Myšlenky na odpočinek - 4. kapitola

Cítil teplo - ale ne to vnitřní. Takové to teplo, které sálá z druhé osoby, ke které jste přitisknuti. V první chvíli ho napadlo, že je to Daryl, ale hned to zavrhnul - to bylo před několika dny. Místo toho otočil hlavou a podíval se na Carla, který vedle něj usnul s Judith v náručí. Opatrně se zvedl, aby je nevzbudil a z cely odešel.

Poprvé za celou dobu, od Loriiny smrti, se probudil bez bolehlavu a zákeřných myšlenek. A bylo to fajn. Měl chuť se smát, měl chuť něco dělat a dokázat, že ještě pořád zvládne být tím vůdcem, kterým byl na začátku.

×××

Daryla probudil zvuk vody. V tiché noci nebylo těžké ten zvuk rozeznat - akorát kdo byl v tuhle dobu vzhůru? Vstal a potichu začal procházet vězení - všichni byli na svých místech, kromě Ricka. V jeho posteli viděl rozvaleného Carla s Judith, ale Grimes nikde.

I když to pro něj nebyla žádná novinka. Přišlo mu, že se mu Rick vyhýbá jako ďábel kříži od té noci ve věži. Nebylo to přitom poprvé, kdy takhle usnuli. To na tom bylo nejhorší. Rick totiž jednal, jakoby se stalo něco výjimečného.

Odhodlal se pomalu jít směrem ke sprchám, s kuší namířenou před sebou. Sotva k nim došel, zvuk vody ustal a ozvaly se čvachtavé kroky. Najednou se objevil Rick, zabalený v ručníku se špinavými věcmi v jedné ruce a druhou si zkoušel, jak moc dobře se oholil na tváři. Daryl by ho skoro nepoznal.

„Sakra, Daryle!“

Oslovený rychle sklonil namířenou zbraň a podíval se stranou. „Promiň,“ zamumlal omluvu.

„Tohle mi už nedělej,“ promluvil pak po chvíli Rick, když se přinutil zklidnit tep srdce do normálu a už se chystal Dixona obejít, že půjde pro čisté oblečení a zpět do pokoje.

„Ricku?“

Grimes se zastavil v půli kroku.

„Nemůžu se zbavit pocitu, že se mi vyhejbáš.“

Daryl uslyšel rychlý trhaný nádech a pozoroval, jak Rick udělal krok dopředu. A pak další. Odcházel.

„Ricku! Na něco jsem se tě ptal!“ Už ho přestalo bavit, jak věčně jeho otázky ohledně Ricka nebyly zodpovězeny. Nikdo jiný kromě Grimese na ně ani odpovědět nemohl. „Jeden večer se mi skládáš, pak seš zase v pohodě a další den se mi vyhejbáš, jako bych měl mor. Co se, kurva, s tebou děje?“ Asi uhodil hřebíček na hlavičku, protože Rick měl ramena zase stejně ztuhlá jako ten večer, kdy mu do věže přinesl večeři.

„Nevyhejbám se ti, jen chci bejt sám.“

„Tak se na mě otoč a řekni mi to do očí.“

V tu chvíli se stalo několik věcí.

Daryl byl přiražen na stěnu, od které mu navlhla košile a tím pádem měl mokrá záda. Rick byl až moc blízko a dýchal mu na obličej, pohled pevně fixovaný na Darylova ústa.

Oba dýchali přerývavě a Rick se začal pomalu přibližovat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, zamrznul. Pak se odhodlal zvednout zrak a setkat se s Darylovým pohledem. Znovu se začal naklánět, ale v momentu se v něm něco zlomilo - Daryl tu změnu spozoroval. Už z něj zase byl ten muž z večera před několika dny. Ten muž, který je pronásledován duchy minulosti.

Grimes si opřel hlavu o jeho rameno a zašeptal to jedno jediné slovo, které mu teď dávalo konečně smysl. „Nemůžu.“

Daryl stál jako opařený, kompletně všechno vnímal - každý Rickův pohyb, každé slovo, ale než stihl něco udělat, Grimes vzal do zaječích.