Level E

Anime: Vampire knight
Pár: Zero/Kaname
Varování: +18

Co bylo tím charakteristickým znakem Cross Akademie? Noční třída plná hezkých, ale velmi nebezpečných studentů, zástupy studentek z Denní třídy před branou, za kterou se učili jejich miláčkové, ale také dva prefekti, kteří se vždy snažili tento ječící dav dívek alespoň trochu uklidnit.
Zrovna dnes takový den byl. Zero stál opřený ve stínu korun stromů, které ho chránily před spalujícím Sluncem. Společně s Yuuki čekal, až hodiny začnou odbíjet tři a všechny studentky se začnou dobývat za bránu. Znuděně se podíval na hodinky, zatím co prefektka se snažila nějakým způsobem dostat ječící dívky trochu dále od brány, která se měla za chvíli otevřít. Byly za pět minut tři hodiny.

"Zero! Pojď mi pomoct!" zavolala na něj Yuuki, kterou zavalilo několik dívek, které se snažily dostat k blíž k bráně.
"HEJ! Jestli se okamžitě neuklidníte, vyfasujete akorát tak zákaz!" okřikl všechny a rázem bylo ticho.
"A teď si stoupněte do řady, ať studenti Noční třídy budou moct kde projít," řekl jim poněkud klidnějším hlasem a všechny ho poslechly. Najednou zvon začal odbíjet celou, brána se otevřela a studentky začaly ječet. Na tohle byly i Zerovy schopnosti krátké. Dívky snadno převálcovaly Yuuki, jenže ji někdo na poslední chvíli chytil. Kuran Kaname… Tmavovlasý, slušně vychovaný a čistokrevný upír. Navíc velmi pohledný a Yuuki ho milovala. Zero se divil, že mu v té náruči neroztála. Rozhlédl se kolem sebe, protože bylo až moc veliké ticho. Všichni byli otočení k Yuuki a Kuranovi, po kterém vrhali zamilované pohledy.
"D-děkuju, Kaname-sama," protnul ticho Yuukiin tichý hlas.
"Nemáš zač," odpověděl jí tmavovlasý upír a pustil ji ze svého objetí. Následně kývl partě za sebou a měli se k odchodu. Když procházel kolem Zera, nenápadně ho pohladil po ruce. Nikdo si toho nevšiml. Všichni byli příliš zaneprázdněni vrháním milostných pohledů po nějakém z chlapců z Kanameho skupiny. A takhle to šlo každý den…

Zrovna ležel na posteli a prohlížel si svojí pistoli. Poslední dobou to dělal často. Přemýšlel na jednou událostí. Vlastně nad třemi. První událost se stala v dětství. Rodiče byli lovci upírů a také za to zaplatili životem. Zabila je čistokrevná upírka a jeho pokousala. Od té doby je nesnášel, ty čistokrevné upíry. Vzali mu všechno. Rodinu, bratra, klidný život… Druhá se stala před půl rokem. Yuuki zjistila, že je upír, jenže ne úplný. Potřeboval krev té, která ho kousla. Jenže jak, když byla mrtvá? A tak mu prozatím dávala svoji krev než… Než klesne na level E a stane se z něj bestie bez špetky rozumu lačnící po krvi. Třetí, a tedy nejčerstvější, se udála před čtrnácti dny. Byl na noční prohlídce kolem Cross Akademie a zrovna procházel lesíkem, když ho někdo popadl a než stačil vytáhnout zbraň, přitiskl ho na kmen stromu, koleno vklínil mezi nohy a vášnivě políbil. Díky tomu jedinému, smyslnému, vášnivému a náruživému polibku se zamiloval do toho, koho nenáviděl. Ale sám moc dobře věděl, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí.

"Zero, za chvíli musíš jít na tu obhlídku," vyrušila ho z myšlenek Yuuki a jak rychle se objevila, tak rychle zase zmizela. Zero si povzdychl, zbraň zastrčil za opasek a vstal z postele.

Procházel se nočním lesem a přemýšlel, proč ho vlastně políbil. Vždyť on je upír a Zero lovec upírů, navíc pokousaný. Brzy ho někdo bude muset zabít, pokud klesne na level E. A najednou ho ucítil… Nedaleko… Něco ho k němu táhlo. Chtěl ho mít jen pro sebe a s nikým se nedělit. Dal se do běhu a během chvilky hleděl do hlavně pistole. Vůbec ho to nepřekvapilo.
"Tvoje smysly se zlepšily, že, Zero," promluvil potichu, protože oslovený se nedíval na něj, ale do země. Měl skloněnou hlavu.
"Bolí to. Šíleně to bolí. Pořád mám žízeň, pořád bych pil a voda mi nestačí. Stává se ze mě bestie," odpověděl pomalu a snažil se potlačit upíří stránku. Marně. Sám svoje chování nepoznával, ale věděl, že je to při proměně nebo před proměnou normální. Změna ososbnosti... Heh..
"Napij se ze mě, něco za to ale budu chtít." Zero zvedl hlavu a pohlédl na Kanameho, který se nepatrně usmál. Položil mu ruku na zápěstí a Zero mu zbraň dal. Ale tmavovlasý upír ho nepustil. Jen si ho přitáhl blíž k sobě a následně přitiskl na nejbližší strom.
"To nemá cenu, stejně se ze mě stane E," odpověděl mu ztěžka, jak se snažil nevnímat tu žízeň. Nechápal, co se s ním děje. Měl sto chutí se na něj vrhnout, políbit ho, napít se z něj i zabít ho.
"Já ji zabil, mám její krev, můžu tě zachránit," zašeptal mu do ucha a následně ho lehce zkousl.
"Já nechci být upír…"
"To chceš být mrvtý?"
"Ne-e," zasténal, když se jazyk druhého muže dotkl jeho krku a ruce sjely po zádech níž.
"Nelíbí se ti to? Ale tvoje tělo mluví jinak," zamumlal Zerovi do krku, pravou rukou sjel za lem kalhot a přitiskl jeho klín ke svému. Oba proti své vůli zasténali.
"Co to dě-láš-" hluboce oddechoval Zero, když mu Kaname začal stahovat kalhoty.
"Říkal jsem něco za něco."

Kuran si přiložil prst k ústům a kousl se do bříška. Objevily se první kapky krvě a Zerovi zčervenaly oči ještě víc. Omámeně přivřel oči a vdechoval tu nádhernou vůni. Hlad se ještě zvětšil a on natáhl hlavu blíž k prstu, ale Kaname laškovně uhnul. Vložil si prst do úst a krev vysál. Poté se přitiskl na Zerovy rty. Omámen tou nádhernou vůni pootevřel rty a nechal Kuranův jazyk proklouznout dovnitř. Mezitím ho Kaname lehce nadzvedl a on mu obtočil nohy kolem pasu. Ani si nevšiml, kdy jim stihl stáhnout kalhoty. Byl úplně v jiné dimenzi. Jediné co vnímal, byl hebký jazyk, který ho pobízel ke spolupráci a teplé ruce co mu přejížděly po zádech. Když do něj Kaname pronikl na jeden náraz, bolestí ho kousl do jazyka.
"C-o t-o děl-áš?" snažil se vydýchat tu bolest, ale moc dobře to nešlo. V ústech cítil krev, byl vzrušený, znechucený i hladový zároveň. Bolelo to. Ten tlak. Připadal si mnohem citlivější, než kdykoliv předtím. A on pak začal přirážet. Nehty mu zaryl do zad a hlavu si opřel o jedno rameno. Byl tak blízko krku… Tomu se nedalo odolat. Stačilo se jen trochu víc přiblížit a… Zakousl a do úst se mu začala řinout horká krev. Cítil ustupující žízeň… Už ho ani tolik nebolely přírazy… Spíš si to začal užívat, ale pil dál…

"Ó ano, jen pij," zavzdychal Kaname a přitiskl si jeho hlavu ke krku ještě víc. Vzrušovalo ho, když přirážel a Zero se z něj krmil. Byli jedno tělo, jedna duše. Postupně zrychloval tempo, až nakonec se spokojeným výkřikem vyvrcholil. V tu chvíli měl pocit, že mu Zero snad prokousne krk. A měl skoro pravdu. Zero si to užil, ale byl při sání a tím pádem i proměně v upíra tak citlivý, že to všechno vnímal mnohem intenzivněji…. Pomalu z něj vyšel a postail ho na nohy. Jenže kdyby ho nechytil, Zero by spadl na zem… Až tak moc byl slabý. Vzal ho tedy do náruče a měl jediný směr… Zerův pokoj.
Když se ráno probudil, respektive někdo ho probudil, místo vedle něj bylo prázdné. Pamatoval si, že ho objímal, že tu s ním spal.

"Zero… Zero!" volala na něj Yuuki a zamávala mu rukou před obličejem. Automaticky ji chytil a stiskl, až dívka sykla bolestí. Přitáhl si ji blíž k sobě a naklonil se nad krk.
"Víš, že krásně voníš?" Neměl ale na mysli voňavku, ale krev. Cítil ji.
"Zero, pusť mě, co to děláš?" zaprosila zoufale a Zero ji pustil.
"Omluvím tě, že ti není dobře," zakoutila nad jeho chováním mezi dveřmi a odešla. V zápětí se otevřely a dovnitř vstoupil Kuran.
"To abych žárlil," konstatoval posměšným hlasem a Zero obrátil oči v sloup.
"Já za to nemůžu," začal se obhajovat. Sám nevěděl, kde se to v něm vzalo, že po ní tak vyjel.
"Jen se nedělej," zasmál se Kaname a sedl si k němu na postel, "ale za něco ti to odpustím," naklonil se nad jeho rty a lehce po nich přejel jazykem.
"Druhý kolo?" ušklíbl se Zero.
"Přesně." Zero ho přetočil pod sebe a zašeptal do ucha: "Ale teď jsem nahoře já," usmál se vítězně a políbil ho na rty. Kaname jen v duchu zaúpěl. Moc dobře věděl, co ho čeká. Právě proměnění upíři jsou silní jako čistokrevní….