Nenávist
Seděla skrčená v rohu pokoje. Rukama se držela kolem kolen a tvář měla schovanou mezi nimi. Za závojem tmavých vlasů se snažila zakrýt drobný obličej s roztrženým rtem a žlutomodrým monoklem. Zase se vrátil pozdě večer. Byl opilý a neměl zrovna nejlepší náladu. Málem ji zbil do bezvědomí, ale pak si vzal z lednice svojí obvyklou dávku piva, zasedl k televizi a usnul. Schválně nosila trika s dlouhým rukávem a tepláky nebo džíny. Celé tělo měla plné podlitin. Sotva se jí nějaké zahojily, nahradily je další, nové. Kolikrát si řekla Dost!, ale skončila akorát tak s ještě většími zraněními. Čas od času ji dokonce i opilý znásilnil, ale jí už to bylo jedno. Ano, bolelo to. Ale co s tím ona zmohla? Vůbec nic. Kdyby odporovala, skončilo by to ještě hůř.
Jenže dnes to bylo jiné. Vrátil se v dobré náladě, ale zbil ji jen tak z principu, aby nevyšel ze cviku. Zrovna spal v ložnici a chrápal tak nahlas, že to museli slyšet i sousedi. Vstala a osušila si oči od slz. Měla toho po krk. Užíval si a bil ji skoro každý den. Byla psychicky na dně… a zbláznila se. V mysli jí najednou přepnulo. Co kdyby si projednou užila i ona a dala průchod tomu odporu a nenávisti, které k němu cítila. Vstala a pomalým krokem se došourala do kuchyně. Pohled jí padl na dřevěný stojan s noži. Byl tam jeden řeznický, široký se vždy nabroušeným ostřím. Rty se zformovaly do křivého úšklebku a oči záplály neskrývaným šílenstvím. Právě v sobě objevila svoje druhé já. Jen co sáhla po rukojeti, chrápání ustalo. Následně uslyšel jeho kroky směřující do kuchyně. Nehezky se usmála.
"Co tu děláš?" zavrčel od dveří a pomalu se k ní začal přibližovat. Když už byl u ní, držela v ruce nůž, ale to neviděl. Chytil ji rukou za zápěstí a otočil k sobě.
"Dívej se na mě, když s tebou mluvím!" Měl toho vypito tolik, že z dvanácti hodinového spánku ani trochu nevystřízlivěl. Nic mu neodpověděla. Jen před ním stála, v jedné ruce nůž a vzpurně mu hleděla do očí. To se mu nelíbilo, a tak ji vrazil facku, až spadla na zem. Přesně na tohle čekalo její druhé já. Něco, co v ní roznítilo ještě větší oheň nenávisti, aby představení mohlo začít. Pohrdavě se uchechtnul a otočil se k ní zády. Využila toho a rychle se postavila na nohy. Věděla, že to uslyší, a že se otočí. Nezklamal. V momentě, kdy se k ní otočil, mu zabodla nůž do břicha a zatáhla dolů. Vystříkla na ní spousta krve, ale zůstávala ledově klidná.
Chytil se na břicho a snažil se nandat si zpátky vnitřnosti, které se snažily dostat ven. Hodně krvácel a sám byl celý od krve. Nejdřív byl v šoku, ale pak se dostavila neuvěřitelná bolest. Sesunul se na zem a začal křičet. Jako by mu to mohlo pomoct. Nakonec svůj boj vzdal. Pořád byl plně při smyslech, ale síly ho opouštěly. Seděl opřený o zeď v kaluži krve a před sebou viděl svoje střeva. Jí se ten pohled velmi líbil. Pomalu k němu přešla, se zakrvaveným nožem v ruce a udělala mu pár hlubokých zářezů na stehnech. Každý z nich symbolizoval utrpení, které si prožila ona. Křičel a prosil, ať toho nechá, ale bylo pozdě. V hlavě měla jediné slovo… Pomsta a v očích výraz šílence. Když jí začal nadávat do děvek, krav a všeho možného, jen se křivě usmála a velmi pomalu mu zabodávala nůž do srdce. Udržovala s ním přitom oční kontakt a on by přísahal, že v ničích očích nikdy neviděl tolik radosti, šílenství i klidu zároveň. Po chvíli už nepřemýšlel nad ničím…. Jen z velké dálky mohl slyšet nefalšovaný šílený smích...
Jenže dnes to bylo jiné. Vrátil se v dobré náladě, ale zbil ji jen tak z principu, aby nevyšel ze cviku. Zrovna spal v ložnici a chrápal tak nahlas, že to museli slyšet i sousedi. Vstala a osušila si oči od slz. Měla toho po krk. Užíval si a bil ji skoro každý den. Byla psychicky na dně… a zbláznila se. V mysli jí najednou přepnulo. Co kdyby si projednou užila i ona a dala průchod tomu odporu a nenávisti, které k němu cítila. Vstala a pomalým krokem se došourala do kuchyně. Pohled jí padl na dřevěný stojan s noži. Byl tam jeden řeznický, široký se vždy nabroušeným ostřím. Rty se zformovaly do křivého úšklebku a oči záplály neskrývaným šílenstvím. Právě v sobě objevila svoje druhé já. Jen co sáhla po rukojeti, chrápání ustalo. Následně uslyšel jeho kroky směřující do kuchyně. Nehezky se usmála.
"Co tu děláš?" zavrčel od dveří a pomalu se k ní začal přibližovat. Když už byl u ní, držela v ruce nůž, ale to neviděl. Chytil ji rukou za zápěstí a otočil k sobě.
"Dívej se na mě, když s tebou mluvím!" Měl toho vypito tolik, že z dvanácti hodinového spánku ani trochu nevystřízlivěl. Nic mu neodpověděla. Jen před ním stála, v jedné ruce nůž a vzpurně mu hleděla do očí. To se mu nelíbilo, a tak ji vrazil facku, až spadla na zem. Přesně na tohle čekalo její druhé já. Něco, co v ní roznítilo ještě větší oheň nenávisti, aby představení mohlo začít. Pohrdavě se uchechtnul a otočil se k ní zády. Využila toho a rychle se postavila na nohy. Věděla, že to uslyší, a že se otočí. Nezklamal. V momentě, kdy se k ní otočil, mu zabodla nůž do břicha a zatáhla dolů. Vystříkla na ní spousta krve, ale zůstávala ledově klidná.
Chytil se na břicho a snažil se nandat si zpátky vnitřnosti, které se snažily dostat ven. Hodně krvácel a sám byl celý od krve. Nejdřív byl v šoku, ale pak se dostavila neuvěřitelná bolest. Sesunul se na zem a začal křičet. Jako by mu to mohlo pomoct. Nakonec svůj boj vzdal. Pořád byl plně při smyslech, ale síly ho opouštěly. Seděl opřený o zeď v kaluži krve a před sebou viděl svoje střeva. Jí se ten pohled velmi líbil. Pomalu k němu přešla, se zakrvaveným nožem v ruce a udělala mu pár hlubokých zářezů na stehnech. Každý z nich symbolizoval utrpení, které si prožila ona. Křičel a prosil, ať toho nechá, ale bylo pozdě. V hlavě měla jediné slovo… Pomsta a v očích výraz šílence. Když jí začal nadávat do děvek, krav a všeho možného, jen se křivě usmála a velmi pomalu mu zabodávala nůž do srdce. Udržovala s ním přitom oční kontakt a on by přísahal, že v ničích očích nikdy neviděl tolik radosti, šílenství i klidu zároveň. Po chvíli už nepřemýšlel nad ničím…. Jen z velké dálky mohl slyšet nefalšovaný šílený smích...
Komentáře
Okomentovat