5. kapitola

Christopher nám něco zjistí o Hawkovi a sestaví si bouchačku... Taky se dozvíme něco málo od Oliverových šéfů....

Spolupráce s Bee

5. kapitola

Když si večer Snow uklízel věci do skříně, tvářil se spokojeně. Konečně oblečení podle jeho gusta. Vzal si do ruky kalhoty od pyžama, v hořejším dílu odmítal spát, čisté boxerky a odpochodoval do jejich společné koupelny. Když otevřel dveře, ucítil kouř. Před ním tam byl Hawkeye. „Olivere!“ Rozrazil dveře do jeho pokoje, ignoruje, jestli tam náhodou někoho nemá, co dělá, co by mohl dělat a tak dále, a vrazil dovnitř jako velká voda. Ten zmetek věděl, že nesnáší zakouřené místnosti. Jakoby to udělal naschvál. Satisfakce za odpoledne. Šmejd.

Dřepěl při otevřeném okně, rozvalený v křesle, nohu na podnožce a masíroval si koleno. Bylo vážně ošklivě zřízené... Ale i kdyby měl protézu, Snowa to v tu chvíli zajímalo pramálo. Hawk se na něj bez zájmu podíval, v koutku úst zase cigaretu.

"Co je? Problém? Špatná velikost spodního prádla?"

„Je to tam zakouřený! Proč tam kouříš, když to můžeš dělat i tady? A při otevřeném okně!“

"Protože kouřím ve vaně. A po dnešku jsem vanu potřeboval, sorry..."

„Já po dnešku zase potřebuju něco jinýho!“ štěkl na něj Snow a čekal, jak to pochopí.

"Hm, mám ti objednat pokojovou službu?" Hawk se na něj podíval a potom típl cigaretu o parapet. "Dobře, omlouvám se. Budu se snažit to omezovat, spokojen?"

„Ne, radši bych ohnul přes koleno tebe,“ odpověděl kousavě. „Samozřejmě, že ne! Potřebuju nezakouřenou koupelnu, a díky. Doufám, že to dodržíš.“

"Fajn, fajn, fajn!" Naštvaně se vytáhl na nohy, prošel koupelnou do jeho pokoje a otevřel tam okno dokořán. Následný průvan málem práskl dveřmi, ale účel v zásadě splnil. Do pěti minut by mohli ubytovat i astmatika. "Už spokojen?!"

„Naprosto!“ A Snow za sebou třísknul dveřmi. Projev díků. Nakonec se taky v klidu naložil do vany a ten večer pak už proběhl v klidu. Naštěstí zjistili, že nemají ložnice vedle sebe, takže žádné bušení na zeď uprostřed noci se nekonalo. I když občas, když se vzbudil, měl vážně chuť projít koupelnou do Hawkeyova pokoje a udusit ho za to odpoledne ve spánku. Polštářem, dekou, něčím ho praštit do hlavy, aby upadl do kómatu a už se nikdy neprobral.

Hawkeye nespal. Nechtělo se mu a násilím se do říše snů posílat nechtěl. Takže když mu Snow práskl dveřmi před nosem, usadil se zpátky u okna, otevřel si spis případu a pokusil se pracovat. Už si nezapálil, po tom Snowově výstupu ho dočasně přešla chuť. Místo toho si dělal poznámky, kreslil grafy a připadal si úplně jako ve škole.

Ve dvanáct se mu zavíraly oči, ale usnout se mu nedařilo.

V půl druhé uprosil hotelovou službu, aby mu donesli horké kakao. Mezitím stihl popsat půl bloku poznámkami a připomínkami.

Usnul ve čtyři ráno a kruhy pod očima měl větší než panda.

Zato Christopher se vyspal přímo do růžova. Vzbudil se v pět, objednal si snídani a mezitím se stačil krátce osprchovat a vyčistit si zuby, než mu na dveře pokoje zaklepala hotelová služba. V klidu se najedl, vypil svůj Earl Grey a převlékl do teplákové soupravy. Chvilka běhání mu neuškodí. Když vyběhl před hotel, spatřil u chodníku černé auto, kterým jeli včera. Řidič měl hlavu opřenou o okénko a hlasitě chrápal. Jeho kolega pro změnu slintal na kožené potahy. A tihle ho mají hlídat? Dal se do běhu, snad ho pár koleček kolem bloku nezabije. Když se vracel, ti dva ještě pořád spali jak nemluvňata. Mohl je zabít a zmizet a nikdo by si toho nevšiml. Sice by se na něj potom rozpoutal hon po celých Státech, ale koho to zajímalo? Vyrazil na další kolečko.

Ve chvíli, kdy se znovu blížil k hotelu, z hlavních dveří vyšel Hawk. Hawk s pistolí v ruce.

„Co se děje?“ zeptal se lehce udýchaně Snow, protože si poslední kolečko dal sprintem.

Hawk zastrčil pistoli za pas, protože u portýra budila dost nežádoucí reakce a potom mu zastoupil cestu. Neřekl ani slovo. Jen se podíval na to jak je udýchaný, potom na své kolegy. Výsledek byl jasný. V momentě se rozpřáhl a praštil holí do kapoty. Okamžitě se rozhoukal alarm, agenti byli na nohou do pěti vteřin.

"Idioti," ucedil Hawk skrze sevřené zuby. "Zasraní, nezodpovědí kreténi! Kde byl poslední půl hodinu?!" ukázal na Snowa. "NO, KDE BYL, VY NEBETYČNÍ KRETÉNI?!"

„Ehm, my...nevíme?“

"Správně," pokýval Hawk hlavou. "Nevíte..." Pak se otočil na Snowa a ukázal bradou na hotel.

"Chci se nasnídat v klidu. Takže kdybys mě doprovodil, bylo by to fajn."

„Jo, jasně. Buď v klidu, jen jsem si byl zaběhat,“ snažil se Hawka uklidnit a následoval ho do hotelu, do jeho pokoje, kde na stole byla nachystaná snídaně.

"Tobě nic nevyčítám, nemůžeš za to, že musím dělat s idioty," ušklíbl se Hawk, když se nacpali do maličkého výtahu pro personál, který jezdil asi tak čtyřikrát rychleji, než ty pro hosty. "Ale snad uznáš, že není extra bezpečné tě nechat jen tak pobíhat."

„Víš, kdybych chtěl zdrhnout, udělám to už v base, když přišlo to škvrně. Vážně, to jste nemohli poslat někoho lepšího? Mysleli ste, že to na mě udělá dojem? Vždyť jsem se mu tam prakticky vysmál do obličeje. Byl z toho mimo,“ rozesmál se Snow při vzpomínce na agenta – nováčka.

Evidentně Hawka pobavil, smát se sice nezačal, ale v koutcích mu cukalo solidně.

"Ale no tak, někde se to zaučit musí, každej nějak začínal. To nebylo kvůli tobě, ale kvůli němu. Nemůžou pořád jen dřepět v kanclu."

„Škubnul sebou pokaždé, co jsem se pohnul! Snad nemyslíš vážně, že tohle bude v budoucnu pobíhat v terénu? Mimochodem, dobrou chuť, já už snídal.“

"Necháme ho pět let sedět za stolem a potom ho pošlem do terénu? Ok. Já je radši nechám dva roky takhle trpět s nadějí, že se buď otrkají, nebo holt se vrátí zpátky." Hawk si promnul bradu. "Připomíná mi to hádku rodičů o to, jestli dítě smí, nebo nesmí čokoládu."

V tu chvíli už seděl ve svém pokoji a ládoval se snídaní, která vypadala až nechutně zdravě.

Snow se jen ušklíbnul a prošel koupelnou do svého pokoje pro čisté věci. Byl zpocený, páchnul a potřeboval se nějak odreagovat. Sprcha byla ideální řešení. Taková rychlovka.

"Mimochodem!" uslyšel potom přes vodu. "Až tam skončíš, tak bychom mohli začít pracovat!"

Chris ho slyšel až moc dobře a vešel k němu jen v županu. Nebyl moc dlouhý, odkrýval mu tetování na lýtku a kotníku. „A co si pod tou prací představuješ?“ Ještě teď si sušil vlasy ručníkem.

Hawkovi bleskurychle střelily oči sem a tam, potom se dál s kamenným výrazem věnoval své snídani.

"No, je to v podstatě jednoduché. Moc nájemných vražd neděláme, sem tam nějakou, ale nic extra. Tentokrát to ale je trochu složitější. Kdybychom ho měli jen odprásknout, udělám to sám, o to nic. Jenže my potřebujeme částečně infiltrovat Organizaci a poslat tak vzkaz. Proto to nemůže dělat jen tak někdo... A proto jsme vytáhli z lapáku tebe. Je to dost jasné?"

„Já to chápu. A co jsem dělal předtím? Na co jsem se specializoval? Pořád si na nic nevzpomínám. Štve mě to.“

"Specializoval ses právě na tohle. Ty jsi ten, co se částečně infiltroval..." odtušil Hawk klidně. "A to je ten důvod, proč jsme tě hlavně vytáhli. Ne proto, že by se u nás nenašel nikdo schopnej."

„No, pokud je to tam plný nováčků, schopnější by bylo i batole. Fajn, jen se převlíknu. Pojedeme někam?“ Ale to už byl mezi dveřmi a házel ručník do koše na prádlo. Netušil, jak by tahle práce mohla fungovat, když si absolutně nic nepamatuje a chlapa, kterýho měl oddělat, uvidí poprvý v životě. Nebo mu to tak alespoň přišlo.

"Nepojedem nikam."

Hawk před něj položil další papíry. Svoje poznámky, sepsané za tu kurevsky dlouhou noc.

"Chci aby ses na to povídal. Je to tvůj stručný životopis, řekni mi, kdybys s něčím nesouhlasil... Kromě toho, tahle akce je rozdělaná už pár měsíců, přesněji řečeno už to bude skoro rok. Jsi hlavní tváří, jestli to tak můžu říct. Dostaneš rozvrh dotyčné osoby, budeš si moc prohlídnout cokoliv tě napadne, sehnat si zbraň, nejlíp vlastním způsobem. Jde jen o to, aby to bylo veřejně. Aby se o tom Organizace mohla dozvědět s patřičnou pompou." 

„Mam ho oddělat na veřejném místě? A zbraň si seženu, to se neboj. Vlastně by mi stačilo pár od tebe, jednu bych si upravil podle sebe.“ Což o to, zbraň by si sehnal určitě, jenže to by musel mít vzpomínky. Ještě stále nevěřil tomu, že je agent, ale pomalu se do toho dostával.

"Mám pár kontaktů, když mi řekneš tip, vyřídíme to rychle..." Hawk listoval dalším blokem a odněkud vylovil další desky. Asi je musel snášet, nebo se množily dělením. "Profil oběti..."

"To už jsem četl, u šéfa, vzpomínáš?"

"Jo, ale hned na to jsi zkolaboval, vzpomínáš?" Hawk si zase desky vzal a místo nich si vylovil cigaretu.

„Radši ji sestavím sám, každému vyhovuje něco jiného. Dobře, pro tvůj klid duše si to přečtu ještě jednou. Dej mi chvilku a napíšu ti seznam.“

×

Samozřejmě, že svoje zbraně dostal a hned se dal do práce. Nestačila mu klasická bouchačka na oddělání někoho na padesát metrů. Měl dojem, že zvládne i víc. Seděl v obývacím pokoji, na stole rozložené zbraně a hrál si s nimi na puzzle už víc, jak pět hodin. A výsledek? S výsledkem byl nadmíru spokojený. Zkusmo namířil na pár objektů v pokoji.

×

Zrovna doplaval pátý bazén, když mu někdo poklepal na hlavu. Skrze hladinu zahlédl známou siluetu. Ale stejně na okamžik zapomněl dýchat, potom vydechl všechno naráz a za doprovodu bublinek se vynořil.

"Co je?" zavrčel na šéfa, který se tvářil jako boží umučení. A potil se, protože blbec neuznával za vhodné, aby si mimo kancelář odložil sako.

"Jak to pokračuje?"

"Mnohem líp, než jsme doufali. Nemohl jste počkat, až doplavu, hergot? Málem jsem polykal andělíčky."

"Nemohl, ti nahoře chtějí výsledky."

"Zatím žádné, skládá si v pokoji puzzle."

"Cože?!"

Hawk se vytáhl na okraj bazénu. "Podívejte se, máme předstírat, že je agent, ok. To není špatná taktika, rozhodně jedna z těch lepších. Ale to potom vyžaduje, abychom se k němu chovali jako k agentovi. Už jste někde viděl, aby agent byl pod neustálým dohledem?"

"Ale on má zbraň! Vy jste ho nechal samotného se zbraní."

"Je to agent, agenti se běžně nechávají samotní se zbraněmi. Nechávám ho pracovat a on pracuje. Rozhodli jsme se hrát, tak holt musíme hrát s kartami, které máme."

×

 Už byl na páté stránce složky o svém cíli. Dokonce stihl přečíst i svůj životopis. A Hawkeye nikde. Že by mu udělal tu radost a v tom bazénu se utopil? Zbraň mu ležela na klíně, vyčištěná, vyleštěná, jen vystřelit. Dobrou hodinu jen tak seděl a pozoroval svoje vrcholné dílo, než se dokopal k tomu, aby si přečetl ty složky.

×

"Ale vy..."

"Já kurva dělám co můžu!" zařval Hawkeye, kterému po patnáctiminutové lamentaci ujely nervy. "Mám dělat s chlapem, co mi rozšmelcoval nohu, doprdele práce!"

"Sám jste ten případ chtěl!" připomněl mu šéf pobouřeně. "Myslel jsem, že jste s tím už srovnal..."

"Srovnal, jinak bych ho už dávno prohodil oknem! Ale přestaňte mi házet klacky pod nohy, protože dělám co je v mých silách. A koneckonců on taky, když na to přijde. Některý věci prostě nebudou, když lusknete prsty!"

×

Složky přečetl dvakrát. Životopis uměl nazpaměť a denní rozvrh toho páprdy taky. A děsně se nudil. Bezvýznamné míření na cíle po pokoji jej už nebavilo a silně pochyboval o tom, že kdyby šel prošacovat pokoj svého společníka, tak by to nepoznal. I když na druhou stranu, třeba by se dozvěděl něco víc...

×

"Ostatně celá tahle akce je dost podělaná, nemyslíte?" zeptal se Hawkeye škodolibě a vylezl na suchou zem, protože pochopil, že z dnešního tréninku nic nebude.

Šéf si ho znechuceně prohlédl. "A nechte si vyndat ten nesmysl!"

Diskuze skončila.

×

Hawkův pokoj byl nechutně uklizený, nikde ani smítko, člověk si klidně mohl představit tu nebohou uklízečku, která úpí pod ranami holí a šúruje každý kout za Hawkova otrokářského dohledu. Přinejmenším tak to tam vypadalo. Věci vyžehlené a uklizené. Popelník plný, ale nepřetékající. Dlouhé pouzdro na zbraň pod postelí. Kleknul si na zem, natáhl se a pouzdro vytáhl. Stačilo ho otevřít. A pak si uvědomil, že to dělat neměl. Uvnitř byla puška a luk. Dosti vylepšený luk... Na chlapa, co tvrdí, že dělá jen v kanclu dost neobvyklej koníček. Navíc – luk? Kdo v téhle době používá luk?

×

"Podívejte se," Hawk si zapálil cigaretu a objednal šéfovi kávu a sobě čaj. "Nemá vůbec smysl se dohadovat o tom jak to děláme, nebo jak dlouho to trvá, protože to neurychlíme. To prostě nejde a víme to oba. Tak proč tohle všechno?"

"Ještě pořád si na nic nevzpomíná?" zeptal se šéf.

"Jsem snad amatér? Nevzpomíná a ještě dlouho si nevzpomene, pokud jde o tohle..."

"Dobře, to je jedině dobře. Ovšem pokud jde o to další... Trochu se nám to hroutí. Organizace už nepochybně zjistila, že ve vězení není a budou ho hledat. Dozví se, že jsme ho odvezli."

"No a? Vždyť s tímhle se počítalo, že na to přijdou. Proto on musí odprásknout Buchmana, aby se o tom vědělo."

"V tom je ten problém. Buchman je dost významná osobnost pro obchod, má kontakty a nahoře to začíná skřípat."

"Buchman si zaplatil vraždu prezidenta."

"Já vím, já vím... Ale té jsme zabránili a klepli ho přes prsty. Neříkám, že akce se ruší, ale stojíme před dilematem. Buď to musíte provést co nejdřív, nebo to co nejdéle odpískat."

"Svět se v prdel obrací!" zavrčel Hawk.

×

Až za tu maličkost - luk, i když perfektně vymakaný - nenašel absolutně nic zajímavého. Zase si znuděně sedl do křesla a nohy opřel o roh konferenčního stolku. Jestli se něco do deseti minut nestane, přísahám, že se odstřelím. Nakonec znovu popadlo zbraň a začal ji čistit. Věděl, že je všechno perfektní, ale aspoň nějak zaměstnal ruce.