Přání - 1. kapitola - Seance

Uvádím nový cyklus ze společného pera s úžasnou Bee. Doufám, že se bude líbit.

Kapitola o tom, jak sebemenší blbost může změnit váš svět a pouhý člověk váš osud...

Spolupráce s Bee

Seance

Maryann byla černovlasá dívka, navštěvující jednu z mnoha středních škol v New Yorku. Byla typickou třídní kráskou, pro kterou by kluci skákali z mostu, jen kdyby na ně kývla hlavou. Sama sebe považovala za střed vesmíru a všechno se dělo jen po její vůli. Neexistoval den, aby se na škole neprobírala Maryann, tedy pokud by to ona sama nezakázala.

Naproti tomu byl Chase klučina, který vás na první pohled nezaujal. V davu nijak nevyčníval a ani byste si ho nevšimli. Byl čistý průměr. Jenže ten den… Ten den, kdy si někdo něco umanul, se měl Chasův život změnit. Pouhou náhodou… A že to byla kurevsky blbá náhoda…

6. června 2006, 12:30 odpoledne

„Ale Maryann, ty to bereš hrozně vážně. Vždyť je to jen ples. Už jsi vyhrála Školní Miss, potom tu soutěž o… No prostě vyhráváš každou soutěž, tak tě nezabije, když jednu z nich vynecháš,“ povzdychl si Elliot, když procházel o obědové pauze chodbou a na ruce mu visela jeho přítelkyně. Občas mu lezla pěkně na nervy, ale on byl jen sportovec, navíc obránce, a ti jsou rádi, když vedle sebe mají modelky. A že Mary měla postavu přímo ukázkovou. Jenže momentálně si majitelka toho těla napresovaného v hříšně krátkém roztleskávačském úboru dupla nohou, složila ruce na prsou a odmítala se hnout z místa, dokud ten dutej moula v dresu neodsouhlasí, že s ní půjde tam, kam požaduje.

„Ale no tak, zlato,“ začal líbezně, ignoruje její naštvané pohledy. „Mám lepší program. Dokonce tě nechám vybrat někoho do pětky,“ mrknul na ni.

„Ellliote, ty prase!“ vřískla na něj, až se po nich studenti na chodbě začali otáčet.

„Ale takhle to nemyslím! Pamatuješ si na Freda? Toho podivína v černejch hadrech? Nedávno jsem od něj koupil perfektní matroš a dneska večer bude pořádat nějakou seanci nebo jak tomu říkal. Prej bude sranda, akorát shání lidi. Chyběj mu tři. Když půjdeš se mnou, nechám tě vybrat do pětice, co ty na to?“ vysvětloval a už se v duchu připravoval na další hysterický výlev. K jeho překvapení si Maryann jen přemýšlivě podepřela bradu, a potom s úsměvem kývla.

Cestou na dvůr si jen víc všímala ostatních, než svého přítele. Bedlivě se rozhlížela kolem a pečlivě hledala oběť. Ah, Lucy ne, ta by všechno vyžvanila, nechci, aby lidi věděli, že sem byla venku s takovými chudáky, kteří ani nemají vkus… Louis nepřipadá v úvahu vůbec, ten by se s Elliotem porval a z noci by nic nebylo. Ronie pálí za Elliotem, ta tedy rozhodně ne. Navíc se nevkusně oblíká a myslí si, bůhvíjak jí to nesluší. Hm… Tamtoho neznám… Možná on?

„Elliote? Kdo je tamto? Toho tam chci!“ ukázala prstem na hnědovlasého mladíka, stojícího u skříněk, kterak si uklízí učebnice do tašky.

×

6. června 2006, 17:34 odpoledne

Teplý větřík si pohrával se světle hnědými vlasy, v nichž kolemjdoucí mohli, díky zapadajícímu slunci, vidět zlatavé odlesky. Jejich majitel zadumaně procházel ulicí a přemýšlel, proč se tím nafintěným sportovcem nechal utlachat, aby tam přišel. Tam byla několik let opuštěná továrna na kraji čtvrti. Spali tam bezdomovci, místy jste narazili na feťáky, ale jinak to místo bylo prázdné. Trochu skepticky si prohlédl zrezavělý vchod, a když se rukou opřel o dveře, pod náporem síly zaskřípaly a otevřely se. Chase se nervózně rozhlédl kolem a znovu si připomněl, proč vlastně vůbec dorazil.

Uklízel si učebnice, když mu někdo zaklepal na rameno. Otočil se a musel tak trochu zaklonit hlavu, aby na tu horu svalů vůbec viděl.

„Ahoj kámo, hele, sháníme někoho do party na dnešní večer.“

Vlastně si byl stoprocentně jistý, že ten kluk před ním ani neví, jak se jmenuje. Vysvětlování dotyčného poslouchal jen jedním uchem s rozhodnutím, že ho nechá se vykecat, a pak mu řekne ne. Jenže stačil pochytit „Továrna – šest večer“ a v ruce se mu objevilo trochu zmuchlaných sto dolarů. Tak teď už se z toho určitě nevykecá…

Jen si zhluboka povzdechl a překročil pomyslný práh pozemku, který nikomu nepatřil. Všude vládlo mrtvolné ticho, až mu z toho naskočila husí kůže.

„Haló?!“ Jeho hlas by rezonoval prázdnou budovou dlouho, kdyby ho nepřerušil jiný.

„Neřvi tady a pojď si sednout!“ křiknul na něj někdo. Otočil se po hlase a uviděl čtveřici lidí sedící na dece. Uprostřed nich byla položená dřevěná deska, kterou vždy viděl v duchařských filmech a myslel si, že se ve skutečnosti nic takového nevyrábí. Byla do ní vyryta abeceda a slova ano a ne. S trochu nejistým výrazem si sednul k nim a doufal, že to nebude trvat dlouho.

Po pěti minutách si uvědomil, že všichni chodí k němu na školu. Bože, Maryann je vážně děsná. Začíná mě z ní bolet hlava. Tak si neměla brát tak krátkou sukni, když jí je teď zima. Elliot by jí mohl půjčit tu svojí mikinu, ve který by se ztratil i Santa, jen aby držela klapačku. Freda si taky pamatuju. Lidi o něm říkaj, že je to magor. Blbne prý s černou magií či co. Navíc prodává trávu a jeho “zákazníci“ si ho nemůžou vynachválit. Mam dojem, že to pěstuje doma. Ten druhej musí bejt někdo z jeho party…

Elliot zřejmě část jeho myšlenek sdílel, protože vzápětí ze sebe tu mikinu takřka serval a strčil ji Maryann. Nesklapla, bohužel.

Fred, který všechny účastníky sjel zkoumavým pohledem, na ni vrhl výraz typu „ještěže rozhoduje výše částky a ne IQ“. Kývnul na svého kamaráda, ten ale jen pokrčil rameny. Nic lepšího holt nebylo.

„Tak fajn, začneme?“ rozhlédl se po hloučku, zatímco jeho prsty bleskurychle motaly jointa.

„A co to jako má být?!“ zeptala se Maryann, očividně vedle z toho, že Elliot je jediný, koho zajímá její krátká sukně a všechno ostatní příslušenství.

„Seance, drahá Maryann. A seance jako taková vyžaduje, abys držela klapačku,“ odpověděl jí Fred a pokynul všem, aby se chytili za ruce. Chase v tu chvíli napadlo, že je to do hajzlu vážně jako ve filmu. Neočekával od toho nic závratného, i když ostatní očividně ano. Jen čekal, kdy se zvedne vítr, zatáhnou se mraky a Maryann začne ječet, že se bojí. Zcela očividně k tomu neměla daleko, spíš to vypadalo, že do výbuchu zbývá pár minut, ne-li sekund.

Fred ji chvilku pozoroval, jako zvláště zajímavý exemplář hmyzu a nakonec si jen odfrknul.

"Chceš si předtím dát práska?" navrhl potom.

Dívka se na něj podívala, potom na jeho ruku a nakonec se po jointu natáhla. Jedno potáhnutí jí přece nezabije. Už měla několikrát… Jenže bohužel ne zboží Fredovy úrovně. A začala kašlat.

Ach, bože… Tohle bude dlouhej večer, pomyslel si Chase a sklonil trochu hlavu, aby nebylo vidět, jak mu cukají koutky. Elliot mu zcela jistě nezaplatil proto, aby ho nakonec viděl smát se přítelkyni. Určitě by si na něm ve škole potom smlsnul a ještě by ty prachy chtěl vrátit.

"Tak co? Můžem?" Fred trpělivě počkal, až se Maryann vykašle a znovu nadechne. Její pohled byl teď trochu skelný a hlavně se uvolnila. Už nevypadala, že začne vřískat při každém hnutí.

"Dej kolovat," vyzval ji přátelským tónem a joint oběhl kruh. Bylo to kvalitní zboží, naprosto bezesporu.

Chase cítil, jak se v něm rozlévá mír a Maryann zabalená v Elliotově mikině vypadala bůhvíjak docela srandovně. Když už všichni měli víc než dost a nic nezbylo, Fred všem řekl, aby se přisunuli blíž k desce a položili ukazováčky na šoupátko, jak si to v duchu Chase pojmenoval. Silně pochyboval o tom, že s tím nějaká dobrá duše nebude hýbat. Ale co. Teď mu bylo dobře, teď se o to nestaral. A potom si hlava večera začala něco mumlat pod nosem.

Najednou Maryann zaječela a Elliot nadskočil.

Deska se pohnula.

"Frede! To není vtipný!" ohradil se Elliot a zbledl ve vteřině jako papír. Hora svalů, ale odvaha na nule.

Fred se jen usmál. "Já vůbec nic nedělám.“

„Lidi, uklidněte se. To bude tou trávou,“ snažil se je nějak uklidnit Chase, protože vystrašená Maryann mu zařvala přímo do ucha. Netřeba vysvětlovat, že ho rozbolela hlava a po další ukázce jejího repertoárního rozsahu rozhodně netoužil. Pak se pověsila na svého přítele a odmítala se pustit. Hysterka.

"To není tou trávou," úšklíbl se Fred záhadně a jeho přítelíček odněkud vytáhl kudlu. Kudličku, ale za to pořádně ostrou.

"Hele, s tím není sranda," snažil se ho usměrnit Elliot, ale Fred se vzápětí vytasil s dalšími jointy.

"Dáš si ještě jeden? A přidám něco grátis..."

Maryann se klepala, ale oči jí zasvítily. Asi na ní zapůsobila ta tráva grátis.

"Kromě toho přidám ještě splněný přání," zachechtal se Fred.

"Nech si ty kecy!" vyjela na něj a hrábla po jointu.

Fred se znova ušklíbl a převzal od svého společníka nůž. Chase v tom momentu nabyl dojem, že ty dva to spolu táhnou. I v posteli, nejspíš.

"Slyšel jsi někdy něco o magii, Elliote?" pokračoval Fred, zatímco všem postupně připálil a jejich skupinka se tak postupně zahlalila do dýmu.

"Hovadina..."

"Ale no tak, ne. Magie není hovadina. Je to něco jako výměnnej obchod..." pokračoval Fred. "Něco dáš a něco dostaneš. Tři kapky krve... A můžeš vyhrát pohár. Třeba. Nebo udělat zkoušky. Nebo být královnou plesu." Šklebil se.

„Nebo upsat Satanovi duši za nesmrtelnost?“ ušklíbnul se sarkasticky Chase na oplátku a uvelebil se pohodlněji. Chápal, kam tím Fred míří, i když si nemyslel, že by Maryann něčeho takového byla schopná.

"Na to nejsem vybavenej," věnoval mu Fred široký úsměv.

"Fakt můžeš zařídit to všechno, cos tu nakecal? Máš pod palcem profesory? Prodáváš jim svoje zboží?" chytla se toho Maryann.

"Jo, něco takovýho. Tak kdo obětuje tři kapky?"

Na to, jak se do toho Maryann vrhla, tak ještě rychleji vychladla. Elliot měl naděláno v kalhotách už jen při pohledu na nůž, Fred měl rozřezané prsty už dost, zřejmě takhle blbnul pořád a ten jeho kámoš se taky nehnul z místa. Chase tedy natáhl ruku a trpělivě čekal, než Fred pochopí. Bylo mu jasné, že pokud to někdo neudělá, nehnou se a on už vážně chtěl domů, ať byla ta tráva sebelepší materiál.

„Dělej, nebudu tu do půlnoci.“

"A co za to?" usmál se Fred a chytil ho za zápěstí. Měl překvapivou sílu a v očích šílený pohled.

„Nebudeš muset poslouchat Maryannino vřískání,“ protočil oči v sloup a zkusmo rukou trhnul. Snad mu ten vůl nechce to zápěstí podříznout?!

"Ne, příteli. Buď něco chceš, nebo jdeš od válu. Takže?!"

A Chase při pohledu do těch šílených očí napadlo, že by vážně mohl něco zkusit. Přesně jako ve filmech, kdy někdo upisuje duši ďáblu. Beztak je tohle celý jen fraška, takže se nic nestane. Opětoval šílený úsměv a odpověděl: „Co ale chci, ti snad řikat nemusim, ne?“

"Stačí, když na to budeš myslet..." kývl Fred a ostří nože se dotklo Chasovy kůže. "Fakt intenzivně myslet."

„Mi řekni, až bude konec,“ ušklíbnul se a v tu chvíli si pomyslel, že ať hraje Fred cokoliv, hraje to výborně.

„Neboj, to poznáš.“

Řízl ho přes celou dlaň. Ne moc hluboko, ale krvácelo to solidně. Něco zamumlal, když požadované tři kapky dopadly na věšteckou tabulku a v očích mu zahrály šílené jiskřičky.

Chase cítil, jak ho polilo horko, když si vzpomněl, že má vlastně na něco myslet. Jenže nevěděl na co. Mysl nevěděla, ale srdce ano. Neboj se, všechno se splní, až tvoje světlo zhasne. Protože v pekle… V pekle nic takového potřebovat nebudeš! Vytřeštil oči a podíval se na Freda.  Jen se usmíval a prsty přejížděl po rozříznuté kůži. Tohle se mu určitě jen zdálo. Nebylo to skutečné a mohla za to tráva. Určitě.

Fred ho znenadání pustil a chytil za ruku Elliota.

"Tak co, svalovče? Co to bude? Vyhranej zápas? Udělaný zkoušky? Sex s touhle kočkou?"

"Na to zapomeň!" vřískl Elliot.

"Netvrď mi, že se bojíš... Chceš ještě jednoho?" zamával mu před očima jointem. "Je to sranda, svalovče, netrhej partu!"

Elliot se nakonec ušklíbl. "Chci titul, s hodně velkým náskokem!"

"Máš to mít," oplatil mu Fred úšklebek a rozříznul jeho dlaň.

Chase poslouchal přání ostatních jedním uchem a stále zíral na svoji ruku. Právě udělal tu největší kravinu ve svém životě. Nemohl tomu uvěřit. Do hajzlu! Hlas v hlavě na starost tráva neměla určitě, ale co mohl teď dělat? Nic. Pozdě plakat nad rozlitým mlékem.

"Chci mít vyznamenání, bez pochybností," přála si dočista zfetovaná Maryann, která zapomněla vřískat nad tím, že jí zohyzdí ruku. Byla v hodně kvalitní náladě.

"Chci si s tebou užít, jako ještě nikdy předtím." To pronesl Fredův společník a tak lascivně, že nebylo pochyb, jaké "užití" má na mysli.

"Tys mě vzal mezi buzeranty?" vyvřískla v tu chvíli Maryann, protože Fred neváhal předvést alespoň malou ukázku.

A pak už bylo úplně jedno, co a jak se odehrálo. Fred rozdal další jointy, ještě někdo něco mlel a svět byl zase o něco růžovější...

×

Chase se probudil ve své posteli a neměl ani tušení, jak se tam dostal. Bolela ho hlava a ruku měl celou zapatlanou od zaschlé krve. Rána neskutečně bolela, ale kupodivu se na ní utvořil podivný strup. Malátně se dobelhal do koupelny, kde se osprchoval a nakonec zapadl nazpátek do pokoje. Teď, když už byl docela probraný, se rozhlédl kolem sebe, jestli náhodou něco nerozbil, když se včera v noci – nebo ráno? – vrátil domů. Kromě krvavého otisku na stěně u postele neviděl žádnou změnu. Nakonec se snažil najít nějaké čisté oblečení, ale pohledem se zasekl na kalhotách a mikině ze včerejška – oboje zapatlané od krve. Nejspíš to hodně krvácelo, ale jak byl zhulený, tak to necítil. Povzdechl si a hodil oboje pod postel. Kdyby náhodou přišla matka – o čemž silně pochyboval, ale náhoda je blbec – tak to rozhodně vidět nemusela.

Když potom vyrážel do školy relativně spokojený, ještě si skočil do lékárny pro sterilní obvaz – doma v lékárničce žádný nenašel – a ruku si obvázal. Jen do té doby, dokud se nezahojí úplně. Přeci jen, stále byla citlivá na jakýkoliv dotek.

Elliot s Maryann se mu vyhýbali, Elliot peníze zpátky nechtěl. Oba nosili týden obvaz.

Freda potkal sem tam, většinou ve společnosti toho druhýho kluka. Držívali se za ruce a úspěšně si vyhulovali mozek.

Jizva se mu zahojila docela rychle a byla skoro neviditelná. Zapomněl by na to. Skoro.

Pak přišel definitivní konec školního roku.

Elliot vyhrál titul (pošahaný kolektivní sporty) a s kurevským náskokem, který všem vyvrátil oči.

Maryann dostala vyznamenání, beze vší pochybnosti.

Chase měl pocit, že by se asi měl začít bát.