Skryté city 1/2

Prostředí: Reálný svět
Pár: Toru x Torio
Varování: Incest (+12)



Byla noc a on seděl na parapetu okna. Pozoroval tisíce hvězd, kterým vévodil krásný bílý měsíc a přemýšlel o jediné lásce svého života, která se za měsíc žení. Když zjistil, že je gay, bál se to říct rodičům a především otci. K jeho překvapení to však vzali dobře, stejně jako jeho starší bratr. Ušklíbl se - starší o dvě minuty. Oba vypadali úplně stejně. Vysoká, štíhlá, trochu svalnatá postava, krátké šedé vlasy, plné rty… Byli od sebe k nerozeznání až na ty oči. On měl zelené po matce, zatímco jeho bratr měl černé po otci.

Největší překvapení bylo, když se přistihl, že na bratra myslí nejen ve škole, ale i doma. Když se s ním bavil, hrozně rád si ho prohlížel a poslouchal jeho hlas. Ale to byl jen začátek. Později se mu začal vkrádat i do snů, a tak měl každé ráno menší problém v kalhotách, který řešit zprvu nechtěl, ale pak mu nic jiného nezbylo. Takhle to šlo nějakou dobu. Letmé dotyky, nevinné pohledy… Jenže s tím musel přestat. Byl to jeho bratr, to přeci nemůže. A pak před půl rokem ta menší rodinná událost.

Když se vrátil ze školy domů, opravdu to tam žilo. Rodiče i s bratrem seděli u stolu a tvářili se velice šťastně. Snažil se nějak nenápadně proplížit kolem kuchyně ke schodům, aby následně zmizel ve svém pokoji. Od té doby, co se zamiloval do vlastního bratra, byl uzavřenější a schovával se za knihami. Bohužel proplížení neprošlo, neboť si ho všiml otec.

"Toru! Pojď sem," zavolal na něj vesele otec a on se proti své vůli otočil čelem ke dveřím a zůstal mezi nimi stát. Překvapilo ho, že je tam návštěva, protože se rodiče o ničem nezmínili, ale to, že je to žena. To by nebylo tak hrozné, kdyby neseděla vedle jeho bratra a on ji neobjímal.
"Ano?" zamumlal tiše a nepřítomně.
"Víš, my bychom ti chtěli něco říct," začala jeho matka pomalu.
Tak tohle bude na dlouho,pomyslel si a opřel se o futro dveří. Doslova se bál, co na něj vyklopí.
"Víš, tady Torio, se bude ženit," usmála se na něj.
"Děje se něco, Toru?" zeptala se, když neviděla žádné jásání. Její syn totiž měl pořád tu samou chladnou masku. Ale opak byl pravdou. Toru se tak sice tvářil, ale jeho srdce se tříštilo na tisíce kousíčků.
"Jo, super. Omlouvám se, ale musím si jít udělat úkoly. Výška není žádná sranda," omluvil se slušně a odešel. Radši si tu ženskou ani neprohlížel. Prostě jen zmizel k sobě do pokoje. Bylo mu jedno, že se chová jako puberťák, i když mu bylo 23 let. Zasedl za stůl a pustil se do práce, na kterou se nemohl vůbec soustředit. Strávil na ní asi čtyři hodiny, než ho zavolali na večeři. Bylo něco kolem osmé hodiny večer. Sešel dolů do kuchyně a ona tam pořád byla. Matce poděkoval za večeři, vzal si talíř a odešel znovu k sobě do pokoje. Nejhorší na tom bylo, že on na ní žárlil, ale neskutečným způsobem. Žárlil na každé slovo, které jí řekl, na každý dotyk, pohled a úsměv… Na všechno.

Když se najedl, odnesl talíř do kuchyně, ale nikdo tam nebyl. Vzápětí se ozvaly veselé hlasy z obývacího pokoje, který byl průchozí s kuchyní. Zrovna když myl talíř, cítil na sobě něčí pohled. Vypnul vodu, osušil si ruce a pomalu se otočil. Byl to Torio. Díval se na něj tím svým pronikavým pohledem typu: Já všechno vím. Toru sklonil hlavu a rychlým krokem odešel.

To bylo před půl rokem, ale stejně se mu zdálo, jakoby to bylo včera. Jediné co si pamatoval, bylo, že snoubenka se jmenuje Akemi a párkrát se s ním pokoušela spřátelit, ale marně. Sesedl z parapetu a chtěl si jít lehnout, ale za prvé ozvala se žízeň a za druhé věděl, že by stejně neusnul. Flaška s minerálkou u postele byla prázdná, takže zbývalo jediné.
Potichu tedy vyšel z pokoje, sešel schody a rovnou do kuchyně. Všude byla tma, jen slabý měsíční svit trošičku osvětloval chodby a místnosti. Došel až k lednici, ale tam žádná minerálka nebyla. Pak si všiml nákupního lístku, který byl na dvířkách lednice. Takže zítra se jede na nákup…. Rozhodl se, že si uvaří čaj. Natočil vodu do konvice a tu zapnul. Do sítka si dal svůj oblíbený černý čaj a pak jen čekal, až se voda uvaří.

Seděl tiše v rohu kuchyně, kam nedosahoval měsíční svit a pozoroval ho. Poslední dva roky byl tak tajemný a to ho přitahovalo. Vždy se tvářil tak neutrálně a chladně, že nepoznal, na co myslí nebo co si myslí. Vzdaloval se mu. Díky Akemi se s rodinou vídal méně. Přes všední dny byl ve škole nebo v práci a o víkendech jezdil se svojí snoubenkou k jejím rodičům. Jen málokdy spával doma, protože si s Akemi sehnali podnájem, takže se pochopitelně musel občas ukázat i tam. Jenže poslední dobou jim to trochu skřípalo, tak se rozhodl na chvíli sbalit a odjet ke svým rodičům, kde byl klid. Přijel dnes večer. Rodiče byli nadšeni. Když se ptal, kde je Toru, řekli, že dělá úkoly do školy. Chválili ho, že je pilný student, že dostal už několik nabídek k práci, ale on ne, dokud nedodělá školu. Jedna firma pro něj dokonce drží místo… Pousmál se nad tím, jakého skvělého mladšího brášku má. I on na něj byl pyšný.

Zrovna ho pozoroval, jak sahá do skříňky pro čaj. Ovšem že černý. Jeho oblíbený. Když čekal, až se uvaří voda, opřel se rukama o kuchyňskou linku a sklonil hlavu. Vypadal kouzelně. Za tu dobu mu vlasy trochu povyrostly, takže mu teď padaly do očí. Z myšlenek ho vytrhlo tiché cvaknutí konvice. Toru po ní sáhl a zalil si čaj.
"Taky nemůžeš usnout?" zeptal se a Toru ztuhl. Tak nějak tu reakci čekal. Bratr se na něj pomalu otočil.
"Ty jsi tady? To je co říct. Většinu času jsi pryč," ušklíbl se Toru a otočil hlavu směrem k Toriovi. Zelený pohled se střetl s tím černým a Toriu napadlo, že ty zelené oči nejsou už tak veselé, jako bývali. Pomalu vstal a přešel k mladšímu bratrovi.
Torovi se z náhlé blízkosti rozbušilo srdce, ale navenek se tvářil pořád stejně. Ale když ho od Toriova Obličeje dělilo asi patnáct centimetrů a jejich těla byla přitisknutá na sobě, dech se mu zrychlil ještě víc. Toho si určitě všiml,blesklo mu hlavou. A Toriův úsměv naznačoval, že ano. Hlavu naklonil těsně k jeho uchu a zašeptal.
"Proč se mi vyhýbáš? Nechceš se, se mnou bavit. Ani o Akemi se nezajímáš, co se s tebou poslední dva roky děje?"
Toru pěnil. Už několikrát se s ním snažil navázat řeč na tohle téma proč tohle a proč tamto, ale nikdy neuspěl. On se o tom bavit nechtěl a nehodlal to předsevzetí do budoucna měnit. Jenže teď mu prostě ruply nervy.
"Proč? Proč asi tak? Znáš to, když máš pocit, že se ti někdo vzdaluje? Že ti někdo někoho ukradl? Že ho chceš mít u sebe a nemůžeš? Já se cítil hrozně, když sem přišel domu a matka mi řekla tu "úžasnou novinku". Co jsem měl dělat? Vrhnout se ti kolem krku a začít brečet jako malá holka: Neber si ji, zůstaň se mnou, já tě miluju víc než ona?" vychrlil na něj všechno s překvapivě ledovým a klidným hlasem, až Toria zamrazilo. Ale pak se usmál.

"Říkáš, že mě miluješ? To ti potom asi nebude vadit, když udělám tohle, že?" Přitiskl se na Torovy rty a špičkou jazyka přejel po jejich kontuře. Byly tak hebké, tak jemné, tak…, smyslné a Torio je nechtěl nikdy pustit. Toužil po nich mnohem víc, než kdykoliv jindy. Pomalu začal pronikat jazykem do jeho úst, ale nechtěl ho pustit. Vklínil se tedy kolenem mezi Torovy nohy, rukama ho objal kolem pasu a přitáhl víc k sobě.

"No tak, poddej se tomu," zašeptal mu do úst a přitiskl si jeho klín blíž ke svému.
Mladší z bratrů překvapeně zasténal a pootevřel ústa. Vzápětí ucítil Toriův jazyk, jak pobízí ke spolupráci ten jeho. Chvíli váhal, ale nakonec povolil. Nešlo moc dlouho vzdorovat, ne jemu, kterého miloval. A on ho dostal na kolena. Jenže když mu Torio zajel rukou pod triko, jakoby se vzpamatoval a prudce ho od sebe odstrčil.
"T-tohle už NIKDY nedělej," řekl mu Toru a zhluboka oddechoval. Jak vůbec mohl dopustit, že se nechal políbit? Líbilo se mu to, ale… Sakra! Vždyť je to jeho bratr! Navíc se bude ženit! Začaly mu slzet oči.
"Jestli ses chtěl pobavit, doufám, že sis to užil," zašeptal a vyběhl z kuchyně po schodech rovnou do pokoje, kde si lehl na postel. Po chvíli usnul bezesným spánkem.