Myšlenky na odpočinek - 1. kapitola

Každou vteřinu bojovali o přežití, každý den o zásoby a důvěra byl luxus, který si nikdo nemohl dovolit. A přesto se stalo, že někdo někomu důvěřovat začal, byť začátky byly šílené, neupřímné a nemyslitelné. Celá situace byla nemyslitelná a paradoxní - zajímalo by ho, jak si poradili lidé, kteří na apokalypsy věřili a všude měli nachystané tašky s nejnutnějšími věcmi. Přežili to? Nebo fantazie byla snesitelnější  a tvrdá realita je uzemnila v momentě dopadu?

Sám si nikdy nemyslel, že by se tohle stalo a vsadil by se o svůj život, že na tom byli stejně i ostatní lidé v jeho skupině. Zombie apokalypsa? Maximálně ve snu nebo v počítačových hrách, které děcka tak strašně ráda hrála. Přesto se v ní ocitli. Neměl tušení jak se to stalo, ale znovu měl rodinu - s tak pevnými pouty, až to bolelo. Za každého by radši schytal kulku, než je ztratit. Všichni se na něj spoléhali jako na vůdce. To období šílenství, které měl během smrti Lori mu nikdo neodpouštěl - protože nebylo co odpouštět. I tak by se ale Rick nejraději propadl do země pokaždé, co si na to vzpomněl.

Nebýt Daryla, nebyl by tu ani on, ani Carl nebo Judith. Nebýt Carol a Beth, které se o Judith také staraly... Na všech mu záleželo stejným způsobem - všichni byli jeho rodina, která ho chránila a on se snažil dělat všechno pro jejich přežití. Nebylo to jednoduché, neobešlo se to bez hádek, pár zkrvavených kloubů a prázdných výkřiků do tmy. Stejně byli spolu. Kryli si vzájemně záda.

Rick se uchechtnul. Kolikrát měl u spánku hlaveň. Kolikrát už měl zemřít? Vždyť ani do té zasrané apokalypsy se snad málem neměl probudit, ale ten nahoře ho jednoduše chcípnout nenechal. Ne, proč přeci? Proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě? Kolikrát byl v nebezpečí někdo z jeho lidí? Nespočetněkrát - a ještě víckrát, když chodí hledat zásoby a čistit okolí úkrytu.

Někdo tvrdil, že tohle je trest pro lidstvo samotné. Myšlenky, které se v tu chvíli Rickovi honily hlavou souhlasily a zároveň přicházely s dalšími teoriemi. Přeživší během apokalypsy zdivočeli, rabování, znásilňování a zabíjení bylo na denním pořádku. Zábava spočívala ve sledování zoufalých a uhnaných tváří, jak se bijí navzájem. Hádal, ne - věděl - že tohle lidé v sobě měli vždycky. A teď ty nejhorší stránky vypluly napovrch.

Uvědomil si, že přes všechny sračky, které se staly a stanou - všichni mají jeden druhého.