6. kapitola
Shawovi ujíždějí nervy a navíc překazil Natovi možnost si užít...
Spolupráce s Bee
6. kapitola
První se mu naskytl pohled do intimního přítmí. Collinsova košile ležela na zemi a o kousek dál kalhoty. To už byl pohledem skoro u postele a... Dobrotivé nebe, tohle bylo snad víc, než by o Collinsovi musel vědět. Totiž to, že má rád sex se vědělo všeobecně, ta fáma ho provázela od případu k případu. Ale vidět ho jak si užívá? A navíc... Shaw se počítáním končetin neobtěžoval, Natova zpocená záda poznal. Ale nezdálo se, že by agent zaznamenal, že je v pokoji ještě někdo. Ten chlap prostě rád šokoval. A dařilo se mu to, ale vzpamatovávat se hodlal až doma. Potichu vešel dovnitř a dveřmi třísknul.
„Doufám, že si to panstvo užilo a teď zvedni prdel a oblíkni se, volá nás šéf. A pohni, nerad bych vytahoval bouchačku a tvýho milence vykopával nešetrně, mohlo by se mu něco stát,“ zavrčel a opřel se o dveře. Tohle vidět nemusel, nechtěl a byl na něj vážně naštvanej!
Collins ustal v pohybu, a pak se velice pomalu otočil. Připomínalo to pohyb šelmy, kterou někdo vyrušil v hodování a pěkně ji tím naštval. Až na to, že on naštvaný nebyl, v očích mu hrálo pobavení.
"Ale, tady si někdo hraje na prudérního..." poznamenal, potom od sebe toho prostituta jemně odstrčil.
"Na to, že sem vpadneš jak velká voda, a pak se tváříš tak strašlivě ublíženě. Poslouchej, nebudeš z toho mít nakonec následky? Musím ti sdělit, že lidi se vážně nemnoží dělením, ani chlapečky nenosí čáp a holčičky vrána. A někteří si rádi užijou, bez ohledu na pohlaví."
„Mně, osobně, je vážně jedno, s kým a kde si užíváš,“pomalu přešel k posteli a chladně se usmál,“takže pohneš, nebo,“ vytáhl z pouzdra zbraň a namířil ji na mladičkého prostituta,“tu někdo přijde k újmě?“
"Nehraj si na kovboje, idiote," zasyčel Collins mezi rty. "Nestačí ti, cos udělal za rozruch? Vlámal jsi se sem určitě zadním vchodem, co? Tohle je trestný, nakrásně by na tebe mohli zavolat policii a nechat tě legálně zavřít, protože tu nemáš co dělat. Tak tu bouchačku schovej a nevylívej si svoje bolístky. A byl bych rád, kdyby ses otočil, tvoje útlocitná dušička by mohla mít následky." Pak se sklonil a lehce políbil prostituta na čelo. "Nezůstanu ti dlužen."
„Výborně! Kdyby šéf řekl, že budu mít v popisu práce tě vyzvedávat i z bordelů, vykopl bych s tebou dveře! Sem federální agent, co mě můžou udělat? Maximálně mě šéf seřve. Chtěl sem se konečně po dvou dnech vyspat! A co? Já tě musim vyzvednout z bordelu. A neboj se, abys mi způsobil následky, musel bys přitvrdit. Počkám v autě, manekýne,“ odpověděl a nechal tam ty dva, jak je pán bůh stvořil. Hlídači, na kterého předtím mířil, dal do ruky nějakou tu bankovku a ten lehce kývl. Shaw na něj mrknul a pak se spakoval zadním vchodem.
Nečekal ani deset minut a Collins se objevil u auta. Byl trochu rozcuchaný a ta kolínská nebyla jeho, ale jinak se mu nedalo vytknout nic. Určitě by ho pustili i do luxusnějších podníků, než jen k Růži.
"Co to mělo znamenat?" ucedil studeně, když si sedl na místo spolujezdce a zapásal se. "Hraješ si na Pana uraženýho? Šlápl jsem ti na kuří oko, tak mi to dáváš sežrat? Nebo se prostě jen neumíš chovat?!"
„Ani jedno, ale mam za prdelí šéfa, co čeká výsledky. My nemáme absolutně nic a teď je tu další mrtvola. Seznam podezřelých se vztahuje na celý Rusko a ty si jdeš v klídku šukat do bordelu? Tohle neni dovolená,“ oplatil mu to stejným tónem a rozjel se k bance.
"Takže se jen neumíš chovat. S tím dokážu žít," zhodnotil si to Collins pro sebe. Potom vytáhl telefon a zavolal svému nadřízenému, protože s tím chlapem vedle sebe nehodlal ztrati už ani slovo. Jestli se něco dělo, chtěl mít přesné informace a ne vystresovaného idiota, o jehož schopnostech začal poslední týden pochybovat docela hodně. Mohl si být jist, že je ta tendence vzájemná, ale to ho v tuhle chvíli opravdu netrápilo.
Ale to už ho Shaw úplně ignoroval a zastavil na kraji chodníku. Přivítal ho pochůzkář, co našel tělo a pustil ho přes pásku. Obětí byl zhruba čtyřiceti letý muž. Ležel v kaluži krve, na krku řeznou ránu a obličej – nebyl.
„Co tu dělal tak pozdě?“ zeptal se Shaw.
„Prý ještě dodělával nějakou práci.“
„Jděte támhle za kolegou, prosím,“ kývnul někam za sebe a policista ho poslechl. A pak se pořádně zadíval na tu ránu na krku. Byla vedená zprava doleva. Takže vrah byl levák.
"Levák," ozvalo se nad ním. Collins už si také s nezúčastněným výrazem mrtvého obhlížel.
"Nebo mimořádně zručný pravák. Který se pokouší napodobit Harolda, ale nejde mu to."
„Oh, nepovídej, toho jsem si už taky všiml,“ odpověděl kousavě a dál si prohlížel tělo. V tu chvíli ho Collins takřka nečekanou silou vytáhl na nohy a praštil s ním o nejbližší zeď.
"Teď mě poslouchej, buď se uklidni a dělej svou práci bez těch idiotskejch keců, nebo vypadni! Na tvoje uražený ego nikdo není zvědavej! Dělej za co jsi placenej, lízat rány si můžeš potom!"
„Fajn, už sem vychladl. Pustíš mě, nebo ti tu ruku mám zlomit?“
"Zkus to a ustřelím ti hlavu," zavrčel a potom ho pustil. Pak se vrátil k tělu a během těch několika kroků se stihl dokonale uklidnit, nebo to aspoň tak vypadalo. "Napodobuje ho. Ale nejde mu to. Buďto teda je jen napodobenina, nebo netuší, že jsme Harolda dostali a je jen neumětel."
„A nebo mu prostě někdo řekl, jakým způsobem chce, aby ty lidi zabíjel. Teď už nic nevykoumáme, za chvíli přijede náš tým, tak tu zůstaneme, dokud tu nebudou.“ Byli tam do pěti minut. A tak se Shaw a Collins odebrali k autu. Cesta domů proběhla v klidu, v tichu a naprosté ignoraci.
×
Do postele padnul nervově vyčerpaný a naštvaný. Ale kašlal na to. Chtěl se vyspat a naprosto ignoroval fakt, že mu dneska ujely nervy a odnesl to Collins. Potřeboval by profackovat a Nathaniel alespoň měsíc bez těch svých udělátek na obličej, vlasy, do sprchy a bez svých drahých obleků a sexu. To by pro něj byl dostatečně velký trest. Povzdechl si a otočil se na druhý bok. Nechtěl usnout, bál se toho. A navíc, nechtěl zase do té noční můry. Jenže potom usnul. A padal, padal...
„Ja něznaju!“ vykřikl a někdo na něj vychrstnul další kýbl studené vody.
„Kde jsou ty plány!“ zaburácel hluboký hlas a teprve po tom, co mu přerazili nos a zlomili pár žeber, vyšel na světlo. Jenže i kdyby chtěl tisíckrát, neuvidí ho pořádně, protože viděl rozmazaně.Nevěděl, jestli za to mohl fakt, že měl v organismu plno drog, kterými ho nadopovali, nebo kvůli tomu, jak do něj bušili od rána do večera. Tělo ho bolelo a z ramenou a paží mu tekla krev. Plno malých ranek, ale za to hluboké. Vykřikl bolestí, když ho jeden z těch Rusáků skopl na zem i s židlí.
„Ptám se ještě jednou: kde jsou ty plány?“ A on odpověděl, že neví. Na to ho zase nechal ve společnosti toho sadisty. Přivázali ho na stůl a za chvilku se nad ním už zase skláněl s rouškou přes ústa a injekční stříkačkou v ruce. Všechno začínalo znovu...
Pak někdo zabušil na zeď. A znovu. A znovu.
Nathaniel udeřil do stěny ještě jednou a vší silou, kterou měl. Když to nemělo požadovaný účinek, nenaloženě se vyhrabal z postele a šel se podívat, co se pro kristovy rány stalo. Byt by v tuhle noční hodinu byl naprosto tichý, jak se sluší a patří, ale tentokrát ne. Z Shawova pokoje se ozývaly divné zvuky. Ledskdo by je mohl považovat za doprovodný jev činnosti s pravou, či levou rukou, ale Collins nebyl ledskdo a zvuky sexu znal víc než dobře. Ne, tohle bylo horší…
Když otevřel dveře, naskytl se mu pohled na zpoceného Shawa, který seděl na své posteli, hrudník se mu zdvihal neuvěřitelnou rychlostí, rukama se opíral o kolena a zíral do zdi.
„Co je?“ zeptal se Collins ve snaze ho vytrhnout z ze šoku. Ale nepodařilo se mu to. Alexander pořád nevnímal. Všechno k němu doléhalo z velké dálky, a když zavřel oči, pořád viděl ten sadisticky spokojený pohled, který si ho s neskrývanou radostí prohlížel. Všechny ty řezné rány, všechno, co bylo jeho dílem. On byl jeho dílo...
Nakonec k němu přešel, popadl ho za rameno a rázně s ním zatřásl. "Shawe! Shawe, no tak! Vnímej mě!"
Slyšel, jak na něj někdo mluví. Znal ten hlas, a tak se za ním otočil. Jen zvednout hlavu se zdálo jako nadlidský úkol.
K tomuhle prostředku se uchyloval jen nerad, ale tady zjevně šlo o víc, než jen o banální noční můru. Ještě jednou s ním rázně zatřásl a když se ani potom Alex netvářil příčetněji, s povzdechem se napřáhl a vrazil mu z každé strany facku.
„Dobrý, dobrý, už jsem v pohodě,“ chytil ho za zápěstí, když se agent napřahoval k další dávce.
"Nevypadáš na to," odtušil Collins a zadíval se na něj, skoro by ho tím pohledem mohl zretngenovat.
"Co to bylo?"
„Zlej sen, nic víc. Promiň, jestli jsem tě vzbudil,“ odpověděl potichu a vstal z postele,“příště, až se tohle stane, dělej, že nic neslyšíš,“ dopověděl pomalu a lehce mu stiskl rameno. Potom odešel trochu mátožným krokem do obývacího pokoje nalít si skleničku – jako vždycky.
"A blbej tak trochu nejsi?" zeptal se Nathaniel, který šel za ním, ale zůstal stát mezi dveřmi a jen ho pozoroval. "Až tě postřelí, mám taky dělat, že jsem nic neviděl a neslyšel?" A pak si sedl na kožený gauč, přece jenom, byl stále ospalý.
„Víš, kdyby se mi zdálo něco horšího, mohl bych na tebe vyrukovat s tou kudlou, kterou mam pod polštářem. Asi bych tě nezabil, ale určitě zranil. A až mě někdo postřelí, co budeš dělat? Vrhneš se ke mně, po tom, co ho rozstřílíš na kousky?“ Podal mu skleničku skotské a sedl si na opěradlo.
"No, uvažoval jsem nad možností, že bych ti zavolal sanitku, ale dobře, budu se k tobě vrhat a kvílet nad tvou krví, která mi zmáčí Armaniho."
„Radši mě nech umřít, jo? Prokaž mi tu laskavost,“ mrknul na něj a na ex do sebe vyprázdnil celou skleničku.
"Promiň, ale kdo by mi potom zaplatil čistírnu? A ještě promiň, ale neznám nikoho, kdo by se uměl naštvat tak kvalitně." Collins se ušklíbl, když na Shawově tvářil vytanul malý úsměv. Byl na dobré cestě... Ale když se mu pokusil uzmout skleničku, Shaw uhnul.
"Vem si svojí."
"Nač ji budu špinit?" ohradil se a natáhl se pro ni. Zapomněl, že Shaw sedí na opěradle gauče a že přeceňuje svoje síly. Než si to stačil uvědomit úplně, válel se na něm. Byl to mžik.
"Vole..." hlesl Alex.
"Nápodobně..." zamumlal, ale nějak mu v té chvíli vypověděl rozum službu. Byly tři ráno, byl ještě trochu rozespalý. A nemohl ručit za to, co dělá. Políbil ho.
Yáááá, takovýhle konce by měli být trestný *-* miluju Shawovi noční můry, vážně se těším, až Collinsovi bude vyprávět. Ale teď jsem spíš zvědavá na Alexovu reakci :3 to je tak úžasně napínavý~
OdpovědětVymazatYoku
Aki si povedala, že raz za čas by sa ja patrilo niečo okomentovať (dneska dostala koment k niečomu hrozne starému ale spomenula si aký je to príjemný pocit, keď ti tam niekto niečo také zanechá)... demo... vieš Angoušek takéto konce sa mi nepáčia... potom je to príliš napínavé a ja neviem vydržať (čo je samozrejme ich účel)... ale ja tak, by ma zaujímalo kto je na tej fotke a prečo ju tam vlastne má ak (ak som dobre pochopila) mu tá osoba urobila niečo čo jej nevie odpustiť... alebo niečo také (mala by si to prečítať znova... ráno.. nie jedenástej v noci)...
OdpovědětVymazatty mě chceš normálně zničit,ten konec je pro mého človíčka moc honem další dílek.prosím
OdpovědětVymazat