený, zadýchaný a v očích stín čerstvé minulosti. Tak vypadala jeho tvář. Otočil uzávěrem a z kohoutku začala téct studená voda. Naklonil se k proudu vody a ponořil do něj celou svoji tvář. Hned mu bylo lépe. Vypnul vodu a sáhl po bílém ručníku. Jen tak lehce se utřel, ale vlasy si nechal mokré. Když se narovnal, studená voda z vlasů mu začala stékat po zádech. Bylo to příjemné a osvěžující. Usmál se. Byl rád, že David žije. Vyšel z koupelny a zhasl v ní. Chtěl si jít znovu lehnout, ale skrze pootevřené dveře Davidovy pracovny se na chodbu prodíralo slabé světlo. Potichu k nim přešel a otevřel je. Viděl Davida sedět za stolem, jak něco vypisuje. Okamžitě se skryl ve stínu a pomalu se pohyboval k zaneprázdněné osobě, která si ho nejspíš nevšimla. Teprve když už stál asi metr od něj, David přestal psát a usmál se, ale to Spike vidět nemohl. Věděl, že tu je, jen nevěděl, co chce. Zjistil to, když mu za lem košile dopadly studené kapky vody a plné, trochu popraskané rty se dotkly jeho krku. Naklonil hlavu na stranu, aby měl Spike lepší přístup.

"Co tady děláš? Nemáš spát?" zeptal se, i když věděl, že to nemá cenu. Pomalu vstal a vzápětí ho kolem pasu opatrně objaly pevné paže. Věděl, že bok ho stále bolí.

"Přišel jsem tě zkontrolovat, jestli si nenatáhl bačkory," usmál se v polibku a přitiskl si svého šéfa blíž k sobě.

"Neboj se," zasténal, když ho Spike políbil pod ucho. Tam byl hodně citlivý.

"Aspoň jednu noc…" zašeptal agent a pevně sevřel víčka. Nedokázal si představit, že by ho ztratil. Za boky si ho pomalu otočil k sobě a chvilku hleděl do těch krásných očí a vpíjel se do té nádherné šedé barvy, kterou myslel, že už nikdy neuvidí. Palcem ho pohladil po spodním rtu a usmál se. David si pomyslel, že má krásný úsměv, a že je škoda, že to nedělá moc často. Pak jen zavřel oči, přitáhl si Spikea blíž a nechal svůj spodní ret vsát do těch plných rtů. Spikeův jazyk ho laskal a opečovával ho. Zuby jemně kousaly, a když ho pustil, Spike se s radostí díval na ten lehce opuchlý ret a pootevřená ústa, která přímo vybízela k polibku. A tak jim to přání splnil a spojil jeho rty se svými. Byla to jejich cela ve vězení a jazyky byly vězňové. Hráli hru vášně, ze které nevyjde ani vítěz, ani poražený. Pouze tím získají, nebo ztratí. Oba se k sobě tiskli, jakoby na ničem jiném nezáleželo, jen na nich. Jen na těch dvou objímajících se tělech, která žijí pro tento okamžik, pro tuto noc.

×××

Opatrně ho položil na postel a za neustálého líbání mu rozepnul a svlékl košili. Rty se přesunul na tepající a naběhlou tepnu na krku a začal ji líbat. David tál pod jeho doteky. Bylo mu to tak příjemné.

"Nemrač se," zašeptal, když viděl, jak se Spike mračí na obvázaný bok. Prsty přejel po místě, kde krev trochu prosakovala a sklonil se k němu.

"Co to děláš?" usmál se na něj David. Vzápětí ucítil polibek nad okrajem obvazu. Zasténal. Sice potichu, ale Spike to slyšel. Kůži na boku a na břiše měl citlivou, takže když ji začal černovlasý muž líbat, osoba pod ním se svíjela slastí. Davidovy steny byly pro Spikea rajská hudba, a když slyšel svoje jméno, cítil tlukot srdce ve spáncích, až si myslel, že prasknou. Až tak moc byl vzrušený. Zvedl hlavu a podíval se do tváře svého milence. Usmíval se na něj a chystal si ho přitáhnout pro polibek. Předběhl ho a opřel se loktem těsně vedle jeho hlavy. Potom se přisál na jeho rty a začal ho vískat ve vlasech. Druhou ruku nenápadně začal posouvat k zipu kalhot, který rychle rozepnul a prsty přejel přes slabou látku boxerek. David se prohnul, ale jen tak, jak mu zraněný bok dovoloval a kousl samou slastí Spikea do jazyka.

"Neříkej, že se ti to nelíbí," zašeptal a skousl Davidovi ucho.

"To jsem neřekl…" zazněla odpověď. David se pokusil dostat nahoru, ale Spike mu sedl na podbřišek a ruce mu přitiskl vedle hlavy.

"Ne, ne, ne. Jsi zraněný, tak bude opečováván ty," usmál se šibalsky a lehce se zhoupl, když se nakláněl nad rty svého nadřízeného, aby jeho sten zanikl v dalším z mnoha polibků.

×××

Oba byli nazí, vzrušení a chtěli se uspokojit. Líbali se, hladili po celém těle, sténali jméno toho druhého a provokovali navzájem. Spike přesunul svoji ruku k Davidovu vzrušení a uchopil ho do ruky. Osoba pod ním se zachvěla a zasténala. Oba zhluboka oddechovali a byli zpocení, ale bylo jim dobře. Spike začal pomalu, až mučednicky pomalu, pohybovat rukou a loudil tak s Davida ty slastné steny.

"Otevři oči," zašeptal, ale když se nic nedělo, přestal. V tu chvíli se šedé oči otevřely a jejich majitel se spokojeně usmál, když se Spikeova ruka vrátila na jeho přirození. Dívali se sobě do očí, až to David nevydržel a vrhl se na jeho rty. Naštěstí se jeho agent nechal. Nevěděl, ani nepoznal, že to udělal schválně, jen aby při vyvrcholení nesténal jeho jméno a nezahlédl v jeho očích věc, které se oba báli. A když Spike rukou zrychlil, měl co dělat, aby se od něj neodtrhl a nesténal nahlas. Jeho tělo bylo napnuté, každý sval bolel a bok krvácel více, než když byl v klidu. Ale teď to neřešil, protože potřeboval ulevit. A pak všechno explodovalo a tělo se lehce otřáslo pod návalem slasti a uvolnění. Pomalu otevřel oči a usmál se na Spikea. Ten už mu ale roztahoval opatrně nohy a ještě opatrněji do něj pronikal. Byl dost uvolněný, ale stejně… Poznal, že Spike je vzrušenější pomalu více než on a sotva se drží zpátky, aby do něj nepronikl na jeden příraz. Byl ohleduplný. Natáhl ruku a položil mu ji na zátylek, aby si ho přitáhl blíž. Když se Spike naklonil nad jeho rty, laškovně uhnul a začal ho líbat na krku. Tohle ho stálo mnoho úsilí a sebeovládání. Cítil, že v něm bude už skoro celý. Nebolelo ho to - překvapivě. Když cítil, jak ještě chvilku čeká, než si zvykne, musel se usmát. Byl tak jemný. Stiskl mezi zuby část jeho kůže a vsál ji do úst, aby tak vytvořil malé červené kolečko. Asi ho zítra ráno za to zabije, ale nevadilo. Po chvilce se v něm začal pohybovat a to už sténali oba. Ani jeden nevydržel držet na uzdě tu touhu, která je spalovala uvnitř, která je vedla za hranice myšlení, ke hranici šílenství a sebeuspokojení. Čekali na ohňostroj, který vybuchne v jejich hlavách, který uvolní jejich těla a příjemně je unaví. Pomalými a hlubokými přírazy se dostávali dál a dál, blíže ke svému cíli. Cesta nebyla dlouhá, ale oni si ji nechtěli užít co nejvíc. Jenže ke konci už začínali být oba netrpěliví a přibližující se cíl byl tak lákavý, že zrychlili. Spikeovy přírazy byly stále hluboké, ale rychlejší. Snažil se být opatrný, aby Davidovi neublížil, ale když ho dotyčný začal škrábat po ramenou a zarývat nehty do kůže, opřel si hlavu o jeho rameno a zrychlil ještě víc. Dostali se k cíli a odměna byla něco víc, než jen uvolnění. Bylo to pouto, které je od teď spojovalo a byla by hloupost ho ničit. Spike trhavě oddechoval a Davida začínal bolet bok.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Spike a odhrnul mu vlasy z čela, na které ho následně políbil.

×××

"Divím se, že ti nepraskly stehy," pronesl po osušení ručníkem Spike, když vylezl ze sprchy a zavazoval Davidův bok. Pak ho vzal do náruče, odnesl do ložnice a položil na postel. Políbil ho na krk a zašeptal přání na dobrou noc. Oba si usnuli v objetí.

×××

Ráno se Spike probudil sám. Zašmátral kolem sebe, ale bylo tam prázdno. Unaveně otevřel oči a posadil se. Vedle něj ležel vzkaz.

Snídani máš v kuchyni. Když přijdeš do práce později, zlobit se nebudu.

Usmál se. Ten myslí na všechno. Vstal z postele, vykonal ranní hygienu a vypůjčil si ze skříně jeden z Davidových obleků. Oba měli skoro stejnou postavu, takže mu oblek dokonale padl. Pak sešel schody do kuchyně, kde na stole ležel talíř s chleby. Teprve když se nasnídal, všiml si papíru pod talířem.

"Žádost o dovolenou?" zamračil se, když viděl vyplněné údaje. Zalistoval na poslední stránku. Dokonce tam byl i jeho podpis!

×××

"Děláš si ze mě srandu?" vletěl do kanceláře bez zaklepání a bouchl dveřmi. Muž za křeslem se na něj usmál.

"S čím?" zeptal se nevinně.

"Jo tak ty nevíš," odpověděl sarkasticky Spike a hodil mu na stůl formulář.

"Potřebuješ jí. Platí to od příštího týdne," usmál se na něj David a pomalu vstal. Spike si povzdechl. Nikdy se na něj nedokázal zlobit dlouho. Přešel k němu, objal ho kolem pasu a políbil.

"Dobře, ale dovolenou si bereš se mnou," pronesl a zasmál se.