Melodie mého srdce

Cítíš to? Tu bolest? Tu samotu? Tu touhu po smrti? Ne? Já ano. Jsou to pocity, které naplňují každého z nás. Ale ne všichni je vnímáme. Jenže já je vnímám …až moc. Tlukot mého srdce je tempem jejich tance. Moje svědomí je jejich hostina. Milují mě a nehodlají se jen tak vzdát. Dali mi vlastní svět, vlastní melodii. Ta melodie je …smutná a pomalá. Když jí slyším, svírají se mi bolestí vnitřnosti a naskakuje husí kůže. Je to přímo dechberoucí. Ta bolest, která je z ní cítit. Jakoby ti někdo vyrval srdce, ale tys ho pořád cítil bít ve své hrudi. Ten někdo by ho držel v natažené ruce přímo před tebou a pomalu do něj zabodával nůž. Cítil bys tu bolest? Myslím, že ano. A v tu chvíli by sis přál zemřít, stejně jako já, jen aby ta bolest zmizela. Jenže by ti nebylo dopřáno, naopak by ten někdo přidával další nože a ještě by se smál. Vyžíval by se v tvojí bolesti a ty bys nemohl dělat nic. Jen pozorovat a uzavřít se do světa, který by ti předhodily ony. Ptáš se, jaký svět? Svět, ve kterém není štěstí, láska, upřímnost, ale lži, nenávist a na každém kroku smrt. Že by se ti to nelíbilo? Myslíš, že je to zajímá? NE! Vyžívají se v bolesti a bezmoci. Tančí na píseň, kterou ony samy složily. Tlukot srdce je jejich tempo, svědomí jejich hostinou. Bál může začít. Klekám si na zem a chytám se za hlavu. Neuvěřitelná bolest znamená, že jsou spokojené. Bolest sílí a ony tančí stále více, stále veseleji… Chce se mi křičet, ale nemůžu, protože to nejde.

Stále mi budeš tvrdit, že neslyšíš …melodii mého srdce?