Přání - 3. kapitola 2/2
Jen na chvíli zapomněli na démony, Ďábla i Boha... Neexistovalo nic...
/15+/
Spolupráce s Bee
Vymítání; část 2.
"Kafe?" zeptal se Constantine, když zaparkoval před jeho vchodem. Byl to jeho specifický způsob pozvání. "Nebo čaj? Než dojedeš domů, chytneš zápal plic, to topení je na nic," podotkl potom a vysoukal se hadovitým způsobem ven. Pořád lilo.
„Kafe nebo čaj si můžu dát doma, nic ostřejšího tam nemáš?“ podotkl Chase a usmál se, když John ve vteřině vypadal jako mokrá slepice.
„Našlo by se," pokýval hlavou. "Pokud jsi to ovšem nevyhodil." Trochu zakašlal a začal promptně lovit klíče.
„Já vím, že jsem ti to sliboval, ale nejsem u tebe nijak často. Navíc - viděl jsi mě v poslední době odcházet s velkým černým pytlem, který podezřele cinkal?“ odpovídal, jak zamykal auto a vydal se za Johnem do domu.
"Ne, ale nevylučuju, že jsi nespáchal nějakou příšernost, zatímco jsem spal."
Na to mu mladík neodpověděl a dál zarytě sledoval jeho záda a postavu, která stoupala po schodech ke svému bytu. Za tu dobu, co pro něj pracoval, a co u něj už párkrát byl, si na ten počet zvykl a nenadával. Zjistil akorát, že to stojí víc energie, která se mu hodí na to šplhání do požadovaného patra a navíc to stejně nezmění. A že by se kvůli němu John stěhoval do nižšího patra? Ani omylem. Nebylo moc věcí, na kterých by si Constantine zakládal, ale jednou z nich byl jeho byt a výhled na celou ulici. Kdepak, nižší patro nepřicházelo v úvahu.
"Bacha, futra," instruoval ho, když odemykal dveře a koutkem oka zahlédl, že by na to Chase zase zapomněl.
„Za chvíli se tu nebudu moct ničeho dotknout. Máš tohle i na pelesti postele?“ zavrčel kousavě a zabouchnul za sebou dveře. Bylo příjemné být v suchu, relativním teple a skoro tu tomu mohl říkat domov. Ne, to rozhodně nemohl. Tohle je Johnův byt. Ale na druhou stranu tu byl pomalu častěji než doma. Skoro.
"Ne, jen na dveřích a oknech. Víš sám, že mě nemají rádi. Nestojím o to, aby mě něco sežralo, když spím," pokrčil John rameny, odložil kabát a zachvěl se zimou, Vážně byl promáčený až na kůži a trochu promodralý. Obrátil se na Chase a trochu se usmál. "Myslím, že oba potřebujeme horkou vodu, ihned!"
„Spolu?“ opáčil Chase, kterému ten déšť ještě víc proříznul pusu.
„Chceš zkoušet, jestli se to mý vany vejdem oba?“ John povytáhl obočí.
„Já ti řeknu jo a ty to budeš považovat za sexuální harašení!“ zasmál se mladík.
"To bych měl fakt velký sebevědomí..." opáčil John poněkud záhadně a začal si rozepínat mokrou košili. Muselo to pekelně studit, v bytě nebylo zrovna dvakrát teplo.
A Chase tomu tintítku musel už podruhé něco uznat. Že měl perfektně vypracované tělo. Ne, že by ho neviděl už dřív, ale teď si toho všímal víc. Mnohem víc. Až ho to děsilo. Takže si jen odkašlal a svléknul si bundu. A pak si uvědomil, co John řekl jen chvíli před tím, než se on začal soustředit na jeho hrudník. Constantine si očividně nemyslel, že by mu stál za sexuální harašení. Blbec. Z koupelny se ozvalo cákání napouštěné vany a když se Chase po špičkách připlížil ke dveřím, John si zrovna svlékal kalhoty.
„Takže to mám brát jako pozvání, když jsi nezavřel dveře?“ ušklíbnul se, aby zahnal rozpaky a opřel se o futra. A čekal. A díval se. A moooc se mu to líbilo.
"Jsi ochotný to risknout?" otočil se Constantine a sáhl po ručníku. "Je mi jasné, že se sexuálním harašením počítat nemůžu."
„A proč ne?“ opáčil Chase a začal se svlékat. Pomalu. Všechno skončilo na zemi, mezi Johnovým oblečením, až na první pohled pomalu nebylo rozeznat, čí co je.
John se na něj otočil přes rameno, chtěl něco říct... Polknul. Potom se slabě usmál, zavrtěl mnohoznačně hlavou a vlezl si do vody. Ručník skončil před vanou, jako velice výmluvné gesto toho, co si o sobě myslí.
„Teda, že jsi citlivka bych do tebe taky neřekl,“ zabručel si pod nos a rychle vlezl za Constantinem. Voda trochu přetekla přes okraje a Chase si spokojeně vydechl. Teplo. Konečně teplo. Prokřehlé končetiny se zase začaly zahřívat.
"To nemá co dělat s tím, jestli jsem, nebo nejsem citlivka," ušklíbl se John. "To je prostě jen střízlivé sebehodnocení. Nechtěj vědět, jak na sebe pohlížím, když jsem opilý."
„A povíš mi to?“ Provokativně se opřel o kolena a usmál se. Nakonec mu do obličeje šplouchnul trochu vody, jen aby vymazal z tváře vážný výraz.
"No, většinou si říkám, že bych prostituce musel zaplatit dvojitou taxu," ušklíbl se Constantine.
„Ježiši, Constantine, prostitutky jsou pod tvoji úroveň. Najdi si ženskou!“
"Nejsem idiot, proklínala by mě do konce života," odtušil John a zalitoval, že nechal cigarety v kapse kabátu. Pak si uvědomil, že je bude muset pravděpodobně usušit.
„Tak si najdi chlapa! A na ty cigára zapomeň,“ ukázal na něj varovně prstem Chase, když uviděl ten pohled. Dneska ještě neměl záchvat, mohl být rád.
"Co tě to tak rozohňuje?" John, jakkoliv si před pár měsíci hrál na cudnou pannu, se rozvalil ve vodě a upřel na něj oči. "Jsi můj milovanej učedník, ale nemusíš o mě mít takovou starost."
Chase pokrčil rameny. Nevěděl, jak mu to vysvětlit. Dost možná mu to spíš ani vysvětlovat nechtěl.
Constantine trpělivě vyčkával. Voda chladla.
"Umírám, Chasi, víš to? Pořád si sice myslím, že to ještě nějak zvládnu, ale není to pravda. Umírám už dost dlouho. A zkrátka je to na mě vidět. To není nic, nač bych snad byl pyšný."
„Díváš se na sebe nesprávnýma očima,“ mrknul na něj nakonec a trochu se k němu posunul. Blíž. Dotýkali se lýtky a voda se najednou zdála být zase o něco teplejší.
"Snažím se vidět věci tak jak jsou..." odtušil Constantine a lehce si odkašlal, protože Chase byl najednou dost znepokojivě blízko - a to by ho mohla napadnout kde jaká blbina, které by se, obava dost iracionální, asi nedokázal ubránit.
„Ne, vidíš je tak, jak je vidět chceš.“ Zase byl o něco blíž, než před chvílí. Položil ruku Johnovi na rameno a přisunul se k němu. „Hm?“ Naklonil hlavu trochu na stranu a usmál se. John měl nízké sebevědomí. I přes to, že umíral, byl nemocný, nazvěte si to, jak chce, stále byl přitažlivý. Přehnaně sebekritický exorcista, stahující denně krabičku cigaret a flašku alkoholu. Příšerná kombinace. Naprosto příšerná.
"Eh?" udělal Constantine nepříliš inteligentně, když se ta ruka ocitla na jeho rameni a Chase ještě blíž než před chvílí, což zavánělo opravdu solidním průšvihem.
Jenže mladík před ním se jen pousmál a lehce ho políbil na krk. A potom se ho dotýkal co největší možnou plochou těla a rty mu přejížděl po klíční kosti. „Vážně nevíš?“
"Ježišmarjá," vydechl John a cítil, že jeho sebeovládání se pomalu rozpouští ve vodě, nebo k tomu aspoň nemá daleko. "Nevím," zahuhlal potom, protože si nebyl schopen uvědomit, co by vědět měl. Kromě toho, že musí být opravdu zoufalý, když ho tělo zrazuje po jedné puse.
„Ale no tak, Johny,“ protáhl mazlivě a druhou rukou sjel z hrudníku na břicho, a potom velmi pomalu přes bok na stehno. „Jsi si jistý, že nevíš?“
John se zmohl jen na mírné zavrtění hlavou, ale potom ho objal kolem krku a přitáhl blíž. Lepší než tisíc výmluvných slov. Lepší než tisíc slov, která ho v tu chvíli stejně nenapadala. Na okamžik si pomyslel, co to měl za šílený nápad vlézt s ním do jedné vany, ale na podobné úvahy bylo trochu pozdě. Protože už ho líbal. A nehodlal s tím jen tak přestat.
„Ta voda už je docela studená, nechceš se přesunout?“ zamumlal do Johnových rtů, prohrábl mu rukou černé vlasy a nalepil se na něj, co to šlo. Bylo neuvěřitelně příjemní zase cítit objetí, teplo druhého lidské těla na holé kůži... „Johne...“
"Ty se chceš přesouvat?" opáčil otázkou a sevřel ho pevněji. "Vážně se chceš přesouvat?" opakoval potom, zatímco ho Chase místo odpovědi líbal na krku a ramenou a bylo to zatraceně příjemné.
„Ty ne?“ zamručel skoro nepřítomně a trochu sebou zamlel ze strany na stranu. Že by přece jen trochu přestřelil? Ale John ho nepouštěl, pořád ho držel a pořád docela pevně....
"Ta voda je vážně studená," poznamenal potom. "Nechceš tu přespat?"
„Na gauči?“ ušklíbl se Case a znovu se vrhl na ty napuchlé a zčervenalé polštářky.
"Ne, u mě v posteli," usmál se John zeširoka.
„A budu to mít se snídaní pod nos a všestrannou péčí?“ odpověděl a sedl si mu na klín. Jako by se nic nedělo, jakoby to bylo přirozené. Usmál se, když ucítil, jak John trochu ztuhnul, a pak mezi zuby lehce stiskl jeho ušní lalůček. Teplo, sálající z Constantina, se mohlo v klidu vyrovnat žáru slunce, alespoň pro tenhle moment.
"Ne, kafe si budeš muset udělat sám..." políbil ho John dychtivě na krk. Palcem nahmátl řetízek od špuntu a vytáhl ho. "Vážně bychom měli vylézt," poznamenal potom zadýchaně. "Nebo nám bude zase zima."
„Dobře, dobře, už lezu,“ povzdechl si a skutečně se zvedl. Johnovi hodil čistý ručník a sám si jeden omotal kolem boků, druhým si zběžně vysušil vlasy. Rybník mu z postele udělat nemusí.
John sáhl po obří osušce, kterou si omotal kolem těla jako velký sarong a potom si protřepal vlasy.
"Whisky?" usmál se znenadání a bos přeťapal ke stolu.
„Jak promyšlené! Hodláš mě opít, Johne?“ S kývnutím přijal skleničku a koketně se posadil na kraj stolu. Nohy si opřel o židli a sledoval, jak John zareaguje.
"No, budu to potřebovat?" podíval se na něj John a v jeho hlase zazněla mírná nejistota. Nalil si vrchovatě a usadil se do jediného, rozvrzaného křesla. Vlastní tělo ho při pohledu na Chase zrazovalo, uvědomoval si to a nechtěl dát najevo.
„Ani v nejmenším, ale neopij se mi ty,“ ukázal prstem na skleničku, jejíž obsah z poloviny už v Johnovi zmizel. A její majitel seděl moc daleko. „Pojď blíž...“ Lákal ho jako kočku na smetanu.
"Mám?" usmál se Constantine poněkud nesměle, ale potom se zdvihl a pomalu k němu přešel. Přitom usrkával ze své skleničky a celé mu to připomínalo spíš hru na kočku a myš. Jen si nebyl jist svou rolí.
„Měl bys. Jinak se budu zlobit.“ Když k němu John došel, omotal mu nohy kolem boků a přitiskl na sebe. Teď ho chuť na pití přešla. Zajímalo ho jedině tělo před ním. „Dostaneme se do tý postele ještě dneska?“ zašeptal a přejížděl rukama po horkých zádech, sem tam škrábnul - jemně.
Pomilovat se. S ním. Tady a teď. To jediné se teď táhlo Johnovi hlavou. Bez ohledu na všechno... Zlehka políbil jizvu na Chasově dlani. Svedla je přece dohromady.
"Tak pojď," zamumlal potom.
Chase zahlédl jiskřičky v jeho očích. Najednou byly tmavé, skoro černé jako noc. A on se v nich topil. Byl jako náměsíčný, když odkládal skleničku na stůl a nechal se vést do ložnice. Johnova dlaň hřála, svým způsobem uklidňovala a pevný stisk dával jasně najevo, co chce.
Postel byla neuspořádaná, jak z ní ráno vystřelil... A bylo docela snadné si představit, jak se ráno protahuje, ještě napůl spící, rozcuchaný, mžourá kolem sebe, potom se vyplíží ven.
John mu nedal možnost tu představu příliš rozvinout. Políbil ho a pokusil se mu dobýt pod ručník.
A Chase se mu to pokusil oplatit stejnou mincí. Strhnul ho na postel, mezi polštáře a deku, mezitím stihl strhnout Johnův ručník a šibalsky se usmál, když zahlédl lehce překvapený výraz. Když dneska ráno vstával, rozhodně ho nenapadlo, že by skončil večer s Johnem v posteli. A že by přišel o hodně!
Protože John se mohl sebepodceňovat víc, ale pravdu měl asi tak z deseti procent. Mohl by trochu přibrat, možná... A možná byl trochu bledý. A tím se všechna negativa vyčerpala.
John tiše zasténal, když se Chase vrhnul na prozkoumávání jeho krku a hrudi. „Hm, líbí se ti to?“ mručel do jeho kůže a jelikož byl Constantine trochu zaměstnaný sténáním, odmotal ze sebe svůj ručník sám. Okamžitě skončil někde na podlaze, mezi ostatními věcmi.
John jen přikývnul a objal ho nohama i rukama, aby ho přitiskl co nejvíc k sobě. Chase hřál... A jemu byla v poslední době skoro pořád zima, i když ho nepromáčel déšť.
"Vážně tě nemusím opíjet?" zašeptal, než se Chase vrhnul a jeho rty.
„A já se tě ptám, proč bys měl? Myslíš, že uteču?“
"Já nevím..." hlesl John a dál ho k sobě tisknul ze všech sil. "Je mi chladno," zamumlal potom. "Zahřeješ mě?" usmál se slabě a políbil ho. "Nebudu tě opíjet, věřím, že nemusím."
„A jakým způsobem chceš zahřát?“ pousmál se a pohladil staršího muže po tváři. Byl... krásný. Tmavé vlasy padající do čela, oči hluboké jako noc a vypracované tělo, hebké na dotek... Ne, když ho uviděl, rozhodně by si nepomyslel, že má tak malé sebevědomí.
John se na něj podíval a políbil ho na krk. Jako odpověď mu to stačilo. Před pár měsíci byl vnitřně smířený, že se ho dotkne maximálně tak Lucifer, až ho dostane do spárů. Čím dál častěji ho bolely plíce, věděl, že konec se blíží... Věděl, i když to nechtěl říct nahlas, protože by to pak bylo neodvolatelně neodvolatelné.
A teď ho tu objímal mladý kluk, sám od sebe, chtěl ho a on nějak nevěděl, co říct.
„Pověz,“ zasténal Chase. Pohladil ho po paži a objal kolem ramen. John měl širší svalnatá ramena a navíc zjistil, že do nich dobře zatínají nehty. „Johny...“
Tak hezký, pomyslel si John. Whisky mu lehce stoupla do hlavy, nakonec se opil sám a bylo mu takřka všechno jedno. Tak hezký. Chtěl ho líbat a chtěl se milovat, protože už byl dlouho sám...
"Zůstaň se mnou," zašeptal to první, co ho napadlo. Tohle nebyla láska, tohle byla blízkost mnohem důvěrnější, než láska.
„Zůstanu,“ prohlásil po chvíli Chase a jako na důkaz ho políbil – zuřivě, horce a kousnul ho do jazyka. Bylo to naprosto něco jiného, než s dívkami. S Johnem to bylo mnohem živelnější, opravdovější, správné.
Ten se zachvěl, něco řekl, znělo to jako "au", ale nebránil se. Proč taky, Chase tady vedl, nebo to teď aspoň tak vypadalo a nebylo to nepříjemné... Ani náhodou. Pokaždé, když ho někdo takhle držel, většinou ho chtěl zabít. Sice nemohl říct, že tuhle noc přežije bez úhony, ale aspoň to bude přinejmenším hezká smrt. Skoro krásná.
"Až do rána?" pousmál se a zahrabal naslepo po nočním stolku.
„A vydržíš to?“ Nechtěl ho podceňovat, to vůbec, ale byl trochu opilý, určitě se rychle unavil a Chase nechtěl, aby na něm usnul v tom nejlepším.
"Vsaďme se." Udělal na něj vyzývavé oči a konečně v šuplíku nahmátnul požadované. Ochranu a nějaký krém. Trochu zoufalost, když v téhle části jeho bytu tak dlouho nikdo nebyl, ale občas se to hodilo, zrovna jako teď... "Chci se s tebou pomilovat," vydechl nakonec, protože Chase absolutně ignoroval jeho snahu o zodpovědné chování a rozptyloval ho, seč mohl. Dařilo se mu to.
„Já s tebou taky, takže co s tím uděláme?“ Líbal ho na čelist, projížděl rukou havraní vlasy a snažil se moc nesténat. Nešlo to. John mu jeho práci oplácel se stejnou a možná ještě větší péčí. A šlo mu to zatraceně dobře.
"Zbývá jediná otázka." Zamumlal mu jí do rtů, ale místo, aby ho nechal v klidu přemýšlet, dělal všechno proto, aby mu v hlavě nezůstala jediná myšlenka. A protože už měl jeho hruď prozkoumanou do posledního milimetru, pokračoval polibky na břicho a ještě níž. Zatímco si Chase měl rozmýšlet, co vlastně chce.
A Chase se ani soustředit nemohl, ani nechtěl. Věděl co chce. Chtěl Johna, se vším všudy. Jenže ze sebe nemohl dostat ani slovo. „J-Johne!“ ujelo mu, když Constantine sjel rty na tu nebezpečnou hranici břicha a podbřišku.
"Už jsi se rozmyslel?" zeptal se Constantine od jeho klína, aniž by přestal v jeho líbání.
„Já myslel, že ti to je jasné od začátku večera.“
"Vážně?" John zdvihl obočí a na chvilku zapomněl, co chtěl dělat.
„Přece tebe. Tady, teď. Takže, necháš mě čekat?“ Slabě se usmál, byl vzrušený, až to bolelo a John si chtěl povídat!
"Hm." John se zase vrátil do jeho klína a zkusil, jestli si to ještě pamatuje. Jak někoho potěšit. Pamatoval si to, podle Chasova sténání, víc než dobře. A najednou mu bylo jedno, jak se Chase rozhodl, nebo nerozhodnul. Chtěl ho, tady a hned! Sáhl po krému.
Trochu vyjekl, když se ho dotklo něco chladnějšího – dole. Potom zasténal. John byl velmi zručný a dokázal velmi potěšit, akorát to hrozně protahoval. Chase byl ve vteřině vzrušený na maximální možnou míru, o které ani nevěděl.
Užuž se chtěl zeptat, jestli to doopravdy může udělat, ale včas si tu otázku rozmyslel. Chase k němu natahoval ruce a dychtivě si olízl rty. Tohle by přece nedělal, kdyby to nechtěl…
“Pojď sem,“ zamumlal tiše, jako doklad jeho myšlenek.
Constantine rukou zabloudil mezi jeho nohy a druhou mu podal kondom. Lepší než otázka.
Chase se své práce zhostil s nadšením. Zuby natrhnul obal, který nakonec prázdný skončil kdesi mezi postelí a stěnou, chytil Johna za boky a přisunul ho trochu blíž. „Johny.“ Ještě chvíli ho jen tak pozoroval, hladil po kůži, než se konečně rozhoupal k nějaké té akci, jako je nasazení kondomu a ještě ho přitom líbal na boku, aby upoutal pozornost, aby mu dal najevo, že to vážně chce, že ho nemusí opíjet a cokoliv dalšího, co Johna napadlo.
Ten se jen usmíval a potom se svezl, přitiskl ho do polštáře a náruživě políbil. Chase mu zasténal do rtů a to ho povzbudilo víc, než cokoliv jiného. Dokud to neměl, ani si neuvědomoval, jak byl vyprahlý... Po lidském doteku, po blízkosti, kterou s ním teď Chase sdílel. Chyběl mu sex ve všech významech, na které by si vzpomenul.
×
Chasův polštář byl trochu tvrdý. Kolem pasu ho objímala potetovaná ruka a někdo mu dýchal do vlasů a na krk. V první chvíli se napnul jako struna, kde to kurva je, ale vzpomněl si. Vzpomněl si na Johna, jeho dychtivé polibky, horké doteky, po kterých ho brněla kůže... Spokojeně si vydechl a zase se uvolnil. Pak si přitáhl blíž k tělu deku i ruku, která ho objímala, možná se i šťastně usmíval.
John se z polosnu usmál. Na dvě vteřiny si myslel, že Chase uteče, jen si vzpomene, co včera dělali... Byl rád, že jeho obava byla lichá. Bylo to tak nějak uklidňující. Zvláštní. Nevěděl, jak to popsat, ale rozhodně to bylo zatraceně příjemné.
Uvědomil si, že by si dál cigaretu, kávu a snídani.
„Ještě chvíli,“ zamumlal Chase potichu a víc se přitiskl k teplému tělu. Nechtěl z toho sevření dřív, dokud ho nedonutí sám ďábel. „Prosím,“ dodal pak a vtiskl polibek na odhalenou kůži, na které ležel.
Exorcista se mírně zachvěl, potom ho sevřel pevněji. Sex to byl skvělý, ostatně po tak dlouhé abstinenci to ani nemohlo být jinak, ale co mu opravdu zvedalo tep, byly tyhle drobné něžnosti. To, že Chase skutečně chce zůstat.
"Ok, ale nejpozději v půl deváté musíme vstát," zašeptal mu do vlasů a políbil zezadu na krk.
„Hm, to je... Teda bylo před čtvrt hodinou, takže dneska se budeš jen válet, se mnou v posteli, pak udělám něco ke snídani a ty si konečně odpočineš, jasné?“ Chasův hlas byl tichý, ale pevný a rozhodně Johna nehodlal jen tak pustit, aby si přivodil další záchvat a den odpočinku vážně potřeboval.
"Tak o půl desáté... No tak, musím si taky nějak vydělávat na živobytí a tvoji mzdu." John se podle hlasu usmíval, ale dál ho líbal na krku a ramenou a očividně s tím nemínil hned tak přestat. "I když ta snídaně rozhodně nezní špatně, to zase ne."
„Ne, ty budeš hezky ležet, tady, se mnou a dneska na práci ani nepomyslíš.“
"Budeš potom brblat, že musíš brát levnější benzín..." Nahnul se přes něj a políbil ho na rty. "Ne?"
„Hm, ale za ten jeden CELÝ den to stojí, takže buď zticha a užívej si, ano?“ Chase ho objal kolem krku, políbil po ucho a zaculil se. „Řekni, kdy se zase takhle uleješ? Musím toho využít!“
"Mám se bát?" Constantine se vzdal všech protestů, svalil se zpátky do peřin a poškrábal se na hrudi. Rozhodně si nehodlal stěžovat, jen to bylo strašně dávno, kdy se o něj někdo takhle staral. Hennesey... Beeman sem tam, ale většinou si hrál na hrdinu až do konce. Midnight mu to občas dával sežrat.
„Měl bys. Copak tobě se to nelíbí? Být tady zalezlý, v teple, s krásným mladíkem po boku?“ Chase se zasmál a lehce Johna poškrábal na břiše. „Dobře, krásným mladíkem ne, ale to ostatní je fajn, ne?“
Ten ho vzal za bradu a přiměl, ať se mu podívá do očí.
"Jsi krásný," zamumlal potom a lehce ho políbil. "A rozhodně se mi líbí, že s tebou mám zůstat v posteli celý den."