Tango 1/2
Prostředí: Reálný svět
Pár: Erik x Angel
Varování: +12
Stál opřený o jeden z mnoha mohutných mramorových sloupů a pozoroval tančící dvojice uprostřed parketu. Přesněji řečeno, pozoroval jen jednu jedinou dvojici. Ženu v krátkých krvavě rudých šatech a muže v černých kalhotách a bílé košili, která byla na pár prvních knoflíčků rozeplá. Určitě k tomu outfitu patřilo i černé sako, ale u tance se člověk zapotí, obzvláště na večírku, který je pořádán jako rozlučka se svobodou. Rozhlédl se kolem sebe a pohled mu sjel na kapelu, která byla v čele místnosti. Právě hráli sambu. Musel se usmát.
Miloval tanec, ale zatím nenašel vhodnou partnerku, která by byla ochotna si s ním zatancovat jeho nejoblíbenější tanec. Znovu se podíval na tančící dvojici uprostřed parketu. Žena měla světlé vlasy pracně sčesané do drdolu, ze kterého se během večera uvolnilo několik pramenů. Do obličeje jí pořádně neviděl, ale chvílemi stihl zahlédnout šťastný úsměv. Nevěděl, jestli se usmívala kvůli tomu, že tančila nebo s kým tančila. Její partner byl okouzlující muž. Byl vysoký, krásné modré oči, dlouhé černé vlasy, které měl svázané do culíku a štíhlou postavu. Tančil opravdu nádherně a nejedna dívka či žena by dala všechno za to, aby si s ním mohla zatančit alespoň jeden tanec. Vypadal jako ztělesněný anděl. A jeho jméno? Také dosti vystihující - Angel. To pro něj byl tento večírek. Ačkoliv byl téměř hlava rodiny, jeho otec odmítal, aby se ujal vedení úplně, dokud se neožení. Ano, bylo sice dvacáté století, ale jeho otec se choval jako by bylo sedmnácté. Už když byl Angel malý, zasnoubili ho rodiče s jednou dívkou ze šlechtické rodiny. Jeho syn se ženit nechtěl, a jeho matka to moc dobře věděla, ale otec, jakožto vůdce rodiny, hodlal tento slib dodržet. Povzdechl si. Proč to někdy musí být tak těžké? Byl do svých myšlenek natolik zabrán, že si nevšiml potlesku netančících, který oznamoval konec samby. Po chvíli zvedl hlavu, ale to už se sálem nesla melodie valčíku. Přešel k baru a objednal si červené víno. Ignoroval fakt, že je tu dnes autem. Prostě si nebude dávat tolik a pojede pomalu.
"Můžu si přisednout?" ozval se za ním ženský hlas. Otočil se a uviděl ženu v černých šatech. Byla docela hezká. Krátké blonďaté vlasy, zelené oči, drobný nosík a malá ústa.
"Ale jistě," pousmál se a ukázal na místo vedle sebe.
"Také vás to tady nudí?"
"Ani ne, ale rád bych si zatančil."
"A proč tedy netančíte?"
"Nenašel jsem partnerku, která by byla ochotna si se mnou zatančit tango," usmál se do skleničky.
"Pokud by vám to nevadilo, já bych si s vámi tango zatančila ráda," oplatila mu to blondýnka a v zelených očích se blýsklo.
"A vaše jméno?"
"Cate."
"Těší mě, já jsem Erik," usmál se a políbil jí ruku. Lehce se zarděla.
"Chvilku počkejte a já pro vás za chvilku přijdu, jen si promluvím s kapelou, ano?"
Vstal ze židle a pomalu procházel kolem sloupů. Cítil na sobě něčí pohled a byl si moc dobře vědom, čí je. Míjel tančící dvojice i ty, kteří jen přihlíželi, dokud se nedostal ke kapele. Naklonil se k dirigentovi a pošeptal mu do ucha.
"Mohli byste prosím zahrát El Tango De Roxanne, až vám dám znamení?" usmál se na muže před sebou a ten s úsměvem kývl. Mysleli, že tango zahrají nakonec, ale když si o něj tak slušně a mile řekl, proč by to nesplnili. Poslední tóny valčíku dozněli a parket se vylidňoval. Každý si chtěl dát něco k pití. Avšak jedna dvojice vstala od pultu a pomalu si to kráčela doprostřed parketu. Erik si sundal sako a hodil ho jednomu číšníkovi. Bylo mu jasné, že se o něj postará. Chytil svoji partnerku kolem pasu a kývl na dirigenta, že může začít. Místností se rozezněla lehká předehra klavíru a poté se přidaly housle a místy jste mohli zaslechnout i kytaru. Všichni se otočili jediné tančící dvojici a omámeně pozorovali, jak se vlní v rytmu tanga. I Angel pozoroval a tiše záviděl. Záviděl té blondýnce, že může být objímána těmi silnými pažemi. Že se může tisknout na Erikovo tělo beze studu. To on nemohl. Zrovna když Erik svoji partnerku zakláněl, uvědomil si, že je úplně stejný.
Uvědomil si, že Erik je stejně nezkrotný, žádoucí, nádherný, tolik smyslný jako tango a potichu doufal, že si s ním jednou také zatančí svůj tanec. Pozoroval, jak se jí dívá zpříma do očí, jak ji drží lehce, ale přitom pevně. Najednou litoval, že se narodil do téhle rodiny. Do rodiny, která odsuzovala vztah s mužem. Znovu se zadíval na Erika, když prováděl poslední záklon. Místo toho, aby se díval do očí ženě, se kterou tančil, podíval se někam do davu. Modrý pohled se střetl s černým. Po chvíli se Erik odvrátil a narovnal se. Caty poděkoval se tanec a políbil jí ruku. V té chvíli k němu přispěchal číšník s jeho sakem a skleničkou červeného vína v druhé ruce. Erik si oblékl sako a s poděkováním si vzal od číšníka skleničku červeného. Ignoroval zbožné pohledy žen i veliký aplaus, lehce se uklonil a odešel do zahrady. Když se dostal na čerstvý vzduch, zhluboka se nadechl. Cestou, kterou osvětloval měsíční svit, se vydal ke kašně. Ano, Erik tu nebyl poprvé. Znal to tu stejně dobře, jako svůj byt. Byl tu častým hostem a nikomu to nevadilo. Nikoho nenapadlo, že by mohl mít něco se synem majitele domu. Při vzpomínce na Angela se usmál. Byli spolu včera v noci. Jejich poslední noc. Pak už nebude žádné oni. Angel se za dva dny žení. Sedl si na lavičku a zadíval se na skleničku ve svých rukách a na její obsah. Zaslechl za sebou kroky. Ani nemusel zvedat hlavu. Zahrada byla v podstatě bludiště, a nikdo kromě něj, Angela a zahradníka cestu do středu bludiště, tedy ke kašně, neznal.
"Co tu děláš? Neměl bys být uvnitř a bavit hosty?" zeptal se potichu Erik a upil trochu vína.
"Nechci tam být," odvětil mu sametový, melodický hlas. Tak strašně rád ho poslouchal. Hlavně když mu šeptal do ouška ta krásná slova. Zatřásl hlavou, aby zahnal tyhle myšlenky. Prostě se smiř s tím, že už není tvůj…, opakoval si pořád dokola. Mozek to přijal, ale srdce ne.
"Co se děje?"
"Nic. Co Liliana?" zeptal se Erik a při vyslovený toho jména se mu v očích blýskla nenávist. Nenáviděl ji. Ukradla mu ho. Ukradla mu jeho ztělesněného anděla.
"Neříkej, že nic. Poznám to," zaznělo hned vedle něj a Erik sebou trochu trhnul a otočil hlavu. Vedle něj seděl Angel a starostlivě se na něj díval. Otázku o Lilianě úplně ignoroval.
"Za dva dny se ženíš…" nebyla to otázka… spíše suché konstatování.
"Nechci se ženit a ty to víš," usmál se smutně Angel a naklonil se k němu pro polibek. Lehce přitiskl svá ústa na Erikova. Pocítil trpkou chuť vína a to se mu líbilo. Erik trochu pootevřel rty a Angel do nich pronikl jazykem. Angel se po chvilce odtáhl, protože se o slovo hlásil kyslík. Erik se díval na jeho tvář s bolestí i láskou zároveň a pomalu ho pohladil po tváři. Angel zavřel oči a nechal se hladit. Ten dotek mu byl příjemný. Věděl, že tohle jsou jejich poslední chvilky. Cítil, jak mu Erikova ruka sahá do vlasů. Pousmál se. Vždycky mu pracně zavázané vlasy rozpustí. Rád se jimi probíral a hladil ho po nich. Avšak tolik očekávané gesto nepřišlo. Angel otevřel oči a zadíval se na Erika. Seděl vedle něj se skloněnou hlavou.
"Eriku, co se-" nestihl doříct, protože se mu Erik hladově přisál na rty. Z toho polibku byla cítit láska, vášeň, ale i neskutečná bolest. Po dlouhé chvíli, když se od sebe odtrhli, Angel začal otevírat pusu, že něco dořekne, co začal. Erik mu přitiskl ukazováček na rty a opřel svoje čelo o jeho.
"Miluju tě. Chci, abys to věděl. Ten den, co se ty oženíš, já už budu v letadle. Neřeknu ti kam, protože vím, že bys mě hledal. Věř mi, že bych s tebou chtěl být, ale sám víš, že to nejde. Miluju tě, lásko," dořekl Erik a naposledy Angela políbil. Do očí se mu hrnuly slzy a on nechtěl, aby ho takto jeho láska viděla. Rychle se zvedl z lavičky a odešel. Slyšel za sebou volat Angela, ale neotáčel se.
Nedělej to ještě těžší, než to je…
Pár: Erik x Angel
Varování: +12
Stál opřený o jeden z mnoha mohutných mramorových sloupů a pozoroval tančící dvojice uprostřed parketu. Přesněji řečeno, pozoroval jen jednu jedinou dvojici. Ženu v krátkých krvavě rudých šatech a muže v černých kalhotách a bílé košili, která byla na pár prvních knoflíčků rozeplá. Určitě k tomu outfitu patřilo i černé sako, ale u tance se člověk zapotí, obzvláště na večírku, který je pořádán jako rozlučka se svobodou. Rozhlédl se kolem sebe a pohled mu sjel na kapelu, která byla v čele místnosti. Právě hráli sambu. Musel se usmát.
Miloval tanec, ale zatím nenašel vhodnou partnerku, která by byla ochotna si s ním zatancovat jeho nejoblíbenější tanec. Znovu se podíval na tančící dvojici uprostřed parketu. Žena měla světlé vlasy pracně sčesané do drdolu, ze kterého se během večera uvolnilo několik pramenů. Do obličeje jí pořádně neviděl, ale chvílemi stihl zahlédnout šťastný úsměv. Nevěděl, jestli se usmívala kvůli tomu, že tančila nebo s kým tančila. Její partner byl okouzlující muž. Byl vysoký, krásné modré oči, dlouhé černé vlasy, které měl svázané do culíku a štíhlou postavu. Tančil opravdu nádherně a nejedna dívka či žena by dala všechno za to, aby si s ním mohla zatančit alespoň jeden tanec. Vypadal jako ztělesněný anděl. A jeho jméno? Také dosti vystihující - Angel. To pro něj byl tento večírek. Ačkoliv byl téměř hlava rodiny, jeho otec odmítal, aby se ujal vedení úplně, dokud se neožení. Ano, bylo sice dvacáté století, ale jeho otec se choval jako by bylo sedmnácté. Už když byl Angel malý, zasnoubili ho rodiče s jednou dívkou ze šlechtické rodiny. Jeho syn se ženit nechtěl, a jeho matka to moc dobře věděla, ale otec, jakožto vůdce rodiny, hodlal tento slib dodržet. Povzdechl si. Proč to někdy musí být tak těžké? Byl do svých myšlenek natolik zabrán, že si nevšiml potlesku netančících, který oznamoval konec samby. Po chvíli zvedl hlavu, ale to už se sálem nesla melodie valčíku. Přešel k baru a objednal si červené víno. Ignoroval fakt, že je tu dnes autem. Prostě si nebude dávat tolik a pojede pomalu.
"Můžu si přisednout?" ozval se za ním ženský hlas. Otočil se a uviděl ženu v černých šatech. Byla docela hezká. Krátké blonďaté vlasy, zelené oči, drobný nosík a malá ústa.
"Ale jistě," pousmál se a ukázal na místo vedle sebe.
"Také vás to tady nudí?"
"Ani ne, ale rád bych si zatančil."
"A proč tedy netančíte?"
"Nenašel jsem partnerku, která by byla ochotna si se mnou zatančit tango," usmál se do skleničky.
"Pokud by vám to nevadilo, já bych si s vámi tango zatančila ráda," oplatila mu to blondýnka a v zelených očích se blýsklo.
"A vaše jméno?"
"Cate."
"Těší mě, já jsem Erik," usmál se a políbil jí ruku. Lehce se zarděla.
"Chvilku počkejte a já pro vás za chvilku přijdu, jen si promluvím s kapelou, ano?"
Vstal ze židle a pomalu procházel kolem sloupů. Cítil na sobě něčí pohled a byl si moc dobře vědom, čí je. Míjel tančící dvojice i ty, kteří jen přihlíželi, dokud se nedostal ke kapele. Naklonil se k dirigentovi a pošeptal mu do ucha.
"Mohli byste prosím zahrát El Tango De Roxanne, až vám dám znamení?" usmál se na muže před sebou a ten s úsměvem kývl. Mysleli, že tango zahrají nakonec, ale když si o něj tak slušně a mile řekl, proč by to nesplnili. Poslední tóny valčíku dozněli a parket se vylidňoval. Každý si chtěl dát něco k pití. Avšak jedna dvojice vstala od pultu a pomalu si to kráčela doprostřed parketu. Erik si sundal sako a hodil ho jednomu číšníkovi. Bylo mu jasné, že se o něj postará. Chytil svoji partnerku kolem pasu a kývl na dirigenta, že může začít. Místností se rozezněla lehká předehra klavíru a poté se přidaly housle a místy jste mohli zaslechnout i kytaru. Všichni se otočili jediné tančící dvojici a omámeně pozorovali, jak se vlní v rytmu tanga. I Angel pozoroval a tiše záviděl. Záviděl té blondýnce, že může být objímána těmi silnými pažemi. Že se může tisknout na Erikovo tělo beze studu. To on nemohl. Zrovna když Erik svoji partnerku zakláněl, uvědomil si, že je úplně stejný.
Uvědomil si, že Erik je stejně nezkrotný, žádoucí, nádherný, tolik smyslný jako tango a potichu doufal, že si s ním jednou také zatančí svůj tanec. Pozoroval, jak se jí dívá zpříma do očí, jak ji drží lehce, ale přitom pevně. Najednou litoval, že se narodil do téhle rodiny. Do rodiny, která odsuzovala vztah s mužem. Znovu se zadíval na Erika, když prováděl poslední záklon. Místo toho, aby se díval do očí ženě, se kterou tančil, podíval se někam do davu. Modrý pohled se střetl s černým. Po chvíli se Erik odvrátil a narovnal se. Caty poděkoval se tanec a políbil jí ruku. V té chvíli k němu přispěchal číšník s jeho sakem a skleničkou červeného vína v druhé ruce. Erik si oblékl sako a s poděkováním si vzal od číšníka skleničku červeného. Ignoroval zbožné pohledy žen i veliký aplaus, lehce se uklonil a odešel do zahrady. Když se dostal na čerstvý vzduch, zhluboka se nadechl. Cestou, kterou osvětloval měsíční svit, se vydal ke kašně. Ano, Erik tu nebyl poprvé. Znal to tu stejně dobře, jako svůj byt. Byl tu častým hostem a nikomu to nevadilo. Nikoho nenapadlo, že by mohl mít něco se synem majitele domu. Při vzpomínce na Angela se usmál. Byli spolu včera v noci. Jejich poslední noc. Pak už nebude žádné oni. Angel se za dva dny žení. Sedl si na lavičku a zadíval se na skleničku ve svých rukách a na její obsah. Zaslechl za sebou kroky. Ani nemusel zvedat hlavu. Zahrada byla v podstatě bludiště, a nikdo kromě něj, Angela a zahradníka cestu do středu bludiště, tedy ke kašně, neznal.
"Co tu děláš? Neměl bys být uvnitř a bavit hosty?" zeptal se potichu Erik a upil trochu vína.
"Nechci tam být," odvětil mu sametový, melodický hlas. Tak strašně rád ho poslouchal. Hlavně když mu šeptal do ouška ta krásná slova. Zatřásl hlavou, aby zahnal tyhle myšlenky. Prostě se smiř s tím, že už není tvůj…, opakoval si pořád dokola. Mozek to přijal, ale srdce ne.
"Co se děje?"
"Nic. Co Liliana?" zeptal se Erik a při vyslovený toho jména se mu v očích blýskla nenávist. Nenáviděl ji. Ukradla mu ho. Ukradla mu jeho ztělesněného anděla.
"Neříkej, že nic. Poznám to," zaznělo hned vedle něj a Erik sebou trochu trhnul a otočil hlavu. Vedle něj seděl Angel a starostlivě se na něj díval. Otázku o Lilianě úplně ignoroval.
"Za dva dny se ženíš…" nebyla to otázka… spíše suché konstatování.
"Nechci se ženit a ty to víš," usmál se smutně Angel a naklonil se k němu pro polibek. Lehce přitiskl svá ústa na Erikova. Pocítil trpkou chuť vína a to se mu líbilo. Erik trochu pootevřel rty a Angel do nich pronikl jazykem. Angel se po chvilce odtáhl, protože se o slovo hlásil kyslík. Erik se díval na jeho tvář s bolestí i láskou zároveň a pomalu ho pohladil po tváři. Angel zavřel oči a nechal se hladit. Ten dotek mu byl příjemný. Věděl, že tohle jsou jejich poslední chvilky. Cítil, jak mu Erikova ruka sahá do vlasů. Pousmál se. Vždycky mu pracně zavázané vlasy rozpustí. Rád se jimi probíral a hladil ho po nich. Avšak tolik očekávané gesto nepřišlo. Angel otevřel oči a zadíval se na Erika. Seděl vedle něj se skloněnou hlavou.
"Eriku, co se-" nestihl doříct, protože se mu Erik hladově přisál na rty. Z toho polibku byla cítit láska, vášeň, ale i neskutečná bolest. Po dlouhé chvíli, když se od sebe odtrhli, Angel začal otevírat pusu, že něco dořekne, co začal. Erik mu přitiskl ukazováček na rty a opřel svoje čelo o jeho.
"Miluju tě. Chci, abys to věděl. Ten den, co se ty oženíš, já už budu v letadle. Neřeknu ti kam, protože vím, že bys mě hledal. Věř mi, že bych s tebou chtěl být, ale sám víš, že to nejde. Miluju tě, lásko," dořekl Erik a naposledy Angela políbil. Do očí se mu hrnuly slzy a on nechtěl, aby ho takto jeho láska viděla. Rychle se zvedl z lavičky a odešel. Slyšel za sebou volat Angela, ale neotáčel se.
Nedělej to ještě těžší, než to je…
Komentáře
Okomentovat