Tango 2/2
Prostředí: Reálný svět
Pár: Erik x Angel
Varování: +12
Nastal den svatby, den ženění, den nedobrovolného sňatku. Angel stál před zrcadlem a služebné mu upravovali poslední vady na obleku. Hleděl do zrcadla na svůj obraz. Za sebou viděl usmívajícího se otce. Byl na něj pyšný, ale Angel mu o to nestál. Snažil se usmívat, ale nešlo to. Služebné dodělaly poslední doplňky na obleku, uklonily se a odešly. V místnosti zůstal jen on se svým otcem.
"Liliana bude dobrou manželkou. Její rodina patří mezi jednu z nejstarších," ozval se za ním přísný hlas jeho otce. Angelovi se zúžily oči vztekem. Rozhlédl se po pokoji a kousek od sebe uviděl na stole skleněnou vázu. Rychlými kroky přešel ke stolku, uchopil vázu do ruky a hodil ji po otci. Ten se na poslední chvíli vyhnul a váza se rozbila o dveře.
"Vypadni!" zašeptal Angel, což jeho otci přišlo desetkrát výhružnější a horší, než kdyby křičel. Rozhodl se, že ho nechá samotného. Moc dobře věděl, čeho je jeho syn schopný, když se naštve. Potichu za sebou zavřel dveře a nechal třesoucího se Angela o samotě.
Angel klesl na kolena a dal se do breku. Bylo mu jedno, že mu už od dětství vtloukali do hlavy, že muži nebrečí. On to teď potřeboval. Pořád před sebou viděl obličej Erika, který lemovaly světlé vlasy. Miloval jeho plné rty, jejich chuť a jeho sametovou kůži. Miloval na něm úplně všechno, a ačkoliv měl Erik světlé vlasy, oči měl černější než noc. Z myšlenek ho vytrhl zvuk zvonu. Čas na svatbu.
Angel stál před oltářem a vedle něj stála žena, kterou nemiloval, ale musel si ji vzít. Netvrdil, že by nebyla hezká, ale nebyla Erik. Měla dlouhé hnědé vlasy, drobný nosík, malá ústa a čokoládové oči.
"Liliano Morthyová, berete si zde přítomného Angela Adamse za svého právoplatného manžela?"
"Ano."
"A vy, Sire Angele Adamsi, berete si zde přítomnou Lilianu Morthyovou za svou právoplatnou manželku?"
Erik seděl v letadle a díval se z okna. Cítil se prázdný. Jakoby ztratil srdce, svojí polovinu. Pravda, dobrovolně se ji vzdal. Svoje srdce dal Angelovi a toho tam nechal. To on byl jeho druhá polovina. Po tváři mu ztekla osamělá slza. Už neměl sílu brečet, protože to dělal poslední dva dny. Ted se snažil uklidnit pohledem na moře, nad kterým letěl. Ten pohled ho natolik uklidnil, že po chvíli usnul.
Probudila ho až letuška se slovy, že budou přistávat. Letěl ke svým rodičům. Jediné místo, o kterém Angel neví. Nevěděl, jestli ho bude hledat, ale kdyby náhodou… Odpoutal se a ještě chvíli seděl. Čekal, až všichni vyjdou. Nerad se někde tlačil, ale hlavně nepospíchal tak moc, jako někteří. Teprve když letadlo bylo prázdné, zvedl se a prošel uličkou ke schodům.
Venku ho oslepilo slunce. Nečekal, že by tu bylo takhle krásně. Pamatoval si jen zimní a deštivé počasí. Možná to bylo tím, že tu nebyl pět let. Pousmál se. Těšil se na klid a pohodu rodinného domu. Sám byl šlechtic, ovšem jeho rodina netrvala na takových pravidlech jako Angelova.
"Eriku? Eriku!" zvolala šťastně jeho matka hned mezi dveřmi třípatrového domu. Nemohla uvěřit, že vidí po pěti letech svého syna. Pevně ho objala a Erik byl rád, že ho někdo objímá. Přesně to potřeboval.
"Tak co se děje?" zeptala se ho, když seděli v salónku a pili čaj.
"Co by se mělo dít?" zeptal se s úsměvem Erik a hrál hloupého.
"Eriku, jsem tvoje matka. Ta pozná, kdy se jejímu dítěti něco děje," usmála se jemně. Erikovi nezbylo nic jiného, než jí všechno říct. O tom, jak se zamiloval do Angela, o společně strávených nocích, o svatbě a o jeho rozhodnutí. Jeho matka pozorně poslouchala a bylo jí jejího syna líto. Věděla, že je homosexuál, ale nevadilo jí to. Nechoval se jako někteří, kteří to dávali vyloženě najevo. O pokračování rodu se nebála, jelikož její bratr vnoučata měl, takže svému synovi přála jedině štěstí. Smutně se dívala na tu hromádku neštěstí, která sedí naproti ní v křesle a vypráví. Došlo jí, že ho opravdu moc miluje, ale byla ráda, že přijel zpátky domů, aby zapomněl. Vstala ze židle a přešla k Erikovi. Klekla si k němu a objala ho. Její syn se k ní okamžitě přitulil a znovu se rozbrečel. Bylo to dětinské, ale bylo mu to jedno. Když se po chvíli s matkou rozloučil, že je unavený a půjde si lehnout, jen chápavě přikývla.
Od svatby uplynul týden a Erik svou mysl stále utápěl ve vzpomínkách, dokud za ním nepřišla jeho matka, že má návštěvu.
"Čeká v salónku pro hosty," řekla mu matka a zavřela potichu dveře.
Erik neochotně vstal z postele a šel se umýt, poté obléknout a nakonec se učesal. Což s jeho světlými vlasy, které trčely do všech stran, nebylo vůbec jednoduché. Vyšel ze svého pokoje a sešel do prvního patra. Sám měl pokoj ve třetím patře, protože se mu líbil výhled na lesy kolem domu. Zastavil se před bílými dveřmi a zaposlouchal se. Jeho matka se právě něčemu smála. Pousmál se. Rád poslouchal její smích. Byl uklidňující. Slušně zaklepal a vešel. Ovšem hned mezi dveřmi zůstal stát.
"Nechám vás o samotě," usmála se Erikova matka a vstala z křesla. Lehce do Erika strčila a ten udělal váhavý krok vpřed. Potichu za sebou zavřela dveře a nechala je oba samotné.
"Co tu děláš?" zeptal se Erik.
"Hledal jsem tě, ale momentálně piji čaj."
Erik zavřel oči v domnění, že je to jen sen. Když je znovu otevřel, zjistil, že to sen není. Seděl tam, v křesle. V levé ruce hrnek s čajem a pravou rukou si zastrkával pramínek vlasů za ucho. Anděl sám osobně. Vysoký, v černém obleku s červenou košilí, která byla rozepnutá na několik prvních knoflíčků, vlasy pečlivě svázané do culíku. Usmíval se a v očích jiskřila neuvěřitelná radost.
"Proč? Nemáš být s Lilianou? Tak mi řekni, co děláš tady. Jak jsi mě vůbec našel?" zeptal se Erik a sklonil hlavu, aby jeho láska neviděla slzy. Angel však k němu přešel rychlým krokem a zdvihl mu hlavu. Zadíval se do těch krásných temných očí, ve kterých by se mohl topit věčně a zlehka Erika políbil. Tím dotykem, jako by jím projel elektrický proud. Byl šťastný, že zase cítí to teplo Erikova těla, jeho rty, jeho dech. Erik se k němu ještě víc natiskl a polibek s dravostí opětoval.
"Co tu tedy děláš?" zeptal se ještě jednou.
"Říkám, hledal jsem tě. K tvojí otázce jak jsem tě našel: nebylo to snadné, ale podplácení se vyplatí. A Liliana? Nevzal jsem si jí," usmál se a začal vyprávět, jak to bylo.
"Liliano Morthyová, berete si zde přítomného Angela Adamse za svého právoplatného manžela?"
"Ano."
"A vy, Sire Angele Adamsi, berete si zde přítomnou Lilianu Morthyovou za svou právoplatnou manželku?" zeptal se kněz a pohlédl na černovlasého muže. Ten váhal.
"Moje odpověď zní: Ne, neberu," odpověděl s úsměvem muž a otočil se k hostům.
"Opravdu mě mrzí, že jste se sem plahočili zbytečně, ale nevezmu si někoho, koho nemiluju, obzvláště když mi to ještě nařídil otec," dořekl Angel a rychlým krokem si to kráčel k východu z kostela. Ignoroval zděšené šeptání, výhružný pohled od otce alá jestli odejdeš, už se nevracej, i to, že jeho ex snoubenka sebou třískla o zem.
"Au revior!" zvolal mezi dveřmi, než zmizel. Jediné v co doufal, bylo, že stihne Erika. Nasedl do auta a řidiči pokynul, aby jel směrem k letišti. U přepážky se zeptal, jakým letadlem Erik letěl, ale žena za přepážkou mu to odmítala říct. Po menším ukecávání se mu podařilo ženu obměkčit, ale bylo to houby platné. Letadlo odletělo už před hodinou a půl.
"Ale nakonec jsi mě našel," zašeptal Erik a políbil svého anděla na rty.
"Víš, mám na tebe otázku…"
"Hm, jakou?" zamumlal Erik a zvedl hlavu od Angelova krku.
"Vezmeš si mě?" zeptal se a z kapsy u kalhot vytáhl krabičku. Erik si jí vzal do ruky a otevřel. Byl v ní jednoduchý zlatý prstýnek. Na vnitřní straně bylo ovšem vyryto elegantním písmem: My Angel
"Pokud mi neuděláš to, co Lilianě a nezdrhneš od oltáře, moje odpověď zní ano," usmál se a nasadil si prsten na ruku.
"Ty jeden!" zasmál se Angel a popadl Erika do náruče. Jeho cíl by následující: postel…
Pár: Erik x Angel
Varování: +12
Nastal den svatby, den ženění, den nedobrovolného sňatku. Angel stál před zrcadlem a služebné mu upravovali poslední vady na obleku. Hleděl do zrcadla na svůj obraz. Za sebou viděl usmívajícího se otce. Byl na něj pyšný, ale Angel mu o to nestál. Snažil se usmívat, ale nešlo to. Služebné dodělaly poslední doplňky na obleku, uklonily se a odešly. V místnosti zůstal jen on se svým otcem.
"Liliana bude dobrou manželkou. Její rodina patří mezi jednu z nejstarších," ozval se za ním přísný hlas jeho otce. Angelovi se zúžily oči vztekem. Rozhlédl se po pokoji a kousek od sebe uviděl na stole skleněnou vázu. Rychlými kroky přešel ke stolku, uchopil vázu do ruky a hodil ji po otci. Ten se na poslední chvíli vyhnul a váza se rozbila o dveře.
"Vypadni!" zašeptal Angel, což jeho otci přišlo desetkrát výhružnější a horší, než kdyby křičel. Rozhodl se, že ho nechá samotného. Moc dobře věděl, čeho je jeho syn schopný, když se naštve. Potichu za sebou zavřel dveře a nechal třesoucího se Angela o samotě.
Angel klesl na kolena a dal se do breku. Bylo mu jedno, že mu už od dětství vtloukali do hlavy, že muži nebrečí. On to teď potřeboval. Pořád před sebou viděl obličej Erika, který lemovaly světlé vlasy. Miloval jeho plné rty, jejich chuť a jeho sametovou kůži. Miloval na něm úplně všechno, a ačkoliv měl Erik světlé vlasy, oči měl černější než noc. Z myšlenek ho vytrhl zvuk zvonu. Čas na svatbu.
Angel stál před oltářem a vedle něj stála žena, kterou nemiloval, ale musel si ji vzít. Netvrdil, že by nebyla hezká, ale nebyla Erik. Měla dlouhé hnědé vlasy, drobný nosík, malá ústa a čokoládové oči.
"Liliano Morthyová, berete si zde přítomného Angela Adamse za svého právoplatného manžela?"
"Ano."
"A vy, Sire Angele Adamsi, berete si zde přítomnou Lilianu Morthyovou za svou právoplatnou manželku?"
Erik seděl v letadle a díval se z okna. Cítil se prázdný. Jakoby ztratil srdce, svojí polovinu. Pravda, dobrovolně se ji vzdal. Svoje srdce dal Angelovi a toho tam nechal. To on byl jeho druhá polovina. Po tváři mu ztekla osamělá slza. Už neměl sílu brečet, protože to dělal poslední dva dny. Ted se snažil uklidnit pohledem na moře, nad kterým letěl. Ten pohled ho natolik uklidnil, že po chvíli usnul.
Probudila ho až letuška se slovy, že budou přistávat. Letěl ke svým rodičům. Jediné místo, o kterém Angel neví. Nevěděl, jestli ho bude hledat, ale kdyby náhodou… Odpoutal se a ještě chvíli seděl. Čekal, až všichni vyjdou. Nerad se někde tlačil, ale hlavně nepospíchal tak moc, jako někteří. Teprve když letadlo bylo prázdné, zvedl se a prošel uličkou ke schodům.
Venku ho oslepilo slunce. Nečekal, že by tu bylo takhle krásně. Pamatoval si jen zimní a deštivé počasí. Možná to bylo tím, že tu nebyl pět let. Pousmál se. Těšil se na klid a pohodu rodinného domu. Sám byl šlechtic, ovšem jeho rodina netrvala na takových pravidlech jako Angelova.
"Eriku? Eriku!" zvolala šťastně jeho matka hned mezi dveřmi třípatrového domu. Nemohla uvěřit, že vidí po pěti letech svého syna. Pevně ho objala a Erik byl rád, že ho někdo objímá. Přesně to potřeboval.
"Tak co se děje?" zeptala se ho, když seděli v salónku a pili čaj.
"Co by se mělo dít?" zeptal se s úsměvem Erik a hrál hloupého.
"Eriku, jsem tvoje matka. Ta pozná, kdy se jejímu dítěti něco děje," usmála se jemně. Erikovi nezbylo nic jiného, než jí všechno říct. O tom, jak se zamiloval do Angela, o společně strávených nocích, o svatbě a o jeho rozhodnutí. Jeho matka pozorně poslouchala a bylo jí jejího syna líto. Věděla, že je homosexuál, ale nevadilo jí to. Nechoval se jako někteří, kteří to dávali vyloženě najevo. O pokračování rodu se nebála, jelikož její bratr vnoučata měl, takže svému synovi přála jedině štěstí. Smutně se dívala na tu hromádku neštěstí, která sedí naproti ní v křesle a vypráví. Došlo jí, že ho opravdu moc miluje, ale byla ráda, že přijel zpátky domů, aby zapomněl. Vstala ze židle a přešla k Erikovi. Klekla si k němu a objala ho. Její syn se k ní okamžitě přitulil a znovu se rozbrečel. Bylo to dětinské, ale bylo mu to jedno. Když se po chvíli s matkou rozloučil, že je unavený a půjde si lehnout, jen chápavě přikývla.
Od svatby uplynul týden a Erik svou mysl stále utápěl ve vzpomínkách, dokud za ním nepřišla jeho matka, že má návštěvu.
"Čeká v salónku pro hosty," řekla mu matka a zavřela potichu dveře.
Erik neochotně vstal z postele a šel se umýt, poté obléknout a nakonec se učesal. Což s jeho světlými vlasy, které trčely do všech stran, nebylo vůbec jednoduché. Vyšel ze svého pokoje a sešel do prvního patra. Sám měl pokoj ve třetím patře, protože se mu líbil výhled na lesy kolem domu. Zastavil se před bílými dveřmi a zaposlouchal se. Jeho matka se právě něčemu smála. Pousmál se. Rád poslouchal její smích. Byl uklidňující. Slušně zaklepal a vešel. Ovšem hned mezi dveřmi zůstal stát.
"Nechám vás o samotě," usmála se Erikova matka a vstala z křesla. Lehce do Erika strčila a ten udělal váhavý krok vpřed. Potichu za sebou zavřela dveře a nechala je oba samotné.
"Co tu děláš?" zeptal se Erik.
"Hledal jsem tě, ale momentálně piji čaj."
Erik zavřel oči v domnění, že je to jen sen. Když je znovu otevřel, zjistil, že to sen není. Seděl tam, v křesle. V levé ruce hrnek s čajem a pravou rukou si zastrkával pramínek vlasů za ucho. Anděl sám osobně. Vysoký, v černém obleku s červenou košilí, která byla rozepnutá na několik prvních knoflíčků, vlasy pečlivě svázané do culíku. Usmíval se a v očích jiskřila neuvěřitelná radost.
"Proč? Nemáš být s Lilianou? Tak mi řekni, co děláš tady. Jak jsi mě vůbec našel?" zeptal se Erik a sklonil hlavu, aby jeho láska neviděla slzy. Angel však k němu přešel rychlým krokem a zdvihl mu hlavu. Zadíval se do těch krásných temných očí, ve kterých by se mohl topit věčně a zlehka Erika políbil. Tím dotykem, jako by jím projel elektrický proud. Byl šťastný, že zase cítí to teplo Erikova těla, jeho rty, jeho dech. Erik se k němu ještě víc natiskl a polibek s dravostí opětoval.
"Co tu tedy děláš?" zeptal se ještě jednou.
"Říkám, hledal jsem tě. K tvojí otázce jak jsem tě našel: nebylo to snadné, ale podplácení se vyplatí. A Liliana? Nevzal jsem si jí," usmál se a začal vyprávět, jak to bylo.
"Liliano Morthyová, berete si zde přítomného Angela Adamse za svého právoplatného manžela?"
"Ano."
"A vy, Sire Angele Adamsi, berete si zde přítomnou Lilianu Morthyovou za svou právoplatnou manželku?" zeptal se kněz a pohlédl na černovlasého muže. Ten váhal.
"Moje odpověď zní: Ne, neberu," odpověděl s úsměvem muž a otočil se k hostům.
"Opravdu mě mrzí, že jste se sem plahočili zbytečně, ale nevezmu si někoho, koho nemiluju, obzvláště když mi to ještě nařídil otec," dořekl Angel a rychlým krokem si to kráčel k východu z kostela. Ignoroval zděšené šeptání, výhružný pohled od otce alá jestli odejdeš, už se nevracej, i to, že jeho ex snoubenka sebou třískla o zem.
"Au revior!" zvolal mezi dveřmi, než zmizel. Jediné v co doufal, bylo, že stihne Erika. Nasedl do auta a řidiči pokynul, aby jel směrem k letišti. U přepážky se zeptal, jakým letadlem Erik letěl, ale žena za přepážkou mu to odmítala říct. Po menším ukecávání se mu podařilo ženu obměkčit, ale bylo to houby platné. Letadlo odletělo už před hodinou a půl.
"Ale nakonec jsi mě našel," zašeptal Erik a políbil svého anděla na rty.
"Víš, mám na tebe otázku…"
"Hm, jakou?" zamumlal Erik a zvedl hlavu od Angelova krku.
"Vezmeš si mě?" zeptal se a z kapsy u kalhot vytáhl krabičku. Erik si jí vzal do ruky a otevřel. Byl v ní jednoduchý zlatý prstýnek. Na vnitřní straně bylo ovšem vyryto elegantním písmem: My Angel
"Pokud mi neuděláš to, co Lilianě a nezdrhneš od oltáře, moje odpověď zní ano," usmál se a nasadil si prsten na ruku.
"Ty jeden!" zasmál se Angel a popadl Erika do náruče. Jeho cíl by následující: postel…
Komentáře
Okomentovat