Posedlost - Prolog

Ještě slyšel slova svého pána. I on sám si uvědomoval, co se od něj žádá. Tihle upíři se pořád a pořád šířili. Bylo třeba je zastavit, tu havěť, co nezná slovo čest a odvaha. Ty ubohé a šílené upírky, kteří si mysleli, že mohou ovládnout celý svět. Stál uprostřed dlouhé chodby zchátralého domu a ze všech stran se na něj sbíhali ghúlové, upíři bez špetky rozumu, lačnící jen po krvi. Střílel jednoho po druhém do srdce a oni se měnili v prach. Jenže v jeho oblíbených pistolích došly kulky, a tak nezbylo nic jiného, než přejít k ručnímu vyřizování.

„Mistře,“ zazněl za ním ženský hlas. Málem na ni zapomněl. Bývalá policistka Seras Victoria a nedávno proměněný upír. Jím stvořený upír. Sama se tak rozhodla. Asi začínal být sentimentální, když se z ní jen nenapil a nezabil ji.

„Ani jeden z kapitánů se nehlásí.“

„Zajdi se za nimi podívat,“ řekl jí po chvilce přemýšlení, když v tom uslyšel škrábání. Jemné, tiché, ale pro jeho uši slyšitelné. A pak zvuk letícího nože, který prosekl Seras hrdlo. Klesla na zem a držela se za vyčnívající čepel nože. Jen co se ho dotkla, od rukou jí začal stoupat kouř.

„Mis-tře,“ zaskuhrala.

„Nemluv, máš v sobě požehnané bajonety,“ nařídil jí a díval se na přibližující se siluetu.

×××

„Lady Integro,“ oslovil ji Walter a svíral v prstech obálku, která přišla před chvilkou.

„Ano?“ otočila se na něj sotva třicetiletá hlava organizace.

„Iškariot někoho poslal.“

„Kam?“

„Na místo, kde je Alucard se Seras.“

„Ukaž!“ zahřměla a Walter jí podal obálku. Jen co přečetla první řádky, nad obočím jí vyskočila žilka.

„To snad ne! Waltere, jedu tam! Připrav auto!“

×××

„Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého! Očistím toto místo od vás, nečistých, poskvrněných!“ mumlal zuřivě pod vousy a v obou rukách se mu leskla ostří bajonetů. Měl na krátko ostříhané blonďaté vlasy a na levé tváři táhlou jizvu. Ústa byla zkřivena do něčeho, čemu se dalo říkat úsměv a odhaloval tak bílý chrup. Zpod kulatých obrouček brýlí se na něj dívaly rozšířené rozničky zelených, fanaticky věřících očí. Byl vysoký a široká svalnatá ramena byla jasným znakem bojovníka. Na sobě měl černý kabát a kolem krku se mu houpal těžký a masivní stříbrný kříž. Podpatky těžkých bot klapaly o podlahu a tmavé kalhoty šustily s každým krokem.

„Upíři, ti, kteří jim slouží i ti, kteří je zaměstnávají, patří do jedné skupiny!“ zvolal a oba bajonety hodil po Alucardovi. Ten se jim bez problémů vyhnul, ale zasáhla ho další salva, která ho přišpendlila ke stěně za ním. Neznámý k němu přešel a dalším bajonetem mu usekl hlavu, která se odkutálela k nohám policistky. Tiše vykřikla a sebrala mistrovu hlavu, šeptajíc jeho jméno a začala se kulhat dál chodbou, než si ten fanatik přestane prohlížet svoje dílo.

„Ta maličká má výdrž,“ poznamenal, když viděl cestičku z kapek krve a vydal se po nich.

Seras se vyčerpaně svezla podél stěny a v rukách stále svírala Alucardovu hlavu. Na chvilku zavřela oči. Co má dělat? Zabil jí mistra. Nic proti němu nezmůže.

„Mistře,“ zašeptala plačtivě, když jí najednou přišlo, že závaží je pryč. Podívala se do náruče a Alucardova hlava se začala roztékat. Znechuceně ten chuchvalec krve a čehosi ostatního hodila na zem a polekaně odstoupila. “Ta“ věc se odplazila či odtekla někam od Seras a začaly se k ní přibližovat něčí kroky. Zahlédla blýskající se ostří požehnaných bajonetů.

„I když tě to propíchne, na zabití tvého druhu to nestačí,“ pronesl neznámý a chytil policistku pod krkem.

„Paladin Alexander Anderson,“ ozvalo se odněkud. Muž se za tím hlasem otočil.

„Tohle musí být vážné, když se tu ukázala samotná ředitelka Hellsingu,“ odpověděl a pustil Seras.

„Co tu děláte?“ zeptala se a prohlédla si ho nevraživým pohledem.

„Mám tady misi, jak vidíte,“ odpověděl paladin a nehezky se usmál.

„Porušil jste dohodu! Na tuhle půdu neměl nikdo z té vaší papalášské organizace ani vkročit!“ Alexandrovi zacukalo v obočí a pouhými dvěma kroky byl u Integry a dal jí pěstí.

„Moc si nevyskakujte! Nejste schopni řešit svoje problémy a ještě je posíláte řešit takové ubohé upírky? Tý Červený Karkulce jsem useknul hlavu,“ zasmál se a chytil Integru pod krkem.

„Useknul hlavu? Tak to by sis měl pospíšit a zabít mě, jinak se ten, kterého považuješ za mrtvého, za chvíli vzbudí,“ začala se tentokrát smát ona a věřícímu trochu zamrzl úsměv.

„Cože?“ zavrčel na ni.

„Svěcená voda, propíchnout srdce kůlem, stříbro, česnek, useknout hlavu, stejně jako ty jsi triumfem Iškariotu, organizace Hellsing strávila století tím, aby z něj udělala dokonalého upíra. Pravého Krále Nemrtvých, Alucarda,“ promlouvala pomalu a zřetelně. Přímo se vyžívala v momentu překvapení, které paladinovi přichystala.

„Děláš si srandu?“

„Vypadá snad na to?“ ozvalo se mu za zády. Polekaně se otočil a spatřil Alucarda v celé své kráse.

„Zrůdo!“ zařval na něj znechuceně Alexander a vysloužil si tím kulku mezi oči. Padl na zem a po chvilce se začal smát.

„Co to, sakra?“ začala Integra.

„Regenerátor?“ zašeptal Alucard a začal se usmívat, „Alespoň víte, proč je jejich triumfem.“

„To ty jsi zrůda!“ pronesla Integra a měřila si ho znechuceným pohledem, když se stavěl na nohy.

„Já? Ne! Výsledek lidské vynalézavosti a Božího daru. Alucarde, s vybavením, které tu mám, tě zabít nemůžu, ale až se uvidíme příště…“ nechal doznít větu do prázdna, otevřel Bibli a ztratil se jim z dohledu za listy Svatého Písma.

Tak takhle proběhlo jejich první setkání.