10. kapitola

 Collins je víc než mimo a Shaw toho nechce zneužít, ale co když ho k tomu Nathaniel přímo vybízí?

Spolupráce s Bee

10. kapitola

„No, kdyby sis ty lahvičky vážně spletl, teď bych se tě mohl zeptat na cokoliv a ty bys mi odpověděl – popravdě,“ řekl, jakoby se nechumelilo a sám se k němu nahnul. „Jelikož je to vlastní výroba, imunní jsem proti tomu pouze já. Tohle není jako drogy, pod kterými jsme podstupovali cvičná zajetí a výslechy, Collinsi.“ Pak se na něj usmál, když zjistil, že trochu zbledl.

Pak si prohledal kapsy a vytáhl druhou lahvičku ze stejně opáleného skla, jako byla ta první. "Řekni, že si děláš srandu," hlesl potom a snažil se zachovat si alespoň zdání dekora. Nešlo mu to.

„Ani trochu, zlato,“ odpověděl a usmíval se. Pak si stoupnul a posadil se na stůl, aby viděl lépe na jeho oči – těmi to začíná. Jen chvíli počkat, jestli se projeví příznaky. Když ne, je Nathaniel v suchu.

Po chvíli bylo jasné, že v suchu není ani omylem. Spíš po kotníky ve vodě, která neustále stoupala. Zbledl ještě trochu, na čele mu vyrazily krůpěje potu a rozšířily se mu zorničky. Bylo jasné, že si taky uvědomuje, v jakém průšvihu se nachází.

"Nemáš náhodou protilátku, co?"

„To fakt nemám. Jak jsem řekl – moje tělo je na to imunní a vážně mě nanapadlo, že si obě dáš do jedné kapsy. Musíme počkat, než to vyprchá,“ povzdechl si a zakroutil nevěřícně hlavou. 

„Ukaž,“ řekl  jen a chytil Collinsovu hlavu, aby si ho prohlédl pořádně. „No, pěkný,“ zhodnotil jeho stav.

"Dohajzlukurvaprácejájsemaledebil!" vychrlil ze sebe Collins na jeden výdech a pak se na něj podíval. "Aspoň mně odsud odvez! Jestli mě takhle uvidí šéf, tak letím na hodinu!"

„Klídek, to jsem měl v plánu. Jeho,“ kývnul ke stolu, za kterým seděl mladík,“za chvíli odvedou, takže my můžeme jít. Celou cestu buď zticha, radši se na nikoho ani nedívej,“ protočil panenky a sebral klíčky od vyslýchárny. Otevřel dveře a otočil se na jednoho z hlídačů.

„Hele, Bobby, až si přijdou pro toho experta, tady máte klíčky. My máme pro dnešek padla. Kdyby přišli šéfové, řekni, že hlášení dostanou zítra ráno, že jsme na něco kápli a potřebujem mrknout do složek, co máme doma, jo? Díky, kámo,“ poděkoval a strážný jen pokýval hlavou. Tahali se z malérů navzájem, tak proč by mu nepomohl.

Věděl zhruba, když otevřel dveře a vyvedl ho ven. Zhruba ale po třech krocích se mu všechno rozmazalo. Snažil se nedívat ani na jednu stranu, ale to bylo relativně snadné, protože na obojím viděl jen nezřetelně se pohybující stíny... Cítil, jak ho Shaw drží za paži a vede, ale pohyboval se spíš mechanicky, jako hračka na setrvačník. A matně ho napadlo, že kdyby Shaw chtěl, tak se s ním může pomilovat na místě a on neřekne ani á. Bylo to k vzteku, bylo to tak strašně k vzteku! Nadával si do pitomců, i když už vlastně jen brečel do rozlitého mléka. A jediné, co mu zbývalo, bylo doufat, že si kolegové maximálně pomyslí, že to přehnal s pitím a teď na to doplácí. Doufal v to z celého srdce.

„Ty jsi vůl,“ konstatoval potichu Shaw a došlo mu, že takhle prostě po hlavních chodbách jít nemůže. A tak se rozhodl, že to vezme oklikou. Bude trvat déle, než se dostanou k autu, ale to nevadí. Jen doufal, že Collins nebude remcat, když ho vedl uličkami určené pro personál. Jenže pak Nate trochu víc zavrávoral a on věděl, že se musí na chvíli o něco opřít. Rychle se rozhlédl, kde jsou kamery, a vyhlídl si úsek, který se nenatáčí. Rychle tam s ním došel a opřel ho o zeď. 

„No tak, tohle mi nedělej, za chvíli tam už budeme,“ povzdechl si a znovu ho chytil. Naštěstí to už ke garážím nebylo daleko, protože na tomhle patře byl malý výtah, který jen přímo k nim.

Když ho pak posadil do auta, byl Collins úplně mimo.

„Sakra, nad čím jsi vůbec přemejšlel, když jsi to do sebe hodil na ex?“ zeptal se a zavřel dveře auta.

"Snažil jsem se, očividně zkrat v programu..." vydechl Nathaniel a třesoucíma se rukama zašátral po pásu. Třikrát ho minul, na počtvrté ho připoutal Alex sám. "A než se zeptáš, jo, jsem vůl. Jsem velkej, kapitální vůl. Víc nepřiznám ani na mučidlech." Sebral někde špetku humoru a neváhal ji použít.

Ušklíbnul se. „Jasně, ty hrdino. Víš co? Nebudeme to pokoušet. Ještě bych se dozvěděl něco, o co nestojím,“ dořekl a podíval se na něj. Pak nastartoval a vyrazil domů.

Nathaniel se přestal proklínat, nemělo to cenu, a pokusil se usnout. Neměl tušení, jak dlouho to svinstvo bude působit, a radši se neptal, protože si nebyl jist, jestli  v tomhle stavu vůbec dokáže otázky taky klást. Spíš si tipoval, že příštích pár hodin bude mít na programu jen odpovídání. Nehezké vyhlídky. A spaní se taky nezadařilo.

"Nebude žádnej výslech?" zavtipkoval skoro opile, když ho Alex dostával do bytu. "Žádné zneužití mé blbosti? Žádné otázky, na bordel, sex, vztahy? Nic? Tos mě zklamal." Evidentně to s těma otázkama nebylo tak horké.

„Co sis myslel? Že toho využiju? Budu se ptát na to, jak dlouho do toho bordelu chodíš, kolik chlapů si tam vystřídal? Promiň, ale mam dojem, že jsem viděl dost,“ prohlásil, když Nathaniela posadil na gauč a ještě ho zkontroloval. Vážně byl zvědavý, kdy to z něj vyprchá.

"Už ses zeptal..." loupl po něm okem. "Čtyři, počkej, skoro pět let... Pokaždé, když se dostanu do Washingtonu.. Ale kolik jsem měl chlapů, to po mně vážně nechtěj spočítat, asi bychom tu byli ještě zítra. Že zůstávám na snínadni neznamená, že to není známost na jednu noc."

„U mě si taky zůstal na snídani a přesto tvrdil, že na jednu noc to neni. Mohl ses spakovat k sobě do pokoje, nemluvit se mnou...“ mrknul na něj Alexander a šel oběma nalít sklenku skotské. Vlastně ne, pro hosta vodku, uchechtnul se, když načínal novou láhev.

"Bože můj! Neznamená to ani jedno. Prostě rád snídám v klidu a na to, jestli si s někým něco začnu dál, nemá jedna snídaně vůbec žádnej vliv! A kromě toho, docela dobře se na tobě spalo..."

„Jo tak dobře spalo. Jsem rád, že sloužím jako dobrej polštář. Víš co, tady máš trochu vodky a zkus se prospat,“ řekl potom tiše a na ex do sebe obrátil svoji skleničku. Pak si začal pomalu rozepínat knoflíčky košile. A na zátylek se mu přilepil Nathanův pohled, úplně hmatatelný, jako ruka, která se mu ovinula kolem pasu a začala s rozepínáním knoflíků odspodu.

"A ty jdeš dělat co?" zachraptěl agent CIA.

„No, měl jsem v úmyslu se převlíknout. Co chceš dělat ty?“ zeptal se a obočí mu vyletělo nahoru. Tenhle účinek neměly mít. Ovšem, pokud to nebyla vina drog, ale Collinsova.

"Převlíknout? Proč?" Nate mu stáhl košili z ramenou a potom se rty otřel o jeho kůži. Jen tak trochu, ale v jeho případě to znamenalo jasné pozvání. "Přece ses nikde nevymáchal..."

Povzdechl si a pomalu se k němu otočil čelem. „To seš vážně tak sjetej?“ Usmál se a podíval se mu do očí. Podle zorniček, které už nebyly až tak rozšířené usoudil, že do hodiny by měl být zase v normálu.

"No, řeknu ti to takhle..." Ušklíbl se. "Ber, dokud dávám, nebo nech být, ale pak nebreč."

„Ptám se, co chceš ty,“ zašeptal a přejel mu rty po krku. Ruce nechával svěšené podél těla. Dokud si prostě neřekne, nic nebude.

"Co bys řekl?" opáčil otázkou a najednou se z toho stala hra kdo s koho. Oba na to měli chuť, alespoň na malé pomazlení, ale ani jeden nechtěl ustoupit.

Na to nic neřekl, jen ho políbil a začal s ním couvat do jeho pokoje. Pomalu, aby se ani jeden z nich nenatáhl na zem. Občas ho trochu kousnul do spodního rtu, někdy mu věnoval trochu drsnější polibek. A pak se posadil na jeho postel a prostě jen čekal. Nathanielův pohled začínal už pomalu střízlivět. „Tak co teda?“ Krátce se zasmál a naklonil hlavu na stranu.

"Dělej, jakoby toho byla dvojnásobná dávka," zahuhlal agent Collins a povalil do ho peřin.

To nebude těžké... „Dneska nahoře, jo?“ ušklíbnul se a jednou rukou si ho přitáhl za zátylek blíž. Blíž k sobě, blíž ke svým rtům a druhou rukou rozepínal knoflíčky jeho košile. Hm, Nate na koni..., řeklo si jeho druhé já a zachechtalo se té představě, zatímco už jezdil bříšky prstů po Collinsově břichu, bocích a náležitě si to užíval. Nathaniel měl hebkou kůži – narozdíl od něj – a byl také citlivý, jen se musely najít ty správné partie. Celkem vzato byl jeho společník náruživý milenec a utahat ho dalo práci. Vzpomněl si na jeden rozhovor nováčků v tělocvičně, kdy jeden ze skupiny prohlásil „Sex je fuška, ale někdo to dělat musí.“ Když nad tím tak přemýšlel, žádná práce to nebyla – spíše uvolnění, ale musel k tomu být i schopný partner, kterého on měl. Rukou mu sjel po páteři a nad kostrčí trochu přitlačil, aby si na něj Collins víc lehl.

Poslechl ho víc než ochotně, natáhl se na něj a sevřel ho nohama. "Co to vlastně bude?" ušklíbl se mezi dvěma polibky, zatímco Shaw zjevně přemýšlel, jak ho dostat ze saka, aniž by to nějak utrpělo. 

"Muchlování, vzájemná výpomoc, milenecký sex? Jsem vlastně tvůj první chlap, nebo už máš zkušenosti? Tipl bych, že máš, byl jsi jak urvaný ze řetězu..." Provokoval a očividně ho to bavilo.

„To nechám na tobě. A zkušeností mám víc, než dost,“ zavzdychal mu do krku a vyvlékl druhou ruku ze saka. Pak ho odhodil kamsi dozadu – teď nehrálo důležitou roli a Nate se mu víc líbil bez oblečení. Chvilku uvažoval nad tím, jestli tu zatracenou košili nemá prostě roztrhnout, ale vzhledem k tomu, jak drahý byl Collinsův oblek, pochyboval, že bude mít košili hadr. A pak si povzdechl. Už zase byl díky němu vzrušený! A jakoby to nestačilo, milý agent se na něm klidně uvelebil, zdvihl se do sedu a začal se provokativně pomalu svlékat. Frustrovaně zaskučel a začal mu bříšky prstů hladit břicho. Potom se trochu nadzvedl a za neustálého očního kontaktu mu jazykem přejel po odhalené kůži.

"Zbožňuju, když můžu vyvádět své milence z konceptu... To se ti tolik líbím?" Nathaniel se sklonil a jemným šťouchnutím si vynutil, aby ho políbil. Nevěděl, jestli to, co cítí, má na vině ještě ta jeho nehoda, nebo prostě jen jeho libido. Ale líbilo se mu to a nehodlal se toho pocitu ještě vzdát. S rozepínáním košile byl v polovině a zlomyslně se usmál. "Jak dlouho máme volno? Co si dát sprchu?"

Jednou tě zničí... Uvidíš... „Čas máme dokud nám nezavolají,“ odpověděl a předešlou otázku ignoroval. Před Nathanielem neměl nikoho něco málo přes měsíc. Nebyl čas a nálada. Vážně to na něm bylo tak vidět, že se mu líbí si s ním užívat? Uhnul pohledem, tím pádem i hlavou, na stranu a čekal, co udělá jeho kolega. Zvedne se, odejde?

Ten se ale už vysoukal z košile a sklonil se. Původně ho chtěl políbit, ale když se podíval jinam, pružně zvolil jinou strategii a olízl mu tvář a sevřel mezi zuby jeho ušní lalůček.

"Mlčení znamená souhlas," zašeptal potom a začal ho líbat na spánek, kořen nosu, nos, až se propracoval zpátky k ústům.

A Alex ho objal rukama kolem pasu a natiskl na svoje tělo. Potřeboval ho cítit, chtěl ho cítit. Najednou do polibku vložil o něco víc emocí, než chtěl, ale nepřestával a dál se ho držel jako se chytá tonoucí stébla. Jestli Nathaniel vycítil, co se v něm odehrává, nedal to najevo. Jen ho políbil s mnohem větší zběsilostí, než předtím. Skoro instinktivně ho potom objal kolem krku, nechal ho, aby mu hlavu opřel do dlaní a na okamžik se mu zadíval do očí.

"Pojď to udělat," hlesl potom Nate a políbil ho.

Shaw mu neodpověděl, jen kývnul a pokusil se zdvihnout.

"Hele," Nathaniel ho přirazil zpátky a v očích mu šibalsky zajiskřilo. "Zase mně chceš nosit?"

"No, kdybys chtěl," povytáhl Alex obočí, Nathaniel však zavrtěl hlavou. Pak se zdvihl sám a pomalu vykročil před ním. Kdyby byl ženská, mohlo by se říct, že to bylo něco na způsob sváděcího tance.