Únos
Anime: Naruto (Reálný svět)
Pár: Kiba/Naruto
Varování: +18
Seděl jsem v nemocnici u Narutova lůžka a držel ho za ruku. Jeho krásné oči barvy oblohy teď byly zavřené a doktoři říkali, že už je možná ani neotevře. Pevně jsem doufal v opak. Naruto byl už týden v komatu, i když mu jeho otec zařídil nadstandardní pokoj a péči. Trávil jsem s ním každou volnou chvilku a teprve když jsem už třetím dnem chodil do práce s kruhy pod očima, dali mi dovolenou, takže jsem s Narutem mohl být pořád. V pokoji byla kromě postele, na které ležel Naruto, ještě jedna. Na té jsem přespával já. Někdo vešel do pokoje. Ani jsem se neotočil. Sem jsem měl přístup jen já a Narutův otec.
"Kibo, ty tu pořád jsi?" zeptal se mě a já se na něj otočil a němě přikývl. Narutův otec byl příjemný chlapík. Byl vysoký, vypracované tělo, blonďaté vlasy a i pro chlapa byl přitažlivý, stejně jako jeho syn, který byl jeho mladší kopie. Namikaze Minato byl ředitelem jedné z největších bank v Japonsku a byl také spolumajitelem jedné z největších švýcarských bank. Asi před dvěma měsíci Naruta unesli a žádali výkupné. Minato byl ochotný jim zaplatit, a tak se také stalo. Předání se ovšem nepovedlo a Naruto byl těžce zraněn a postřelen.
"Předání se uskuteční na vrakovišti," řekl mi hlas ve vysílačce a já se svým týmem jsme se vydali k vrakovišti. Byla to moje několikátá mise, ale z téhle jsem předem neměl dobrý pocit, i když jsem předtím řešil několik takových, dokonce i horších. Když jsme dorazili na vrakoviště, všichni se ukryli kolem Minata, který stál na menším dvorku, kde se sešrotovávala auta. V ruce držel černý kufřík s požadovanou částkou peněz a čekal, jako my. Nakonec přijelo černé auto a z něj vystoupil černovlasý muž. Znal jsem ho. Překupník drog, feťák, násilník a přechovával u sebe zbraně. Náš miláček Orochimaru. Všechny lochy ve městě znal jako svoje boty. Za sebou táhl vyděšeného blonďáka a na tváři mu pohrával zlomyslný úšklebek. To se mi nelíbilo. Naruto se mi sice zdál být v pořádku, až na oblečení, které bylo roztrhané a ušpiněné na několika místech a pár povrchových odřenin.
"Jste tu sám? A máte peníze?" zeptal se tím svým úlisným hlasem a mně se zvedl žaludek.
"Ano," odpověděl pevným hlasem Minato.
"Sám tu nejste," zavrčel Orochimaru.
"Tak vylezte všichni nebo to tady blonďáček schytá," zařval na celé vrakoviště. Nikdo nevylezl. To se Orochimarovi nelíbilo, a tak prostřelil Narutovi levačku. To už všichni, až na mě, vylezli. Divil jsem se, že Naruto ani nepípl. Muselo to šíleně bolet. Když jsem se podíval pořádně, měl pevně semknuté rty a z očí mu neukápla ani slza. Asi si ten týden u Orochimara vytrpěl dost. Uvnitř mě, jako by se z řetězu urvala dlouho držená bestie. Řvala jako o život a chtěla se dostat na povrch. Zatím jsem ji tišil tím, že brzy dostane dost prostoru si to s tím bastardem vyřídit.
"No vidíte, že to jde," zamumlal si potěšeně.
"Kabuto!" zavolal a z auta se vynořil další tři chlapíci, kteří měli takové vybavení, že střelnice oproti nim byla nic. Teprve teď začínala všechna sranda. Rozpoutala se menší přestřelka, kterou několik lidí ode mě nepřežilo a od Orochimara to přežil jen Kabuto. Minata zatím jeden můj člověk dostal z dosahu přestřelky a ten slizký had si Naruta pořád držel u sebe. Vyšel jsem tedy na světlo a kráčel si to přímo k Orochimarovi.
"Plukovníku!" zakřičel jeden z mých mužů a díval se na mě s vytřeštěnýma očima.
"Á, Kiba-kun," oslovil mě vlezlým hlasem.
"Dlouho jsme se neviděli, Orochimaru. Co dělají střepy?" zeptal jsem se ho a přitom se mu díval do očí. Těmi střepy jsem myslel naše poslední setkání. Když utíkal, měl vážně zraněná záda- otevřenou ránu. Ještě dřív, než stačil uprchnout, rozstřílel jsem skleněný strop nad ním. Některé střepy ze zad nevytáhl a má je tam do teď.
"Připomíná mi to, že ti něco dlužím," ušklíbl se na mě a odhodil Naruta na jedno z aut. Pak se na mě vrhl a začal souboj pěstí. Bylo to vyrovnané, dokud nesáhl po zbrani a nenamířil na mě. Neprůstřelná vesta byla už v hrozném stavu, takže během boje jsem ji odhodil. Už mě nic neochraňovalo.
"Sayonnara, Kibo-kun, byl jsi skvělým soupeřem, ale já jsem lepší," zasmál se a vystřelil. Stalo se něco neuvěřitelného. Před očima se mi mihly blonďaté vlasy a vzápětí mi někdo padl do náruče. Klesl jsem na kolena a podíval se kdo to je.
"Naruto," zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. Usmál se na mě. Rukou mi sjel na zátylek a přitáhl si mě blíž k sobě, aby mě políbil. V ústech jsem cítil krev. Narutovu krev.
"Miluju tě, pamatuj si to," zašeptal mi do ucha a jeho ruka klesla.
"Milenci se na konci sejdou," pitvořil se Orochimaru a já zařval jako zraněný lev, kterému někdo útočí na smečku. Jemně jsem Naruta položil na zem a zvedl se.
"Za to zaplatíš, parchante," zavrčel jsem a vrhl se na něj. Poháněla mě nová nenávist a ta dala průchod bestii ve mně. Orochimaru nestíhal moje útoky odvracet a za chvíli ležel na zemi a dusil se vlastní krví. Potěšeně jsem se usmál. Po tomhle jsem toužil tak dlouho…
"Sejdeme se v pekle, parchante," zašeptal jsem mu do ucha.
"Kibo?" probral mě Minatův hlas z myšlenek.
"Ano?"
"Říkal jsem ti, že by ses měl jít alespoň osprchovat a jít si lehnout. Potřebuješ se vyspat," odpověděl mi Minato a položil mi ruku na rameno. Měl pravdu, ale mě se od Naruta nechtělo.
"Dám na něj pozor, zatím co budeš pryč, plukovníku," usmál se a mrknul na mě. Musel jsem se usmát. Ví jak na mě. Nakonec jsem se tedy sebral a šel do soukromé koupelny, kde jsem zalezl do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Vzpomněl jsem si na naše první milování… taky ve sprše…
Vracel jsem se domů z práce a v tašce měl zabalený dárek pro Naruta. Dnes měl narozeniny. Rozhlédl jsem se mezi dveřmi po bytě, jestli někde není. Najednou jsem uslyšel zvuk tekoucí vody. Spokojeně jsem se usmál a rychle přeběhl z předsíně do ložnice, kam jsem dárek schoval. Poté jsem se svlékl a vešel do koupelny, kde se ve sprše rýsovala silueta Narutova těla. Pootevřel jsem dveře sprchového koutu a potichu k němu vlezl. Sprchový kout byl dost široký, koneckonců byl to syn boháče, takže co bych chtěl. Natiskl jsem se na Narutovo tělo, objal ho kolem pasu a políbil na krk. Spokojeně zamručel a opřel si hlavu o moje rameno.
"Vítej… ve sprše lásko," usmál se na mě a políbil mě na rty.
"Všechno nejlepší k narozeninám, Naruto," zašeptal jsem mu do ucha a kousnul ho těsně pod ucho. Bylo to jeho citlivé místečko.
"Tak ty jsi nezapomněl?"
"Jak bych mohl. Mám pro tebe dárek."
"Potom, teď chci něco jiného," zamumlal mi do krku a zalapal po dechu, když jsem rukou z jeho břicha sjel níž.
"A co chceš?" Prudce se otočil a natiskl mě na stěnu. Studené kachličky mě studily do zad, ale to mi bylo jedno. Momentálně mě zajímal ten blonďatý anděl, který mě líbal na krku a pevně se ke mně tiskl.
"Tebe. Chci tebe. Teď, hned, tady," zašeptal mi roztouženě do ucha a lehce skousl boltec. Na nic jsem nečekal a vyměnil si s ním místo. Vrhl jsem se mu na ústa. Nejprve jsem lehce vsál spodní ret, a pak ho polaskal jazykem. Občas jsem ho trochu skousl zuby, ale odpovědí mi bylo spokojené zavzdychání. Naruto to nevydržel a začal se vyžadovat vstupu do mých úst. Chtěl jsem ho trochu pozlobit, a tak když mi pronikl do úst, lehce jsem jeho jazyk skousl a pohrával si s jeho špičkou. Tlumeně mi vzdychal do úst, a pak překvapil on mě. Do teď měl totiž svoje ruce na mých zádech, ale přesunuly se mi na zadek a prudce mě k němu přitiskly. Překvapeně jsem mu vykřikl do úst, když se sebe naše chlouby dotkly. Jestli mě chtěl dráždit, povedlo se mu to. Ještě nikdo mě takhle nevzrušil. K tomu všemu po tak krátké době.
" Jsi ďábel, víš to?" usmál jsem se na něj a stiskl mu penis. Přikývl a zalapal po dechu. Klekl jsem si, a vzal ho do úst. Málem vyletěl z kůže, cítil jsem to. Nejdříve jsem ho škádlil jazykem a olízával ho po celé délce, ale když mi položil ruku do vlasů a začal si určovat tempo, neexistovalo pro mě nic jiného, než poslouchat ty jeho spokojené steny a vzdechy. Po chvilce Naruto s výkřikem mého jména vyvrcholil a mně se ústa zaplnila bílou tekutinou. Všechno jsem spolykal, ale trochu jsem si v ústech přece jen nechal. Naruto si mě přitáhl zase k sobě nahoru a hladově mě políbil. Mohl ochutnat sám sebe. Já byl vzrušený už na maximum, tak jsem ho pomalu začal připravovat na svůj vpád. Nadzvedl jsem ho a on mi automaticky obmotal nohy kolem pasu a ruce mi dal kolem krku. Pomalu jsem do něj začal pronikat, ale stále jsem ho líbal a snažil se odvést jeho pozornost a uvolnit ho. Když jsem v něm byl celý, zaryl mi nehty do ramen.
"V pořádku?" zeptal jsem se ho, když stisk nepovoloval.
"Jo," usmál se na mě po chvíli a já se zkusmo pohnul. Znovu mi zaryl nehty do kůže, ale oči měl přivřené slastí a pootevřené rty, ze kterých vyšel tichý sten. Usmál jsem se a začal ho líbat na krk. Ruce jsem mu položil na boky a on se opřel zády o kachličky. Začal jsem pomalu přirážet a on vzdychal čím dál víc a hruď se mu zdvihala rychleji a rychleji. I já byl skoro na vrcholu. Chytil jsem jeho úd do ruky a začal ho třít. Překvapením vykřikl a přitiskl si mě k sobě ještě víc. Pár přírazů, tahů rukou a oba jsme byli uspokojeni. Vyklouzl jsem z něj a pomalu ho postavil na zem. Pořád se mě držel a usmíval se. Políbil mě a zašeptal do ucha.
"Bylo to nádherný, lásko."
Nejhorší na tom teď bylo, že ve sprše se mnou Naruto nebyl. Uvědomil jsem si, že jsem vzrušený, stejně jako pokaždé, když jsem si tohle vybavil. Nezbývalo nic jiného, než se uspokojit sám. Uchopil jsem svůj úd do ruky a představoval si, že je tu Naruto se mnou, že mě líbá a jeho hbité ruce se se mnou mazlí. Po chvilce jsem se spokojeným vzdechem vyvrcholil. Jaké zklamání bylo, když jsem si uvědomil, že Naruto je pořád v kómatu. Vylezl jsem ze sprchy, osušil se a oblékl na sebe čisté prádlo. Minato byl stále u svého syna a držel ho za ruku, stejně jako já předtím.
"Řekněte mi, že bude v pořádku," zašeptal jsem se svěšenou hlavou. Najednou Minato vstal a objal mě. Nečekal jsem to.
"Uvidíš, že bude. Má tuhý kořínek, po tátovi," usmál se a pustil mě. Přešel jsem k Narutovi a naklonil se nad něj. Měl klidnou tvář, ale mrzelo mě, že takhle klidnou ji má už týden. Žádná změna, pohyb, nic. Lehce jsem ho políbil na rty a oči se mi zalily slzami. Nechtěl jsem brečet, ale nešlo to. Tolik mi chyběl. Zničeně jsem si sedl do křesla a po několikáté ho chytil za ruku a políbil její hřbet. Bylo mi na nic. Chtěl jsem zase vidět jeho úsměv, krásné oči a plno polibků od těch nádherných plných rtů. Nakonec jsem vyčerpáním usnul.
Probudilo mě pípání přístrojů, jako každé ráno. Pohlédl jsem na Naruta, avšak místo zavřených víček se na mě dívala dvě azurově modrá očka.
"Dobré ráno, lásko," usmál se na mě a pohladil mě po tváři.
"Ty kreténe!" vykřikl jsem na něj a prudce ho objal.
"Tohle už nikdy nedělej, jasné? NIKDY nikomu nevskakuj do rány! Víš, jak mi bylo? Měl jsem strach, že se neprobudíš," vzlykal jsem mu do ramene a on mě konejšivě hladil jednou rukou po zádech a druhou po vlasech.
"Udělal jsem to, protože tě miluju," zašeptal mi do ucha a políbil na krk.
"Seš blb, ale stejně tě miluju," oplatil jsem mu to a usmál se…
Je to prostě můj anděl a já ho miluju, tak jako on mě…
Pár: Kiba/Naruto
Varování: +18
Seděl jsem v nemocnici u Narutova lůžka a držel ho za ruku. Jeho krásné oči barvy oblohy teď byly zavřené a doktoři říkali, že už je možná ani neotevře. Pevně jsem doufal v opak. Naruto byl už týden v komatu, i když mu jeho otec zařídil nadstandardní pokoj a péči. Trávil jsem s ním každou volnou chvilku a teprve když jsem už třetím dnem chodil do práce s kruhy pod očima, dali mi dovolenou, takže jsem s Narutem mohl být pořád. V pokoji byla kromě postele, na které ležel Naruto, ještě jedna. Na té jsem přespával já. Někdo vešel do pokoje. Ani jsem se neotočil. Sem jsem měl přístup jen já a Narutův otec.
"Kibo, ty tu pořád jsi?" zeptal se mě a já se na něj otočil a němě přikývl. Narutův otec byl příjemný chlapík. Byl vysoký, vypracované tělo, blonďaté vlasy a i pro chlapa byl přitažlivý, stejně jako jeho syn, který byl jeho mladší kopie. Namikaze Minato byl ředitelem jedné z největších bank v Japonsku a byl také spolumajitelem jedné z největších švýcarských bank. Asi před dvěma měsíci Naruta unesli a žádali výkupné. Minato byl ochotný jim zaplatit, a tak se také stalo. Předání se ovšem nepovedlo a Naruto byl těžce zraněn a postřelen.
"Předání se uskuteční na vrakovišti," řekl mi hlas ve vysílačce a já se svým týmem jsme se vydali k vrakovišti. Byla to moje několikátá mise, ale z téhle jsem předem neměl dobrý pocit, i když jsem předtím řešil několik takových, dokonce i horších. Když jsme dorazili na vrakoviště, všichni se ukryli kolem Minata, který stál na menším dvorku, kde se sešrotovávala auta. V ruce držel černý kufřík s požadovanou částkou peněz a čekal, jako my. Nakonec přijelo černé auto a z něj vystoupil černovlasý muž. Znal jsem ho. Překupník drog, feťák, násilník a přechovával u sebe zbraně. Náš miláček Orochimaru. Všechny lochy ve městě znal jako svoje boty. Za sebou táhl vyděšeného blonďáka a na tváři mu pohrával zlomyslný úšklebek. To se mi nelíbilo. Naruto se mi sice zdál být v pořádku, až na oblečení, které bylo roztrhané a ušpiněné na několika místech a pár povrchových odřenin.
"Jste tu sám? A máte peníze?" zeptal se tím svým úlisným hlasem a mně se zvedl žaludek.
"Ano," odpověděl pevným hlasem Minato.
"Sám tu nejste," zavrčel Orochimaru.
"Tak vylezte všichni nebo to tady blonďáček schytá," zařval na celé vrakoviště. Nikdo nevylezl. To se Orochimarovi nelíbilo, a tak prostřelil Narutovi levačku. To už všichni, až na mě, vylezli. Divil jsem se, že Naruto ani nepípl. Muselo to šíleně bolet. Když jsem se podíval pořádně, měl pevně semknuté rty a z očí mu neukápla ani slza. Asi si ten týden u Orochimara vytrpěl dost. Uvnitř mě, jako by se z řetězu urvala dlouho držená bestie. Řvala jako o život a chtěla se dostat na povrch. Zatím jsem ji tišil tím, že brzy dostane dost prostoru si to s tím bastardem vyřídit.
"No vidíte, že to jde," zamumlal si potěšeně.
"Kabuto!" zavolal a z auta se vynořil další tři chlapíci, kteří měli takové vybavení, že střelnice oproti nim byla nic. Teprve teď začínala všechna sranda. Rozpoutala se menší přestřelka, kterou několik lidí ode mě nepřežilo a od Orochimara to přežil jen Kabuto. Minata zatím jeden můj člověk dostal z dosahu přestřelky a ten slizký had si Naruta pořád držel u sebe. Vyšel jsem tedy na světlo a kráčel si to přímo k Orochimarovi.
"Plukovníku!" zakřičel jeden z mých mužů a díval se na mě s vytřeštěnýma očima.
"Á, Kiba-kun," oslovil mě vlezlým hlasem.
"Dlouho jsme se neviděli, Orochimaru. Co dělají střepy?" zeptal jsem se ho a přitom se mu díval do očí. Těmi střepy jsem myslel naše poslední setkání. Když utíkal, měl vážně zraněná záda- otevřenou ránu. Ještě dřív, než stačil uprchnout, rozstřílel jsem skleněný strop nad ním. Některé střepy ze zad nevytáhl a má je tam do teď.
"Připomíná mi to, že ti něco dlužím," ušklíbl se na mě a odhodil Naruta na jedno z aut. Pak se na mě vrhl a začal souboj pěstí. Bylo to vyrovnané, dokud nesáhl po zbrani a nenamířil na mě. Neprůstřelná vesta byla už v hrozném stavu, takže během boje jsem ji odhodil. Už mě nic neochraňovalo.
"Sayonnara, Kibo-kun, byl jsi skvělým soupeřem, ale já jsem lepší," zasmál se a vystřelil. Stalo se něco neuvěřitelného. Před očima se mi mihly blonďaté vlasy a vzápětí mi někdo padl do náruče. Klesl jsem na kolena a podíval se kdo to je.
"Naruto," zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. Usmál se na mě. Rukou mi sjel na zátylek a přitáhl si mě blíž k sobě, aby mě políbil. V ústech jsem cítil krev. Narutovu krev.
"Miluju tě, pamatuj si to," zašeptal mi do ucha a jeho ruka klesla.
"Milenci se na konci sejdou," pitvořil se Orochimaru a já zařval jako zraněný lev, kterému někdo útočí na smečku. Jemně jsem Naruta položil na zem a zvedl se.
"Za to zaplatíš, parchante," zavrčel jsem a vrhl se na něj. Poháněla mě nová nenávist a ta dala průchod bestii ve mně. Orochimaru nestíhal moje útoky odvracet a za chvíli ležel na zemi a dusil se vlastní krví. Potěšeně jsem se usmál. Po tomhle jsem toužil tak dlouho…
"Sejdeme se v pekle, parchante," zašeptal jsem mu do ucha.
"Kibo?" probral mě Minatův hlas z myšlenek.
"Ano?"
"Říkal jsem ti, že by ses měl jít alespoň osprchovat a jít si lehnout. Potřebuješ se vyspat," odpověděl mi Minato a položil mi ruku na rameno. Měl pravdu, ale mě se od Naruta nechtělo.
"Dám na něj pozor, zatím co budeš pryč, plukovníku," usmál se a mrknul na mě. Musel jsem se usmát. Ví jak na mě. Nakonec jsem se tedy sebral a šel do soukromé koupelny, kde jsem zalezl do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Vzpomněl jsem si na naše první milování… taky ve sprše…
Vracel jsem se domů z práce a v tašce měl zabalený dárek pro Naruta. Dnes měl narozeniny. Rozhlédl jsem se mezi dveřmi po bytě, jestli někde není. Najednou jsem uslyšel zvuk tekoucí vody. Spokojeně jsem se usmál a rychle přeběhl z předsíně do ložnice, kam jsem dárek schoval. Poté jsem se svlékl a vešel do koupelny, kde se ve sprše rýsovala silueta Narutova těla. Pootevřel jsem dveře sprchového koutu a potichu k němu vlezl. Sprchový kout byl dost široký, koneckonců byl to syn boháče, takže co bych chtěl. Natiskl jsem se na Narutovo tělo, objal ho kolem pasu a políbil na krk. Spokojeně zamručel a opřel si hlavu o moje rameno.
"Vítej… ve sprše lásko," usmál se na mě a políbil mě na rty.
"Všechno nejlepší k narozeninám, Naruto," zašeptal jsem mu do ucha a kousnul ho těsně pod ucho. Bylo to jeho citlivé místečko.
"Tak ty jsi nezapomněl?"
"Jak bych mohl. Mám pro tebe dárek."
"Potom, teď chci něco jiného," zamumlal mi do krku a zalapal po dechu, když jsem rukou z jeho břicha sjel níž.
"A co chceš?" Prudce se otočil a natiskl mě na stěnu. Studené kachličky mě studily do zad, ale to mi bylo jedno. Momentálně mě zajímal ten blonďatý anděl, který mě líbal na krku a pevně se ke mně tiskl.
"Tebe. Chci tebe. Teď, hned, tady," zašeptal mi roztouženě do ucha a lehce skousl boltec. Na nic jsem nečekal a vyměnil si s ním místo. Vrhl jsem se mu na ústa. Nejprve jsem lehce vsál spodní ret, a pak ho polaskal jazykem. Občas jsem ho trochu skousl zuby, ale odpovědí mi bylo spokojené zavzdychání. Naruto to nevydržel a začal se vyžadovat vstupu do mých úst. Chtěl jsem ho trochu pozlobit, a tak když mi pronikl do úst, lehce jsem jeho jazyk skousl a pohrával si s jeho špičkou. Tlumeně mi vzdychal do úst, a pak překvapil on mě. Do teď měl totiž svoje ruce na mých zádech, ale přesunuly se mi na zadek a prudce mě k němu přitiskly. Překvapeně jsem mu vykřikl do úst, když se sebe naše chlouby dotkly. Jestli mě chtěl dráždit, povedlo se mu to. Ještě nikdo mě takhle nevzrušil. K tomu všemu po tak krátké době.
" Jsi ďábel, víš to?" usmál jsem se na něj a stiskl mu penis. Přikývl a zalapal po dechu. Klekl jsem si, a vzal ho do úst. Málem vyletěl z kůže, cítil jsem to. Nejdříve jsem ho škádlil jazykem a olízával ho po celé délce, ale když mi položil ruku do vlasů a začal si určovat tempo, neexistovalo pro mě nic jiného, než poslouchat ty jeho spokojené steny a vzdechy. Po chvilce Naruto s výkřikem mého jména vyvrcholil a mně se ústa zaplnila bílou tekutinou. Všechno jsem spolykal, ale trochu jsem si v ústech přece jen nechal. Naruto si mě přitáhl zase k sobě nahoru a hladově mě políbil. Mohl ochutnat sám sebe. Já byl vzrušený už na maximum, tak jsem ho pomalu začal připravovat na svůj vpád. Nadzvedl jsem ho a on mi automaticky obmotal nohy kolem pasu a ruce mi dal kolem krku. Pomalu jsem do něj začal pronikat, ale stále jsem ho líbal a snažil se odvést jeho pozornost a uvolnit ho. Když jsem v něm byl celý, zaryl mi nehty do ramen.
"V pořádku?" zeptal jsem se ho, když stisk nepovoloval.
"Jo," usmál se na mě po chvíli a já se zkusmo pohnul. Znovu mi zaryl nehty do kůže, ale oči měl přivřené slastí a pootevřené rty, ze kterých vyšel tichý sten. Usmál jsem se a začal ho líbat na krk. Ruce jsem mu položil na boky a on se opřel zády o kachličky. Začal jsem pomalu přirážet a on vzdychal čím dál víc a hruď se mu zdvihala rychleji a rychleji. I já byl skoro na vrcholu. Chytil jsem jeho úd do ruky a začal ho třít. Překvapením vykřikl a přitiskl si mě k sobě ještě víc. Pár přírazů, tahů rukou a oba jsme byli uspokojeni. Vyklouzl jsem z něj a pomalu ho postavil na zem. Pořád se mě držel a usmíval se. Políbil mě a zašeptal do ucha.
"Bylo to nádherný, lásko."
Nejhorší na tom teď bylo, že ve sprše se mnou Naruto nebyl. Uvědomil jsem si, že jsem vzrušený, stejně jako pokaždé, když jsem si tohle vybavil. Nezbývalo nic jiného, než se uspokojit sám. Uchopil jsem svůj úd do ruky a představoval si, že je tu Naruto se mnou, že mě líbá a jeho hbité ruce se se mnou mazlí. Po chvilce jsem se spokojeným vzdechem vyvrcholil. Jaké zklamání bylo, když jsem si uvědomil, že Naruto je pořád v kómatu. Vylezl jsem ze sprchy, osušil se a oblékl na sebe čisté prádlo. Minato byl stále u svého syna a držel ho za ruku, stejně jako já předtím.
"Řekněte mi, že bude v pořádku," zašeptal jsem se svěšenou hlavou. Najednou Minato vstal a objal mě. Nečekal jsem to.
"Uvidíš, že bude. Má tuhý kořínek, po tátovi," usmál se a pustil mě. Přešel jsem k Narutovi a naklonil se nad něj. Měl klidnou tvář, ale mrzelo mě, že takhle klidnou ji má už týden. Žádná změna, pohyb, nic. Lehce jsem ho políbil na rty a oči se mi zalily slzami. Nechtěl jsem brečet, ale nešlo to. Tolik mi chyběl. Zničeně jsem si sedl do křesla a po několikáté ho chytil za ruku a políbil její hřbet. Bylo mi na nic. Chtěl jsem zase vidět jeho úsměv, krásné oči a plno polibků od těch nádherných plných rtů. Nakonec jsem vyčerpáním usnul.
Probudilo mě pípání přístrojů, jako každé ráno. Pohlédl jsem na Naruta, avšak místo zavřených víček se na mě dívala dvě azurově modrá očka.
"Dobré ráno, lásko," usmál se na mě a pohladil mě po tváři.
"Ty kreténe!" vykřikl jsem na něj a prudce ho objal.
"Tohle už nikdy nedělej, jasné? NIKDY nikomu nevskakuj do rány! Víš, jak mi bylo? Měl jsem strach, že se neprobudíš," vzlykal jsem mu do ramene a on mě konejšivě hladil jednou rukou po zádech a druhou po vlasech.
"Udělal jsem to, protože tě miluju," zašeptal mi do ucha a políbil na krk.
"Seš blb, ale stejně tě miluju," oplatil jsem mu to a usmál se…
Je to prostě můj anděl a já ho miluju, tak jako on mě…
Normálně mám slzy v očích. Krásné.
OdpovědětVymazat