Realita nebo ne?

Anime: Naruto (Reálný svět)
Pár: Itachi/Naruto
Varování +18

Ležel na posteli ve svém pokoji a čekal, až si pro něj přijdou. Zase si měl jít pokecat s tím hubeným chlápkem, co nosil brýle a tvářil se jak Děd Vševěd. Sice se k němu choval mile, byl trpělivý, ale on věděl, že mu nevěří. To jeho občasně zvednuté obočí a úšklebek tomu nasvědčovaly. Copak on může za to, že za ním každou noc chodí a nikdo mu to nechce věřit? Slyšel odemykání dveří a hned se vymrštil do sedu, až se mu zamotala hlava. Ve dveřích se objevili dva muži v bílém. Jak on tuhle barvu první týdny nesnášel. Připadal si jako v kleci. Když šel po chodbě, nemohl si nevšimnout mříží na oknech. A ty každodenní prohlídky u doktora mu také nepřidávaly.

"Tak pojď. Doktor už na tebe čeká," ozval se jeden z dozorců. Zvedl se a pomalým krokem k nim přešel. Nechal si na ruce nasadit provizorní pouta a společně mohli vykročit do chodby. Šli pomalu a cestou míjeli plno dveří, plno pacientů a doktorů, aby se zastavili na konci chodby. Jen jedny dveře byly černé, a tím se naprosto lišily od ostatních. Na těch dveřích byla jmenovka.

Hatake Kakashi

Ano, tak se jmenoval. Ten, který mu kladl ty neskutečně stupidní otázky. Dozorci otevřeli dveře, nechali ho vstoupit a dveře za ním zase zavřeli. Za jiných okolností by s ním vešli dovnitř, ale věděli, že s ním problémy nejsou.

"Tak se posaď," vyzval ho doktor. Měl na sobě džíny, černé triko a bílý plášť.
"No tak, Naruto," usmál se na něj Hatake a ukázal na židli před sebou. Tohohle pacienta měl rád.

Škoda, že byl takhle nemocný. Když četl poprvé jeho záznam, nemohl tomu uvěřit. Dobrá rodina, na školách skvělý prospěch, oblíbený, a pak ho znásilnili. Kdyby ho potkal na ulici, neřekl by to do něj. Nic z toho, co je v záznamech. Nevadilo mu, když se ho někdo dotýkal, jako většině pacientů, kteří byli znásilněni. Byl normální, až na to, že je schizofrenik. Abyste rozuměli, rozdvojení osobnosti.

"Tak, Naruto, jak se máš?" začal obvyklou větou a mladík před ním se pousmál.
"Docela dobře. Dnes jsem se dokonce i vyspal."
"Ano? To rád slyším."
"Nepřišel, takže jsem mohl v klidu spát," usmál se na doktora, kterému poněkud ztvrdl úsměv na rtech.
"Kdo, Naruto? A jak vypadá?" vyptával se Hatake a přitom psal do lékařské správy poznámky.
"Jmenuje se Itachi. Je moc hezký - vysoký, tmavé vlasy, oči, ve kterých bych se mohl utopit…" vyprávěl mu Naruto jako zamilovaná puberťačka pořád dokola tu samou písničku. Už ji znal skoro nazpaměť. Ach ano, ten chlapec před ním měl utkvělou představu, že za ním každou noc chodí Itachi, jeho láska. Vyprávěl mu o tom, jak se spolu mazlí, jak je k němu Itachi něžný, milý. Trpělivě ho naslouchal a dál si zapisoval poznámky.

"A jakto, že Itachi nepřišel?" zeptal se s hraným zájmem Hatake.
"Nevím," pokrčil rameny Naruto, "ale zeptám se ho, a pak vám řeknu," usmál se na něj. Sám věděl, že je lepší všechno říct, jinak ho dopují práškama víc, než by měli.
"Dobře, to je zatím všechno. Můžeš jít. Tak zase zítra, ano?"
"Dobře," odpověděl mu Naruto a vydal se ke dveřím, u kterých čekal dozorce, který ho pak dovedl na pokoj. Lehl si na postel a s myšlenkami na Itachiho usnul. Když u něj v noci nebyl a neobjímal ho, špatně se mu spalo.

Vzbudilo ho šimrání na krku. Rozlepil svá azurová očka, zamžoural do šera a střetl se s pohledem černějším než noc. Radostně se usmál.
"Itachi," zašeptal a vrhl se mu kolem krku. Kolem pasu ho objaly silné paže a Itachiho rty ho líbaly na krku.
"Proč jsi včera nepřišel?" zašeptal smutně, ale nechal se laskat. Vdechoval tu jeho specifickou vůni a usmíval se. Voněl nádherně.
"Promiň," zašeptal podmanivým hlasem a lehce ho kousl do ucha. Naruto zavzdychal. Teď byl šťastný a spokojený. Bylo mu jedno, že je zavřený na psychiatrickém oddělení a každý den chodí ke cvokaři. Teď bylo dokonalá chvíle - ležel na posteli v náruči své lásky, která ho líbala na krku, a on pod jejími doteky tál.

Itachi se s ním zvedl do sedu a posadil si ho na klín. Svoje ruce přemístil na Narutův zadek a přitiskl ho k sobě, až mu blonďáček zavzdychal do úst. Líbilo se mu ho dráždit, protože zatím nikdy nepostoupili dál, než k mazlení. Naruto se na něj tiskl celým tělem, ruce kolem jeho krku. Itachi ho jednou rukou přidržoval u sebe a druhou zajel pod triko a hladil jeho jemnou a rozpálenou kůži.

Naruto zavzdychal, když ucítil Itachiho dlaně, jak ho hladí mezi lopatkami a ruka na jeho pozadí si ho k sobě pevně tiskne. Bylo mu nádherně. Když si vzpomněl, že tohle všechno mohl zažít i včera… Ne… Nechtěl na to myslet. Důležitá byla přítomnost, to, co se dělo teď. Odtrhl se od těch hebkých rtů a zabloudil k lemu trika, za který zahákl ukazováčky, trochu stáhl a polaskal jazykem nově odkrytou kůži. Itachi se pod ním trochu zachvěl, ale teprve až když ho trochu kousnul, zavzdychal mu do ucha.

"Nechtěl bys mi to triko sundat?" zavrněl Narutovi do ucha a ten souhlasně kývl. Triko mu sice svlékl, ale to nebylo jediné, co se za chvíli válelo na zemi. Triko následovaly kalhoty a boxerky.
"A není to trochu nefér?" ušklíbl se Itachi a v tu ránu ležel Naruto pod ním a ruku měl v jeho kalhotách.

"Počkej, Itachi, já…" nechci…zmizelo ve vášnivém polibku, při kterém Itachi svíral jeho chloubu a palcem přejížděl po špičce. Nutno říct, že to ani jednoho nenechávalo chladným. Narutovi vycházely z úst steny, které tlumily Itachiho rty a jazyk. Když cítil, že je blonďáček tak vzrušený, že jsou mu kalhoty těsné, svlékl mu je a naklonil se nad jeho tyčící se úd. Naruto ho pozoroval s vytřeštěnýma očima, jak se pomalu sune k jeho podbřišku, a přitom za sebou nechává vlhkou cestičku, kterou vytvářel Itachiho jazyk. Na jednu stranu to nechtěl, protože se bál, ale na druhou po tom hrozně toužil. Namlouvat si, že není vzrušený, šlo v této situaci hodně špatně. Obzvlášť, když ho Itachi políbil na špičku penisu a jazykem přejel po celé délce.

Naruto klesl hlavou do polštáře a v rukách tiskl deku, až mu bělaly klouby. Když ho ovšem vzal do úst, Naruto překvapeně vyjekl a chtěl pohnout boky, ale nepodařilo se mu to.

"Mučíš mě," zaskuhral, když Itachi z rychlejšího tempa povolil.
"Kdepak," zazněla odpověď. Naruto k němu natáhl ruku a přitáhl si ho k sobě pro polibek. Černovlásek ho nejdřív políbil na koutek, a přitom trochu víc stiskl jeho penis. Naruto ovinul ruce kolem Itachiho krku a přitiskl si ho na sebe. Začal se dobývat do jeho rtů jazykem a Itachi ho pustil. Jejich jazyky spolu tančili ve víru vášně a Naruto byl tak strašně vzrušený, až to bolelo. Snažil se pohnout boky proti Itachiho ruce, ale ten ho vždycky zastavil.

"Jsi nedočkavý," zamumlal mu do ucha a znovu se sehnul nad jeho penis a vzal ho celý do úst. Blonďáčkovi se udělalo před očima temně a zalapal po dechu. Pravačku položil Itachimu do vlasů. Ze začátku se jimi jen probíral, ale když cítil, že brzy vyvrcholí, začal si udávat svoje vlastní tempo.
Po chvíli itachi cítil, jak se Narutovo tělo prohnulo v křeči a v údu mu zaškubalo. Hned na to se
mu zaplnila ústa bílou tekutinou a on to všechno poslušně spolykal. Byl tu proto, aby Narutovi dělal a udělal dobře, ale teď byla řada i na něm, aby si užil. Naruto si ho na sebe znovu natiskl a Itachi ho tvrdě políbil. Černovlásek z Naruta sundal zbytky oblečení, vzal ho do náruče a natiskl na stěnu vedle postele.

"Počkej, co to děláš?" zeptal se zadýchaně blonďáček.
"Co by, udělal jsem dobře já tobě, tak je řada na mě," usmál se na něj a nedal mu možnost odpovědět, protože se vrhl na jeho rty. Cítil, jak se tělo, na které je natisknutý, zmítá, ale zároveň cítil, že je Naruto znovu vzrušený.

Ach, ta řeč těla… Vždycky práskne to, co nemá, že Naruto?

"No tak, nekruť se tak. Bude se ti to líbit, uvidíš," zavrněl mu do ucha a rukou sjel blonďákovi mezi půlky. Naruto mu automaticky omotal nohy kolem pasu a celou vahou se opřel o stěnu za sebou. Itachi do něj pomalu strčil nejdřív jeden prst a postupně přidával další. Nakonec když v Narutovi zmizely čtyři prsty, nahradil je svým penisem.

"T-to bolí," zalapal po dechu Naruto a do očí se mu nahrnuly slzy.
"To přejde," odpověděl mu Itachi a začal slzy slíbávat. Přitom mu přitiskl ruku na ústa, aby nekřičel, a začal přirážet. Přitom líbal Naruta na krku, aby alespoň trochu odvedl pozornost. Nechtěl, aby si myslel, že ho chce znásilnit, tím si už jednou prošel, ale když on byl tak vzrušený…
Odtrhl se od hebkého krku, na kterém udělal znamínko, a pohlédl mu do obličeje.
Naruto už byl uvolněný a oči měl přivřené slastí. Itachi dal tedy pomalu ruku z jeho úst dolů a políbil ho.

"Itachi, já za chvíli…" zasténal a zaryl mu nehty do ramen. Itachi trochu sykl bolestí, ale pousmál se. Věděl, že nakonec podlehne. Zajel rukou mezi jejich zpocená těla a začal hladit Narutův penis ve stejném tempu, jako přirážel. Po chvilce oba vykřikli jméno toho druhého a vyvrcholili. Itachi si zmoženě opřel hlavu o Narutovo rameno a ten ho vískal ve vlasech.
"Parchante," zamumlal blonďák potichu.
"Cože?"
"Parchante. Řekl jsem ne, a ty sis stejně prosadil svou," zopakoval znovu Naruto, ale na tváři měl úsměv. Za chvíli už klidně oddechoval. Usnul.

Ráno se probudil s úsměvem na rtech. Byl krásný slunečný den a on se včera poprvé miloval se svojí láskou. Sáhl na místo vedle sebe. Bylo prázdné, ostatně jako každé ráno. Narutovi oči posmutněly. A najednou to přišlo. Začal se po celém těle třást. Dostal neuvěřitelnou křeč a svalil se z postele na zem. Občas takové záchvaty dostával, ale tenhle byl nejhorší. Ještě nikdy nebyla ta křeč tak silná. Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vrhli dva ošetřovatelé.

"Proboha! Diazepam! Deset miligramů!" zazněl nad ním hlas.
"Jistě, hned to bude," odpověděl druhý a Naruto cítil vpíchnutí jehly, a po chvíli se uklidnil.
"Můžete jít, já ho zvládnu," rozkázal někdo, ale Naruto to slyšel z velké dálky, stejně jako následné bouchnutí dveří. Někdo ho vzal do náruče a položil do postele. A on ucítil tu tolik známou vůni.
"Tak zase večer, lásko," stihl zaslechnout, než upadl do světa spánku.

Tak je to realita nebo je Naruto opravdu schizofrenik?