3. kapitola

Začátek pracovního příměří, co nalamuje ledy...

Spolupráce s Bee


3. kapitola

Musel Collinsovi vzápětí přiznat další pozitivní vlastnost: uměl jezdit na čas. A měl docela hezké auto, pohodlného Aston Martina. Kožené sedačky. A jeho kolínská, tentokrát méně vtíravá než včera. Nebo si možná zvykl? Proboha, jen to ne. Ještě si zkontroloval, jestli má svůj průkaz a tu věc, kterou si vzal od sebe z trezoru, a mohli vyrazit. Celou cestu se díval z okna, žádný z nich se nepokusil navázat rozhovor. Proč také? Zbytečnost. Než dojeli k CIA, ještě si stihl promyslet, jak se bude k Haroldovi chovat, ale nejspíš zvolí svojí nejoblíbenější taktiku. Když zastavili před budovou, zhluboka se nadechl a vystoupil. A pak, než ho Collins zavedl do vyslýchacích prostorů, trval na tom, že musí do kantýny koupit dvě kafe. A agent ho nechal. Potom nenápadně odklopil víčko jednoho z nich a obsah malé lahvičky do něj vylil. Možná bude trvat déle, než to začne působit, ale začne.

Když stál za sklem a pozoroval Harolda, jak sedí se spoutanýma rukama na židli u stolu a těká očima z jednoho koutu do druhého, bylo mu to jasné. Dva dny utrpení a je z něj troska. Agent Collins mu podal sluchátko, aby byli v neustálém kontaktu, a pak ho nechal dělat svoji práci.
Jakmile Harold uslyšel otevírání dveří, automaticky k nim zvedl zrak. Uviděl usmívajícího se agenta, který před něj položil kouřící kafe a sám z vlastního upil. Pak si sedl na židli proti němu a trochu si povolil kravatu.

„Dobrý den, omlouvám se, jestli vám to kafe nebude chutnat, ale místní kantýna není prvotřídní kavárna,“ usmál se. Vrah si ho stále nedůvěřivě prohlížel, až se potom po kafi natáhl a začal si ho prohlížet.

„Oh, pardon,“ řekl najednou a Joshua sebou prudce trhnul,“hned vám je odemknu,“ dopověděl a jal se klíčkem odemykat pouta. To ho překvapilo. A pak pouta cvakla a měl volné ruce. Chopil se kelímku a zhluboka se napil. A agent před ním nehnul ani brvou, jen dál pomalu upíjel a čekal.

„Tak, Harlode, co jste jim řekl?“ zeptal se po chvíli, když sledoval, jak se mu začínají potit dlaně a křečovitě svírá kelímek. Čekal sice, že potrvá déle, než to začne působit, ale nevadí. Tím déle si budou hrát. Joshua se na něj podíval a jeho pohled začínal být méně a méně přítomný, jako by se ztrácel.

„Já-“hlas se mu zadrhl, jak dlouho nemluvil,“já nic, pane,“ dopověděl pomalu a zjistil, že se mu všechno začíná míchat do změti barev. A pak jen tma, černo, slyšel jen ten hlas - jeho hlas, ten, který slýchával v telefonu. Trhavě se nadechl.

„Něco jsi jim říct musel, že ty jsi nás prozradil!“ promluvil po chvíli agent a Harold se zatřásl.

„Ne, ne, ne... Ten přízvuk, ten přízvuk!“ Ani si neuvědomil, že to šeptá, ale agent měl dobrý sluch a všechno slyšel.

„Jaký přízvuk?“

„Ne-nebyl to američan. On, měl takový, měkčí přízvuk... ja-jako...“ zadrhával se, začínal se víc potit, tma neustupovala a ten hlas ho všude pronásledoval, měl ho plnou hlavu. Připadal si, jakoby jeho hlava byla jeskyně a někdo do ní neustále křičel. Ozvěna narážela do stěn, ani nestihla pořádně odeznít a už hlas vykřikoval další a další slova. Myslel, že se z toho zblázní!

×

Během té cesty mu chtěl několikrát nabídnout tykání a uvolnit tu atmosféru, která mezi nimi pořád byla napjatá jak špagát. Koneckonců, v permanentním dusnu se pracovat sice dá, ale výkony nejsou oslnivé. A agent Collins dodržoval zásadu, že na prvním místě je případ a jeho vyřešení, rány si může lízat kdykoliv jindy. Nepsaný morální kodex cti. A když viděl, že Shaw první krok rozhodně neudělá, rozhodl se v zájmu případu ho trochu popstrčit. Ale pak už to nestihl... Zato ovšem mohl sledovat jeho metody. Které nebyly zas tak odlišné. Nechal si do pozorovací místnosti donést čaj a dva sýrové toasty. A dělal, co měl - pozoroval.

Víceméně tušil, co Shaw udělá, už když si šel do kantýny pro ty kávy. A když se tam Harold po několika minutách takřka zhroutil v něčem, co silně připomínalo epileptický záchvat, měl jasno. Musel si zapsat, že ten chlap umí a velice šikovně využil ovoce jejich práce. Každý organismus vydrží určitou hranici utrpení, jeden víc, další méně. Vtip a umění je v tom, odhadnout, kdy má dost, kdy se systém zhroutí a člověk přizná i to, co neví. Středověcí vyšetřovatelé měli k dispozici právo útrpné. Oni měli k dispozici drogy a jiné příjemné věci. Vtip je v umění je použít.
Pomalu a soustředěně žvýkal své toasty a pozoroval dění za sklem. Shawa, jak metodicky tlačí na pilu, vždy o kousíček víc, aby se dostal k tomu, co potřeboval vědět. Harolda, jak se minutu za minutou víc a víc propadá kamsi pryč... Pokud ho nezabije, bude to v pořádku, případné poškození se svede na drobné nehody a duševní stav.

Dojedl svou přesnídávku a vypil čaj. Výslech byl akorát u konce.

×

„Jako kdo měl přízvuk?“ zeptal se znovu a dopil zbytek toho, čemu tady říkali kafe. Docela Joshuu litoval. Až halucinogen, velmi silný s pár chemikáliemi navíc, přestane působit, bude si všechno vyčítat, popřípadně se pokusí zabít, ale to je riziko povolání. A když se pak Harold chytil za hlavu a začal do ní tlouct pěstmi, vyskočil ze židle a popadl ho za ruce.

„Jako KDO měl přízvuk?“ zopakoval otázku důrazněji a vrah, kroutící se v jeho sevření se na něj podíval rozšířenými zornicemi.

„Jako-jako-jako Rus, t-tak tr-trochu,“ vydal ze sebe koktavě a agent mu ruce pustil. Ze stolu sebral želízka a připoutal Harolda k židli. Tady skončil. A pak, když se zvedl a už sahal po klice dveří, ozval se znovu.

„Nik-nikdy ho nedostanete!“ zakřičel na celou místnost a omdlel. Agent za sebou nevzrušeně zavřel dveře a odešel za sklo. Tam se opřel o zeď a podíval se na Collinse, jak klidně přežvykuje poslední sousto svačiny.

„Řekl něco nového? Nebo vše při starém?“

"Gratuluju," odpověděl Collins tiše a dokonce se trochu usmál. "Vaše pověst vás předchází, ale rozhodně nelže, pane Shawe." Dojedl toast, vychovaně si utřel ruce do ubrousku a potom k němu natáhl pravačku. "Opravdu skvělá práce. Vytáhl jste z něj dost důležitou stopu." Když agent ruku nepřijal, zase ji nonšalantně stáhnul a podepřel si s ní bradu. "Výborně využitá situace... Dva dny jsou obvykle dobou, kdy se člověk drží a kdy je mu obvykle daná pauza, aby se  vzpamatoval. Málokterý vyšetřovatel dva dny přetáhne. Ale ten má potom úspěchy."

„Děkuji. Koneckonců jsme na to byli vycvičeni, že? Ale nic nenaučí jako vlastní zkušenosti,“ zamumlal odpověď a oči mu na chvilku potemněly. „Jak se vůbec jmenujete celým jménem?“ Přišlo mu trochu nevychované říkat mu „Collinsi“, ne, že by mu to nějak extra vadilo, ale vychování je vychování.

"Nathaniel," odpověděl agent s kamenným obličejem. Na místě bylo pomyslet si cosi o tom, že tohle jméno a jeho zjev se k sobě hodí rozhodně víc, než jeho zjev k jeho práci.

„Alexander,“ řekl a podal mu ruku, i když pochyboval, že ji přijme. Koneckonců, před chvílí... Agent Collins se ale jen trochu pousmál a znovu k němu natáhl pravačku.

"Pracovní příměří?" navrhl potom.

„Pracovní příměří,“ souhlasil Alex a ruku stiskl. Možná to nebude až zas tak špatné, ale to se ještě uvidí. Krátce se usmál a podíval se na parťáka. Najednou nevypadal jako model, který se omylem připletl k jejich práci. A na tu kolínskou si vážně asi zvykl – zatraceně. Svíral jeho ruku a najednou mu probleskla hlavou nemyslitelná otázka – kolik lidí tou rukou už odkrouhnul?

Vedl si vážně dobře, ale kam až by byl ochotný zajít, aby z Harolda dostal, co potřeboval? Agent Collins byl zvyklý skrývat své myšlenky, proto někdy na lidi působil jako dobře naprogramovaný stroj, perfektní zaměstnanec, ale taky robot bez citů... Bez vlastního názoru. Jeho druhé já se uvnitř jeho mysli ušklíblo. A jakej je v posteli někdo, kdo vlastně zabíjí legálně?

Na okamžik zahlédl, jak Nathanielovi cuknul levý koutek, a pomyslel si, že na zabijáka má ruce jemné. Jakoby pracoval v rukavičkách, a pak ho pustil. Byl spokojený z toho, jak to všechno proběhlo a že ukázal, že i když je mladší, dokáže také svou práci odvést dobře, bez chyb.
Agent vypadal, že si možná myslí totéž.

Na věku nezáleží, nebo spíš na tom, co máš v dokladech. Mentální věk je daleko za biologickým. Pousmál se na něj, jakoby s tím představením Shaw překonal jednu zábranu. Obrazně řečeno.

"Tak jdeme najít toho Rusa... Alexi?"
Usmál se nad tou přezdívkou a pustil jeho ruku.

„Já miluju Rusy,“ pronesl sarkasticky a po očku sledoval jeho reakci,“Nate, to ti neřekli?“

„Ovšem, že řekli. Stejně jako tobě nepochybně řekli, že jsem nějaký čas v Rusku pracoval, žil a mám částečně ruské kořeny, ačkoliv jsem takříkajíc naturalizovaný Američan,“ odpověděl mu klidně. „Každý máme něco, s tím se jeden musí smířit.“

„Jo, něco z nich máš,“ a nemusíš se bát, zjistím, které stránky to jsou, dopověděl v mysli a rovnou tykání oplatil. I tohle byl pokrok. Sice pochyboval, že spolu začnou hrát kulečník, chodit na panáky a společně do posilovny, ale všechno má svůj čas. Navíc si nebyl ani tak docela jistý, jestli zrovna s ním chce být až tak dobrý partner. Každopádně jistě i teď hraje každý za sebe a snaží se o nejlepší výsledky.

Collins už se mezitím zamýšlel nad tím, co Harold řekl. Jestli mluvil pravdu... Nepodceňoval Shawovy schopnosti, to ani v nejmenším, kdyby se s ním ocitl ve vyšetřovací místnosti, nechtěl by, aby ho vyslýchal, ale Harold nemusel říct pravdu tak jako tak. Jestli ten Neznámý zněl jako Rus, jenže to nic neznamenalo. Mohl to být příslušník mafie, mohl to být úplně obyčejný člověk, mohl to být Rus žijící v Americe, mohl to být lingvista, který mimořádně dobře ovládl cizí jazyk. Mohl to být kdokoliv. Ovšem spojnicí byly banky, bankovní úředníci. Oběti byly teď jediným vodítkem, které měli.

"Bude to v těch bankách," zamumlal si víceméně pro sebe, ale věděl, že ho Shaw slyší. "Tam někde bude klíč."

„Viděl bych to na to, že bychom si vypůjčili pitevní správy, fotky z míst činů a informace o obětech. Jejich funkce, co přesně dělaly, klidně si zjistím i jejich denní rozvrh, je mi to jedno,“ promluvil na kolegu. Ano, když šlo o případ, byl schopný jít přes mrtvoly a doufal, že si to Collins uvědomoval.

Ten se na něj podíval. A pak prostě tiše zopakoval. "Je to v těch bankách, vsadím se, oč chceš. Souhlasím."

V budově CIA měl Collins to hlavní slovo, a tak jim do vyprázdněné kanceláře nechal donést všechny spisy, které k případu vedly. Když potom se Shawem osaměl, vytáhl ještě svůj notebook a teprve potom se na něj zadíval.

"FBI nás požádala o spolupráci, protože jste vedli finanční šetření v těch bankách. Jak jste přišli na to, že tam mají účetní nesrovnalosti?"

 „Bylo to docela jednoduché, když jsem se na to podíval pořádně. Takové soukromé očko. Všechny oběti byly výše postavené. Nechal jsem si poslat všechny výpisy převodů peněz, které jim prošly pod rukama. Chvíli to trvalo, ale pak jsem si všiml, že relativně velké částky jdou do švýcaských bank. Každý převod na jiné jméno. Sumy samy o sobě nebyly až tak veliké, ale pokaždé to byla stejně veliká částka, na jiné jméno člověka, který neexistoval víc, jak týden. To mi nešlo do hlavy.“

"Jistě... A potom se to předalo účetním expertům a ti začali všechno prověřovat do detailů. Mezitím ovšem někdo problém vyřešl poněkud svérázným způsobem," poznamenal Collins a přisunul mu jeho půlku spisů. "Když se člověk dá na tohle povolání, těší se, jak si užije adrenalin... Tak do toho."

„Jo, orgie nad papírováním,“ ušklíbnul se Shaw,“ale stejně, Neznámý to vyřešil jinak, převody ustaly, ale vraždil stále. Nejspíš na to používá civily, ti se kontrolují hůř a déle,“ svěřil se mu s myšlenkou, levačkou si podepřel bradu a pravačkou si k sobě přisunul složku.

"Možná, ale tak já vašim účetním věřím, jestli je tam nějaká další nesrovnalost, přijdou na to. Ale ty vraždy... Mohu ti potvrdit, že i ten nejposlednější úředník se proměnil v opravdového paranoika, když jsme je začali prověřovat, kupodivu se jim to vyplácí, jsou naživu."

„Tohle bude ještě zábava,“ zamumlal si pro sebe, když se díval na fotky z místa činu a četl si pitevní zprávu. Oběti omámené chloroformem s hlubokým řezem na krku. Ty chlapy musel vážně nesnášet, když vynaložil takovou sílu na podříznutí.“

"Možná jsem měl štěstí, že jsem vyvázl se zdravým krkem, co?" zeptal se ho znenadání Collins, který mu nahlédl přes rameno.

„To určitě. Kdyby přešel ten svůj sáhodlouhý monolog a zaútočil na tebe, možná by ti stihl na obličej alespoň krátce přitisknout kapesník. Neomámilo by tě to hned, ale určitě zpomalilo. Takže ano, měl si docela štěstí,“ odpověděl mu popravdě a hlavou trochu uhnul. Neměl rád, když mu někdo četl přes rameno, ale nehodlal si stěžovat.

"Spoléhal jsem na ten monolog... A taky na svůj šarm," ušklíbl se Collins a poodstoupil. Nepřiznal by to, ale ani jemu nebylo příliš dobře, když mu stál tak blízko. Společnost lidí, které jste si tak úplně nevybrali prostě příjemná nebývá.

„Jednou tě ani ten šarm nezachrání. Co budeš dělat pak?“ zeptal se a zase se narovnal. Pak odložil složku s pitvami a podíval se na Collinse.

"Pak se holt zkusím zachránit přes postel," zazubil se na něj partner.
Shaw protočil panenky. Tohle od něj mohl čekat. A protože nenašel ve složce téměř nic, co by nevěděl, zvedl se ze židle a přešel k Nathanielovi.

„Jenže ne všichni se dají uplatit tvým šarmem a sexem. Jednou na to dojedeš,“ řekl mu s ledovým klidem, a pak ho obešel.

"Jistě, ale úplatek olovem neodmítne nikdo," zamumlal Collins a přitiskl mu zezadu pistoli k hlavě. "To je můj poslední trumf," dodal ještě.