4. kapitola

Nedávno jsem si opět pustila Muže v černém, což mi připomíná jednu hlášku Jeebse: "Velkej K je vygumovanej..." Tahle hláška se hodí i pro našeho Christophera... Ne, že by se nesnažil si vzpomenout, rozhodně se snaží... Jen mu to způsobuje menší migrény.....

Spolupráce s Bee


4. kapitola

„Páni, ti lidé mě od pohledu nesnáší,“ zamumlal s úsměvem , když procházeli spodním patrem té Hawkovy centrály. A on ho jako pejsek následoval. Jenže co jiného měl dělat, když to tam neznal a ani nevěděl, do které kanceláře jdou. Navíc se za nimi otáčel každý druhý kravaťák. Všichni byli v oblecích, takže ze schodů museli vypadat jako lidské mraveniště. A pak si uvědomil, že i Hawk se od nich odlišuje. Na rozdíl od nich, kteří vypadali jako stádečko stejně ostříhaných bílých límečků s pokusem nezapadnout v podobě barevné kravaty. Hawk tam procházel jako přízrak v černé, s dlouhými vlasy, dlouhém kabátě, navíc kulhal o holi. Do toho prostředí se nehodil ani jeden.

Museli projít až nakonec, celým open spacem a potom ještě kolem sekretářky, která se tvářila jak kyselá prdel, když uviděla Hawka. Ten ji ignoroval a rovnou rozrazil dveře. Tabulka na nich oznamovala, že tady sedí ten nejveleváženější boss tohohle cirkusu.

Podle výrazu v šéfově tváři usoudil, že svého agenta nevidí zrovna moc rád. Seděl, jako kdyby spolknul pravítko a okamžitě ustal v práci, kterou měl rozdělanou. Snow se rozhodl přerušit jejich “splynutí duší“ a sedl si na volnou židli. „Tak, doufám, že vy mi konečně řeknete, proč jsem tady a prosím vynechte, že jsem údajně agent,“ spustil hned na začátek.

"V prvé řadě nejste údajně agent, ale opravdu agent," upozornil ho šéf a opřel se do křesla. "A potom nevím, co ještě chcete slyšet."

"Třeba proč jste mě vytáhli z vězení."

"Agent Hawkeye vás měl informovat. Neudělal to?"

"Velmi zběžně. Řekl, že potřebujete někoho odbouchnout."

"A měl pravdu."

„Víte, odbouchnout někoho,“ ušklíbnul se,“mohl bych odbouchnout vás a pořád byste byl někdo. Mohl bych odbouchnout tady agenta, kterýho očividně nemáte v lásce, a pořád by to byl někdo. Někdo neurčitý. A pokud jste mě dostali ven, chcete oddělat někoho konkrétního.“

"Ach tak, vám jde o konkrétní jméno..." šéf se najednou usmál a potom před něj hodil desky. "Všechno potřebné je tady, můžete si to počíst. Co se týče organizačních podrobností, nevím, co bych vám k tomu řekl. Dostanete všechno vybavení, o které požádáte a které uznáme za vhodné, že potřebujete."

„Proč ho neodděláš ty?“ zeptal se znuděně Hawka, když pročítal spis. Ten chlap byl totální nuda. A kvůli tomuhle ho tahali z basy?

"Myslel jsem, že na svobodě se ti líbí," podotkl ten, zatímco se opíral o stěnu a zkoumal cosi na ulici. "Nebo ne? Nechtěli jsme nechat agenta v base, tak jsme ho vytáhli a dali mu práci na zacvičení. Něco se ti na tom nezdá?"

„Mluvíš o mě jako o začátečníkovi,“ už, už chtěl dodat, že zabil víc lidí, než by kdy spočítal a to způsoby, o kterých by měl noční můry, ale držel jazyk za zuby, protože ani nevěděl, kde se to v něm vzalo. Prostě mu přišlo správné to říct, jakoby to už někdy říkal. Snažil se si vzpomenout, ale všechno bylo černé, zahalené ve tmě, ze které nepronikl ani hlásek. Čím dál se snažil zajít, tím to bylo horší. „Kurva,“ sykl a chytil se za spánky.

"Vodu?" zeptal se Hawk a nabídl mu sklenici. "Nebo máme rovnou volat doktora? Vypadáte bledý... Snad se vám neudělalo špatně při pomyšlení, kde jste pracoval a co jste dělal."

„Ne, snažil jsem si vzpomenout... Ne... Nejde to,“ zamumlal a přijal pití. Sklenici si přiložil ke spánku a plevně vydechl, když zjistil, že je to úplně obyčejná voda, za to ale studená.

"Aha, vaše výpadky... Ano, to je ještě poslední podmínka, musíte se podrobit neurologickému vyšetření, abychom zjistili, jak je vaše amnézie vážná a jestli se z ní někdy dostanete."

„Jo, jasně,“ sotva vnímal, kdo na něj mluví, co říká, takže to odkýval a mátožně se zvedl z křesla. Začínalo ho to tam dusit. Něco bylo špatně a potřeboval vypadnout. Pomalu došel ke dveřím, ale ještě než se stačil dotknout kliky, všechno se mu rozmazalo. A potom nebylo nic. Neviděl, ani nic neslyšel. Nic neexistovalo.

"A je to tady," zamumlal Hawk, zatímco sahal do kapsy pro mobil a vytáčel příslušné číslo. "Jen doufám, že tohle nehodlá provozovat často."

×

„Nevím, jak moc mu někdo chtěl vymazat paměť, ale toho idiota bych si přál dostat do ruky.“ To byla první slova doktora, když vyšel ze dveří za agentem Hawkeyem. „Vzpamatuje se. Jak dlouho to bude trvat nevím, ale bude si vzpomínat.“

"To není zrovna dobré." Hawk se víc opřel o svou hůl a zadíval se na doktora prázdnýma očima. "Můžete to zastavit? Nepotřebujeme, aby si vzpomněl. Ne teď."

"Chcete, abych mu uměle prodlužoval amnézii?"

"Lépe bych to doktore neřekl," usmál se agent.

„Můžu. Můžu to udělat, napíšu vám i dávkování, ale musíte se držet přesně návodu. Mohl by taky skončit v blázinci. A nevím jak vy, ale tam by vám vážně nic platný nebyl. Navíc jeho zkolabování bylo způsobeno snahou si na něco vzpomenout. Nejspíš si něco vybavil, přišlo mu to známé a chtěl jít do hloubky – a dopadlo to takhle.“

"To se rozhodně nesmí opakovat, teď to nepotřebujeme. Potřebujeme jeho schopnosti, ne to, aby si vzpomněl, kde a jak k nim přišel." Hawk se křivě usmál. "Vyjadřuji se doufám srozumitelně, doktore."

„Ano, chápu, jenže problém je ten, že když to do něj budete cpát horem dolem, může zmagořit – laicky řečeno.“ Doktor ani nemrknul okem, když mu tohle sděloval.

"Pak jsou tu dvě možnosti." Hawk překulhal pokojem, protože ho zase začínalo bolet koleno a pohyb pomáhal. "Buď musí odvést svou práci co nejrychleji, nebo ho musíme udržet příčetného co nejdéle. Vyberte si sám, co je reálnější, zařídím se podle toho."

„Držte se dávkování a vyjde z toho bez následků. A až nebudete chtít, aby to bral, dávky snižujte,“ řekl naposledy doktor.

Hawk si sice myslel své, o tom, že by měl Snowa dál udržovat v takovém stavu, ale to bylo tak všechno, co mohl dělat. Byl to jeho případ, ale i on měl svoje nadřízené a ti měli svoje nadřízené… No prostě někdo tam nahoře rozhodl jak to bude a basta fidli.

Skoro by Snowa litoval. Ale do toho se mu už tuplem nechtělo, takže jen počkal, až se vzbudí a potom ho odvezl do hotelu, kde měli mít zázemí, dokud to celé neskončí.

×

Snow se rozčiloval. A měl k tomu důvod. Hotel byl perfektní, postel pohodlná, byl tam bar, televize. Mohl to označit za dočasný ráj na zemi, protože celý ten velký prostor měl pouze a jen pro sebe. Ale mělo to jednu malou, drobnou chybičku. „To si ze mě dělaj srandu, ne? To, že s tebou dělám na případu chápu, že máme pokoje vedle sebe kvůli hlídání bych taky pochopil, ale společná koupelna?!“

"Nemusíš se rozčilovat, taky z toho nejsem zrovna nadšený," odsekl mu Hawk, kterého tahle skutečnost taky zrovna nenadchla. Už jen proto, že koupelna obvykle bývala poslední baštou soukromí a on byl zvyklý kouřit ve vaně. Jediná neřest, kterou si dopřával.

"Musíme se tu pokusit buď sžít, nebo strávit co nejkratší dobu."

„Hm, a taky si musim dojít koupit nějaké věci,“ okomentoval to Chris, když se díval do absolutně prázdné skříně v ložnici. V těch hadrech, které měl na sobě, nehodlal strávit ani minutu déle.

"A ty si stěžuj na jednu koupelnu. Ale budu to já, kdo s tebou bude muset courat po nákupech," ušklíbl se Hawk. "Což tedy není zrovna záviděníhodná činnost, to snad uznáš..." Překulhal k oknu a podíval se dolů. Černé sledovací auto tam pořád stálo.

„Nepotřebuju módního poradce!“ křiknul v odpověď a zavřel skříň. „Naval prachy, tati, ať tvůj nepovedenej synáček může jít utrácet.“

"Utrácet budeš pod dohledem, nebo si klidně si choď třeba nahý," Hawk podle výrazu polykal šťovík. Potom vytáhl pouzdro, protože jeho nervy si tu cigaretu už naléhavě žádaly. Skoro víc, než naléhavě.

„Fajn, takže půjdeme?“ ozval se ode dveří, zrovna, když si chtěl Oliver zapálit cigaretu. V koupelně. „Nekuř v tý koupelně. Není tu žádný okno.“

"Jdi mi s tím do hajzlu!" zavrčel a byl v pokušení si na protest zapálit vprostřed jeho pokoje. Nakonec to neudělal. Jen pevněji sevřel svoji hůl, aby ho nepraštil, a vybelhal se ven. Koleno bolelo. Protože byl ve stresu a mnohem silnějším, než obvykle.

Snow se za ním díval a zpozoroval, že kulhá víc, než obvykle. „Fajn, nakupovat až zejtra, ale půjčíš mi aspoň kalhoty od pyžama!“ Protože ty džíny... Ty džíny byly jediná věc, která ho štvala. Moc upnuté a navíc – škrtily v jistých partiích.

"Nakupovat dneska, nebudu na to myslet dva dny, už ať jsi venku," odtušil Hawk, který pochopil, kam tím míří, ale svého pyžama se nehodlal vzdát ani za boha. "Kdybys mě nechal vykouřit si cigáro, bylo by to hned lepší."

„Kdyby ses nerozčiloval a chodil na rehabilitace, možná by tě to tolik nebolelo. Ten, kdo ti to udělal... Vážně si ho musel nasrat,“ zavrtěl nad jeho chováním hlavou a následoval jeho osobu ven ze dveří. Zpátky do auta a do nákupního centra, kde jsou davy lidí, ubrečení haranti, puberťáci... Jo, hrozně se těšil, to by radši nikam nešel, jenže ty věci nutně potřeboval. Potřeboval něco na spaní, čisté spodní prádlo a nějaké věci, aby nevypadal jako tuctový civil. Prostě musel něco obětovat. A pak to bylo tady... Nákupní centrum... Tak do jámy lvové...

Hawk se v mezičase belhal za ním s velkým kelímkem kávy od Starbucks (snob jeden!) a nezapálenou cigaretou za uchem. Tedy tam ji měl v prvních krámech. Potom zmizela, když se po něm několik prodavaček podezřívavě otočilo. Po chvíli zmizela i ta káva, ale Hawk sám nezmizel. Jako věčný přízrak.

„Doufám, že nebudeš chtít, abych vycházel z kabinky a ukazoval ti, za co utrácíš peníze. Jelikož já samozřejmě žádný nemám, takže předpokládám, že ti nějaký peníze navíc šéfstvo dalo, že s tím počítalo,“ prohlásil zrovna, když procházeli kolem nějaké výlohy, kde měli ceny nehorázně nad normou.

Hawk se podíval na cenu nejbližší košile a potom sáhl pro mobil.

"Je nutný lézt i sem?" zeptal se potom, ještě než vytočil číslo. Tohle tedy supertajnou misi nepřipomínalo ani v nejmenším. Spíš špatnou parodii na Prezidentova muže. Takovou, kdy Chuck Norris místo likvidování teroristů pobíhá po krámech, protože se snaží najít kvádro, ve kterém by vypadal alespoň trochu jako člověk.

„Já oblek nechci. Nepřijde mi, že bych je někdy nosil. Komu voláš?“

"Šéfstvu, jestli za tuhle anabázi dostanu přidáno."

Přidáno nakonec dostal, celou tu šílenou kalvárii taky přežil, ale když dorazili zpátky, měl pocit, že ho něco popadlo, vcuclo, sežvýkalo a zase vyplivlo.