2. kapitola

Po delší době se ukazuji s další kapitolou...

Spolupráce s Bee

2. kapitola

Chrise vedli úzkou uličkou, ruce i kotníky měl spoutané, přesně jako když ho sem přivezli. Dokonce i oblečení měl zasviněné od krve. A zase nebyla jeho. Podíval se na strážného vedle sebe a ten, ve výhružce, na něj ukázal obuškem. Jako by to mělo nějaký efekt. Jen se ušklíbnul a nechal se dál vést. Byla to jeho první návštěva. Vlastně vůbec první návštěva za posledních pět let, která překročila práh téhle věznice. Protože tady... Tady se čekalo jen na smrt. Novodobý Alcatraz.

A pak uviděl ty dveře. Ani se neobtěžoval natáhnout ruce k dozorci, aby mu pouta odemknul. Stejně by to neudělal. Vešel do místnosti s uviděl stůl. Stůl a dvě židle. Jedna byla obsazená chlapem, kterého viděl poprvé v životě a už od pohledu měl chuť ho oddělat.

"Pan Snow," usmál se ten chlap oslizle, napřáhl k němu ruku a teprve potom si všiml, že mu tenhle pozdrav neoplatí, protože nemůže. "Můžeme si promluvit?"

„Právě ste mě vyrušil od velmi zábavné činnosti, ale ano, můžeme,“ prohlásil s hranou lítostí a přejel ho pohledem. Byl to fízl. A co hůř. Federál. Netušil, jak to poznal, ale už jen z toho zjištění se mu zvedal kufr. Automatická nevolnost.

"Nechte nás prosím o samotě," požádal ten magor vzápětí, což strážní učinili jen neradi, ale nakonec to odbyli pokrčením ramen. Jestli chce umřít, jeho věc. Zůstala prázdná místnosti a oni dva.

"Máte alespoň přibližné tušení, proč jsem tady?" zeptal se oslizlák.

„Vypadám, že by mě to zajímalo?“ odvětil Snow a povzdechl si. Na blbou otázku - blbá odpověď. Nesnášel kravaťáky. Nesnášel federální kravaťáky a přímo nenáviděl federální kravaťáky s debilními otázkami, kteří si myslí, že jsou středem vesmíru.

Vyvedl ho z míry a opravdu kvalitně. Agent na něj jen vyvalil oči a tiše zalapal po dechu, neřekl nic. Teprve po chvíli se zmohl na reakci. "Ale vy... Vy tu nemáte být." 

Snowa začala bolet záda, tak zvedl ruce, při tom pohybu sebou agent trhnul, a pak slastně vydechl. Konečně se uvolnil. „Tak podívejte se. Byl jste vůbec na místě činu? Viděl jste, co jsem udělal?“ Nikdy by ho nenapadlo, že tohle řekne, natož aby to znělo tak, že se vlastně obhajuje, aby tam mohl zůstat. „Pokud chcete mít na svobodě člověka, který má paměť jen ode dne, kdy ho sem přivezli, prosím. Je to vaše věc.“

Agent našel kousek svojí ztracené sebejistoty. "Budete se divit, ale je to naše i vaše věc. Protože my máme ten zbytek..." A potom začal se sáhodlouhým vysvětlováním, plným obezliček, vznosných obratů, kdy se mu pokusil vykecat díru do hlavy a tou mu tam nalejt informaci, že je tu omylem a že je vlastně jeden z nich. Federál s bílým límečkem a černou kravatou.

Vězeň udělal jednu jedinou nečekanou věc. Propukl v hlasitý smích. Tohle se mu nezdálo ani v nejdivočejších snech. Přijde za ním do věznice federál a prohlásí, že je jedním z nich. „Vy... Vy jste vážně vtipnej. A to jsem si říkal, jaký ste od pohledu hovado,“ dostal ze sebe těžce a začal se smát znovu.

"Přijde vám to zábavné, pane Snowe?" ozvalo se v tu chvíli ode dveří. "Mně ani ne," podotkl agent Hawkeye a vbelhal se dovnitř. Stačilo jedno pokynutí a jeho předřečník se vypařil jakoby tam ani nikdy nebyl.

„Že by konečně někdo, kdo sebou při mém trochu prudším pohybu netrhne?“ řekl s úsměvem při pohledu na nového příchozího. „I když vy byste mi neutekl. K vaší otázce, přijde mi to vtipné.“

"Proč bych měl utíkat?" podíval se na něj Hawkeye a trochu se usmál. "Nevidím jediný důvod před vámi utíkat, agente Snowe."

Takzvanému nově jmenovanému agentu se oslovení ani v nejmenším nelíbilo. Znechuceně se zašklebil. I když... Na druhou stranu by to vysvětlovalo jeho schopnost zabíjení. Mohl být cvičený k zabíjení. Jenže stejně tak dobře mohl přijít někdo z armády, že jim zavřeli snipera.

"Nejste snad s něčím spokojen, agente Snowe?" Hawkeye si ale to oslovení vysloveně užíval. Musel... Protože to v něm vřelo jako v přetopeném kotli. Jen bouchnout. Byl na kraji průseru. Pořádného průseru a hrozilo mu, že se každou chvíli zřítí dolů.

Chris po něm hodil očkem a zamračil se. Na tom chlapovi mu něco nehrálo. Něco... Ale co? To nevěděl.„Dobře, dejme tomu, že jsem to, co tvrdíte. A dál?“ Ignoroval fakt, že z toho agenta sálá na míle vysoká antipatie vůči jeho maličkosti. Ten muž ho nesnášel, ale co si budeme povídat – Christopherovi se taky nelíbil.

"Dál. To je rozhodně dobrá otázka." Hawkeye si poposedl a natáhl si nohu, koleno začínalo bolet. Ani se nedivil, v týhle krabici by ho za chvíli bolel každý kloub. "Dál můžeme udělat několik věcí... Můžeme vás tu nechat. To se mi nezdá jako dobré řešení. Můžeme vás dostat ven. To se mi taky nezdá jako nejlepší řešení. Můžeme vás opětovně zaměstnat. To je momentálně to nejoptimálnější řešení, které jsem ochoten přijmout."

„No tak si poslužte,“ odpověděl a musel si zapamatovat, že tenhle chlap... Ten chlap mu určitě bude dělat problémy.

"Já si posloužím velice rád, což o to... ale jestli vás takhle vytáhnu ven, tak nestačím říct ani popel a budeme zpátky oba dva. Takže si napřed ujasníme podmínky a podobné maličkosti. A potom půjdeme pracovat. Máme totiž menší problém a potřebujeme ho co nejrychleji vyřešit."

„Jaký problém? A jaké podmínky? Dobře, uznávám, tyhle hadry nejsou zrovna vycházkový, ale nic lepšího nemám.“

„Říkejme tomu pracovní smlouva na dobu určitou,“ ušklíbl se Hawkeye nehezky. „A nejdůležitějším bodem, který by vás měl zajímat především je fakt, že budete podléhat mému velení. Mě budete předávat zprávy…“

„O čem?“ Snow se rozvalil na židli.

„O vaší činnosti.“

„Která se týká?“

„Jednoho džentlmena, který začal dělat problémy.“

„Mám mu dělat chůvu? Sledovat ho? Vecpat se mu do přízně? Nevím, ale myslím, že na to je tu expert někdo jiný,“ ušklíbl se a zkusmo trhnul zápěstími. Řetěz, nebo spíše řetízek, spojující pouta nebyl nijak extra silný. To by šlo.

"Být vámi tak to nedělám," upozornil ho Hawkeye klidně a znovu si kousek poposedl.

Chris vykouzlil, jen pro něj, americký úsměv na dva prsty a ruce si složil do klína. Kdyby chtěl už by dávno měl ruce venku a agentík by ani nemrknul. „Tak už to vyklopíte?“

"Máme problém s jedním naším zákazníkem. To je všechno, co zatím potřebujete vědět. Teď se půjdete umýt a slušně obléknout. Otázky?"

Snow se zvedl, pohledem ho přejel od hlavy až k patě a potom zavrtěl hlavou. „Ne, žádné, ale tohle,“ kývl směrem k němu a prstem ukázal na jeho vkusné a na míru šité oblečení,“si na sebe nevezmu.“

"Vypadal byste v tom jak šašek," ušklíbl se Hawkeye a zmáčkl tlačítko, aby přivolal strážné. "Prosil bych, aby můj kolega vypadal víc jako člověk a méně jako masový vrah. A pokud možno v co nejkratším čase, pánové." Jejich zkoprnělými výrazy se očividně bavili oba.

A tak ho vzali do sprch pro personál. Neochotně. Velmi neochotně, ale bez komentářů, protože nechtěli riskovat zlomený vaz. Do koupelny však šli s ním. Nijak na to nereagoval, jen jim vystavil na obdiv svoje potetované tělo, než zalezl za závěs pod horký proud vody. Hlídači se po sobě podívali, pak pokrčili rameny a nechali ho tam samotného. Jen mu na židli položili ručník a čisté oblečení.