16. kapitola

Jeden rozhovor dokáže zkazit náladu - podobně, jako ruské jídlo, pokud nemáte kachní žaludek. A sprcha jako bonus... dokáže zázraky...
/15+/

Spolupráce s Bee

16. kapitola

Nathaniel zůstal sedět na místě, ale ten telefon poslal všechnu touhu k čertu. S povzdechem si zapnul kalhoty a z krabičky na stole si vzal cigaretu. Zapálil si a slastně vdechl kouř… Uvědomil si, že naposledy si zapálil, než odletěli ze Států.

Alex se pořád nevracel, možná to byla ambasáda, nebo někdo takový… Dokonce za sebou přivřel i dveře, aby hovor nedoléhal do druhé místnosti. A on se nešel přesvědčit, jestli je to opravdu ambasáda, nebo kdo vlastně.

Nezodpovědnej, pokýval nad sebou hlavou. Kurevsky nezodpovědnej, s chováním patnáctiletýho puberťáka… Tos byl odjakživa, ale tentokrát tě to může stát i krk. Povzdechl si a dohasínající cigaretou si připálil novou.

„Co chceš?“ Snažil se znít klidně a rozhodně neignoroval fakt, že se zmínil o Nathanielovi. Ten ruskej sráč se ho jen snažil naštvat a vyvést z konceptu. A taky ho přešlo veškeré vzrušení, které do teď cítil.

"Co bych chtěl... Uvítat vás v Rusku. Je to země netušených možností, což ty sám víš nejlépe, ne?"

„A co dál? Určitě nevoláš jen kvůli přivítání.“ Co ho znal, volal vždy, když se něco chystalo. Takže ani v nejmenším nepochyboval, že tohle je součástí nějakého jeho plánu. Aby jim něco řekl, něco se z nich pokusil vytáhnout, vyprovokovat a ty další staré známe věci, za které by mu nejraději zlomil vaz.

Collins dokouřil, jenže Alex se pořád nevracel. To už nevypadalo na obyčejný hovor s ambasádou, nebo nadřízenými, to vypadalo na solidní průser… Ani nevěděl, proč ho to napadlo, ale v tu chvíli jakoby mu zapípala poplašná kontrolka.

Típl právě zapálenou cigaretu a potom otevřel dveře do vedlejšího pokoje. Stačila mu jedna věta, aby pochopil, že se jeho instinkt nemýlil. Byli v průseru.

Shaw se na něj podíval a dohodli se beze slov. Pak druhá strana zavěsila. Collins beze slova sebral láhev a nalil jim oběma panáka. Alex ho přijal stejně bez řečí a obrátil ho do sebe jakoby to byla voda.

„Jukanov?“ zeptal se Nathaniel po drahné době, kdy mlčeli.

"Zkurvenej Rusák," zamumlal jeho společník a víc než štědře si dolil do skleničky. Momentálně ani nevěděl, o čem tak mluvit. Uvítat vás v Rusku, pitvořil se v duchu a nejradši by tomu šmejdovi dal pár přes hubu. Stačilo mu už jen slyšet ten hlas a zvedal se mu kufr.

"Menší uvítání, že?" ušklíbl se Collins nevesele a převzal od něj láhev. "Zkurvenej Rusák," přitakal potom. Ne, ve službě by neměli pít, ale kdo tu byl, aby jim to mohl zakázat? Kdepak, šéfové se zmohli jen na to, aby je poslali do horoucích pekel. A Collins si čím dál tím víc uvědomoval, že nemají nejmenší šanci, aby to nějak, jakkoliv... Do hajzlu.

"Přesně... Chci odtud co nejrychlejš vypadnout." Alex si opřel skleničku o čelo a úlevně vydechl, jak studené sklo chladilo rozpálenou kůži. Oddechoval zhluboka a za každou cenu se snažil uklidnit. Měl z toho vycouvat, neměl sem jezdit.

"Souhlas." V duchu sumíroval. Pak si uvědomil, že zakrněl. Jistě, oslnivě dopadl Herolda a vysloužil si tak uznání, ale v terénu nepracoval už dlouho... Nicméně, některé věci se nezapomínají, no ne? "Budeme muset asi začít vážně pracovat," ušklíbl se jemně a obrátil do sebe třetí skleničku. A stačilo.

"Jo a co budeme dělat? Ani nevíme, kde, co, jak," zamumlal Shaw a podíval se na svého společníka. Ještě před chvíli by dělali něco absolutně jiného, ale veškerá vášeň byla pryč. Jen Natova rozepnutá košile a zarudlé flíčky na krku naznačovaly předchozí činnost.

"Použijeme nelegální metody, jak jinak." Nate zdvihl telefon a objednal si na pokoj tsatsiky.

"Řecké jídlo v Rusku?" zdvihl Shaw obočí.

"R, nebo ř, není to je jedno?" Nathaniel se tvářil značně nevesele.

"Budou příšerné, je ti to doufám jasné..." poznamenal jeho parťák.

"Nic horšího už mě tu potkat nemůže. Až to dojím, tak použijeme všechny nelegální metody, které nám zákon zakazuje."

"Doufám, že tu máš pořádného informátora, který za něco stojí." Na to obrátil celou skleničku do sebe a trochu silněji s ní praštil do stolu. "A mám zkaženej celej večer."

"To já budu mít taky, až sním ty tzatziky," ušklíbl se Nate. "Ale jo... Míval jsem tu informátora. Doufám, že ho ještě nezabili. A kromě toho... Dočetl jsi se v mém životopise taky fakt, že jsem studoval matematiku? Jistý čas?"

"Ne, hodláš se někam nabourat?"

"Tak nějak..."

"Doufám, že si nemyslíš, že ten šmejd má ty plány volně přístupný? Jak ho znám, tak je bude mít někde v soukromým počítači. Mimochodem, mám dojem, že tvoje jídlo právě dorazilo," odpověděl, když zaslechl zaklepání na dveře a jejich následné otevření. Šoupání vozíku po parketách byl jen doplněk servisu pokojové služby. Vážně by si přál, aby nikdo nezavolal, mohl si teď užívat, létat ve výšinách a všichni by byli spokojení.

Když servírka odešla, Nate zdvihl poklop a zkusmo ochutnal.

"Mohlo být hůř," konstatoval potom.

"Nebudeš zvracet?"

"Ne." Znovu si dal pár soust a zatvářil se trochu spokojeněji.

"Dobře, do které databáze se hodláš prolámat? Nebo kam se vůbec hodláš prolámat?"

"No, to ještě nevím," zamumlal Nate s plnou pusou.

"Jo, bezva plán. Takže, ty se najez a já půjdu do sprchy... Trochu se zchladit," prohlásil Alex a protáhl se. Neměl tady boxovací pytel, sex mu dneska taky bouchnul a navíc mu volal ten nejhorší možný člověk na světě. Hned několik důvodů ke studené sprše. Alespoň to utlumí hned, než vybouchne úplně a odnese to Nate.

"Můžu se pokusit zjistit, kdo v poslední době nakupoval neobvyklé množství jaderného materiálu, chemikálií a podobných legrácek... Web je hluboký. Velmi hluboký."

"Dobrej nápad, pak mi řekni, jak to dopadlo!" houknul na něj od dveří koupelny Snow a oblečení ze sebe téměř serval, jen aby byl co nejrychleji pod tou ledovou vodou. Co možná mohl přičíst k dobru některých ruských hotelů, zejména těm, které patřili místním mafiánům, bylo, že byly vkusně zařízené a měly pěkné, velké koupelny, nejčastěji s rohovými vanami kombinovanými se sprchovým koutem. A pak už se místností jen linulo šumění vody.

Nathaniel dojedl svoji značně improvizovanou večeři, pak si pomyslel, že když je v Rusku měl si dát kaviár a šampaňské. Pak zasedl k počítači, protože mu došlo, že ze sexu nic nebude, ani z ničeho jiného. A dokud něco neudělají s Jukanovem, tak ani nebude.

"Nathaniele!"

"Co je?" zavolal na něj zpátky, zatímco se pokoušel sestavit vyhledávací dotaz.

"Nástup!" zaznělo na oplátku z koupelny, kde stál Alex už dobrých deset minut pod ledovou vodou a stále nic nezabíralo. Rozhodl se vyzkoušet něco naprosto jiného a tušil, že to přijde vhod i Collinsovi.

Nathanniel se objevil mezi dveřmi vzápětí a Shaw mohl zkonstatovat, že se ještě pořád neobtěžoval upravit, takže košile ho napůl odhalovala a rozhodně to byl hezký pohled.

"Můžeš se svlíknout," poradil mu ještě Shaw a usmál se. Kohoutek s vodou otočil na teplou, aby Nate nestihl remcat, že je to moc studené, že nastydnou a tak dále.

"Oh, neříkal jsi něco o tom..." Nate se zarazil, ale potom se usmál.

"Neříkal jsem nic, kromě toho: svlíknout, hned!"

Povytáhl obočí, ale poslechl ho a potom se zatvářil jako stydlivá holčička a zůstal stát pár kroků od něj.

"A teď?" pípl tiše.

"Pojď sem," zamumlal pak a stoupnul si bokem. Čekal, až k němu vleze a hodlal udělat něco... Něco co by ho konečně uklidnilo a Nathaniela taky. Nebo při nejmenším uspokojilo.

Nathaniel se sice zatvářil, že vůbec neví, oč mu jde, ale vlezl si k němu pod teplou vodu a slastně zavřel oči, když mu dopadla na ramena.

"Hm, tohle je ale příjemné..." zavrněl s úsměvem.

A Alex ho přirazil ke stěně, až heknul a potom se vrhnul na jeho rty, přišpendlil ho svým tělem, které bylo jako kus ledu. Těch pár minut pod teplou vodou jej ještě nedokázalo úplně zahřát. A líbal ho. Přímo zuřivě, vybíjel si všechen vztek a rukama drsně přejížděl po Natově kůži. Jakoby zítřek neexistoval. "Jo, je to příjemné," hlesl potom odpověď.

Ozvalo se tiché kníknutí, potom Nate zdvihl ruce, aby ho objal, ale nestihl to. Vzápětí mu Alex obě ruce přitiskl na mokré kachlíky a Nathaniel se tak docel ocitl v jeho moci.

"A tobě je příjemné, když mě můžeš ovládat, co?" zachraptěl mezi polibky.

"A tobě?" Přisál se mu na krk, lehce oždiboval kůži, slíbával každou kapku, která se třpytila jako perla, dokud nezmizela v jeho ústech a on ji nenahradil jazykem. Nakonec se nestydatě vecpal mezi jeho nohy a rukou mnul Natův bok, pomalu, prsty občas sjel na stehno a trochu stiskl. Začínal být vzrušený...

Nate zrychleně dýchal a potom se na něj podíval, zatímco se ani nepokusil dát ruce dolů.

"Hádej," zamumlal mu do rtů a ovinul mu jednu nohu kolem boku. "Strašně mě to vzrušuje, když mě můžeš ovládat," pousmál se.

"Myslím, že už jsem se uklidnil..." odpověděl mu Alex.

"Což znamená co?" Nathaniel na něj pohlédl s podezřením.

"Že jsem klidný. Ale vzrušený. Co s tím uděláme?"

"Máš mě tu ve sprše. Nahatého a nadrženého... Potřebuješ ještě nápovědy, nebo ti tu mám mávat vlaječkama?"

"Jo, potřebuju písemnej návod," ušklíbnul se Shaw a přejel palcem po opuchlých rtech. Nathaniel byl k sežrání. Nejradši by ho hned teď viděl v posteli, jak mu zatíná nehty do zad, prosí, aby pokračoval, že ho zabije, jestli přestane. Chtěl jeho tělo propletané se svým, v dokonalém souznění, jako to bylo vždycky. Nakonec ho popadl, mokrého odnesl do ložnice a hodil na postel. Nathaniel se na něj žádostivě podíval a to byl konec...

Za chvíli měl ruce zase přišpendlené nad hlavou, kousal se do rtů a proklínal ho, když to protahoval, naopak mu sténal, když mu způsoboval slast. Pak jen něco omámeně šeptal, rozumět mu nebylo, ale ten naléhavý tón zvedal Alexovi krevní tlak.

Pomyslel si cosi o ztělesněné roztomilosti a kráse, protože to oboje Nathaniel byl, a potom sténal s ním. Líbal ho na krk, na ústa, čelist, tváře - všude, kam dosáhl, kam ho napadlo a stále mu svíral ruce, sledoval hru svalů, když mu stisky Nate vracel a usmíval se. "Nate," mumlal stále dokola a přitom ho docela nepatrně stiskl, aby jej přivedl zpátky na zem, při nejmenším aby se na něj podíval. Ale Nathaniel se zdál úplně mimo.

Pak už to bylo jedno, protože jimi oběma zazmítalo vyvrcholení...

"Drž mě," zašeptal Nathaniel potom.

„Držím,“ odtušil Alex a přitiskl ho k sobě. Nate jej pevně objal.

„Hele, jsme my vůbec to, zač nás šéfové vydávají?“ zasmál se najednou Collins.

"Za co by nás měli vydávat? Agenti?" Shaw nasadil přemýšlející výraz. "Ale jo, právě jsme ve fázi uklidňování, jelikož jeden z agentů potřeboval první pomoc."

"Ale?" Nathaniel v duchu sestavil vyhledávací dotaz a trochu se zastyděl, že v takové chvíli myslí na případ. Pět minut by ho možná nezabilo. Ale na druhou stranu už zažil situaci, kdy pět minut představovalo všechen čas, který měl. V duchu přidal ještě jedno kritérium, ale valné naděje si nedával.

"Ale práce volá. Myslím, že nám pošle něco na uvítanou. Nějaký dárek. Nejlépe kulku, která mě, nebo tebe, doufám nepošle k Doktorovi," zasténal Alex a protáhl se. Pravdou bylo, že mohl očekávat milion věcí, ale ta jedna jediná, kterou by neočekával, tak tu by Rusák zrealizoval. Pravý dáreček na přivítání.