15. kapitola

Moskva je město. Ještě překvapivěji je Moskva město v Rusku. Její obyvatelé jsou Rusové. A obzvláště na jednoho naši agenti nechtějí narazit - ani ve snu, ani náhodou. Jenže někdy věci prostě podle našich představ vůbec, ale vůbec nejsou...

Spolupráce s Bee

15. kapitola

O nějakou nepodstatnou dobu později si Nate položil hlavu na jeho zpocené břicho, zlehka políbil slanou kůži a zavřel oči. Připadalo mu, že takhle nějak se musí cítit spokojená kočka, kterou někdo drbe... Alexovy prsty mu zajely do vlasů.

„Ty mě jednou zničíš,“ zachraptěl a přejel si jazykem po vyprahlých rtech. Nadzvedl se na lokti, aby na nej lépe viděl a vyčerpaně se usmál. Bylo to krásné, dokonalé a on by si to klidně zopakoval, jen se musel vydýchat a museli by mít více času. Šest hodin bylo sice dost, ale Nate se jistě bude chtít vysprchovat, on samozřejmě také a cesta na letiště také chvíli potrvá. A především se chtěl prospat.

Nathaniel ho objal kolem pasu pevněji a se spokojeným zamručením se k němu přitulil. Už chybělo jen předení.

"Nápodobně," zamumlal potom kamsi do jeho pupíku a pokusil se ho znovu líbat.

„Jo, naprosto mě odděláš,“ zasténal Shaw a snažil se Collinse vytáhnout k sobě nahoru, protože pokud bude pokračovat, on bude zase vzrušený a vážně si chtěl zdřímnout.

"No dobře, dobře," vzdal to Nathaniel, vyplížil se po něm nahoru a jen zlehka ho políbil na rty. "Už toho nechávám, ano? Ale to tys mě svedl, pamatuj si to, prevíte.“

„Samozřejmě a tobě se to líbilo,“ oplatil mu to Alexander, přitáhl si ho blíž a zavřel oči. Bylo příjemné mít vedle sebe hřející tělo, které se k vám tiskne. Usínat v něčím objetí, už dlouho si nepřipadal tak spokojený. Vlastně od té doby, co se s ním seznámil, se mu sexu dostávalo bohatě a mazlení také. A on se přistihl, že se mu to líbí. Bylo to jako mít docela normální vztah... Něco, co nezažil už pěknou řádku let, čemu se vyhýbal - a ono to bylo docela milé. Jen ho zajímalo co bude dělat, až tenhle případ vyřeší. Nate odjede a on... On zase bude sám, případně mu přidělí nováčka, jako posledně. A uvědomil si, že to nechce. Stiskl Nata kolem pasu silněji a políbil ho do vlasů.

"Polibkem do vlasů to začíná, orgasmem to končívá," zavtipkoval Nate trochu košilatě a polibek mu vrátil na ústa. "Ale nechám tě spát, potřebuješ to. Jako já potřebuju sprchu.“

Zívnul a zamžoural na něj. Pořád ho k sobě tisknul a odmítal pustit. „Zůstaň tu, pro-“sím. A už spal. Budík si nařídil, takže se nemusel bát, že by zaspal a nestihl se osprchovat, ale momentálně absolutně nic neřešil. Jen plul prázdnotou a bylo mu dobře. Protože se do toho zrzavého prevíta s modrýma očima zamiloval. Na pár hodin si tím byl absolutně jistý, zamiloval se do něj. Protože mu vpadl do života, na nic se neptal a začal ho měnit. A stihl ho přitom i zahřívat. A takového člověka ještě nikdy nepotkal. Všechny zajímal jeho vzhled, byt, peníze, ale vzhledem k tomu, že Nate měl stejnou práci a vypadal i líp... Akorát nechápal, proč vlezl do postele zrovna s ním. Příšerná minulost, citově nestálý, nervově labilní – byla to záhada. I když Natova minulost evidentně taky nebyla nablýskaná, přece jen mu připadalo, že je na tom jaksi lépe... Ale možná to nebyla pravda. Možná na tom byli stejně. Možná na tom byl Nate hůř – nevěděl.

„Na-te,“ zamumlal ze spaní a nepatrně sebou trhnul. Špatný pocit zahnal mírný polibek do vlasů. Potom ho Collins důkladně přikryl a šel si dát sprchu. Jednak ji potřeboval a jednak se mu pod vodou přemýšlelo o moc lépe, než na suchu. Když si nevěděl rady s případy, šel si pravidelně zaplavat.

Shaw se mezitím otočil na bok, objal polštář a vdechoval Nathanielovu uklidňující vůni, která ho zbavovala veškerých nočních můr. Možná se ze spaní i trochu usmíval, byl spokojený.

×

Moskva je přivítala studeným, nevlídným počasím. Pršelo. Nebo možná sněžilo, v podivném šerém světle to šlo jen těžko poznat. Ale v tom světle vypadali všichni starší, ztrhanější…

Přesně jak ve filmu, pomyslel si Nathaniel, přitáhl si límec kabátu blížk sobě, aby za něj prolezlo co nejméně zimy. Dařilo se jen zpolovice. Do toho se zvedl vítr a roztočil po zemi papírky a odpadky.  

Vítejte doma, stálo na jednom z nich.

Alex, stojící vedle něj, se křivě pousmál. To tedy sedlo.

„Nevím, co si pánové představujou, že tady najdeme… Ale hodlám to najít velice rychle a vypadnout zase zpátky. V tomhle ročním období je tu děsně,“ zavtipkoval Collins, nadzdvihl svůj obří kufr a mávnul na taxíka.

„Nate, ten hotel je odtud kousek. Navíc podle velikosti zavazadla si bude napoprvé řidič myslet, že jsi boháč, napodruhé zjistí, že jede za roh a začne ti nadávat,“ povzdechl si Shaw a přehodil si přes rameno svoji sportovní tašku a říkal si, jak mu bylo před pár hodinami v té vyhřáté posteli s Natem vedle sebe pohodlně.

"To chceš jít v tomhle pěšky?"

"Jak ty se můžeš živit tím, čím se živíš, to nepochopím," zabrumlal Alex dobromyslně.

Nathaniel zmlknul, popadnul svůj kufr a vydal se k hotelu. Vypadal přitom, jako kdyby pochodoval džunglí s proviantem na zádech.

„Ale jestli na tom trváš, já ti na toho taxíka klidně mávnu!“ zavolal na něj se smíchem Shaw a přidal trochu do kroku, aby ho dostihnul a neztratil z dohledu. V jednom měl Collins pravdu – byla zima jako na Sibiři. I když tam bývalo fakticky ještě chladněji... Vysvětlujte to ovšem tělu zvyklému na trochu jiné podmínky. Aklimatizace je sviňa.

Nathaniel pochodoval sveřepě dál. Zmocnil se ho totiž špatný pocit, intuitivní pobídka, aby byl opatrný. Svoji intuici nenáviděl. Protože s sebou nesla předtuchy. A ty mívaly občas ve zvyku se vyplnit.

Alex se stále pochechtával a svůj vnitřní alarm vypnul, jelikož ten začal svítit červeně už při překročení pomyslného prahu letiště. „Jak můžou být ulice v tomhle počasí takhle plný? Lidi by měli bejt zalezlý doma…“ mrmlal si pod nosem, když ho smích trochu přešel.

Hotel vážně nebyl daleko, jen pár bloků od letiště. A kromě toho ho ta procházka parádně zahřála, jak si kufr přehazoval z ruky do ruky a navíc skoro sprintoval.

Pokusil se při tom odrušit svůj sílící špatný pocit a napadlo ho, jestli se nestává tak trochu paranoikem. Protože se mu trochu ulevilo, až když se v hotelu zapsal svým krycím jménem a měl všechny východy pěkně na očích.

Když za Alexem bouchly dveře pokoje, úlevně si oddychl a hodil tašku do nejvzdálenějšího rohu. Na recepci na ně sice koukali jako vyvorané myši, když prohlásili, že chtějí společný pokoj, ale nakonec jim klíček přeci jen dali a s trochu nuceným úsměvem popřáli příjemný pobyt.

"Zatím se moc nechováme, jako tajní agenti, co?" podotkl Nathaniel a svalil se do křesla.

„A jak se tajní agenti podle tebe přesně chovají?“ ušklíbnul se na něj Shaw a začal si svlékat kabát. V hotelovém pokoji mu totiž začínalo být poněkud vedro. Asi puštěné topení na plný ceres.

"Roztěkaný a napůl vystresovaný chlap moc profesionálně nepůsobí. Kromě toho se chováme jak páreček tajnejch milenců." Úšklebek mu vrátil a obrátil do sebe sklenici vody.

„A nejsme snad?“ vrátil mu to s mrknutím, složil si ruce na prsou a opřel se o stěnu. Pokoj byl celkem útulný, až na tu úzkou chodbičku, která vedla ode dveří do malé předsíňky a ta hned navazovala na nněco jako obývací pokoj.

"A nemělo by náhodou platit pravidlo, co je v domě, to není pro mě? Kromě toho... Jak je to dlouho, co jsme se naposledy milovali?" Nate zdvihl obočí.

"Šestnáct hodin."

"To je sakra dlouho."

„A pak kdo je tady nymfoman, co? Co budeš dělat, až budeš bez sexu třeba měsíc?“ posmíval se mu parťák, ale od stěny neodešel. Dál postával a provokativně se na Nathaniela culil.

"Byl jsem. Obvykle to bylo proto, že se nenašel nikdo, s kým by stálo za to, to dělat," ušklíbl se Nathaniel a rozvalil se v křesle pohodlněji.

„No to bych tedy rád poznal tohoo, kdo tě v zálibě v sexu trumfnul,“ pronesl a hranou zvědavostí, pomalu přešel ke svému společníkovi a opřel se rukama o opěradla křesla. Byl blízko…

"Třeba ty?" povytáhl Nate svůdně obočí a vmáčkl se do křesla, jakoby před ním snad chtěl utéct.

„Vážně?“ Shaw se přiblížil ještě víc, přimhouřil oči a usmíval se. Miloval tyhle hry. Hry o ničem a vlastně o všem. Mohli jste je zkazit jediným slovem, ale také jim jediným slovem dát úplně jiný rozměr.

"No ovšem, ty jsi naprosto dokonalý příklad... Ubytoval jsi u sebe úplně cizího chlapa a do dvou dnů ses s ním pomiloval. A hned několikrát," Nate si olíznul rty.

„Zatím sis nestěžoval,“ vyplázl na něj jazyk Alex. Absolutně ho nezajímalo, že se takhle chovají puberťáci a malé děti.

"Zatím jsi mi nedal důvod, že áno..." Prohrábnul si vlasy a povolil límeček u košile. Tohle ho bavilo. A velice.

„Hm, svůdníku,“ zašeptal s úsměvem Alex a pohledem pohladil ten nově vysvobozený kousek kůže z košile, než ho zajal rty.

"A pak kdo je tu nymfoman," nadechl se Nathaniel prudce, ale ještě se nehodlal vzdát. I když ho Alex líbal a postupně svlékal, pokoušel se držet si odstup. Nebo alespoň tvář chladného profesionála.

„Samozřejmě, že ty,“ zavrněl mu do ucha a s radostí pozoroval, jak ze sametové kůže pod jeho prsty sálá stále větší teplo.

"Kdo mě tu teď svádí?" procedil Nahaniel mezi zuby a odolal pokušení ho kousnout.

„Hm, já a moc se mi to líbí,“ zamumlal a políbil Collinse pod ucho, prsty jemně přejížděl po krku a zároveň si pomalu sedal svému společníkovi na klín.

"Ježiši," zasténal Nathaniel, ale ještě chvíli se rozhodl nepovolit. Tohle bylo totiž zatraceně příjemné, jak se Alex snažil. Shaw se mu totiž vrtěl na klíně, oždiboval krk, zatínal nehty a spokojeně se usmíval, když cítil, jak se jeho tělo napnulo. Nakonec ho alespoň chytil za zadek a posunul blíž k sobě. "Dobře, dobře, máš to mít ty prevíte..." vzdal se nakonec Nathaniel a hluboce ho políbil. "To je ale děsně nezodpovědný rozdat si to, sotva jsme dorazili do Ruska."

„Pokud ti to vadí tak moc, můžu z tebe slézt, vytáhnout složku s případem a dělat, že mě vůbec, ale vůbec nezajímáš,“ odpověděl a snad by to znělo i vážně, kdyby zrovna lehce nekousal Nata do krku a netiskl mu pevně ramena.

"Potom bych byl ovšem nucen uchýlit se k poněkud brutálnějším metodám," zasmál se Nathaniel a začal mu rozepínat opasek. V ten moment se pokojem rozezněl zvuk telefonu. Pisklavý, táhlý zvuk, oznamující, že se vám někdo snaží velmi, velmi, velmi nutně dovolat.

„Doufám, že je to někdo z hotelu, abych ho mohl seřvat,“ zavrčel vztekle Shaw, slezl svému milenci z klína a naštvaně si to rázoval na druhý konec pokoje ke řvoucímu telefonu. „Da?!“ štěknul a vzápětí zmrznul.

„Zdravstvuj tě, Alex. Je pokoj pohodlný? Ten hotel mám rád, mají velmi pohodlné postele a dobré jídlo – ale to odbočuji. Škoda, že se agent Collins přihlásil pod jménem, pod kterým mne navštívil i posledně. Jinak by mi možná trvalo trochu déle, než bych zjistil, že tu jste.“