Vůně krve - Pocit
Škola byla obvykle nuda nebo peklo. Občas obojí dohromady -
jako zrovna teď a navrch k tomu ještě otrava. Návrat Ericy, školní sexbomby v
kožené minisukni a upnutém tílku s plným výstřihem holt nenechal žádného kluka
chladným. Holky po ní házely závistivé pohledy, ale nikdo si nic nezkusil. Boyd
se zase pro změnu držel stranou - jako vždycky
- i když pár lidí se k němu nadšeně vrhlo, že ho vidí rádi. Isaac se
držel s Ericou a byl to zase ten vtipný klučina s uličnickým úsměvem a
plamínkem v očích.
Stilesův plán se začal pomalu rozjíždět. I když všichni byli
dlouho pryč, pořád tu měli nějaké kontakty a kamarády mezi spolužáky. Museli
jich na svoji stranu znovu dostat co nejvíce. Jakákoliv informace se hodí -
obzvlášť, když se jedná o jednu jedinou šílenou osobu.
Stilinski zabouchnul skříňku a zacvaknul zámek. Batoh pro
změnu na zádech skoro necítil a to ho měl narvaný k prasknutí - plus ještě
učebnice navíc v rukách. Být vlkodlak občas mělo svoje výhody. Ne, že by mu
přes noc narostly břišáky a stal se neodolatelným, ale nějakou tu změnu cítil.
A uvědomil si (opět), že kousnutí změnilo k nepoznání Ericu s Isaacem. Boyd se
Scottem byli víceméně stejní, ale o ty dva by předtím nikdo ani nezakopl. Byli
šedými myškami, s nikým se moc nebavili a najednou bum! Bylo to pomalu jak v
tom filmu Přes noc třicítkou, kde se
z puberťačky přes noc stane úspěšná sexbomba se skvělou prací a ještě skvělejší
postavou.
Povzdechnul si a šel do třídy. Poslední hodina matiky před
obědovou pauzou. Dříve mu se soustředěním pomáhal Adderall, ale ten byl teďka
ze hry - pro Stilese to znamenalo peklo každou vteřinu. Protože jestli na
prášcích to byl děs a hrůza... Teď jen seděl a nechával se uspávat hlasem
jejich učitelky.
"Stilesi..."
Snažil se všechny zvuky vytěsnit, ale nešlo to. Akorát je
trochu utlumil a slyšel je jako pod vodou. Několik tlukotů srdce, dva zrychlené
- zřejmě chudáci u tabule, cítil několik různých parfémů - z toho mu všechny
dráždily nos. Nechápal, jak to Scott může vydržet.
"Stilesi..."
Povzdechl si. Otráveně otevřel oči a zvednul hlavu, ale
učitelka se na něj nedívala. Jeho kamarádi taky ne. Nikdo se na něj nedíval. A ten hlas nemohl poznat - už jen kvůli
tomu šepotu. Možná za to mohl fakt, že byl teď extra citlivý a i vlastní hlas
mu zněl cize, ale nemohl si pomoct.
"Stilesi..."
×××
Nikdy se nepovažovala za týmovou hráčku. Dokázala pomoct,
ubránit, ale lépe jí bylo samotné - když byla v týmu, většinou to znamenalo
velké problémy. Když byla sama, bylo po všem ještě dřív, než někdo stihl
rozpoutat peklo. Pro tohle všechno byla vycvičená, měla poslání. Ona jednou povede celou tuhle rodinu a takovéhle chyby se
dít nebudou! Nebyla sice u těch nejdůležitějších věcí v posledních dnech, ale
nevadilo to - dozví se je tak jako tak a přizpůsobí se. Potřebovala, aby
všechno klaplo. A většina věcí šla přesně
podle plánu, dokud... tahle putain neohrozila
celou jejich akci! Co na tom, že byli jedna rodina? Co na tom, že se stala
tahle nepěkná věc? Měla prostě a jednoduše chcípnout!
Někdo jí měl odkrouhnout ještě dřív, než se začala měnit! Putain de merde.
Stiles nikdy v plánu nebyl. Civilisté sice přicházeli o
život v jednom kuse, ale ne Stiles.
Podle Deatona byl Stiles Jiskra.
Říkal jí to i Scott, když řešili nějaké bývalé mise a kdo měl jaký úkol. A ta
blbá kráva to všechno takhle... Klid,
Allison. Všechno zvládneš, ty to zvládneš napravit a dokážeš matce, že jsi
hodna vést rodinu.
Zhluboka se nadechla a vypustila šíp.
Tohle celé je její
věc. Nenechá se od nikoho ovlivňovat! Nikdo by nepochopil její cíl. Všichni
viděli jen očištění, ale ona znovuzrození, příležitost.
Listí kolem ní tiše jen šumělo.
×××
Zase jeden z těhle
dní, pomyslel si Stiles, když vycházel ze třídy na obědovou pauzu. Scottův
telefon se mohl zase jednou zbláznit nad počtem smsek, které si vyměňovali s
Allison, která pro změnu nebyla ve škole. Slyšel každé zavibrování, každé
zapípnutí. Boha, to je otravný.
Vždycky si uvědomoval Scottovu - jak to říct jemně - lehkou posedlost Allison.
Ona byla jeho záchytný bod, jeho kotva pro případy nouze, ale když měl teď o
dost víc zbystřené smysly uvědomil si, jak je to ve skutečnosti otravné. O čem
si mohli celou dobu psát?!
Sedl si na svoje obvyklé místo - obvyklé místo od proměny -
a našel u stolu už sedět Lýdii. Usmála se na něj a on udělal to samé. Jako
jediná se totiž doopravdy zajímala, co se děje.
"Co ten výraz?" Zeptala se zachmuřeně.
Odpovědí bylo jen pokrčení rameny a sednutí si vedle ní.
Místo toho, aby se jí svěřil, že si připadá jako idiot, radši prohodil:
"Všimla sis, jak Scott visí pořád na mobilu?"
Překvapeně se na něj podívala. "To je to, co tě štve? A
ne, ani nevšimla."
"Ten zvuk je otravnej. Každejch pár vteřin mi to úplně
rve uši. A každá hodina s ním ve třídě je otřesná. Navíc mám pocit, že mi hrabe
a mám halucinace."
"Stilesi, tohle všechno je pro tebe nové. Chvíli bude
trvat, než se všechny smysly uklidní." Teď se tvářila zachmuřeně zase ona.
Jestliže si Scott psal s Allison, proč tedy nebyla ve škole? Její nejlepší
kamarádka jí nebrala telefon, poslední dobou se chovala divně a netrávila s
nimi ani moc času, když byl poblíž Stiles. "Mám pocit, že nám Allison něco
tají."
"A co jako?"
"Její táta se s námi baví mnohem víc, než předtím.
Snaží se nám pomoct a ona ani nehne prstem. Pořád je jen se Scottem, u tebe
doma se pomalu ani neukáže, nekomunikuje s námi. Přijde mi, že se nám vyhýbá."
Z nervozity si začala kousat kůžičku u palce, ale hned přestala.
"Třeba se mě bojí?"
Lýdie na něj jen protočila oči a povzdechla si. "Nikdy
bych nevěřila, že to řeknu, ale mám kolem ní špatný pocit. Něco prostě není
dobře."
A takhle to začalo...
×××
Dostat číslo z matčina telefonu bylo jednoduché, ovšem
dovolat se na něj - to byla neuvěřitelně těžká věc. Jediné, co se ozývalo, byl
vyzváněcí tón. Vzdávání ale neměla v povaze, proto číslo bombardovala zprávami,
dokud nepřišla kladná odpověď. A ona se ujistila, že na schůzku přijde včas. Už
půl hodiny čekala v lese - jak originální místo pro setkání - a rozhlížela se
kolem sebe, zbraň připravenou ke střelbě.
Kdyby byla o pár let mladší, možná by se tam uprostřed noci bála,
ale tyhle roky byly už dávno za ní. Stíny stromů měnící se podle toho, jak
intenzivně foukal vítr, ji neděsily, i když připomínaly s trochou
představivosti děsivé figury příšer. Ne, děsivé příšery žili mezi nimi, mezi
prostými smrtelníky. Stín samotný nemohl zabít nikoho, nezanechával za sebou
krvavé stopy a fantazie mohla kolikrát zachránit život. Ty opravdové nestvůry (drápy,
ostré zuby, červené oči, krvechtivé bestie) ty se promenádovaly po světě za
svitu měsíce a stín využívaly ve svůj prospěch. Nestvůry jako byla Erica, Boyd,
Lýdie (i když ta nikoho nezabíjela, stejně nebyla člověk) nebo Stiles.
Viděla v jeho očích tu nenávist. Viděla, v jakém stavu
přišel její táta domů po Stilesově prvním úplňku. Scott jí vyprávěl, jak
nepříčetný a vzteklý pohled měl, sotva se proměnil ve vlka. Kdyby mohla, tak se
snad zasměje! Zrovna Stiles! Ze všech podělaných vlkodlaků se musel zrovna Stiles proměňovat do vlka úplně.
"Tak se setkáváme po dlouhé době, sestřenko."
Aileen jí byla dost podobná - kdyby se Allison oblékala více
do vojenského a nechala si narůst ještě delší vlasy a nabarvila je na tmavo,
možná by vypadaly jako sestry. Až na to, že ona by byla ta méně šílená.
"Ty krávo blbá! Kdyby tě matka nepotřebovala, odpráskla
bych tě na místě!"
Aileen se na ní nehezky usmála a svou zasranou nepřirozenou
rychlostí byla ve vteřině u ní s rukou
na krku a tiskla ji ke stromu. "Kdybys nebyla z rodiny, proměnila bych tě
ve vlkodlaka." Zasyčela odpověď a Allison se konečně mohla nadechnout.
"Víš, co jsi udělala?" Zašeptala rozhořčeně
lovkyně a odstrčila vlkodlačici od sebe. Ta udělala překvapeně pár kroků
nazpátek a nakrčila obočí.
"Proměnila jsem středoškoláka. Nevěděla jsem, že
kousnutí přijme! Měl zhebnout!"
Allison se zarazila. Jak mohl někdo z její rodiný být tak
neuvěřitelně blbý a nepřipravený?! "Vážně by sis měla napřed pořádně
zjistit informace, než začneš kousat lidi a náhodně je proměňovat do své
smečky." Její sestřenice na ní pořád jen nechápavě zírala. "Ty tupče!
Jasně, že kousnutí přijal! Vždyť je Jiskra!"
A tehdy na Aileen dolehla váha její nevědomosti.
Ahoj... tato povídka se mi velice líbí, obzvlášť ten nápad se Stilesem vlkem.. a hlavně je to čtivý.. moc se těším na pokračování :D .. jen tak dál ;)
OdpovědětVymazatDokonalé. Moc se těším na pokračování.
OdpovědětVymazatzajímavé... bude pokráčko
OdpovědětVymazat