Liška

Anime: Naruto (Reálný svět)
Pár: Kakashi/Naruto
Varování: +15

Blonďatý chlapec stál u zrcadla a rukama se opíral o umyvadlo. Prsty drtil jeho okraje a s vytřeštěnýma očima zíral na svůj odraz. Místo očekávaných modrých očí a blonďatých vlasů viděl lišku. Její krvežíznivé oči si ho prohlížely a otevřenou tlamou vystavovala na obdiv dvě řady bělostných a řádně ostrých zubů. Zlost a nenávist z ní přímo sršela a za hlavou se jí nebezpečně hýbalo devět ocasů. Už ji viděl všude: v zrcadle, v kalužích, když kolem nějaké procházel, dokonce i na hladině jezera. Vídal ji ve snech a budil se s křikem, zpocený, vystrašený, že ublížil těm, kteří pro něj byli důležití. Liška se stávala stále reálnější a reálnější. Její odraz vystupoval ze zrcadla a mohutné tlapy s drápy chmataly po Narutovi.

"Dost! To stačí!" zakřičel a zavřel oči. Po chvilce je znovu otevřel a po lišce ani památky. Vyčerpaně si klekl na zem a chytil se za hlavu. Bylo toho na něj moc. Mise za poslední měsíc mu vzaly hodně energie a noci, kdy se bál hrůzou usnout, mu jí moc nepřidaly. Znovu se chytil umyvadla a s menšími obtížemi se postavil. Podíval se na sebe do zrcadla a s úlevou zjistil, že lišku už nevidí. Vypadal jako mrtvola. Bledá pokožka, kruhy pod očima z nevyspání a oslabené tělo.

Bytem se rozlehl zvuk zvonku. Naruto se nějak dobelhal ke dveřím, otevřel a opřel se o futro. Stále vydýchával ten šok z lišky. Před dveřmi stál jeho sensei.
"Ahoj, Naruto! Dneska jde-" zarazil se, když viděl v jakém je Naruto stavu. Na tváři žádný úsměv a v očích postrádal tu jiskru, kterou v nich vždy měl.
"Sensei, omlouvám se, ale na tu misi s vámi asi nepůjdu. Není mi nejlépe," a jen co to dořekl, poroučel by se k zemi, kdyby ho Kakashi nechytil.
"Naruto?" Kakashi s ním mírně zatřásl, ale když byl účinek nulový, jen si ho přitiskl blíž k sobě a spěchal za Hokage.

×××

Už to byly dvě hodiny, co přiběhl do nemocnice s blonďákem v náruči a odevzdal ho do péče Tsunade. Seděl v čekárně a říkal si, že každou chvíli musí někdo vyjít. Už předtím zpozoroval, že se Naruto mění. Jeho hyperaktivita klesala a úsměv také. Už nebyl tak veselý, spíš připomínal Sasukeho. Moc nemluvil a ani nechodil na rámen. Navíc se stával paranoidním. Trhavé pohyby, pořád se otáčel, pozornost a soustředění už nebyly to, co dřív. Ani na mise už nechodil s tím nadšením, jako dřív. Spíš na nich trpěl, a když došlo na boje, tak ještě víc. Už to nebyl ten radost rozdávající Naruto. Něco se s ním dělo, ale on to nikomu nechtěl říct. Sasuke u něj nepochodil, stejně tak Sakura a Kakashi? Kdo by se svěřoval svému senseiovi.
Po další hodině se konečně otevřely dveře místnosti, kde vyšetřovali Naruta. Vyšla z nich Tsunade a těsně za ní Sakura se Shizune. Všechny se tvářily jako na pohřbu.
"Co mu je?" zeptal se. Zůstal radši sedět, kdyby mu nohy najednou vypověděly službu.
"Nevím. Je slabý, hodně slabý. Trpí halucinacemi, ale jakými, to nám nechce říct. Musí na něj někdo dohlédnout…" Kakashi tak nějak tušil, že Hokage neřekla všechno.

×××

"Tak co mu je a teď pravdu." Hatake stál naproti stolu Tsunade s rukama zkříženýma na prsou. Prohlédla si ho zaskočeným pohledem, ale co od něj vlastně mohla čekat. Kopírovací ninja, Kakashi Sharingan… Mohla vědět, že jí na ten výstup neskočí.
"Občas má stavy, kdy vidí Kyuubiho jako reálnou bytost, která se dostala z jeho těla. V noci se budí s křikem, protože se bojí, že se v něj promění a zabije všechny své přátele. Potřebujeme ho přepečetit."
"A háček je v čem?"
"Nemusel by to přežít. Je to hodně náročné a bolestivé. Podívej se, v jakém je stavu. Nevydržel by. Potřebuju, aby se o něj někdo postaral, než bude dost silný na přepečetění. Nesmí si ublížit. Viděl jsi jeho ruce? Má je rozškrábané do masa. Nevím, jestli se skrze ty halucinace snaží Kyuubi dostat ven a nehodlám to zjišťovat."
Kakashi poslouchal, a i když ho to děsilo, nedal na sobě nic znát. Netušil, že je Naruto v tak vážném stavu. Přemýšlel, kdo zodpovědný by se mohl Naruta ujmout, ale… Sakura možná, jenže ta měla práci, navíc kdo by uzdravoval členy týmu. U Sasukeho by Naruto nejspíš utrpěl újmu na zdraví. Leda že by…
"…ty," domluvila Hokage, ale on ji nevnímal.
"Prosím?"
"Že si ho k sobě vezmeš ty."

×××

Seděl v křesle a pozoroval spícího blonďáka ve své posteli. Byl přikrytý až po krk a jediné, co bylo vidět, byly chlapcovy vlasy. Každou chvilku ze spaní sebou cukal. Chtěl ho nějak utěšit, aby měl alespoň spánek klidný, ale netušil jak. A tak si křeslo přisunul blíž a chytil ho za ruku. Divil se, jak ocelový stisk má. Přemýšlel nad tím, proč nikomu o svých problémech neřekl, ale to by to nesměl být Naruto. Nerad viděl nějakého svého studenta na pokraji sil, obzvlášť jeho. Byl pro něj něco jako syn, ale víc… A najednou se začal Naruto dusit, třást a škubat sebou. Rychle z něj stáhl deku, pomohl mu do sedu a objal ho. Začal blonďáka uklidňovat a po chvilce to i zabralo. Naruto se ho křečovitě držel a rozdýchával šok ze snu. Zase …zase se mu zdálo o lišce. Brala mu jeho milovanou osobu. Donutila ho dívat se, jak pomalu umírá. Otevřel oči a spatřil známou tvář.

"Kakashi," zašeptal a nepatrně se usmál,"žijete… To je dobře," dořekl vyčerpaně a opřel si hlavu o senseiovo rameno. Kakashimu došlo, že to musela být další z jeho nočních můr. Konejšivě se s ním začal pohupovat a hladit ho po vlasech. Cítil, že se přestává třást a po chvilce už klidně oddechoval. Bylo mu příjemné takhle Naruta držet. Bál se, že se neuklidní. Lehl si s ním tedy a oba je přikryl dekou. Uzumaki si mu lehl víc na hrudník a pravou ruku mu položil na místo, kde bije srdce. Jakoby se chtěl i ve spánku ujistit, že žije. Tentokrát se mu spalo dobře. Po velmi dlouhé době se cítil v bezpečí.

Probudil se poměrně brzy ráno. Cítil, že slunce teprve vychází. Kakashi ještě spal a tvář měl otočenou k jeho obličeji. Překvapilo ho, že má masku i ve spánku. Pokusil se vstát, ale senseiova ruka ho zastavila.
"Nejsme nějak zvědaví?" podíval se na něj přísně a postavil se. Hodlal oběma udělat snídani, ale všiml si, že obvazy na rukách má blonďák úplně prosáklé. Od loktů až po zápěstí. Odešel do koupelny pro lékárničku a okamžitě se vrátil. Opatrně obvazy rozstřihl a zděsil se. Takhle hluboké rány …
"Proč tě nevyléčí Kyuubi?" zastavil se nad faktem, že ho vždy vyléčil a teď najednou nic.
"Nevím," zamumlal se sklopenou hlavou, ale Kakashi poznal, že lže. Věděl důvod a nikomu ho nechtěl říct. Jenže čeho se bál? Výsměchu? Takového Naruta neznal. Znovu se podíval na jeho ruce. Dlouhé, vypadaly jako řezné, rány, které se táhly po celé délce obou ruk. Opatrně všechno vyčistil a znovu zavázal. Naruto si lehl zpět do postele a už nepromluvil. Když mu Kakashi přinesl snídani a on ji chtěl uchopit, hrozně se klepal.
"Co se děje?"
"Ruce… Od toho čištění hrozně pálí a bolí," zašeptal a potlačil slzy.

×××

"Naruto, jdu za Hokage!" zavolal do tichého bytu. Nečekal, že mu odpoví. Dnes mu nebylo příliš dobře. Měl teplotu a záchvaty byly častější. Jako každý třetí den šel za Tsunade poreferovat o jeho stavu. Byl přesvědčený, že dnešní zprávou nadšená zrovna nebude. A také nebyla. Zuřivě pochodovala po kanceláři a přemýšlela.
"Co mu může být?" zeptal se Kakashi. Seděl v křesle s lokty opřenými o kolena a ruce spojené.
"Nevím. Kyuubi ho prostě odmítá. Nebo Naruto jeho. Nemůžu ho nijak léčit," povzdechla si a zamračila se. Jeho stav se jí vůbec nelíbil. Věřila Kakashimu, že se o něj stará, že ho nezanedbává. Poznala, že mu na něm záleží.
"Já… snažím se, aby jedl. Převazuju mu rány, když má záchvaty, uklidňuju ho. Tak co děláme špatně?" Hatake si složil hlavu do dlaní a neměl daleko ke zhroucení. Tsunade Narutovy škrábance na rukách nemohla vyléčit. Nešlo to. Odmítal jakoukoliv čakru. A tak mu při každém záchvatu ruce krvácely.

×××

"Nech mě, prosím," šeptal Naruto a držel si hlavu. Byla tu před ním. Zhmotněná. Vlastně on. Kyuubi. Jeho noční můra, prokletí. Devět ocasů za ním plálo rudým ohněm a sálalo z něj takového horko, že nemohl pomalu ani dýchat. Vlastní peklo osobně. Bylo to šílené, ale by to tak. Ta liška se stávala den ode dne silnější. Pečeť slábla a Naruto to věděl. Zvedl pohled ke Kyuubimu, a pak nic…

… nic jen tmavá místnost. Bylo tu vlhko. Podíval se na zem. Viděl svůj vlastní odraz za mřížemi a šílený smích.
"Tohle se stane. Ne hned, ale stane," pošeptal mu do ucha hrubý hlas a něčí paže ho objaly kolem pasu.
"Možná zítra, možná za měsíc a možná za pět minut," pokračoval hlas a přitom ho pomalu rukou hladil na břiše. Tam, kde měl Naruto pečeť. Blonďák se jen zachvěl. Kyuubi věděl, jak moc ho to bolí. Když se totiž všemi prsty dotkl pěti částí, nechal do nich proudit čakru, kterou Narutovo tělo odmítalo. Muselo to nesmírně bolet, ale odkdy má Devítiocasý démon soucit?
"Copak? Bolí to?" zeptal se potěšeně. Naruto ani nepípnul.
"Zvykej si, protože to bude bolet ještě víc. A potom? Potom už vlastně nebude…" zasmál se a pustil ho.

×××

Když šel Kakashi domů, neměl dobrý pocit. Něco se stane, nebo v horším případě, stalo. A proto se dal do běhu. Utíkal po střechách, aby se mu lidé nepletli pod nohy, protože spěchal. Za chvíli už stál před dveřmi a spěšně odemykal dveře. Ani se nezul a rovnou šel zkontrolovat Naruta.
Ležel na posteli, pohled upřený na strop a klepal se. Nad ním se skláněl Kyuubi v lidské podobě a něco mu šeptal do ucha. Usmíval se, takže to nejspíš nebylo nic hezkého. Postel obklopoval oheň, který tvořily Kyuubiho ocasy. Nechtěl být nikým rušen, dokud s Narutem neskončí. A najednou pomalu zvedl pohled k vyděšenému Kakashimu a usmál se.
"Bude můj. Jeho tělo, jeho duše a ty tomu nezabráníš. Budu volný a pomstím se," zasmál se a rozplynul se a s ním i oheň.

Hatake se okamžitě vrhl k chlapci na posteli a položil mu ruku na čelo. Měl horečku, obvazy byly prosáklé krví a deka i polštář propocené a špinavé. Vzal blonďáka do náruče a odnesl do koupelny. Posadil ho na koš, do kterého dával špinavé prádlo, svlékl mu pyžamo, odmotal obvazy a postavil do vany. Pustil na něj studenou vodu a v tu chvíli se Naruto probral. Zalapal po dechu, ale neměl sílu od sebe svého senseie odstrčil, a tak si opřel hlavu o jeho rameno a mlčky snášel srážení teploty. Když Kakashi vodu vypnul, při zabalování do osušky si něčeho všiml. Jasně, nahý Naruto, Kakashimu se líbí, dejte si to do rovnice a vyjde prohlížení, ale on si všiml toho, že Narutova pečeť světlá. A to byl problém. Velký problém. Vzal blonďáka do náruče a odnesl do křesla.

"Není ti zima?" ptal se, když vytahoval ze skříně čisté povlečení a polštář s dekou dával mezi okna uschnout.
"Ne," zakroutil Naruto hlavou a zavřel oči. Na chvíli o sobě vůbec nevěděl, ale když je otevřel, postel byla čistě převlečená, na stolku vedle něj nachystané obvazy s desinfekcí a Kakashi hledal čisté pyžamo.
"Tak se převlékni, já ti zavážu ruce a udělám něco k jídlu," usmál se Hatake a Na chvilku se otočil, aby měl Naruto chvilku soukromí.
"Už se můžete otočit," ozval se po chvilce a sedl si. Na sobě měl tmavě modré pyžamu s krátkým rukávem a dlouhými kalhotami.
"Tak ukaž ty rány," povzdechl si sensei při pohledu na ruce. Vůbec se nezlepšovaly. Rány postříkal desinfekcí a zavázal. Naruto vstal a pokusil se dojít do postele, ale břicho se ozvalo. Kakashi ho chytil a odnesl do postele.
"Máš hlad?"
"Ne," zakroutil hlavou Naruto a jako na povel mu zakručelo v žaludku. Kakashi se zasmál.
"Ale já opravdu nemám hlad. Nebo tedy chuť."
"Víš co? Udělám ti polévku. Není to těžké jídlo a špatně ti po ní nebude," usmál se a pohladil Naruta po vlasech.

O deset minut později měl před sebou na nohách položený tác s polévkou. Dříve by takovou misku snědl raz dva, ale teď mu to přišlo jako nadlidský úkol. Upíral na Kakashiho prosebný pohled, aby mohl sníst jen půlku, ale sensei byl přísný, a tak musel Naruto sníst všechen obsah misky.

Večer, když se Naruto snažil usnout, ale nešlo mu to, Kakashi vyřizoval nějaké papírování. Seděl v kuchyni pod lampičkou a silně ho to nebavilo. Každou chvilku nahlížel do ložnice, jestli jeho žáka nepostihl další záchvat, ale všechno se zdálo být v klidu.
"Sensei," oslovil ho tichý hlas a oslovený zvedl hlavu. Před ním stál Naruto a vypadal přímo rozkošně. Rozčepýřené blonďaté vlasy, trochu větší pyžamu a lehce narůžovělé tváře od teploty.
"Ano?"
"Nemůžu spát," postěžoval si a bylo vidět, že se na nohách sotva drží.
"Za chvilku přijdu, ano? Jen dodělám tenhle papír," usmál se. Naruto kývl a pomalu se vydal zpět do postele. Když si lehl a zavřel oči, zase se mu vybavilo dnešní odpoledne. Kyuubi ho ze svých spárů nepustí tak lehce, to mu bylo jasné. Ale zajímalo ho, proč se o něj Kakashi tak stará. Vždyť v sobě má démona. Mohl by ho kdykoliv zabít. Navíc když byl teď slabý, byla možnost záchvatu pravděpodobnější. Zamračil se. Akorát všem přidělává starosti.
Kakashi dopsal poslední slovo z hlášení a zhasl lampičku. Došel ještě zamknout a otevřít okno, aby se Narutovi v noci lépe dýchalo. Pomalu mu ze zad odhrnul deku a vlezl si k němu. Jednu ruku mu dal pod hlavu a druhou ho objal kolem pasu. Po chvilce usnul. Jenže ne na dlouho. O pár hodin později ho něco vzbudilo. Rozlepil oči a viděl Naruta, jak ho líbá na krku a rukama hladí pod trikem. Ne, že by to nebylo příjemné, ale…

"Naruto? Naruto!" snažil se ho Kakashi probrat, ale oslovený ho umlčel. Polibkem. Horlivě se mu dobýval do úst a tiskl se na něj, jakoby zítřek neměl přijít. Rukama ho hladil po břišních svalech a občas kousl do jazyka. Kakashi skoro sténal, ale ovládl se. Vždyť na něm seděl jeho student! Donutil se odtrhnout od těch sametových rtů a jemně s blonďákem zatřásl. Jenže to s ním vůbec nehnulo a začal se dožadovat přístupu ke Kakashimu krku. Ten s ním znovu zatřásl, tentokrát silněji, a najednou mu z očí ten divný pohled zmizel.
"Co to-" zamumlal a divil se, že sedí na svém senseiovi a je mu mezi nohama trochu těsno. Okamžitě slezl a sedl si vedle.
"Co jsem udělal? Nepamatuju si to," zašeptal zničeně a rukama si objal kolena.
"Jen jsi po mně… vyjel. Za to může Kyuubi, nic ti nevyčítám," odpověděl Kakashi, objal ho kolem ramen a přitiskl k sobě. Bylo mu ho líto. Nedokázal si představit sebe na jeho místě, ale musel to být hrozný pocit. Zítra musí zajít za Hokage a říct jí o Pečeti.

×××

Naruto se vzbudil jako první s Kakashiho rukou kolem pasu. Ještě pořád byl myšlenkami u té noci. Nemohl mu říct pravdu, že si to celé pamatoval. Jen přihlížel, jak ho ovládá Kyuubi, ale některé doteky si užíval. Například ten polibek.

Začínám bláznit, blesklo Narutovi hlavou. Nedokáže v sobě Kyuubiho potlačit, tak co bude zítra, při dalším záchvatu? Nevěděl. Pomalu odsunul Kakashiho ruku z boku a ovanul ho náhlý chlad. Tělo jeho senseie příjemně hřálo a on zjistil, že mu je dobře. Byla to pohoda, klid a on tyhle věci hodně dlouho nezažil. Pomalu si sedl na kraj postele a pokusil se vstát. Povedlo se. Dokonce i chodil. Pomalu, ale chodil. Dobelhal se do kuchyně a začal šmátrat v poličkách po čaji, čerstvém pečivu a v ledničce po dalších věcech, ze kterých by připravil snídani. Docela se mu to i dařilo. Na talíři byly nachystané housky s máslem a se šunkou, čaj čekal na zalití. Zrovna se natahoval pro uvařenou vodu, když ucítil bodavou bolest v hrudníku. Upustil konev a všechna voda se rozlila po zemi a pomalu se začala mísit s krví a vpíjet se do Narutova pyžama.

Kakashimu se spalo skvěle. Usínal s Narutem po boku, objímal ho, ale někdy ráno to příjemné teplo zmizelo. Něco zamumlal ze spánku a přetočil se na druhý bok. Ale teplo pořád nikde. Snažil se znovu usnout, ale když slyšel nějakou ránu, probral se úplně. Než rozlepil oči, zašmátral kolem sebe, ale bylo tam prázdno.

"Naruto," zašeptal a přímo vyběhl z postele. Viděl ho tam, ležícího na zemi v kaluži krve. Nehýbal se, hrudník se mu zdvihal pomalu, trhavě. Klekl si k němu a uchopil jeho hlavu do dlaní. Víčka se mírně klepala a následně prudce otevřela, až se Kakashi lekl. Jenže se na něj nedívaly modré oči, ale červené. Naruto se po celém těle neovladatelně třásl, ale ty oči… Ty oči ho stále pozorovaly a vysmívaly se mu.

"Co bude dál? Co uděláš?" ptaly se pořád.

"Co uděláš?" pronesly ty plné rty chraplavým hlasem. To nebyl jeho žák.
"Kyuubi, varuju tě. Uzdrav ho! Dělej!" křičel na něj, ale on ho očima stále pozoroval.
"Jak, když odmítá?" zasmál se.
"Dej mu tu čakru!"
"Ne, já bych mu ji dal, ale on ji nechce. Jsme vůči sobě už imunní. Nepřijímáme ani jeden druhého."
"Děláš si srandu? Probuď Naruta!"

Zase tu byl. Před těmi mřížemi. Vlhké, tmavé prostředí. Pro někoho jistě strašidelné místo, ale jemu ty rezavějící mříže s nálepkou pečetě uprostřed nevadily. Už si na ně zvykl. Ležel na zemi v té louži studené vody a těkal očima po zrezlém potrubí, ze kterého slabým potůčkem stékala po stěnách voda. Cítil se zranitelně, byl bezmocný a jen čekal, až se ta liška ozve. A ozvala se.
"Co uděláš?" ptal se Kyuubi posměšně.
"… tě. Uzdrav ho! Dělej!" ječel na něj druhý hlas. Znal ho. Byl mu povědomý.
"Jak, když odmítá?" Druhý hlas mu něco řekl. Zněl velmi rozčileně, ale nerozuměl mu. Zaslechl strach.
"Já bych mu jí dal, ale on ji nechce. Jsme vůči sobě už imunní. Nepřijímáme ani jeden druhého," odpovídala liška.
"To není pravda!" chtěl křičet, ale nemohl. Byl jako kapr na suchu. Lapal po dechu a začínal se třást, znovu. Byla to lež! Všechno co říkal, byla kravina.
"Jaké to je? Jaké to je sledovat a nic neudělat? On mi věří a to víc než tobě. V očích všech přátel budeš blázen a já tě dostanu. Zlomím tvojí vůli a budu volný!"
"To těžko. Dál budeš mým prokletím a já tvým vězením," pronesl ztěžka Naruto a liška se na něj překvapeně otočila. Neměl mluvit, ještě ne!

Kakashi pořád klečel a v náruči držel křehké tělo blonďáka. Před chvílí zavřel oči a ty teď pod víčky zuřivě kmitaly. Zamračeně sledoval napětí v jeho obličeji a palcem ho hladil po tváři. Vypadal jako anděl. Hebká kůže, zlaté vlasy, krásně modré oči… Sám nevěděl, proč o tom přemýšlí zrovna teď. Prostě mu to vyvstalo z mysli. Absolutně nevhodné myšlenky k aktuální situaci, ale nemohl si pomoci. Naklonil se nad jeho rty, zlehka je políbil a opřel své čelo o jeho. Pomalu zjišťoval, že Narutovi protéká život mezi prsty, aspoň v tuto chvíli. Bez Kyuubiho nebude Naruto žít, protože byl v jeho těle zapečetěn od narození, ale Kyuubi bez něj přežije a bude volný. A zase to bude peklo na zemi. Nesmí nechat Naruta zemřít, nebo spíše nechat zavraždit Kyuubim.
"Naruto, prober se, prosím," zašeptal nad jeho rty. Nechtěl ho ztratit. Toho vždy usmívajícího se a veselého chlapce.

Mluvil na něj. Tolik ten hlas miloval.

"Naruto, tohle mi nedělej," mluvil dál se zavřenýma očima a pořád ho hladil po tváři.
"Otevři ty oči," prosil v duchu. Netušil, jestli to, co mu Kyuubi řekl, byla pravda, ale krvácení se zastavilo a dýchal už normálně. Nebyl důvod chodit za Tsunade. A pak ucítil lehký stisk na ruce. Nebylo to nic moc silné, ale byl to Naruto. Otevřel oči a pohlédl do těch modrých. Blonďák se na něj usmál a vzápětí se mu rozšířily oči překvapením, když ho Kakashi políbil. Jen jemně zkoumal jeho ústa a podpíral mu hlavu. Jazykem laskal jeho rty a Naruto mu péči oplácel.
"Odnesu tě za Tsunade," promluvil po chvilce Kakashi a stále držel svého žáka v náruči. Vískal ho ve vlasech a vnímal tlukot jeho srdce. Byl živý.
"Naruto?" zeptal se chlapce, ale nikdo mu neodpověděl. Podíval se mu do tváře. Spokojeně si oddechoval a spal. Kakashi se usmál. Zvedl ho ze země, odnesl do ložnice, kde ho převlékl, a pak odnesl k Tsunade. Co na tom, že jí určitě vyruší od "papírování".
A snídaně na lince zůstala nedotknutá…

×××

"Jeho pečeť mizí," řekl pomalu Hatake, když stál před Tsunade. Ta zpráva ji moc nepotěšila. Vrásky na čele, z neustálého přemýšlení, byly viditelnější, než obvykle. Před chvílí Naruta uložili do postele a on usnul.
"Navíc dneska měl další záchvat. Kyuubi mi říkal, že jsou na sebe prý imunní." Tsunade se na něj překvapeně podívala.
"To je blbost. Absolutní nesmysl," mumlala si pro sebe a mnula si bradu. V tu chvíli někdo zaklepal. Byla to Sakura a tvářila se vyděšeně.
"Co se děje?"
"Naruto… On… začal na nás útočit," odpověděla a z očí jí tekly slzy. Nikdy by nevěřila, že je toho její kamarád schopný. Všichni se rozeběhli k pokoji, na kterém měl údajně Naruto ležet, ale tam nebyl.
"A co říkal?" zeptala se Hokage v běhu Sakury.
"Že chce vidět Kakashiho, že přijde. Kdo, to ale neřekl," odpověděla.

×××

Byl na střeše nemocnice společně s Kyuubim. Vylákal ho sem, zhmotnil se tu. Hleděl do těch rudých očí, které byly plné nenávisti a opovržení. Tohle měl být jeho konec? Sotva se držel na nohách a ruce ho nesnesitelně bolely, takže v boji by hned prohrál. Možná by se složil dřív, než by nějaký začal.
"Co ode mě chceš?" zeptal se potichu a sedl si na zem. Už to nemohl vydržet. Byl unavený… K smrti unavený.
"Svobodu," odpověděl mu Kyuubi a začal se přibližovat. Nevšímal si vyděšeného pohledu ani přibližujících se tří čaker. Za chvíli tu budou, ale to neřešil. Přišel sem, aby to ukončil. Už nechtěl být zapečetěný v těle toho blonďáka. Půjčovat mu svoji sílu, léčit ho a držet při životě. Chtěl být volný, jako kdysi.
"To bys mě musel zabít," zašeptal ztěžka a rozkašlal se. Dal si ruku před pusu, ale nestihl to dost rychle a jeho oblečení zašpinila krev. To bylo špatné. Selhávaly mu orgány. Cítil tu kovovou pachuť v ústech. Vyplivl nahromaděnou krev na zem a hořce se usmál.
"Tohle je konec, co?" uchechtnul se a utřel si hřbetem ruky koutky rtů.
"Víš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal?" ozval se nad ním ten chraplavý hlas, který nenáviděl ze všeho nejvíc. Následně mu Kyuubi omotal kolem boků jeden ze svých čakrových ocasů a zvedl do výše. Bolelo ho to a on to věděl. Skrz ocas pouštěl Narutovi do slábnoucí pečetě čakru.
"Být v tobě tak dlouho a pomáhat ti," při těch slovech si zhnuseně odfrkl, "abys přežil a tím pádem i já. Jak ponižující. Pokaždé, když ses ukázal před těmi mřížemi, štvalo mě, že tě nedokážu přesvědčit, abys strhnul tu nálepku. Ale teď tě mám jen pro sebe. Bude to krátké, neboj. Silnější vůli než já stejně nemáš. I kdyby ano, nemáš pro koho žít. Přátelé se k tobě otočí zády, zradí tě… Uvidíš," s těmito slovy si ho přitahoval pomalu blíž k sobě. Když už byl dost blízko, zvedl mu hlavu a zadíval se do očí. Žádný odpor v nich neviděl. Zlomil ho. Usmál se a přitiskl své rty k jeho.
"Naruto!" vykřikl Kakashi, když rozrazil dveře vedoucí na střechu. Spatřil Kyuubiho, jak líbá Naruta. Bylo mu jasné, že ho zabíjí. Volaný jen trochu naklonil hlavu na stranu a oči se pohnuly jeho směrem, aby na něj lépe viděly.
"Naruto, to ne…" zašeptal a klesl na kolena. Narutovy oči se pomalu zavřely a zpod zavřených víček si našla cestu jedna slza. Kyuubi ho pustil a blonďák spadl na zem. Z úst mu vytekl slabý pramínek krve. Pohled na svět byl najednou temnější, rozmazanější a chladnější.

"Já ale chci žít," blesklo mu hlavou těsně před tím, než oči zavřel úplně.

×××

Otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Nepoznával to tu. Nebyl u sebe, ani v nemocnici. Slyšel kapání vody. Temné, vlhké místo a potrubí, kam se podíval.
"Už ses probudil?" zeptal se posměšný hlas. Nic neodpověděl. Nepamatoval si nic. Kdo je, proč tu je, čí je ten hlas.
"Chceš si vzpomenout? Chceš vyléčit?" Teprve teď se podíval, v jakém je stavu. Ruce rozškrábané do krve, v ústech krev a hlava se mu začala motat.
"Kdo jsi?"
"Pojď blíž," řekl hlas. Konečně dokázal rozeznat, odkud vychází. Trochu kulhavým krokem se vydal k mřížím. V té tmě se otevřely dvě krvavé rudé oči a měřily si ho zhnuseným pohledem. Přesto v nich bylo něco jako radost, že je v takovém stavu.
"Podej mi ruku." Nevěděl, proč to dělá, ale natáhl pravačku skrz mezeru mříží. Tma zhoustla, omotala se mu kolem natažené ruky a postupovala dál po jeho těle. Nemohl utéct, křičet, nemohl nic. Zavřel oči v domnění, že je to sen, že když je znovu otevře, bude vše pryč. Nebylo. Místo toho se díval do těch rudých očí a nemohl uhnout.
"Dívej se na mě. Teď uvidíš svojí minulost, vrátím ti vzpomínky. Zažiješ tu bolest znovu. Nemusíš přežít. Osobně bych byl radši, kdybys to nepřežil, protože se ti povedlo mě sem znovu zamknout," zavrčel mu do obličeje, a když byl Naruto celý obklopený tmou, pustil ho. Chlapec spadl na zem a pozoroval svoje tělo. Tma, nebo co to bylo, která teď připomínala tekutinu, se začala vpíjet do kůže. A pak ucítil bolest. V každé kosti, v každém svale. Život se mu zase promítl před očima a to velmi bolestivě.

×××

"Co to s ním je?!" vykřikla překvapeně Tsunade, když se Narutovo tělo zmítalo v silných křečích. Pořád byli na střeše. Kyuubi před chvilkou zmizel a zlověstně se u toho usmíval. Mysleli si, že je Naruto mrtvý. A vypadal tak. Hrudník se nezvedal, neměl žádný tep.
"Nevím," odpověděla Sakura a chtěla jít k Narutovi blíž. Jenže kolem něj byla jakási neviditelná bariéra.
"Co se děje?"
"Já… nevím… Nemůžu dál…"

×××

Vzpomínky z dětství, jak ho nikdo nepřijal. Všichni se ho stranili. Viděli v něm jen démona, který může kdykoliv vyjít na povrch skrz toho kluka, ve kterém byl zapečetěný. Potom akademie a tým, do kterého byl zařazen, dokonce i to, jak dělali zkoušku u Kakashiho. To odpoledne z něj šel strach, ale zvládli to. Všechno tohle a plno dalšího mu probíhalo myslí. City k mnoha osobám a vzpomínky na ně. Bolelo to. Tak moc to bolelo. A najednou ta bolest přestala. Už si vzpomínal na to, kdo je, kde je, kdo je tenhle démon i na to, co se dělo posledních pár měsíců.

×××

"On dýchá!" vzlykla šťastně kunoichi a následně Naruto otevřel oči. Byl unavený.
"Ka-kash-i," zašeptal namáhavě a pohlédl někam za Hokage a Sakuru. Seděl tam jako hromádka neštěstí. Když však zaslechl svoje jméno, zvedl uslzené oči a na tváři se mu objevil nejistý mírný úsměv. Vstal a přešel k ležícímu Narutovi. Opatrně ho zvedl ze země a přitáhl si ho na klín.
"Bože, žiješ," zašeptal šťastně a přejel mu po suchých rtech palcem.

×××

Stál mezi dveřmi a pozoroval spícího chlapce ve své posteli. V pravé ruce držel tác se snídaní a usmíval se. Oparně přešel k posteli a odložil tác na noční stolek. Naklonil se nad Naruta a pohladil ho po vlasech. Uplynulo 14 dní od jeho "druhého narození", ale Tsunade řekla, že musí zůstat doma, dokud se nezlepší, dokud nepřestane být tak unavený.

"Ahoj," ozvalo se z postele ospale.
"Přinesl jsem ti snídani," usmál se na něj Kakashi a kývl na stolek.
"Já chci ještě spát," zamumlal odpověď a trochu se od něj odsunul, "a ty ses rozhodl, že půjdeš ještě na chvíli taky," rozesmál se a zatáhl Kakashiho za ruku. Pak odhrnul deku, aby si k němu mohl lehnout. Hatake ho okamžitě objal kolem pasu a přitiskl k sobě. Druhou ruku mu položil na zátylek a přitáhl si jeho obličej blíž. Chvíli hleděl do těch modrých očí a na jeho rty, které se chvěly očekáváním s touhou. Pak jen zavřel oči a políbil ho. Hladil jeho jazyk a tiskl ho k sobě, co nejvíc to šlo. Ještě se mu zdály noční můry. Viděl ho tam nehybně ležet v kaluži krve. Teď se ujišťoval, že to není sen, ale skutečnost. Přesunul ruku trochu výš a začal ho hladit ve vlasech. Druhou rukou ho začal hladit pod tričkem a bříšky prstů přejížděl po sametové kůži na boku.

"Nechtěl si, abych spal?" zašeptal mu Naruto otázku do rtů a lehce se usmál.
"Tohle mělo být něco jako: Dobré ráno," odpověděl mu a usmál se. Teď už to bylo dobré. Už byl v pořádku a zotavoval se. A někdy ten den, kdy se znovu políbili, si řekl, že nenechá nikoho, aby mu ublížil…