Moje Šílenství

Nebudu se...

... radovat, protože není důvod.
... nadávat, protože by to nepomohlo.
... brečet, protože už není co vybrečet.

Ale budu se...

... svěřovat, protože to je to jediné, čeho jsem momentálně schopná.
... vztekat se, protože to mi pomáhá dostat ze sebe to, co chci.

Už po několikáté si sáhla na dno svých sil. Poslední dva dny neviděla ve snech nic jiného, než temnotu. Propadala se jí a nemohla se ničeho chytit, dokud nedopadla. Ale nezemřela, a tak vstala. Znovu se postavila na nohy, zvládla to, jen aby jí osud uštědřil další, horší ránu. Viděla umírat své nejbližší. Jejich křik se jí zarýval hluboko do paměti. Chtěla něco udělat, ale nemohla ...mohla jen stát a dívat se na svíjející se těla. Bolelo to ...tolik to bolelo. Přála si, aby jejich utrpení skončilo, přeneslo se na ní. A v tu chvíli se probudila. Zpocená, zadýchaná a unavená. Zjistila, že jsou všichni v pořádku a částečně se jí ulevilo. Byli veselí, ale ona ne. Smáli se, ona ne. Něco jí chybělo. To "něco" nechala tu noc v až moc reálném snu, aby je zachránila. To "něco" teď trpí za všechny její nejbližší. To "něco" je její srdce a na místo něj vykvetla malá květinka Šílenství. Zatím spí a čeká na svůj čas. Jenže jako každá květina jednou vyroste a její květ rozkvete. A bude nádherná... Věřte, že bude...