Oznámení č. 10
Drahoušové,
doopravdy jste mě zklamali. Nechci se tu ohánět počtem návštěvníků nebo zobrazení některých povídek, ale vážně?
Za jediný den téměř pět set návštěvníků, z toho přes dvě stě přečtení jedné povídky, přes šedesát druhé a to jediné, čeho se mi dostane jsou dva nebo tři komentáře? Někdy dokonce ani to ne...
Než se nějaký chytrák ozve: Ano, vím, že píšu pro sebe, protože mě to baví. Ale když už nějaké to publikum mám a tahá ze mě další a další díly (to za zlé nemám, občas potřebuju nakopnout), tak by se mohly alespoň objevovat nějaké komentáře s názory, ne?
Přechází mě pak totiž chuť sem vůbec něco dávat, když nikdo nic nekomentuje. Jsem ráda za těch pár komentářů, které mi tu někteří nechávají, ale tohle mě vážně mrzí.
Nejhorší na tom je, že některé povídky nepíšu sama a tudíž nejsem jediná, koho to mrzí. Bea je na tom úplně stejně.
Schválně jsem si říkala, že tomu dám tak týden, třeba se tak půlka lidí spletla a omylem zabrousila na moje stránky (hahááá, přes sto padesát lidí za den by sem lezlo omylem?) a třeba se tu později nějaké ty reakce objeví. Hm, nic. On pak autor dostává ten hnusný pocit, lidičky, že ty povídky stojí za starou belu. Protože jakmile návštěvník klikne, automaticky se to započítá do statistiky... Ale jestli článek dočetl? To už je jiná. Chápete, kam tím mířím?
Každopádně moc děkuju všem, kteří to dočetli až na samotný konec, protože tahle situace doopravdy zamrzí. Sice píšu pro sebe, ale postupem času jste se vy (i jako publikum) stali tak trochu mojí součástí a lidmi, kteří mě svými komentáři podporují ke zveřejňování. Sama si v psaní důvěřuji, to ano, ale když slyšíte/čtete pochvalu nebo názor od člověka, který vás nezná - je to úplně jiný pocit, než když vám rodina řekne: Jo, tak to bylo moc hezký.
Doufám, že někdy příště nějakou tu reakci tady uvidím, protože mě vážně už unavilo kontrolovat menu blogu, jestli nepřibyl nějaký nový komentář.
doopravdy jste mě zklamali. Nechci se tu ohánět počtem návštěvníků nebo zobrazení některých povídek, ale vážně?
Za jediný den téměř pět set návštěvníků, z toho přes dvě stě přečtení jedné povídky, přes šedesát druhé a to jediné, čeho se mi dostane jsou dva nebo tři komentáře? Někdy dokonce ani to ne...
Než se nějaký chytrák ozve: Ano, vím, že píšu pro sebe, protože mě to baví. Ale když už nějaké to publikum mám a tahá ze mě další a další díly (to za zlé nemám, občas potřebuju nakopnout), tak by se mohly alespoň objevovat nějaké komentáře s názory, ne?
Přechází mě pak totiž chuť sem vůbec něco dávat, když nikdo nic nekomentuje. Jsem ráda za těch pár komentářů, které mi tu někteří nechávají, ale tohle mě vážně mrzí.
Nejhorší na tom je, že některé povídky nepíšu sama a tudíž nejsem jediná, koho to mrzí. Bea je na tom úplně stejně.
Schválně jsem si říkala, že tomu dám tak týden, třeba se tak půlka lidí spletla a omylem zabrousila na moje stránky (hahááá, přes sto padesát lidí za den by sem lezlo omylem?) a třeba se tu později nějaké ty reakce objeví. Hm, nic. On pak autor dostává ten hnusný pocit, lidičky, že ty povídky stojí za starou belu. Protože jakmile návštěvník klikne, automaticky se to započítá do statistiky... Ale jestli článek dočetl? To už je jiná. Chápete, kam tím mířím?
Každopádně moc děkuju všem, kteří to dočetli až na samotný konec, protože tahle situace doopravdy zamrzí. Sice píšu pro sebe, ale postupem času jste se vy (i jako publikum) stali tak trochu mojí součástí a lidmi, kteří mě svými komentáři podporují ke zveřejňování. Sama si v psaní důvěřuji, to ano, ale když slyšíte/čtete pochvalu nebo názor od člověka, který vás nezná - je to úplně jiný pocit, než když vám rodina řekne: Jo, tak to bylo moc hezký.
Doufám, že někdy příště nějakou tu reakci tady uvidím, protože mě vážně už unavilo kontrolovat menu blogu, jestli nepřibyl nějaký nový komentář.
Angela
To je opravdu nesolidní, já teď čtu T.W a Prince a
OdpovědětVymazatto také komentuji. Píšete velmi pěkné povídky a
překlady jsou skvělé,
je zasloužené chtít dostávat zpětnou reakci od
čtenářů, koho by to mělo pořád bavit bez odezvy.
Vůbec bych se nedivila, kdyby jste si daly
odklad, nebo zpřístupnily povídky na heslo,
které dostane jen ten co si to zaslouží, včetně
mě samozřejmě, mám též máslo na hlavě :). Lemry
líný, dvě stě lidí čte povídku ale na komentář
už čas není ! Můžu říct, že se zlobím za vás, já
tady počítadlo jako čtenář nevidím, tak mě to
dost ohromilo :( :(
Uff, isla som skontrolovat, ze to co som zatial citala, ci som aj nechala pod poviedkou aspon nejaku mikrostopu. A odlahlo mi, ze sa nemusim hanbit. V buducnosti sa chystam si aj dalsie precitat, ked bude viac casu. Vdaka za Vasu tvorbu a namahu.
OdpovědětVymazat