2. kapitola

Co je horší, než když dva vlci samotáři mají být partneři? Že se s tím nehodlají smířit a o tom druhém si potají zjišťují informace... Zakázanou cestou, samozřejmě...

Spolupráce s Bee


2. kapitola

„Chápu, ale proč zrovna já?“ zeptal se přímo a očekával plnohodnotnou odpověď. Ne vymlouvání, že se nikdo nepřihlásil, nebo že nebylo dost lidí. Protože po tomhle případu by sáhl snad každý, případu první kategorie.

„Za prvé, mluvíte plynně několika jazyky – to se vám později bude hodit, jste neoblomný, inteligentní, bojovat také zvládnete výborně a vzhledem k vašim minulým misím,“ při tomhle slovu mu zelené oči trochu víc potemněly, „se sem hodíte nejvíc, navíc jste můj nejlepší agent, stačí?“

"Nejlepší agent," zopakoval si v tu chvíli pro sebe nejlepší agent od CIA. Znovu se na něj podíval.

"Nejlepší agent, který si nepřečte složky? Dobrá, beru to na vědomí." Pak se zdvihl a zadíval se na svého nadřízeného.

"Smím odejít, pane?"

Smith jen přikývl. "Běžte, Collinsi."

„Oh, velmi se omlouvám, že jsem se poprvé za ta léta nedostavil do kanceláře pro složku o případu, o kterém jste mi řekli všechno co víte v méně než deseti větách právě teď,“ pronesl kousavě, když ho Collins míjel, a sjel ho tvrdým pohledem. Nebude tu ze sebe dělat šaška! Pro jednou nešel od šéfa rovnou k sobě, ale zakouřit si. Závan neodbytné kolínské mu spolehlivě prozradil, kdo mu bude při téhle pauze dělat partnera.

Agent Collins se opíral o leštěnou žulu, kterou obložili celou centrální budovu, aby vypadala honosně a získala nějakou tu cenu za architekturu. Dokonale s ní ladil, jakoby si to naplánoval. V ruce svíral nezapálenou cigaretu, nepochybně stejně exkluzivní. Bylo skoro nasnadě, že nikdo nemohl vraždy homosexuálů vyřešit lépe.

"Těší mě," utrousil mu agent Shaw ironicky na pozdrav.

"Mě ne," odpověděl mu klidně a zadíval se na něj.

„Mě vlastně také ne,“ oplatil mu to upřímněji, než chtěl. Blonďaté vlasy mu padaly do čela, a zelené oči se na něj dívaly s takovým chladem, že i ledovec by mu mohl závidět. A pak sáhl do kapsy a udělal něco, co agent ani v nejmenším neočekával. Vytáhl zippák, cigaretu mu zapálil a rovnou i tu svojí. Pak zapalovač zase rychle uklidil, snad aby neviděl, jak palcem přejel přes draka na něm.

Agent Collins se na něj zle zadíval.

"Nemyslíte si, že kdybych si chtěl zapálit, tak si zapálím?" zeptal se potom. Ale potáhl... A potom cigaretu vykouřil na několik krátkých, ale silných tahů. Už nemluvil, jen se díval na protější stranu ulice.

Nevšímal si ho. Dál si v klidu pokuřoval a zadíval se na nebe bez jediného mraku. Tohle bude těžká spolupráce. Ani jeden z nich nehodlal měnit názor na toho druhého. Pro něj byl Collins egocentrický idiot. Poznal i horší, ale nikdy s nimi nemusel pracovat. Netušil, jak ho viděl druhý agent, a bylo mu to srdečně úplně jedno.

"Přečtěte si ten spis, je tam toho mnohem víc, než jsme vám řekli. Shrnutí případu nikdy k vyřešení nevede," oslovil ho agent náhle.

Ne, ani on nebyl nadšený jejich spoluprácí, byl zvyklý pracovat sám a také to tak nejčastěji dělal. Ale teď šlo o důležitou spolupráci. FBI udělala první krok, když je požádala o spolupráci. Teď byl svým způsobem na řadě on a alespoň se pokusit o navázání jakés takés spolupráce.

„Nemusíte se přetvařovat, moc vám to nejde. Nejsem z této spolupráce vůbec nadšený, a ani nebudu předstírat, že jsem – koneckonců, vy se snahou také nepřetrhnete,“ okomentoval jeho předchozí chování Shaw a dokouřil cigaretu. Potom se zadíval na svoje rolexky a povzdychl si. Musel už zpátky do kanceláře, pauza skončila. Ještě v rychlosti stihl dojít k sobě do kanceláře a vzít si složku s případem. Cestou k šéfovi si pročítal materiál a fotky obětí. V jednom měl však jasno – ten co vraždil, byl cvok. A pak vstoupil, jenže tam ctihodná návštěva už nebyla.

×

„Mluvil jsi s ním?“ zeptal se Smith. To už seděli v autě a uháněli do hotelu, pracovní schůzka byla u konce, všechno ostatní se musí dořešit za pochodu.

„Ano,“ kývl Collins a dál hleděl z okénka. Nevypadal klidný a ani klidný nebyl. I když to poznal jen cvičený pozorovatel.

„Myslíš, že s ním budou problémy?“ ptal se Smith dál. Ani on nebyl klidný, sázky byly moc vysoké.

„Jde o to, co myslíte problémy, pane. Domnívám se, že agent Shaw je výborný pracovník i vyšetřovatel. Jen nevím, a přirozeně vědět nemůžu, jaký je v týmové spolupráci a jak se postaví k vyšetřování celého případu. A mým metodám, přirozeně.“
Smith se pousmál, Collinsovy metody byly široce známé po celé centrále. Ale dokud mu to vycházelo a neovlivňovalo ho to v práci, proč ne?

„Co hodláš dělat, pokud nastanou problémy? Ten případ je důležitý a jestli jde opravdu…“
Collins se na něj podíval a nepatrně se ušklíbl.

„V tom případě budu dělat, co bude nutné. Cokoliv bude nutné,“ zdůraznil ještě a znovu se zadíval ven. Architektura ulic ho silně zaujala.

×

Konečně si dovolil trochu té páry upustit. Třískl šéfovi na stůl se složkou a sednul si do křesla. Ten se na něj překvapeně podíval a otočil se od monitoru.

„Tak co chcete vědět?“

„Co je zač. Chci jeho složku na svém stole! Chci vědět, jaké má metody, prostě všechno!“ řekl ledově klidným hlasem a postupně si prokřupal jeden prst za druhým. Dlouhán si ho určitě teď také prověřuje.

„Složku vám vydat nemohu, stejně jako on nemůže vidět tu vaši,“ odpověděl s klidem Brimingham,“ale k jeho metodám vám můžu říci, že jsou opravdu,“chvíli se zasekl, jak hledal to správné slovo,“originální. Neshodují se s těmi vašimi, a i když na to agent Collins nevypadá, je problémový, takže ho občas budete muset krotit. Víc vám k němu neřeknu. Ale řekl bych, že se budete doplňovat,“ ušklíbl se na něj a mávl rukou k východu. Nečekal nic, než jen dobré výsledky, protože tihle dva...

×

"Je problémový," sdělil mu v tu chvíli Smith, který si poklepával složkou o hřbet ruky.
"Můžu se podívat?" odpověděl Collins a upil ze svojí sklenky. "Nebo to aspoň můžete specifikovat?"

"Podívat se samozřejmě nemůžeš, budeme hrát fér."

"To umíme?" ušklíbl se Collins. "Myslel jsem, že tohle slovo je na indexu zakázaných."  

"Nebuď směšný, potřebujeme spolupracovat, budeme hrát fér. Ale jeho metody se ti líbit nebudou. A můžu ti říct, že nesnáší Rusy a Rusko."

"Úžasné, to si opravdu budeme rozumět. Na zdarovje!" Zvedl se a dolil si.

Já si ale přesto myslím, že vaše spolupráce bude velice, velice efektivní, blesklo Smithovi hlavou, pak složku uklidil do svého kufru a ten nechal odnést do hotelového trezoru. Doufal přitom, že takhle Collinsovi dal dostatečně najevo, že si nepřeje, aby se do ní díval. I když nepochyboval, že by se k ní dostal jedna dvě.

×

Zrovna šel do svojí kanceláře, když ho něco napadlo. Jeho šéf možná nechce, aby dělal spoustu věcí, ale zakázal mu to někdy doslova? Ne. Usmál se sám pro sebe, že ho to sakra nenapadlo dřív. Vrátil se o pár kroků zpátky a od Ingrid si půjčil telefon. Jeden chlapík, co u nich dělal takovou informační stanici, mu něco dlužil. A tak si tu službičku právě vybral. Ještě než došel do kanceláře, už mu na stole ležel spis s vytištěným Přísně tajné na obale. Že by si početl před spaním? Sedl si do pohodlného křesla a otevřel desky. První stránka nezáživná – osobní údaje jako výška, váha, národnost, barva očí – nic záživného. Druhá také nic moc. Na školách měl povětšinou vyznamenání i se zkouškami na agenta se umístil mezi nejlepšími, jako on sám. Až ty další listy s popisy misí byly mnohem lepší. Mise v Asii, východní Evropě... v Rusku, přečetl si kysele a zhnuseně si odfrknul. Tak tenhle úkol si přečte. Po půl hodince spis zavřel a promnul si oči. Ten chlap byl katastrofa, alespoň pro něj. Metody naprosto odlišné, i když byl opravdu výborný agent a všechno plnil bezchybně.  A s ním on má vycházet? Tseh, to dřív zamrzne peklo, pomyslel si kysele.

×

Zatím agent Collins v řadě za sebou okouzlil recepční, jednu blíže nespecifikovanou zaměstnankyni hotelu a potom hlídače u bezpečnostních trezorů. S kamenným výrazem potom prolistoval několik důležitých dokumentů, které si jeho šéf samozřejmě ještě vyžádal, požadovaný mezi nimi nenašel, tak slušně poděkoval a ztratil se.

Co chtěl vědět, věděl a Smith v životě nepřizná, že ho tam dolů neposlal. Ještě aby tak ztratil tvář před obyčejnými civily. Někdy se vážně vyplatí spoléhat na nepsaný kodex zachování cti. 
I když to, co se dozvěděl, se mu moc nelíbilo. Už z principu. On se dřel, aby Harolda dostal, on o sobě nechal roztrušovat žvásty, mohl se na hlavu postavit... A z další nepsané zásady, byl samotář. Proto byl dobrý. Proto byl nejlepší.

×

Ano, jeho parťák byl nejlepší v CIA a on byl nejlepší v FBI. Upřímně doufal, že s ním nebude chtít soupeřit, že je lepší agent. Na takové malichernosti vážně neměl čas, ani náladu. Takže se rozhodl, že pro dnešek končí. A tak zašel do garáží, vyzvednout si auto a za chvíli už vyjížděl na silnici, i když pořád musel přemýšlet nad tím, co se dočetl v jeho spise. Takové metody mu vážně tolerovat nehodlá!

×

"Coffee Heaven vedle vasi centraly. Zvu vas. Collins."

Stručná sms, v půl deváté ráno. Čas neupřesněn, což občas taky znamená "kdybyste tu už byl, stejně je pozdě."

Tak tedy neochotně vstal z křesla a následně vyšel z kanceláře. Ani se nepozastavil nad tím, kde vzal jeho číslo, ale nebylo to jedno? Před spoluprácí neuteče ani kdyby chtěl. Takže nezbývalo nic jiného, než se tomu postavit čelem, obrnět se trpělivostí a inteligencí. Tak když vcházel do kavárny, nemohl ho přehlédnout. Stolek v rohu, nikým nerušen, rozjímal nad šálkem kávy.

„Dobré ráno,“ pozdravil slušně. Když nic jiného, nemohl o něm Collins tvrdit, že se neumí chovat.

"Dobré ráno," odpověděl a v těch slovech zněl cizí přízvuk, stejně jako v očích mu hrály jiskry. Těžko říct jestli se rozmýšlel, zda ho má zabít, nebo tolerovat."Co si dáte? Můžu vám doporučit latté, dělají ho tady mnohem lepší než u nás."

„Dobře, tak tedy latté a jako zákusek informace, proč jste mi psal.“ Trochu se zamračil, ale jinak vyčkával dál, co mu odpoví a mezitím ho pozoroval, hodnotil, rentgenovým pohledem. Možná to měl dělat nenápadněji, ale chtěl aby bylo vidět, aby on viděl, že mu nevěří.

"Protože bychom spolu měli pracovat, ne? Bez šéfů za zády a bez všech ostatních serepetiček. Protože v tom Haroldově řádění... Respektive na pozadí toho řádění, něco je. Něco velkýho. A ani CIA a ani FBI by o to neradi přišli. Ostatně, vy jste narazili na pár nesrovnalostí v účetnictví těch bank, kde shodou okolností působili zavraždění, nemám pravdu?"

„To ano. Jenže chybí souvislost. Harold byl cvok, nevyrovnaný člověk, nenávidějící homosexuály. Takové cíly mu někdo předhodil. Sám by je nevyhledal, protože na tak mentálně nízké úrovni... Určitě vraždil už dřív v nějakém zapadákově muže, o kterých to bylo známo, třeba ty, kteří vycházeli z gay barů a podobně. No, tam si ho někdo všiml a ten někdo tahá za nitky. To je první, co mě napadlo, když jsem viděl spis,“ odpověděl a zadíval se na kávu, kterou mu přinesla servírka. Kývnutím poděkoval, napil se a zase se podíval na svého společníka.

"Myslím si totéž. Všechny oběti do jedné měly rozhodně na to, aby si v případě jakýchkoliv neobvyklých sexuálních choutek zaplatily profesionála. S někým, jako je, nebo spíš byl Harold, by se nezahazovaly. Otázkou je, kdo mu je dohodil a za jakým účelem. Že by se Harold sám specializoval na bohaté homosexuální manažery vysokých bank... Řekněme, že to je dost nepravděpodobné. Vaše teorie o těch dřívějších vraždách je pravděpodobně správná, už jsme se na to Harolda ptali, ale odmítá vypovídat, vykřikuje jen nějaké nesrozumitelné bláboly. Jestli za ním někdo je, tak on o tom neví. V tom případě je to celé jako hodně dobře sestrojený hodinářský stroj.“

Výborně, umí i uvažovat, pomyslel si.

„Fajn, že bychom ho šli vyslechnout? Rád bych se ho na pár věcí zeptal,“ řekl a nehezky se usmál.

"Můžeme, ale rovnou vám říkám, má v hlavě prázdno a možná ještě méně. Výslýchali jsme ho skoro dva dny v kuse, nebylo to hezké. Ovšem pokud uspějete, budete mít můj obdiv." Dopil svoje latté a zadíval se na něj. "Chcete to riskovat?"

„Co všechno jste zkoušeli? Myslím, že víc klesnout u vás už nemůžu.“

"Všechno co vás napadne. I to, co by jisté mezinárodní dohody označovaly za nehumánní zacházení, aktivisté za středověké metody a další za mučení. Drogy, elektrošoky, jak říkám, co vás napadne..."

„Ani se nedivím, že plno lidí se z našeho vyslýchání nevrátí, nebo si ho při nejmenším nepamatuje,“ ušklíbnul se Shaw.

"V zájmu bezpečnosti Spojených států..." Mnohoznačně nechal větu nedokončenou, jen sepjal ruce a zadíval se na něj. "Ještě pořád ho chcete vyslechnout?"

„Samozřejmě. Trvám na tom, alespoň vás během pěti minut o samotě s ním přesvědčím, jak jsem neschopný, nemyslíte?“

"Pak ovšem celá naše spolupráce padne a nebude to moc dobrá vizitka pro FBI."

„Bojíte se mě k němu pustit?“ zvedl pravé obočí v mírně překvapeném gestu.

"Nikoliv, já vás k němu pustím s nebývalou ochotou.Neúspěch bude, pokud vám při výslechu zemře, protože mlčel a mlčet dle mého bude i nadále."

„Dobře, jdeme na to?“ zeptal se a dopil své latté.

"Je ve Washingtonu, zatím jsme ho nikam nepřeváželi. Dojdu do pro auto, chcete si vzít s sebou nějaké věci?"

„Jen se stavím u šéfa a v kanceláři. Za pět minut před vchodem k nám,“ řekl stručně a zvedl se.