7. kapitola

Agentíííci...

Spolupráce s Bee

7. kapitola

"Jak sem se dostal do postele a proč jsem kurva nahej?!" To byla první slova Christophera Snowa, tajného agenta, který se vzbudil v dosti nepředpokládaném stavu. Poslední, co si pamatoval, byli muži v restauraci, zase padl do svého vraždícího módu a většinu z nich zabil. A Hawk tam byl též. Pamatoval si to.

"Složil jsi se," odpověděl mu lapidárně agent Hawk. Seděl u otevřeného okna, před sebou popelník a nohu na podložce. Vlasy opět stažené do culíku a zapnutý byl až ke krku. Upjatá federální formálnost v celé své kráse.

"A co děláš ty u mě v pokoji?!" To zjištění ho nasralo ještě víc, než fakt, že je v posteli nahý. "Ještě mi řekni, žes mě svlíkal ty a rozbiju ti hubu. Co se vůbec stalo s těma gorilama z restaurace?" Chrlil jednu otázku za druhou a ani si nevšiml trochu překvapeného výrazu v Oliverově tváři.

"Měl jsem starost, aby se vaše veličenstvo nepodělalo do postele!" zavrčel po chvíli, kdy se zase sebral a našel si tvář. "A ne, nesvlíkal jsem tě, svlíknul ses sám."

"Jak sem se moh sakra svlíknout sám, když poslední, co si pamatuju, je bitka v restauraci? To sem se svlíknul tam, nebo co?" Rozčiloval se dál a nevěřil mu ani slovo.

"Ne," zabručel Hawk. "Dojeli jsme zpátky, byl jsi zaflákaný od krve jako prase. Šel ses umýt a ve sprše ses složil. End of story."

"Nepamatuju si to. Ale dobře." Uvázal si kolem boků slabý přehoz z postele a přešel ke skříni, aby si vyndal čisté oblečení a odešel do koupelny. "To ti tak žeru..." mumlal si potom ve sprše sám pro sebe a snažil se vybavit si něco víc - příchod posil, cokoliv. Ale nic se nestalo, v myšlenkách bylo temno a jen mu to přineslo migrénu - opět.

Hawk se dobelhal ke dveřím, ale nakonec tam nevlezl. Jen se tak nenápadně otázal Boha, jestli by se tentokrát věci mohly neposrat. Měl toho tak akorát dost. Málem se dopustil největšího průšvihu své kariéry, zasáhla náhoda, tak by to mohlo chvilku vydržet.

"Jsi ok?" zeptal se, když se z koupelny deset minut ozývalo jen šumění vody.

V tu chvíli se otevřeli dveře a do pokoje vešel Snow oblečený v kalhotách a vlasy si vysoušel ručníkem."Jen mě bolí hlava, neměj péči," odseknul, procházejíc kolem  něj. To ti tak budu věřit, že máš starost.

"Můžu zavolat doktora, aby se na tebe podíval..."

"Dal bych si radši panáka."

"Je skoro jedenáct, pochybuju, že bar bude mít ještě otevřeno."

"Jak dlouho jsem byl mimo?"

"Pár hodin, nejvýš tak tři. Proč?"

"No, tak to si tu skleničku zasloužím za odměnu, že jsem ti nelezl na nervy," ušklíbnul se a už se chystal volat pokojovou službu, aby mu někde schrastila pití, když se zastavil. "Ještě jsi mi neřekl, co se stalo s těma chlapíkama."

"Je jim fajn, místní márnice je prý celkem pohodlná," utrousil Hawk a sebral mu telefon. "Jestli můžete, doneste nám na pokoj láhev whisky, díky."

O dvě hodiny později seděli oba dva rozvalení v křeslech, každý v ruce skleničku s pitím na před sebou na stolku dvě lahve značkové whisky, jelikož Snow prohlásil, že se s ním o flašku dělit nehodlá. Byli ve značně podnapilém stavu a Chris se zrovna snažil vymotat z ručníku, se kterým si před notnou dobou vysušoval vlasy. Nakonec se mu to povedlo a rozhořčeně kus látky odhodil kamsi do prostoru místnosti. Pak si usrknul ze skleničky a zadíval se na svého společníka. "Čim to, že ti nevěřim, žes mi řek všechno?" Znělo by to i vážně a střízlivě, kdyby některá slova neprotahoval, nebo nezačal vyslovovat jako úplně jiná.

"Nevypadám jako důvěryhodnej typ?" opáčil Hawk, který se mezitím vysoukal ze svého saka a povolil si košili. V místnosti bylo horko, ale spíš za to mohla ta whisky. Koleno ho nebolelo. Vlastně by se cítil skoro fajn, kdyby... Kdyby... No prostě kdyby se to všechno tak trochu nepodělalo.

"Ale jo, vypadáš přesně jako ten typ lidí, co nesnášim - kravaťáci, co se všude vyznaj. Chlapi, kteří plánujou každej krok dopředu, jako šachisti. Takže odpověď - ne, nevěřim ti. Maximálně to složení v koupelně," přehnaně u toho gestikuloval - mával volnou rukou - a na závěr si nalil další skleničku a obrátil ji do sebe kopem. To teplo, které se mu, po několikáté, rozlilo krkem až do žaludku bylo velmi příjemné. Koneckonců on si nemusel povolovat kravatu ani rozepínat košili, protože v hotelovém křesle seděl v kalhotách.

"Věř si čemu chceš," odmávnul ho rukou Hawk, jakoby zaháněl zvláště obtížný hmyz. "Ale abys věděl, v ničem ti nekecám," ušklíbl se potom. "Fakt!"

"Kecáš, něco si mi neřekl," trval na svém Chris. Jeho společník byl dosti nevrlý, skoro jako kdyby mu nevyšlo rande.

"I kdyby," ušklíbl se Hawkeye, "stejně houby zjistíš... Nemáš způsob, jak to ze mě dostat. Tím spíš, že ti nic netajím."

"No tak toho do tebe naleju víc!"

O hodinu později v sobě měli o pár skleniček navíc a věta "Jdu rovně" dostávala zcela nový význam. Snow seděl na kraji stolu, blízko Hawkeye, dále upíjel a stále se snažil z něj vymámit, cože mu to vlastně neřekl. Hawk mu zdatně odolával, kličkoval mezi jeho otázkami, ale možná to bylo jen otupění alkoholem, které mu už znemožňovalo myslet. Ale jeho košile se rozepnula zase o něco víc.

"Ale no tak, přiznej to! Prostě ti bouchlo rande, že jo?" zasmál se krátce a naklonil se nad něj, jen tak z principu a možná i z opilosti. Z velmi velké opilosti. Všechny barvy mu splývaly v jednu velkou šmouhu, kromě jedné osoby, která zrovna pohlcovala jeho veškerou  pozornost.

"Leda tak s tebou, složil ses zrovna, když ji mi ho chtěl vykouřit," plácl Hawkeye nazdař bůh. "Ani nevíš, jak mě to nasáklo."

Podíval se mu do očí, na chvíli se zamyslel, v rámci možností, jak mu to opilost dovolovala, a rozhodl se něco vyzkoušet. Že byli oba opilí mu jen nahrávalo do karet. "No, tak to dokončím, co ty na to?"

"Tys pil i něco jinýho, než tu whisku? Nebo ti jen něco vlezlo na mozek?" zablábolil Hawkeye zmatečně, ale to už se Snow svezl na zem a vyzývavě mu položil dlaně na stehna. "Co to děláš, hergot?"

"No pokračuju v nedokončeném. Něco se ti nelíbí?" Rukama vyjel trochu výš, košili mu roztrhnul a odhalil tak vypracované břicho a jako bonus se dostal lépe k zapínání kalhot. Bílé knoflíčky se rozletěly po pokoji.

"Dělal jsem si srandu," zamumlal Hawkeye a učinil pokus si košili opět zapnout. Poněkud marný, protože knoflíky od ní se válely bůhví kde. "Jsi magor!" vyprskl potom, když se Snow, toho dne už podruhé, zaměřil na jeho ozdůbku. A pokračoval dolů.

"Ne, nedělal sis srandu," zamumlal potom, když rty odlepil od Oliverova podbřišku a jal se rozepínat kalhoty. Pomalu, provokativně a občas i prsty trochu přejel po vyboulenině. Alespoň tělo tvrdilo, že se mu to líbí a rozhodně se hlásilo o přídavek.

Agent chtěl něco namítnout, ale slova se mu vzpříčila v krku, zmohl se jen na přerývavé dýchání a pokus ovládnout svoje vzrušení, které se pomalu plížilo kolem. Nešlo to. Ten prevít měl zatraceně talentovaná ústa. A to tetování, které se mu výsměšně ukazovalo na zádech, jak se nad ním skláněl... Hawk cítil, že se jeho sebeovládání láme.

Snow se v duchu napůl usmál, napůl ušklíbnul, dál pohyboval hlavou a pomyslel si cosi o tom, že agent před ním mu určitě něco tají, něco velmi zásadního, co neprozradí ani na mučidlech, ale momentálně to bylo to nejmenší, co ho trápilo. Jednu ruku měl položenou na Oliverově boku a tu druhou někde mezi břichem a hrudí, aby ho udržel v křesle, když tempo trochu zrychlil, a pak naopak zpomalil a hrál si s ním, olizoval, sál a pomyslel si cosi o tom, jak by to s ním vypadalo v posteli.

Hawk se mezitím pod jeho doteky svíjel jako užovka a jestli ho kdy napadlo, že udělal hloupost, když se tak prozradil, teď už si to zaručeně nemyslel. Jen se modlil, aby nebyl moc hlasitý a nebo ho, nedej bůh, ještě v činnosti nepovzbudil. Tohle bylo fantastické, ale stačilo.

"Mám přestat?" zamumlal od jeho velmi probuzeného mužství a olízl si rty. Hawkeye byl rozkošný. trochu zčervenalý, zadýchaný a kdyby byli v kanceláři, Oliver měl před sebou ženskou a někdo by je natáčel, rozhodně by se to řadilo mezi kancelářské porno. Nad tím se musel pousmát.

"NE!" Skoro vyjekl, ale podruhé už by to fakt nemusel zvládnout s klidnou hlavou. Tentokrát ne! "Pokračuj!" zavrčel, aby svým slovům dodal váhu. "Pokračuj, nebo ti namouduši ublížím!"

"Ty si vážně dlouho nikoho neměl, co?" ušklíbnul se Chris, a když viděl, jak se jeho společník nadechuje k odpovědi, radši ho znovu obemknul  rty, takže místo nějaké peprné poznámky uslyšel jen zalapání po dechu.

Poznámka přišla vzápětí, ale rozumět jí nebylo. Jen Hawkovy prsty se mu probíraly vlasy a opatrně se ho pokoušely vmanipulovat, aby nepřestával. Jen aby proboha nepřestával. Snow ho uposlechl celkem ochotně a přiměl ho, aby i jeho přesvědčení nebýt příliš hlasitý vzalo rychle za své. Nakonec na něj jen zůstal zírat, jednu ruku v jeho vlasech, druhou ruku na jeho rameni a zřejmě byl sám překvapený, že vůbec projevil nějaké emoce.

"No..." zmohl se po chvíli. "To rozhodně bylo velmi... uvolňující." Uvědomil si, že během toho orgasmu zřejmě stihl vystřízlivět, jestli to bylo možné.

"Nemám rád nedokončené věci," zazubil se a pomyslel si cosi o tom, že aspoň jeden z nich spokojeně usne z vyčerpávajícího orgasmu. A on to rozhodně nebude. Co ale musel uznat bylo, že nynější Hawkovo vzezření bylo k sežrání.

Nebo ho to možná opilo ještě víc. Orgasmus si údajně s vlivem nezadá s docela solidní dávkou alkoholu… Koneckonců, na něco to svést musel. Jak jinak by si potom vysvětlil fakt, že ho popadl za rameno a přiměl, ať se nad něj nahne?

A když to Snow poněkud váhavě udělal, přitiskl se k němu, aby z jeho rtů slíbal všechny důkazy.

×

Probudil se ve své posteli, kupodivu ne nahý a v hlavě mu bubnovali permoníci. A to pořádně. Kocovina byla stejně neúprosná jako neodbytná milenka, která otravuje, dokud nedostane, co chce. Měl tak trochu okno a moc věcí si ze včerejška nepamatoval. Snad jen - že se ztřískali jako dogy.

Když ho donutil, aby se nad něj naklonil, vrhnul se na rudé rty s nebývalou vášní a s úsměvem rozpustil černé vlasy svázané v gumičce. Spadly Hawkovi do obličeje a on mu je jemně strčil za ucho. Potom si ho za týl přidržel, a když jim oběma začínal docházet vzduch, pustil ho. "Dobrou noc," zašeptal a odešel. Protože měl dojem, že kdyby zůstal o trochu déle, nedopadlo by to nejlépe.

"Jo, už se mi to vrací," zamumlal si pod nosem a přejel rukou po tváři. Potřeboval sprchu.