8. kapitola

Spolupráce s Bee


8. kapitola

Teplá voda. Horká voda. Přidat ještě stupeň, tak se v té sprše uvaří zaživa.

Studená voda se mu jevila jako lepší nápad. Ne, že by studená voda mohla všechno vyřešit, ale rozhodně ho alespoň probrala. Důkladně.

Hawk potlačil nutkání mlátit čelem do zdi. Ráno se probudil ve svojí posteli a bylo mu mizerně. Pokusil se to zahnat kávou a malou snídani, o pár minut později se musel pokorně sklonit před porcelánovým božstvem a odevzdat mu desátek. Zvracel jako Alík, hlavu měl jako střep. Nebyl zvyklý pít, ale vůbec. Vymstilo se mu to.

A teď tu stál, nechal se bičovat proudem vody, ignoroval tupou bolest v koleni, toužil si zapálit a toužil zapomenout. Na všechno, co se včera stalo.

Chris otevřel dveře do koupelny a rychle je za sebou zase zavřel, aby do místnosti neproudil studený vzduch. Snow byl zrovna pod proudem a barva jeho obličeje taky nevypadala nejzdravěji. "Kocovina, co?" konstatoval po chvilce zírání a nakonec přešel k umyvadlu, natočil do něj ledovou vodu a ponořil do ní na chvíli obličej. Léčba šokem.

"Jdi doprdele," zamumlal Hawk a přetočil vodu ze studené na ještě studenější.

"Netykavko, včera si mluvil jinou," protočil oči a snažil se nevzpomínat na včerejšek, jak před ním klečel, jak ho líbal a dělal další věci, které donutily agenta sténat. Vážně se divil, jak se mu vůbec podařilo usnout, protože podle toho, co si tak zběžně vybavoval, si šel lehnout s těsnými kalhoty.

„Jdi doprdele,“ doporučil mu Hawk znovu, pak tiše zasténal a opřel si čelo o mokré kachlíky. Něco zamumlal. Znělo to jako „ale kurva už“ a tón byl velmi bolestný. Zřejmě tady někdo trpěl nejen kocovinou těla, ale hlavně kocovinou morální.

„Sím tě, jak kdyby ses vyspal s úhlavním nepřítelem,“ utahoval si z něj Chris.

Hawk ho chtěl doprdele poslat potřetí, ale nakonec si to rozmyslel. Kromě toho cítil, že si možná porcelánové božstvo vyžádá další desátek a to nebylo radno vůbec otvírat pusu.

"Ježiši, ty jsi vážně po ránu děsně milej. Chceš nějak pomoct?" Začínalo mu ho být docela líto. Zřejmě nebyl vůbec zvyklý pít a on ho normálně a úmyslně ožral. Výčitky mu nějak chyběly, ale neřekl to nahlas.

"Jo, kdybys mi sehnal něco na žaludek, bylo by fajn," zamručelo to zpod sprchy po chvíli. Potom Hawk vypnul vodu a bledý se vypotácel ven. "Radši si budu udit plíce, ale tohle už zažít nechci ani omylem."

"Co, kocovinu, nebo to předtím?" ušklíbnul se Snow a nakonec z koupelny radši odešel, než aby čelil naštvanému a nevrlému Oliverovi. Z obývacího pokoje si zavolal na pokojovou službu a objednal lehkou snídani. Nic těžkého, aby to hned oba dva nevyklopili.

"A zažívací soda by nebyla?" zabručel Hawk, který se vybatolil z koupelny s cigaretou v koutku úst. Chvilku na ni šilhal, ale nakonec si nezapálil. Měl mokré vlasy a barvu jako stěna.

"Si tam zavolej sám, princezno. Vždyť jsi mi ani neřekl, co chceš," zahuhlal na půl pusy a dál přežvýkával housku. "A nemohl by sis něco oblíknout? Docela mě provokuješ."

"Co jsi to říkal o tom včerejšku?" Přitáhl si k sobě ručník těsněji a zadíval se na snídani. Vypadala výborně a měl docela i chuť. Ale na druhou stranu už to jednou zkusil a jak to dopadlo...  Zatvářil se, jakoby polykal pelyněk a sáhl pro sluchátko, aby si objednal svou zažívací sodu.

"Co máš přesně na mysli?" zašklebil se Chris a sledoval, jak se během vteřiny mění jeho společník na cudnou pannu. "No, že ti teď vadí, jak se tu producíruju."

Snow něco vztekle zamručel a dál se věnoval snídani. Co mu na to měl asi tak říct? Vždyť on mu ani nedal najevo, že by si to zopakoval. Zatím ho jen pořád posílal do prdele a on nevěděl, jak mu na to odpovědět. "Ty mě taky posíláš furt do hajzlu, tak co mam asi tak dělat? Takže buď od té lásky a oblíkni se. Nejsem to já, kdo si včera vybouřil hormony."

"Ale tys mě ožral," zaútočil Hawk obviňujícím tónem a vzápětí si dal ruku před pusu. Ne, takže křičet taky nemůže, i když už nemá, co by zvracel. Do háje zelenýho. Naštěstí v tu chvíli dorazil pikolík s jeho zažívací sodou. Když to vypil, hned se cítil nějak lépe...

"Tak to teda ne kamaráde! Mě obviňovat nebudeš ze svý blbosti. Měl si říct, že neumíš chlastat a v první řadě ses ani neměl nechat! Co ti vůbec vadí na tom, co se stalo? Že to nebyla ženská?" oplatil mu to stejnou mincí ve vzteku, ale přesto dál seděl a cpal se snídaní. Měl nehorázný hlad a pojem žaludek na vodě  skoro neznal.

"Bože, co tě sere? Že nepředvádím písně tance, nebo že sis včera musel pomoct sám?!" zaprskal Hawk a jeho otázky nechal nezodpovězené. Ne, nevadilo mu, že to nebyla ženská. Vadilo mu, že to byl zrovna on!

"Takže tě sere, že sem to byl já. Chci vědět proč!"

"Bože, tahle diskuze je vážně ujetá... Okej, omlouvám se, mám blbý ráno, je mi zle, jsem nepříjemnej, můžem toho už nechat?"

"Jo, je to ujetý, ale chci vědět, proč tě to tak žere," zamumlal a vstal od stolu. Bylo to nezdvořilé, ale on byl nasraný a poslední, co potřeboval bylo, aby ho tenhle blbec nejdřív v afektu seřval, a pak se omlouval, když to nemyslel vážně.

"Je mi blbě, je mi blbě, je mi blbě," zabručel Hawk jako mantru. Na tohle mu opravdu odpovídat nehodlal. To ani omylem. "Hele, fakt, necháme toho. Dojez tu snídani, já se jdu oblíct."

Dřív, než se Snow zmohl na protest, protáhl se mezi dveřmi koupelny zpátky k sobě. Když se vrátil, vypadal už velice civilizovaně, dokonce už měl i o trochu zdravější barvu. A hlavně byl oblečený. Dost možná si i dal tajně jednu cigaretu a rozhodně už nebyl tak strašně nevrlý.

Navrhl mu smír a důsledně ignoroval jeho otázky.

Zavolal mu někdo z vedení. Jeho otázky pořád ignoroval. Alespoň pokud se týkaly minulého večera.

Když se Snow se zaskřípěním zubů zeptal, jestli nějak pokročí s prací, už se s ním najednou dalo normálně komunikovat.

Ne, s prací dneska nepokročí. Nemohl mu říct, že šéfstvo má naděláno do kalhot, protože pořád neví, jestli je Buchman určen k likvidaci, nebo ne a trne hrůzou, jak to nakonec dopadne.

Trochu se rafli. Z hádky plynule přešli do módu plánování akce a ještě detailnější plánování akce.

Někde během toho se Hawk rozhodl, že Buchmana prostě odprásknou, ať se to šéfstvu líbí, nebo ne. Nejlépe to stihnou do konce týdne.

Někde během toho se jim taky pod rukama ztratilo pár hodin.

Dohodli se na příměří a na tom, že co se stalo, stalo se a už se o tom nebude mluvit. Nic lehkého, ale někdy prostě člověk ustoupit musí.

Hawk věděl, že by měl jít usínat s pocitem dobře vykonané práce, ale popravdě řečeno mu z toho spíš bylo čím dál víc nanic. Alespoň dnes usínal bez alkoholu a prost jakýchkoliv sexuálních aktivit. To by mohlo být bráno za malé plus.

×

Byl vyřízený. Absolutně, totálně vyřízený. Celý den ho bolela hlava, z postele skoro nevylezl a stěží do sebe nacpal jindy výbornou snídani. Ale jíst a pít se musí a on si chtěl jít ještě lehnout, ale bez buzení hladového žaludku, který by se hlásil velmi hlasitě. Takže když si znovu zalezl do postele jen ve volných kalhotách, jako naschvál hned neusnul. Chvíli se převaloval, znovu hodnotil svůj hotelový pokoj, a pak se podíval na jediné dveře, kterými chodil velmi nerad. Dveře do společné koupelny. Ještě včera se kvůli nim pohádali. Přetočil se na druhý bok a zavřel oči.

„Takže rozumíte naší věci, pane...?“

„Snow. Ano, rozumím, ale levné to nebude, pokud chcete opravdu tohle všechno, co je tu napsané,“ odpověděl druhému muži a poklepal deskami o stůl.

„Výborně. Peníze mám, toho se nebojte.“

„Dobře, konečnou částku vám zavolám dnes večer. Musím vše připravit. Půlku budu chtít předem, jinak nezačnu.“

„Výborně.“

S trhnutím se probudil a zjistil, že je pět hodin odpoledne. Hlava ho už tolik nebolela, alespoň mu nepřišlo, že by v ní měl zaříznutou kudlu. Jenže alespoň si vzpomínal. Bolelo to, ale vzpomínal si. Jediné, co na těch stavech nesnášel bylo, že se mu chtělo občas zvracet. Sice se to ještě nikdy nestalo, ale často ten pocit míval. Takže se pro jistotu, jako pokaždé, zvedl z postele a přešel ke dveřím od koupelny, pomalu je otevřel a zůstal stát. Nakonec se rychle vzpamatoval a na promluvil: „Měl by sis najít ženskou. Ta by ti do koupelny lezla každejch pět minut a už bys na polykání cigár neměl chuť.“

Hawk jen zalapal po dechu a sjel trochu do vany, aby se schoval po vodu. Cigaretu bleskově típl do přistaveného popelníku a očividně shledával dech na nějakou reakci. Trvalo to dlouho. Velmi dlouho.

Když Snow upadl do regenerace a přestal dělat problémy, začalo varovné signály vysílat jeho koleno. Usoudil, že teď nic nehrozí a šel se naložit do vany už odpoledne, místo aby čekal na noc. Kdyby ovšem tušil, jak a kým bude jeho zasloužená poklidná siesta narušená, tak by snad na ten večer i počkal.

"Co tu hergot děláš?!" zmohl se konečně na nějakou repliku. Neznělo to moc inteligentně.

A Snow si v duchu řekl, že je rozespalý, je mu špatně, bolí ho hlava a vážně, ale vážně se nechce hádat. Takže se samozřejmě zachoval úplně jinak. Ignoroval jehlice v hlavě při každém prudším pohybu a naklonil se nad Olivera. „Jestli sis nevšiml, tohle není jenom tvoje koupelna. A nekuř tu, dlouho se to větrá.“ Nemohl si pomoct, aby nesklouzl pohledem trochu níž, i když jen po vodní hladině. Trochu provokace nikdy neuškodí. A potom se velmi pomalu podíval zpátky na Hawka – se zdviženým obočím.

Agent zrudnul jako rajské jablíčko a zatvářil se výhružně. "Ty si koleduješ, Snowe, ty si zatraceně koleduješ!" zavrčel potom a dodatečně zalitoval, že pohrdl tou koupelovou pěnou. Sice byla růžová a voněla po jahodách, ale aspoň byla neprůhledná. Nechtěl vonět po jahodách a teď to měl s plnou parádou, až do konce života mu tohle bude Snow předhazovat. Zalitoval, že u sebe nemá hůl - kdyby ho praštil, třeba by to zafungovalo.

„Ty se... červenáš?“ prohodil, i když to bylo zřejmé, už jen při pohledu na agenta. Trocha flirtu ještě nikoho nezabila. A pak ho napadlo, že by si z něj mohl vystřelit – maličko. „A netvař se jak Zorro Mstitel. Vůbec ti to nejde.“

"Rozbít hubu ti ale můžu tak jako tak," zamumlal Hawk a přál si být neviditelný. V tuhle chvíli byl ve znatelné nevýhodě, Snow měl ty trumfové karty a věděli to oba. A zrovna jako na potvoru se nikdo nerozhoupal k tomu, aby jim na pokoj poslal šampaňské, nebo aspoň uklízečku. Kdepak, tohle si musel vyjíst sám. Nadechl se. "Pokud mi nehodláš pomoct, tak bys aspoň nemusel překážet."

„A s čím přesně?“ zaculil se na něj Chris a naklonil se ještě blíž. Ještě pár centimetrů a mohl mu spočítat v té blízkosti řasy.

Hawk by se pomodlil, kdyby to uměl. "Přece se vstáváním, jsem ubohý invalida, z vody se mi leze těžko." Snow mu to sice nežral, ale naštěstí se alespoň otočil, aby sáhl do poličky pro osušku. Spíš čekal, že ho popadne za ruce a vytáhne z vody jen tak. Alespoň nějakou výchovu má. Zachovat kamennou tvář. Kvůli tomu si ho přece nechali. Protože se uměl ovládat, z každé situace elegantně vybruslit. I když tady se bruslilo vážně těžko. Vytáhl špunt a vzepřel se na zdravé noze. Posadil se na kraj vany, přehoupl se přes okraj a trochu si oddechl. I když ho to vzrušení ne a ne přejít. Protože tetovaní chlápci jsou sexy. Zvlášť když jsou správně svalnatí, správně vysocí a jsou s vámi v jedné místnosti.